Navigace
Obsah
Myslív - Loužná - místní část obce
Adresa
Myslív - Loužná341 01 Horažďovice
GPS: 49° 23′ 48.5″N 13° 34′ 4.69″E
Loužná je místní částí obce Myslív. První zmínka o vsi Loužná je z roku 1558 a její název měl v minulosti různou podobu, například Lauzna, Laucžna, Lauschna nebo Loučná.
Podle berní ruly z roku 1654 byli v Loužné 4 sedláci, 4 zahradníci a 2 pusté statky. Podle Tereziánského katastru z poloviny 18. století zde byla panská kovárna a všichni poddaní ze všech vesnic Plánického panství, tedy i Loužné odváděli kostelům v Myslívě, Nepomuku, Neurazech a na Zelené Hoře poplatky za železnou krávu ve výši 7 krejcarů na jednu.
Uprostřed návsi v Loužné stojí kaple zasvěcená Panně Marii Královně. Malá obdélníková kaple se sedlovou střechou byla postavena v roce 1920 na místě původní kapličky z 19. století a vždy první neděli po 24. srpnu se zde slaví pouť. Proti kapli stojí litinový kříž na vysokém kamenném pilíři s výrazně odsazeným podstavcem. Na podstavci je datace 1840.
A i tady, jako téměř v každé české vsi, je pomník obětem světových válek.
V Myslívě a okolí působí Spolek pro zvelebení ducha a krajiny. Jihovýchodně od vsi, směrem na Strážovice, se nachází přírodní rezervace V Morávkách. Vyhlášena byla v roce 1988 a má rozlohu 2,43 ha. Jde o lokalitu se zbytky opuštěných obecních pastvin, velmi ceněných botaniky a entomology. Roste zde řada chráněných a ohrožených druhů rostlin: prha arnika, hořec hořepník, hořeček časný český, prstnatec májový, vemeník dvoulistý a plavuň vidlačka. Vyskytuje se zde i vzácný motýl modrásek hořcový a skutečným botanickým skvostem je zde hořec hořepník.
Východně od vsi se rozkládá Myslívský rybník, třetí největší rybník Plzeňského kraje. Vybudován byl roku 1603 a má rozlohu 58,1 ha. Rybník dosahuje hloubky až 4 metry a hráz je dlouhá 328 metrů. Údajně v těchto místech stávala kdysi ves Mlžice, ale v odborné literatuře o ní nejsou žádné zmínky.
Pramen: vysvětlující tabule v Loužné na Stehlíkově naučné stezce
První zmínka o obci Loužná je z roku 1558. Názvem Loužná se rozumí loužná ves, tj. ves ležící u louže (staročesky lúže). Staročeské slovníky se ke slovu lúže přesně nevyjadřují, ale zdá se, že slovo označovalo také trochu větší vodní plochu než dnes slovo louže, kaluž. Podle Tereziánského katastru z poloviny 18. století zde byla panská kovárna a všichni poddaní ze všech vesnic Plánického panství, tedy i z Loužné, odváděli kostelům v Myslívě, Nepomuku, Neurazech a na Zelené Hoře poplatky za železnou krávu ve výši 7 krejcarů za jednu. Institut "železné krávy" vznikl už ve středověku. Téměř každá fara získávala často jako záduší krávy a ty pak pronajímala. Pronájem se platil buď na sv. Havla, sv. Václava, nebo při sv. Martině. Platy ze "železných" krav nebyly stejné. Poplatek za pronájem byl však chytře uložen nikoli na jednotlivé osoby, ale na jednotlivá obydlí, jejichž majitelé se sice střídali, ale daď zůstávala. Tragédie pak byla, pokud taková kráva zahynula, ať už věkem, nemocí nebo nedostatkem. Povinnost platit nezanikla a přecházela na další generace. Proto také tento pacht dostal titul "železná kráva".
Jihovýchodně od obce, směrem na Strážovice, najdeme přírodní rezervaci "V Morávkách". Vyhlášena byla v roce 1988 a má rozlohu 2,43 ha. Jde o lokalitu se zbytky opuštěných obecních pastvin, velmi ceněných botaniky a entomology.
Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013
Názvem Loužná se rozumí loužná ves tj.ves ležící u louže (staročesky lúžé). Staročeské slovníky se ke slovu lúžě přesně nevyjadřují, ale zdá se, že slovo označovalo trochu větší vodní plochu než dnes slovo louže, kaluž.
Institut železné krávy vznikl již ve středověku. Téměř každá fara získávala často jako záduší krávy a ty pak pronajímala. Pronájem se platil buď na sv. Havla, sv. Václava nebo při sv. Martinu. Platy ze železných krav nebyly stejné. Původně se odváděl vosk: 1 libra vosku na 1 železnou krávu. Až později se platilo penězi. Poplatek za pronájem byl však chytře uložen nikoliv na jednotlivé osoby, ale na jednotlivá obydlí, jejichž majitelé se sice střídali, ale daň zůstávala. Tragédie pak byla, pokud taková kráva uhynula, ať již věkem, nemocí nebo nedostatkem. Povinnost platit nezanikla a přecházela na další a další generace. Proto také tento pacht dostal titul železná kráva.
Pramen: vysvětlující tabule v Loužné na Stehlíkově naučné stezce
Tři cesty
K myslívskému rybníku prý vedly z Loužné tři cesty. Zelená, Červená a Bílá. Cesta Zelená bývala vroubena samou zelení podobna spíše utěšenému hájku. Zde se měli v budoucnu sejít spravedliví lidé, snad při posledním soudu. Červená cesta mířila na obecní draha pokrytá malými kopečky. Někdo kdysi předpověděl, že po nějaké bitvě bude za každým kopečkem ležet jedna lidská hlava. Cesty ty jsou už dávno rozorány, takže zbyla pouze Bílá. Jenom tou se dnes dostanete až k rybníku.
Ohnivá koule
Za Loužnou vypínal se vršek porostlý hruškami. Ale to bylo už dávno. Dnes se mu na paměť říká Hrušková. Zde se kdysi zjevovala ohnivá koule, která se kutálela vždy až k Radicím. Kdo tudy jel s koňmi, přišel si při tom na své, neboť zvířata se plašila a nikdo je nemohl přinutit, aby šla dále.
Věrnost až za smrt
Lovčický nadlesní se nemohl dočkat. Objednal si totiž ušlechtilého loveckého psa. Byl nevlídný březen a na olšanskou železniční stanici bylo třeba pro psa dojít. I vydal se na cestu jeho pomocník Matěj. Když dorazil do Olšan, převzal na vodítku zvíře a vydali se spolu k domovu. Mezi Loužnou a Stražovicemi je však přepadla taková vánice, že vysílený muž zabloudil a zmrzl. Hledali je pak celé tři dny. Jak užasli venkované, když spatřili mrtvého Matěje, kterému ležel na prsou věrný pes a snažil se zahřát jeho vychladlé tělo. Od těch dob na drahách k Jalovečku stojí kříž.
Mužíček
Mezi Loužnou a Štipoklasy nachází se neveliký, avšak hluboký panský rybníček, zvaný Smestol a v něm se zdržuje mužíček. Ten hochy ze Štipoklas, koupající se zde v létě, mnohokrát notně prohnal. Lidé kolem jdoucí ho tu vídali, jak v červeném kabátku na břehu sedí a cosi zašívá. Stalo se také jedenkrát, že starému Hrachovci ze Štipoklas nabídl při orání pomoc.
Ohnivý dudák
V jednom hájku mezi Loužnou a Zborovy stávala při cestě stará hrušeň. Ta měla pověst nevalnou, neboť se u ní koně plašili a vzpínali. Nikdo tomu nemohl přijít na kloub, až jednou tudy jel s koňmi jeden louženský sedlák. Jakmile se začalo spřežení plašit, pokusil se místo objet. A hned koně uháněli se všech sil, to je poháněl divný hluk, který se za nimi rozléhal. Když se kočí ohlédl, spatřil na hrušni sedět ohnivého dudáka, který vyluzoval tu příšernou muziku.
