Navigace
Obsah
Žihobce - obec
Adresa
Žihobce 20342 01 Sušice
GPS: 49° 12′ 55.635″N 13° 37′ 54.236″E
Mezi nejstarší sídla Pošumaví patří starobylá pohorská obec Žihobce, nacházející se 8 km východně od Sušice v nadmořské výšce 543 metrů. První zmínka o ní je už z doby počínající středověké kolonizace kraje prosazované především kláštery. podle listinného falza ze sklonku 13. století, které se hlásí k roku 1045, získal tenkrát břevnovský klášter od českého knížete Břetislava na Sušicku řasdu vesnic, mezi nimi i Žihobce. Středem tohoto darovaného újezdu byly Nezamyslice a kromě Žihobec patřily k němu Žichovice, Hliněný Újezd, Hydčice, Hejná, Kejnice, Kalenice, Domorazy, Krejnice, Škúdra, Zvotoky, část Podmokel, Dolní Staňkov, Volšovy a clo v Březnici u dřívější Vintířovy poustevny poblíž Dobré Vody u Hartmanic. Tehdejší vznikající osídlení Sušicka tak představovalo klín zabíhající od Horažďovic kolem Otavy a Vintířovy stezky až k oblasti pozdějších Hartmanic.
Podle Augusta Sedláčka v Žihobcích pravděpodobně už ve 14. století stála tvrz a patřila vladykům ze Žihobec. V letech 1350 - 1368 se připomíná Racek ze Žihobec jako spolupatron kostelů v Bukovníku a v Kadově. Místní farní kronika z konce 18. století vypravuje, že prý "Žižka, obléhaje hrad Rábský, držitele a kněze žihobecké zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil."
V držení žihobeckých statků se vystřídala řada majitelů, byli mezi nimi například Koczové z Dobrše, Lokšanové nebo válečný dobrodruh Martin de Hoef Huerta. Na konci 17. století Ferdinand Iselin, svobodný pán z Lanau vystavěl v Žihobcích dodnes zachovalý barokní zámek. Konečně roku 1710 přešly Žihobce do vlastnictví knížat Lamberků a byly připojeny k jejich rábskému a žichovickému panství.
Lamberkové byli starý, korutansko - kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století. Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několik let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johan Filip z Lambergu (1651 - 1712). Nejspíš díky knize Kněžna Káča od žihobeckého rodáka a sušického středoškolského profesora Františka procházky je z Lamberků nejznámější Gustav Joachim (1812 - 1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stieflerem. Kníže Gustav Joachim se zamiloval do půvabné vesnické dívky Kateřiny Hrádkové (1824 - 1889), dcery šafáře v Čejkovech. Přes odpor příbuzných si svou lásku vzal k sobě na zámky v Žichovicích a Žihobcích a měl s ní devět nemanželských dětí. Kníže byl na panstvích velmi oblíben, byl znám jako dobrodinec. Kateřině lidé přezdívali "kněžna Káča". Byla to žena přirozeně inteligentní a podařilo se jí doplnit vzdělání včetně jazyků. Svůj vztah s Kateřinou se kníže snažil legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. V té době byla již Kateřina více méně přijata okolní aristokratickou společností, která rozhodnutí knížete akceptovala. Po svatbě se narodilo ještě poslední desáté dítě. Z deseti dětí bylo osm synů. Teprve po sňatku rodičů byli legitimováni a akceptováni jako hrabata z Lamberku.
Hlavní dominantou vesnice jsou zámek a kostel nacházející se v samém středu obce. Zámek - raně barokní obdélná jednopatrová budova se zvýšeným přízemím a mírně vystupujícími rizality po stranách - upoutá členěním svých fasád s rozměrným nápisem na kamenné desce z roku 1688.Uvnitř se dochovala řada původních valených kreseb, které místy ve vrcholech doplňují štuková zrcadla. Park za zámkem nese dosud čitelné stopy zakladatelské péče vzdělaného knížete Gustava Joachima z Lamberku.
Novorománský farní kostel Proměnění páně, vystavěný v letech 1872 - 1876 na místě zaniklého gotického kostelíku, překvapuje v prostředí podhorské obce svými neobvykle velkými rozměry. Monumentalitu západního průčelí zdůrazňuje věž v jižním nároží i venkovní dvouramenné vstupní schodiště. Zařízení svatyně pochází vesměs z doby její výstavby. Jako hudební památku je třeba zvlášť ocenit původně dochované varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery.
