Navigace
Obsah
Poleň - obec
Adresa
Poleň 47339 01 Klatovy
GPS: 49° 25′ 29.887″N 13° 10′ 36.287″E
Poleni dominuje gotický kostel Všech svatých ze 14. století. V kostele je vystavena kopie obrazu Panny Marie s Ježíškem z dílny Lucase Cranacha. Originál obrazu je možno vidět v Národní galerii v Praze.
Historické centrum obce je vyhlášeno za vesnickou památkovou zónu. Před kostelem stojí poleňská lípa, pod kterou rád sedával historik Josef Dobrovský. V blízkosti kostela stával gotický kostelík sv. Markéty, který je dnes v rozvalinách.
Architektonickou zajímavostí je i budova fary, na které je umístěna pamětní deska poleňského rodáka Karla Hostaše, zakladatele klatovského muzea.
Velmi zajímavý je i místní hřbitov s kaplí sv. Salvátora, která slouží jako hrobka poleňských farářů, barokní márnicí a náhrobkem národního buditele Josefa Franty Šumavského.
Přibližně 2 km od Poleně se na vrcholu kopce v hustém lese skrývá zřícenina raně gotického hradu Pušperk. Hrad obíhá mohutný příkop s vyzděnými svahy a valové opevnění.
Pramen: Běleč mikroregion, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013.
Pověsti, které se váží k místu:
V kostele sv. Martkéty se nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo neštěstí, ať už o byla válka, mor, sucho či bouře. Naposled takto zvonil při vpádu z Horní Falce, kdy vyhořely Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho hlásku neděsil.
Studánka s kamenem svatého Vojtěcha
V Poleni vystavěl kapličku Blažej z Poleně nad zázračnou studánkou. Vedle ní je kámen, na kterém je možno spatřit stopy svatého Vojtěcha, který se zde kdysi zastavil. Podle legendy se v kameni objevil každý den peníz pro místního pasáčka. Ten z těchto darů zbohatl a bylo mu za těžko chodit pro peníze až ke studánce. Nechal proto převézt kámen na hřbitov do Poleně. Kámen však ztratil svoji zázračnou moc a nepomohlo ani jeho následné převezení na původní místo.
Svatý Vojtěch na Klatovsku
Zmíněná kaplička v této pověsti je zasvěcena svatému Blažejovi. Na pomezí Bítova a Doubravy je vklíněna ves Věckovice. Nad ní, na úpatí, poblíž staré silnice vedoucí do Poleně, na okraji lesa stojí kaplička svatého Blažeje se studánkou. Ještě, než tu tato kaplička stávala, bylo již toto místo proslaveno. Na kameni, který tu ležel sedával a odpočíval svatý Vojtěch. Napil se ze studánky, která je dnes v základech kapličky. Zastavil se prý zde čtyřikrát na svých poutích do Říma. Protože zde u kapličky svatý Vojtěch odpočíval, je toto místo svaté. Potvrdil to i svatý Blažej, který tu léčil lidi zázračnou vodou ze studánky, zjevoval se jim a jak mohl, pomáhal jim….
Pramen: Pověsti ze Šumavy a Pošumaví (Joža Urban)
O zlenivělém pasáčkovi
V dávných dobách žil v Poleni chudý chalupník (4). Jeho stavení bylo už stářím celé nakloněné a sešlé, ale chudému muselo stačit, jen když měl alespoň kde přespat. Ačkoliv byl chudý, přece pamatoval na každého nebožáka, který šel vsí a neměl-li sám nic k jídlu, poskytl mu alespoň nocleh. Živil se jako pasák dobytka zdejších sedláků. Denně vyháněl dobytek k lesu, kde pak usedl nejraději ke kapličce (5) postavené Blažejem z Poleně nad zázračnou studánkou. Zde se kdysi zastavil i sv. Vojtěch (6). Již dříve zde prý bývala i pohanská svatyně.