Pramen: všechny pověsti - Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
Podle berní ruly z roku 1654 byli v Loužné 4 sedláci, 4 zahradníci a 2 pusté statky. Podle Tereziánského katastru z poloviny 18. století zde byla panská kovárna a všichni poddaní ze všech vesnic Plánického panství, tedy i Loužné odváděli kostelům v Myslívě, Nepomuku, Neurazech a na Zelené Hoře poplatky za železnou krávu ve výši 7 krejcarů na jednu.
Uprostřed návsi v Loužné stojí kaple zasvěcená Panně Marii Královně. Malá obdélníková kaple se sedlovou střechou byla postavena v roce 1920 na místě původní kapličky z 19. století a vždy první neděli po 24. srpnu se zde slaví pouť. Proti kapli stojí litinový kříž na vysokém kamenném pilíři s výrazně odsazeným podstavcem. Na podstavci je datace 1840.
A i tady, jako téměř v každé české vsi, je pomník obětem světových válek.
V Myslívě a okolí působí Spolek pro zvelebení ducha a krajiny. Jihovýchodně od vsi, směrem na Strážovice, se nachází přírodní rezervace V Morávkách. Vyhlášena byla v roce 1988 a má rozlohu 2,43 ha. Jde o lokalitu se zbytky opuštěných obecních pastvin, velmi ceněných botaniky a entomology. Roste zde řada chráněných a ohrožených druhů rostlin: prha arnika, hořec hořepník, hořeček časný český, prstnatec májový, vemeník dvoulistý a plavuň vidlačka. Vyskytuje se zde i vzácný motýl modrásek hořcový a skutečným botanickým skvostem je zde hořec hořepník.
Východně od vsi se rozkládá Myslívský rybník, třetí největší rybník Plzeňského kraje. Vybudován byl roku 1603 a má rozlohu 58,1 ha. Rybník dosahuje hloubky až 4 metry a hráz je dlouhá 328 metrů. Údajně v těchto místech stávala kdysi ves Mlžice, ale v odborné literatuře o ní nejsou žádné zmínky.
Pramen: vysvětlující tabule v Loužné na Stehlíkově naučné stezce
První zmínka o obci Loužná je z roku 1558. Názvem Loužná se rozumí loužná ves, tj. ves ležící u louže (staročesky lúže). Staročeské slovníky se ke slovu lúže přesně nevyjadřují, ale zdá se, že slovo označovalo také trochu větší vodní plochu než dnes slovo louže, kaluž. Podle Tereziánského katastru z poloviny 18. století zde byla panská kovárna a všichni poddaní ze všech vesnic Plánického panství, tedy i z Loužné, odváděli kostelům v Myslívě, Nepomuku, Neurazech a na Zelené Hoře poplatky za železnou krávu ve výši 7 krejcarů za jednu. Institut "železné krávy" vznikl už ve středověku. Téměř každá fara získávala často jako záduší krávy a ty pak pronajímala. Pronájem se platil buď na sv. Havla, sv. Václava, nebo při sv. Martině. Platy ze "železných" krav nebyly stejné. Poplatek za pronájem byl však chytře uložen nikoli na jednotlivé osoby, ale na jednotlivá obydlí, jejichž majitelé se sice střídali, ale daď zůstávala. Tragédie pak byla, pokud taková kráva zahynula, ať už věkem, nemocí nebo nedostatkem. Povinnost platit nezanikla a přecházela na další generace. Proto také tento pacht dostal titul "železná kráva".
Jihovýchodně od obce, směrem na Strážovice, najdeme přírodní rezervaci "V Morávkách". Vyhlášena byla v roce 1988 a má rozlohu 2,43 ha. Jde o lokalitu se zbytky opuštěných obecních pastvin, velmi ceněných botaniky a entomology.
Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013
Názvem Loužná se rozumí loužná ves tj.ves ležící u louže (staročesky lúžé). Staročeské slovníky se ke slovu lúžě přesně nevyjadřují, ale zdá se, že slovo označovalo trochu větší vodní plochu než dnes slovo louže, kaluž.
Institut železné krávy vznikl již ve středověku. Téměř každá fara získávala často jako záduší krávy a ty pak pronajímala. Pronájem se platil buď na sv. Havla, sv. Václava nebo při sv. Martinu. Platy ze železných krav nebyly stejné. Původně se odváděl vosk: 1 libra vosku na 1 železnou krávu. Až později se platilo penězi. Poplatek za pronájem byl však chytře uložen nikoliv na jednotlivé osoby, ale na jednotlivá obydlí, jejichž majitelé se sice střídali, ale daň zůstávala. Tragédie pak byla, pokud taková kráva uhynula, ať již věkem, nemocí nebo nedostatkem. Povinnost platit nezanikla a přecházela na další a další generace. Proto také tento pacht dostal titul železná kráva.
Pramen: vysvětlující tabule v Loužné na Stehlíkově naučné stezce
Tři cesty
K myslívskému rybníku prý vedly z Loužné tři cesty. Zelená, Červená a Bílá. Cesta Zelená bývala vroubena samou zelení podobna spíše utěšenému hájku. Zde se měli v budoucnu sejít spravedliví lidé, snad při posledním soudu. Červená cesta mířila na obecní draha pokrytá malými kopečky. Někdo kdysi předpověděl, že po nějaké bitvě bude za každým kopečkem ležet jedna lidská hlava. Cesty ty jsou už dávno rozorány, takže zbyla pouze Bílá. Jenom tou se dnes dostanete až k rybníku.
Ohnivá koule
Za Loužnou vypínal se vršek porostlý hruškami. Ale to bylo už dávno. Dnes se mu na paměť říká Hrušková. Zde se kdysi zjevovala ohnivá koule, která se kutálela vždy až k Radicím. Kdo tudy jel s koňmi, přišel si při tom na své, neboť zvířata se plašila a nikdo je nemohl přinutit, aby šla dále.
Věrnost až za smrt
Lovčický nadlesní se nemohl dočkat. Objednal si totiž ušlechtilého loveckého psa. Byl nevlídný březen a na olšanskou železniční stanici bylo třeba pro psa dojít. I vydal se na cestu jeho pomocník Matěj. Když dorazil do Olšan, převzal na vodítku zvíře a vydali se spolu k domovu. Mezi Loužnou a Stražovicemi je však přepadla taková vánice, že vysílený muž zabloudil a zmrzl. Hledali je pak celé tři dny. Jak užasli venkované, když spatřili mrtvého Matěje, kterému ležel na prsou věrný pes a snažil se zahřát jeho vychladlé tělo. Od těch dob na drahách k Jalovečku stojí kříž.
Mužíček
Mezi Loužnou a Štipoklasy nachází se neveliký, avšak hluboký panský rybníček, zvaný Smestol a v něm se zdržuje mužíček. Ten hochy ze Štipoklas, koupající se zde v létě, mnohokrát notně prohnal. Lidé kolem jdoucí ho tu vídali, jak v červeném kabátku na břehu sedí a cosi zašívá. Stalo se také jedenkrát, že starému Hrachovci ze Štipoklas nabídl při orání pomoc.
Ohnivý dudák
V jednom hájku mezi Loužnou a Zborovy stávala při cestě stará hrušeň. Ta měla pověst nevalnou, neboť se u ní koně plašili a vzpínali. Nikdo tomu nemohl přijít na kloub, až jednou tudy jel s koňmi jeden louženský sedlák. Jakmile se začalo spřežení plašit, pokusil se místo objet. A hned koně uháněli se všech sil, to je poháněl divný hluk, který se za nimi rozléhal. Když se kočí ohlédl, spatřil na hrušni sedět ohnivého dudáka, který vyluzoval tu příšernou muziku.
Pramen: všechny pověsti - Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