Zdroj: Leták Žihobce obec Lamberské stezky, 2012
Historie obce Žihobce
Žihobce. Už jistě tisíc let žijí lidé na úpatí šumavských kopců. Možná ještě déle. Vesnici Žihobce písemné prameny poprvé zmiňují roku 1045. Tenkrát se jmenovala Sivohibice a kníže Břetislav ji daroval klášteru v Břevnově u Prahy. Jemu pak žihobečtí dávali desátky více než dvěstě let.
Ve 13. století břevnovský opat Žihobce prodal. Neví se přesně kdy a komu. Ví se však, že nový majitel byl zeman a že ve vsi postavil tvrz a kostel. Žihobce se staly střediskem svého okolí.
Dlouhý a pestrý je seznam pánů, co vládli v Žihobcích. Zemané, rytíři, vladykové, někdy i vyšší šlechtici Žihobce dědili, kupovali, prodávali, dostávali a prohrávali.
Jeden z nich, Jakub ze Žihobec, je zapsán do dějin pražského učení. Roku 1403 byl "mistrem a doktorem dekretů" Univerzity Karlovy.
Žihobecký Smil je zase znám jako odpůrce husitů. V roce 1420 poslal do husitské Prahy "odpovědní list". Žižka, jenž právě obléhal nedaleké Rabí, mu za to zbořil a vypálil tvrz a s ní celou vesnici.
Jan ze Žihobec, jemuž říkali House, neměl rád krále Jiřího z Poděbrad. Postavil se mezi jeho nepřátele. Králův syn Jindřich se zachoval stejně jako před půl stoletím Žižka. Žihobce znovu lehly popelem.
Jaroslav Pinta Bukovanský koupil Žihobce roku 1617. Dlouho je nedržel. S českými stavy vstal proti císaři, s nimi na bělohorské pláni prohrál a "vsi Žihobce, Věštín, Rosedly, Strašín.....tvrz, poplužní vůr, pivovar a dva rybníky" propadly císaři.
Bukovanský Pinta byl posledním českým pánem Žihobec. Dále už se v seznamu jejich majitelů střídají jména cizí. Filip de Areyzaga, Lopez de Gradin... sedm jich bylo za necelých sto let. Nikdo z nich v Žihobcích nebydlel. Snad jenom Ferdinand, pán s lilií ve znaku, postavil zámek, kde dřívě stávala tvrz, v zámeckém průčelí ještě dns kamenná deska připomíná, že ".... svobodný pán z Iselinu, rytíř Svatého Jiří, pán na Rolandě a Lanou.... položil první a poslední kámen této stavby roku 1688...."
Roku 1710 koupil Žihobce kardinál. Kníže Filip z Lambergu, kardinál a biskup Pasovský. Lambergský rod byl pánem na Žihobcích déle než dvěstě let.
Lambergové byli rodem starým, slavným a mocným. Leč Gustav Jáchym, svérázný Lamberg, jenž v roce 1834 převzal celý knížecí majetek, našel zalíbení v prosté dceři žihobeckého šafáře Hrádka pojal ji za choť. Vytrpěl za to své on i jeho děti. Ty po jeho smrti nesměly zdědit rodový majetek a Žihobce dál vlastní jiná, uherská větev lambergského rodu. Gustava Jáchyma dodnes připomíná rozlehlý park s kamenným lehátkem, častým to místem jeho odpočinku, budova bývalé zimní zahrady, kde pěstoval subtropické stromy, bývalá škola, na jejíž stavbu značně přispěl. Vystavěl moderní hospodářský dvůr, zřídil bažantnici a proslul zaváděním pokrokových způsobů hospodaření na svých statcích. V podvědomí místních však nejvíc zůstává romantický, leč skutečný příběh kněžny - husopasky, žihobecké kněžny Černé Káči.
V žihobecké historii je nesmazatelně zapsáno divadlo. Už roku 1875 tu ochotníci sehráli první představení. Roku 1901 byl založen "Divadelní spolek Tyl". Ten po osm desetiletí nepřetržitě hrál v místě a okolí většinou hry české divadelní klasiky. V některých letech žihobečtí ochotníci uváděli až deset premiér. Roku 1919 obec zakoupila budovu bývalého zámeckého skleníku, přestavěla ji a Žihobce se staly jednou z mála, ne-li jedinou vesnicí v Čechách, která měla budovu určenou výhradně divadlu.
Žihobce byly první vesnicí bývalého okresu Sušice, v níž byla zřízena měšťanská škola. Stalo se tak v roce 1921. Ve stejném roce zde vznikla i dvouletá živnostenská škola pokračovací.
