Navigace
Obsah
Měčín - zámek
GPS: 49° 28′ 54.″N 13° 24′ 10.5″E
Měčínský zámek nechal postavit kolem roku 1580 Heralt Kafka Římanský z Říčan. V srpnu roku 1874 vyhořel a budova byla upravena do nynější podoby. Po roce 1948 zde byla zřízena Strojní traktorová stanice a poté objekt převzalo místní JZD.
Sýrárna v Měčíně
V roce 1895 byla v rámci tehdejšího žinkovského velkostatku přenesena ze Žinkov do Měčína výroba sýrů. Jejich název se od té doby změnil ze "Žinkovských sýrů" na "Pošumavské sýry". Výrobní prostory byly upraveny v přízemí bývalého zámku, kde byla před tím umístěna výroba sirobu z brambor. Mléko na výrobu těchto sýrů bylo dodáváno z hospodářských dvorů velkostatku v Měčíně, Osobovech, Petrovicích a Mečkově. Čerstvě nadojené mléko se nechladilo, ani neodstřeďovalo a teplé se nalilo do kotle, pod který se pustila horká pára. Potom se zasýřilo. Získaná sýřenina se nechala sednout. Syrovátka byla naběračkami slévána do dřevěných nádob, do druhého dne z ní vystála smetana, ze které se pak stloukalo máslo pro deputátníky a zbytek se odvážel jako krmivo do vepřína v Malinci. Zbylá sýřenina se dávala z kotle do připravených dřevěných, později kovových tvořítek a v lisu se pak ještě vymačkávala zbylá syrovátka. Sýry se v lisech obracely, pak se na stolech solily a nakonec dávaly zrát do polic.
Takto vyrobené sýry, z teplého plnotučného mléka, byly pěkně žluté a během zrání se ještě omývaly vodou. Potom byly uloženy do teplé místnosti, kam se pouštěla pára. Hotové se balily do vlhkého pergamenového papíru a ještě do staniolu. Nakonec dostal každý sýr nálepku s vyobrazením žinkovského zámku a nápisem určujícím jeho druh.
"Pošumavské sýry" z Měčína se dodávaly do okolních hostinců i dále do Klatov, Plzně, Prahy a Vídně. Vyrábělo se několik druhů měkkých sýrů, jejichž pojmenování bylo poněkud odlišné od názvů dnešních sýrů. Byl to ponejvíce sýr zvaný "cihličkový" větší i menší, který byl podobný dnešním romadurům. Dále to byla "kolečka", kterým se později začalo říkat "desertní". pro hostince se vyráběly "syrečky", dnešní olomoucké tvarůžky. "Neušatel" se říkalo sýru, který měl podobu válečku. Také se vyráběl plísňový sýr typu rokfor a tvrdé sýry typu eidamské cihly.
Výroba sýrů v Měčíně zanikla v roce 1914.
Pramen: Bohumil Sýkora, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 1/02
Sýrárna v Měčíně
V roce 1895 byla v rámci tehdejšího žinkovského velkostatku přenesena ze Žinkov do Měčína výroba sýrů. Jejich název se od té doby změnil ze "Žinkovských sýrů" na "Pošumavské sýry". Výrobní prostory byly upraveny v přízemí bývalého zámku, kde byla před tím umístěna výroba sirobu z brambor. Mléko na výrobu těchto sýrů bylo dodáváno z hospodářských dvorů velkostatku v Měčíně, Osobovech, Petrovicích a Mečkově. Čerstvě nadojené mléko se nechladilo, ani neodstřeďovalo a teplé se nalilo do kotle, pod který se pustila horká pára. Potom se zasýřilo. Získaná sýřenina se nechala sednout. Syrovátka byla naběračkami slévána do dřevěných nádob, do druhého dne z ní vystála smetana, ze které se pak stloukalo máslo pro deputátníky a zbytek se odvážel jako krmivo do vepřína v Malinci. Zbylá sýřenina se dávala z kotle do připravených dřevěných, později kovových tvořítek a v lisu se pak ještě vymačkávala zbylá syrovátka. Sýry se v lisech obracely, pak se na stolech solily a nakonec dávaly zrát do polic.
Takto vyrobené sýry, z teplého plnotučného mléka, byly pěkně žluté a během zrání se ještě omývaly vodou. Potom byly uloženy do teplé místnosti, kam se pouštěla pára. Hotové se balily do vlhkého pergamenového papíru a ještě do staniolu. Nakonec dostal každý sýr nálepku s vyobrazením žinkovského zámku a nápisem určujícím jeho druh.
"Pošumavské sýry" z Měčína se dodávaly do okolních hostinců i dále do Klatov, Plzně, Prahy a Vídně. Vyrábělo se několik druhů měkkých sýrů, jejichž pojmenování bylo poněkud odlišné od názvů dnešních sýrů. Byl to ponejvíce sýr zvaný "cihličkový" větší i menší, který byl podobný dnešním romadurům. Dále to byla "kolečka", kterým se později začalo říkat "desertní". pro hostince se vyráběly "syrečky", dnešní olomoucké tvarůžky. "Neušatel" se říkalo sýru, který měl podobu válečku. Také se vyráběl plísňový sýr typu rokfor a tvrdé sýry typu eidamské cihly.
Výroba sýrů v Měčíně zanikla v roce 1914.
Pramen: Bohumil Sýkora, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 1/02