Jednou, když si opět u studánky odpočinul, kde se vzal, tu se vzal, stál před ním stříbrovlasý stařeček a prosil jej o almužnu. Pastevci bylo staříka líto, ale sám nic neměl, co tedy dát? Když však viděl, že stařík dychtivě pokukuje po krajíci chleba, nabídl mu svůj oběd. Stařík krajíc přijal, poděkoval a než se milý pastevec vzpamatoval, byl ten tam. To mu bylo trochu divné, ale více o něm nepřemýšlel. Jen hleděl do kraje. Ve šlépějích kamene náhle spatřil lesknoucí se peníz. Nevěděl, co by si s ním měl počít. Jistě ho tu někdo ztratil a bude ho hledat. Položil ho tedy na oltářík kapličky. Druhého dne, sotva přišel ke kapličce, nalezl penízek nový. A každého dne, sotva přišel ke kapličce, nalezl penízek další. Pastevec poznal, že se mu takto odměnil stařík. Pasák si za peníze postupně koupil větší chalupu pole a nakonec najal i čeleď, která mu obdělávala pole. Postupem času ho posedla lakota a najednou se mu zdálo, že chodit ke kameni někam do lesa už pro něj není. Napadlo ho, že by kámen mohl přemístit k sobě na dvorek. Jak vymyslel, tak také rozkázal čeledi. Pacholci kámen dovezli a usadili na jeho pozemku. Když šel ten den spát, snil o bezstarostném životě a velkém bohatství.
Ráno brzy vstal a přispěchal ke kameni, ale mince nikde. Nejdřív si myslel, že mu ji někdo vzal, ale když ji nenašel ani další dny, poznal, že se čarovná moc kamene vytratila. Pasáček si uvědomil svoji chybu a rozhodl se vše napravit. Svůj majetek rozdal chudým a stal se sám opět řádným chudým, který není líný ani hamižný. Kámen pak tajně odvezl na hřbitov v Poleni.
Polenští se domnívali, že kámen přinesl na hřbitov čert a neměli z něj velkou radost. Až jeden z nich si posléze vzpomněl, že podobný balvan býval u studánky nad Věckovicemi. Po nějaké době se našli lidé, kteří se rozhodli vrátit kámen na původní místo u kapličky.
Pověst zpracoval a vydal učitel a publicista Josef Biskup ve své sbírce Z šera minulosti I., Bezděkov u Klatov 1936.
4. V jiné verzi pověsti se jedná o hocha (také pasáčka), který dělal společnost odpočívajícímu sv. Vojtěchu u studánky (kaplička ještě nestála). Pak už je děj podobný.
5. Kaplička sv. Blažeje se nachází na okraji lesa za Věckovicemi. Jde o barokní objekt, který vznikl na místě snad starší kapličky. Každopádně do své stavby zahrnul i studánku, která zde byla evidentně dříve. Studánka je přístupná z boku kaple a má velmi dobrou vodu. U vchodu do kaple se nachází balvan s propadlinou, která připomíná otisk lidského chodidla.
6. Vojtěch z Čech třikrát odešel a dvakrát se sem vrátil. Návštěva místa za Věckovicemi u Poleně je spojována s jeho druhou cestou do Čech, kdy byl požádán, aby se opět vrátil na biskupský stolec. Právě na této cestě měl učinit celou řadou zázraků od Všerubského průsmyku až po Prahu. Toto putování a jeho duchovní rozměr i místa jeho údajných zastávek popsal malíř a esoterik Martin Stejskal ve své knize Cesta za hvězdou, Praha 2001.
Regionální badatel a publicista Joža Urban z Janovic nad Úhlavou ve své sbírce pověstí Ze Šumavy a Pošumaví, Janovice nad Úhlavou 1997, napsal: „Když jsem v raném mládí přišel prvně do těchto míst, uklízela vnitřek kapličky babička Tichá, jak se mi později představila. Usedl jsem do stínu na kámen u vchodu. A vyslechl jsem její vyprávění: „Ještě, než tu stála tato kaplička, bylo již toto místo proslaveno! Slýchávala jsem od svých prarodičů o vyprávění z generace na generaci, že na tom kameni co sedíte, odpočíval i svatý Vojtěch. Napil se ze studánky, která je dnes v základech kapličky. Zastavil se prý dokonce čtyřikrát na svých poutích do Říma.“
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
Historické centrum obce je vyhlášeno za vesnickou památkovou zónu. Před kostelem stojí poleňská lípa, pod kterou rád sedával historik Josef Dobrovský. V blízkosti kostela stával gotický kostelík sv. Markéty, který je dnes v rozvalinách.