Dominantou obce je velkolepý kostel vystavěný v letech 1872 - 76. Když byl zbořen zcela zchátralý gotický kostelík, vypracoval architektonický návrh nové stavby táborský inženýr G. Jürgens. Ten pak realizovali volynští stavitelé Turek a Boháč. Vysoká štíhlá věž opřená o horizont zámeckých zdí a zeleň v parku s věnečkem návesních domků činí Žihobce jedním z nejmalebnějších míst v Pošumaví.
Autor: Antonín Šatra, Leták Žihobce, vydal Obecní úřad Žihobce
Podle Augusta Sedláčka v Žihobcích pravděpodobně už ve 14. století stála tvrz a patřila vladykům ze Žihobec. V letech 1350 - 1368 se připomíná Racek ze Žihobec jako spolupatron kostelů v Bukovníku a v Kadově. Místní farní kronika z konce 18. století vypravuje, že prý "Žižka, obléhaje hrad Rábský, držitele a kněze žihobecké zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil."
V držení žihobeckých statků se vystřídala řada majitelů, byli mezi nimi například Koczové z Dobrše, Lokšanové nebo válečný dobrodruh Martin de Hoef Huerta. Na konci 17. století Ferdinand Iselin, svobodný pán z Lanau vystavěl v Žihobcích dodnes zachovalý barokní zámek. Konečně roku 1710 přešly Žihobce do vlastnictví knížat Lamberků a byly připojeny k jejich rábskému a žichovickému panství.
Lamberkové byli starý, korutansko - kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století. Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několik let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johan Filip z Lambergu (1651 - 1712). Nejspíš díky knize Kněžna Káča od žihobeckého rodáka a sušického středoškolského profesora Františka procházky je z Lamberků nejznámější Gustav Joachim (1812 - 1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stieflerem. Kníže Gustav Joachim se zamiloval do půvabné vesnické dívky Kateřiny Hrádkové (1824 - 1889), dcery šafáře v Čejkovech. Přes odpor příbuzných si svou lásku vzal k sobě na zámky v Žichovicích a Žihobcích a měl s ní devět nemanželských dětí. Kníže byl na panstvích velmi oblíben, byl znám jako dobrodinec. Kateřině lidé přezdívali "kněžna Káča". Byla to žena přirozeně inteligentní a podařilo se jí doplnit vzdělání včetně jazyků. Svůj vztah s Kateřinou se kníže snažil legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. V té době byla již Kateřina více méně přijata okolní aristokratickou společností, která rozhodnutí knížete akceptovala. Po svatbě se narodilo ještě poslední desáté dítě. Z deseti dětí bylo osm synů. Teprve po sňatku rodičů byli legitimováni a akceptováni jako hrabata z Lamberku.
Hlavní dominantou vesnice jsou zámek a kostel nacházející se v samém středu obce. Zámek - raně barokní obdélná jednopatrová budova se zvýšeným přízemím a mírně vystupujícími rizality po stranách - upoutá členěním svých fasád s rozměrným nápisem na kamenné desce z roku 1688.Uvnitř se dochovala řada původních valených kreseb, které místy ve vrcholech doplňují štuková zrcadla. Park za zámkem nese dosud čitelné stopy zakladatelské péče vzdělaného knížete Gustava Joachima z Lamberku.
Novorománský farní kostel Proměnění páně, vystavěný v letech 1872 - 1876 na místě zaniklého gotického kostelíku, překvapuje v prostředí podhorské obce svými neobvykle velkými rozměry. Monumentalitu západního průčelí zdůrazňuje věž v jižním nároží i venkovní dvouramenné vstupní schodiště. Zařízení svatyně pochází vesměs z doby její výstavby. Jako hudební památku je třeba zvlášť ocenit původně dochované varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery.
Zdroj: Leták Žihobce obec Lamberské stezky, 2012
Historie obce Žihobce
Žihobce. Už jistě tisíc let žijí lidé na úpatí šumavských kopců. Možná ještě déle. Vesnici Žihobce písemné prameny poprvé zmiňují roku 1045. Tenkrát se jmenovala Sivohibice a kníže Břetislav ji daroval klášteru v Břevnově u Prahy. Jemu pak žihobečtí dávali desátky více než dvěstě let.
Ve 13. století břevnovský opat Žihobce prodal. Neví se přesně kdy a komu. Ví se však, že nový majitel byl zeman a že ve vsi postavil tvrz a kostel. Žihobce se staly střediskem svého okolí.