Architektonickou zajímavostí je i budova fary, na které je umístěna pamětní deska poleňského rodáka Karla Hostaše, zakladatele klatovského muzea.
Velmi zajímavý je i místní hřbitov s kaplí sv. Salvátora, která slouží jako hrobka poleňských farářů, barokní márnicí a náhrobkem národního buditele Josefa Franty Šumavského.
Přibližně 2 km od Poleně se na vrcholu kopce v hustém lese skrývá zřícenina raně gotického hradu Pušperk. Hrad obíhá mohutný příkop s vyzděnými svahy a valové opevnění.
Pramen: Běleč mikroregion, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013.
Pověsti, které se váží k místu:
V kostele sv. Martkéty se nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo neštěstí, ať už o byla válka, mor, sucho či bouře. Naposled takto zvonil při vpádu z Horní Falce, kdy vyhořely Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho hlásku neděsil.
Studánka s kamenem svatého Vojtěcha
V Poleni vystavěl kapličku Blažej z Poleně nad zázračnou studánkou. Vedle ní je kámen, na kterém je možno spatřit stopy svatého Vojtěcha, který se zde kdysi zastavil. Podle legendy se v kameni objevil každý den peníz pro místního pasáčka. Ten z těchto darů zbohatl a bylo mu za těžko chodit pro peníze až ke studánce. Nechal proto převézt kámen na hřbitov do Poleně. Kámen však ztratil svoji zázračnou moc a nepomohlo ani jeho následné převezení na původní místo.
Svatý Vojtěch na Klatovsku
Zmíněná kaplička v této pověsti je zasvěcena svatému Blažejovi. Na pomezí Bítova a Doubravy je vklíněna ves Věckovice. Nad ní, na úpatí, poblíž staré silnice vedoucí do Poleně, na okraji lesa stojí kaplička svatého Blažeje se studánkou. Ještě, než tu tato kaplička stávala, bylo již toto místo proslaveno. Na kameni, který tu ležel sedával a odpočíval svatý Vojtěch. Napil se ze studánky, která je dnes v základech kapličky. Zastavil se prý zde čtyřikrát na svých poutích do Říma. Protože zde u kapličky svatý Vojtěch odpočíval, je toto místo svaté. Potvrdil to i svatý Blažej, který tu léčil lidi zázračnou vodou ze studánky, zjevoval se jim a jak mohl, pomáhal jim….
Pramen: Pověsti ze Šumavy a Pošumaví (Joža Urban)
O zlenivělém pasáčkovi
V dávných dobách žil v Poleni chudý chalupník (4). Jeho stavení bylo už stářím celé nakloněné a sešlé, ale chudému muselo stačit, jen když měl alespoň kde přespat. Ačkoliv byl chudý, přece pamatoval na každého nebožáka, který šel vsí a neměl-li sám nic k jídlu, poskytl mu alespoň nocleh. Živil se jako pasák dobytka zdejších sedláků. Denně vyháněl dobytek k lesu, kde pak usedl nejraději ke kapličce (5) postavené Blažejem z Poleně nad zázračnou studánkou. Zde se kdysi zastavil i sv. Vojtěch (6). Již dříve zde prý bývala i pohanská svatyně.
Jednou, když si opět u studánky odpočinul, kde se vzal, tu se vzal, stál před ním stříbrovlasý stařeček a prosil jej o almužnu. Pastevci bylo staříka líto, ale sám nic neměl, co tedy dát? Když však viděl, že stařík dychtivě pokukuje po krajíci chleba, nabídl mu svůj oběd. Stařík krajíc přijal, poděkoval a než se milý pastevec vzpamatoval, byl ten tam. To mu bylo trochu divné, ale více o něm nepřemýšlel. Jen hleděl do kraje. Ve šlépějích kamene náhle spatřil lesknoucí se peníz. Nevěděl, co by si s ním měl počít. Jistě ho tu někdo ztratil a bude ho hledat. Položil ho tedy na oltářík kapličky. Druhého dne, sotva přišel ke kapličce, nalezl penízek nový. A každého dne, sotva přišel ke kapličce, nalezl penízek další. Pastevec poznal, že se mu takto odměnil stařík. Pasák si za peníze postupně koupil větší chalupu pole a nakonec najal i čeleď, která mu obdělávala pole. Postupem času ho posedla lakota a najednou se mu zdálo, že chodit ke kameni někam do lesa už pro něj není. Napadlo ho, že by kámen mohl přemístit k sobě na dvorek. Jak vymyslel, tak také rozkázal čeledi. Pacholci kámen dovezli a usadili na jeho pozemku. Když šel ten den spát, snil o bezstarostném životě a velkém bohatství.
Ráno brzy vstal a přispěchal ke kameni, ale mince nikde. Nejdřív si myslel, že mu ji někdo vzal, ale když ji nenašel ani další dny, poznal, že se čarovná moc kamene vytratila. Pasáček si uvědomil svoji chybu a rozhodl se vše napravit. Svůj majetek rozdal chudým a stal se sám opět řádným chudým, který není líný ani hamižný. Kámen pak tajně odvezl na hřbitov v Poleni.
Polenští se domnívali, že kámen přinesl na hřbitov čert a neměli z něj velkou radost. Až jeden z nich si posléze vzpomněl, že podobný balvan býval u studánky nad Věckovicemi. Po nějaké době se našli lidé, kteří se rozhodli vrátit kámen na původní místo u kapličky.
Pověst zpracoval a vydal učitel a publicista Josef Biskup ve své sbírce Z šera minulosti I., Bezděkov u Klatov 1936.
4. V jiné verzi pověsti se jedná o hocha (také pasáčka), který dělal společnost odpočívajícímu sv. Vojtěchu u studánky (kaplička ještě nestála). Pak už je děj podobný.
5. Kaplička sv. Blažeje se nachází na okraji lesa za Věckovicemi. Jde o barokní objekt, který vznikl na místě snad starší kapličky. Každopádně do své stavby zahrnul i studánku, která zde byla evidentně dříve. Studánka je přístupná z boku kaple a má velmi dobrou vodu. U vchodu do kaple se nachází balvan s propadlinou, která připomíná otisk lidského chodidla.
6. Vojtěch z Čech třikrát odešel a dvakrát se sem vrátil. Návštěva místa za Věckovicemi u Poleně je spojována s jeho druhou cestou do Čech, kdy byl požádán, aby se opět vrátil na biskupský stolec. Právě na této cestě měl učinit celou řadou zázraků od Všerubského průsmyku až po Prahu. Toto putování a jeho duchovní rozměr i místa jeho údajných zastávek popsal malíř a esoterik Martin Stejskal ve své knize Cesta za hvězdou, Praha 2001.
Regionální badatel a publicista Joža Urban z Janovic nad Úhlavou ve své sbírce pověstí Ze Šumavy a Pošumaví, Janovice nad Úhlavou 1997, napsal: „Když jsem v raném mládí přišel prvně do těchto míst, uklízela vnitřek kapličky babička Tichá, jak se mi později představila. Usedl jsem do stínu na kámen u vchodu. A vyslechl jsem její vyprávění: „Ještě, než tu stála tato kaplička, bylo již toto místo proslaveno! Slýchávala jsem od svých prarodičů o vyprávění z generace na generaci, že na tom kameni co sedíte, odpočíval i svatý Vojtěch. Napil se ze studánky, která je dnes v základech kapličky. Zastavil se prý dokonce čtyřikrát na svých poutích do Říma.“
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