Dlouhý a pestrý je seznam pánů, co vládli v Žihobcích. Zemané, rytíři, vladykové, někdy i vyšší šlechtici Žihobce dědili, kupovali, prodávali, dostávali a prohrávali.
Jeden z nich, Jakub ze Žihobec, je zapsán do dějin pražského učení. Roku 1403 byl "mistrem a doktorem dekretů" Univerzity Karlovy.
Žihobecký Smil je zase znám jako odpůrce husitů. V roce 1420 poslal do husitské Prahy "odpovědní list". Žižka, jenž právě obléhal nedaleké Rabí, mu za to zbořil a vypálil tvrz a s ní celou vesnici.
Jan ze Žihobec, jemuž říkali House, neměl rád krále Jiřího z Poděbrad. Postavil se mezi jeho nepřátele. Králův syn Jindřich se zachoval stejně jako před půl stoletím Žižka. Žihobce znovu lehly popelem.
Jaroslav Pinta Bukovanský koupil Žihobce roku 1617. Dlouho je nedržel. S českými stavy vstal proti císaři, s nimi na bělohorské pláni prohrál a "vsi Žihobce, Věštín, Rosedly, Strašín.....tvrz, poplužní vůr, pivovar a dva rybníky" propadly císaři.
Bukovanský Pinta byl posledním českým pánem Žihobec. Dále už se v seznamu jejich majitelů střídají jména cizí. Filip de Areyzaga, Lopez de Gradin... sedm jich bylo za necelých sto let. Nikdo z nich v Žihobcích nebydlel. Snad jenom Ferdinand, pán s lilií ve znaku, postavil zámek, kde dřívě stávala tvrz, v zámeckém průčelí ještě dns kamenná deska připomíná, že ".... svobodný pán z Iselinu, rytíř Svatého Jiří, pán na Rolandě a Lanou.... položil první a poslední kámen této stavby roku 1688...."
Roku 1710 koupil Žihobce kardinál. Kníže Filip z Lambergu, kardinál a biskup Pasovský. Lambergský rod byl pánem na Žihobcích déle než dvěstě let.
Lambergové byli rodem starým, slavným a mocným. Leč Gustav Jáchym, svérázný Lamberg, jenž v roce 1834 převzal celý knížecí majetek, našel zalíbení v prosté dceři žihobeckého šafáře Hrádka pojal ji za choť. Vytrpěl za to své on i jeho děti. Ty po jeho smrti nesměly zdědit rodový majetek a Žihobce dál vlastní jiná, uherská větev lambergského rodu. Gustava Jáchyma dodnes připomíná rozlehlý park s kamenným lehátkem, častým to místem jeho odpočinku, budova bývalé zimní zahrady, kde pěstoval subtropické stromy, bývalá škola, na jejíž stavbu značně přispěl. Vystavěl moderní hospodářský dvůr, zřídil bažantnici a proslul zaváděním pokrokových způsobů hospodaření na svých statcích. V podvědomí místních však nejvíc zůstává romantický, leč skutečný příběh kněžny - husopasky, žihobecké kněžny Černé Káči.
V žihobecké historii je nesmazatelně zapsáno divadlo. Už roku 1875 tu ochotníci sehráli první představení. Roku 1901 byl založen "Divadelní spolek Tyl". Ten po osm desetiletí nepřetržitě hrál v místě a okolí většinou hry české divadelní klasiky. V některých letech žihobečtí ochotníci uváděli až deset premiér. Roku 1919 obec zakoupila budovu bývalého zámeckého skleníku, přestavěla ji a Žihobce se staly jednou z mála, ne-li jedinou vesnicí v Čechách, která měla budovu určenou výhradně divadlu.
Žihobce byly první vesnicí bývalého okresu Sušice, v níž byla zřízena měšťanská škola. Stalo se tak v roce 1921. Ve stejném roce zde vznikla i dvouletá živnostenská škola pokračovací.
Dominantou obce je velkolepý kostel vystavěný v letech 1872 - 76. Když byl zbořen zcela zchátralý gotický kostelík, vypracoval architektonický návrh nové stavby táborský inženýr G. Jürgens. Ten pak realizovali volynští stavitelé Turek a Boháč. Vysoká štíhlá věž opřená o horizont zámeckých zdí a zeleň v parku s věnečkem návesních domků činí Žihobce jedním z nejmalebnějších míst v Pošumaví.
Autor: Antonín Šatra, Leták Žihobce, vydal Obecní úřad Žihobce
