Obsah

Mochtín - obec

Adresa

Mochtín 105
339 01 Klatovy

GPS: 49° 21′ 27.5″N  13° 21′ 20.572″E

zobrazit v mapě
První písemná zmínka o obci Mochtín je z roku 1398. K obci náleží další vsi: Bystré,Hoštice, Hoštičky, Kocourov, Lhůta, Nový Čestín, Srbice, Těšetiny, Újezdec.
V originálu projevu řídícího učitele Em. Prexlera, předneseného dětem při stromkové slavnosti v roce 1914 je historie obce popsána takto: Mochtín s okolím založen byl v nejdávnějších dobách, to jest v dobách pohanských......

Tam ty vypínající hřbety brdské "Kostelce", které tvoří rozhraní mezi horstvem Šumavy a Brdy, jsou zaniklou vesnicí, bezpochyby v dobách husitských válek vypleněnou. Zde, jakož to nejvyšším bodu celého okolí, měli předkové naši, pohané, svoje "zároviště" čili modlitebnu, kde bohům svým obětovali a jim poctu dle způsobu svého náboženství vzdávali. Pohanství však znenáhla ustupovalo křesťanství. Tak i v okolí našem tu a tam předkové naši přistupovali ke křesťanství. Pohané však nechtíce tomu přáti, počali své modloslužebny, čili zároviště, rozšiřovati a zdobiti. Tak i bylo v zaniklé obci na Kostelcích.

Pověst však praví, co přes den se vystavělo, přes noc ztraceno - ano i celé zdivo. A kam se to podělo? Celá stavba tajnou mocí přenesena byla do blízkých Kydlin, tehdy vetšinou již křesťanských, a z té v podobě nynější vystavěn chrám křesťanský, kterž mezi nejstarší v širém okolí lze počítati.

Do doby té klade se i založení Mochtína a mnohých obcí v okolí našem, zvláště Těšetin, Srbic, Oujezdce a Kocourova.... Známo, že v dobách husitských válek byl i Mochtín s okolím pod Protivou z Tešetína místem krvavé bitky s císařským vojskem, táhnoucím na husitské Klatovy. Za doby císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. zde povstaly teprve pravé selské statky, však ale pro ně také větší roboty, starosti a lopoty. Jen málo, a to obyčejně hostince byly robot zbaveny, ale za to starati se musely, aby pivo z panských pivovarů čepovaly. Mochtín byl velká ves s 31 čísly. Císař František I. nechal stavět v roce 1808 od Domažlic přes Klatovy do Třeboně silnici a to směrem nejkratším. Aerární silnice vedla přes Mochtín k Horažďovicům. V raném Mochtíně počal nový ruch.....(konec citace).

První zmínky o naší obci jsou velmi kusé. Pravděpodobnost jejího vzniku je mnohem starší, nejsou však písemné doklady z té doby. Proto bereme v úvahu první dochované a dosažitelné rukopisy. Mochtín je ves původu prastarého, která byla v nejstarších dobách samotným statkem. V roce 1398 koupil Mochtín pan Půta z Dolan. Není nám známo, proč se osada Mochtín nalézá v berním rejstříku kraje plzeňského až od roku 1379 jako osady jiné a mladší než Mochtín.
Vycházíme z opatření v Zemských deskách I., str. 84, kde A.Vavrušková píše pod č.218: "Jan Sádlo z Kladrubce prohlásil, že dědictví někdy své v Mochtíně, dvory kmecí a platy, což tu měl, s dědinami, lukami, rybníčkem v Horšivě i se vším panstvím, to vše, což ještě sám měl a držel a prve před shořením desek někdy Volfovi Sedleckému z Oujezdce v desky zemské kladl, v týchž a také tak, jak smlouva mezi týmž Janem a nadepsaným někdy Volfem učiněna a zpečetěna téhož léta a dne v desky zemské památné, která též prvá v deskách byla vložena...

Dále je uváděn rok 1544 ve věci poručenství nad dětmi a statky Volfa Sedleckého z Oujezdce - Markétě z Pluhu."

Z citovaného záznamu je zřejmé, že před tímto letopočtem někdy shořely Zemské desky a při projednávání před jeho milostí a vladyky bylo obnoveno a dokázáno, že osada Mochtín již dříve existovala, ale není učiněn nový záznam se skutečným rokem vzniku.

V r. 1951 uvádí Dr. Antonín Profous v publikaci "Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny" k naší obci: "Mochtín (lid. Mochtíno, v Mochtíně, do Mochtína, mochtínskej), ves 5 1/2 km jv. od Klatov;1398 Brzyenko de Skaly in Mochtina villa int. vendidit Puote de Dolan, RT I.,579; 1403 in villa Mochtyno, DD. 14/150;1543(1527) Jan Sádlo z Kladrubecz a w Hosticzych prodal lidi své w Mochtinie.....tíž lidé mochtinsstij, DZ. 43 A 19;1789 Hft Teinitzl: Mochtin, Schaler XII, 33".
Politická obec Mochtín se skládala z osad Mochtína, Těšetin a Lhůty.
Pramen: www.mochtin.cz

První česká cikorka
30. březen 1804 byl pro obec Mochtín velmi významný. Byla zde založena továrna na kávovou náhražku - zrnkovou kávu nahrazuje čekankový kořen. Zakladatelem továrny byl bývalý rotmistr Vilém Gunter z Hildesheinu v Prusku. Dne 24.6. 1805 byla smlouvou založena společnost Gunter - Solnický -Thelm- Parvonič. Vavřinec Solnický byl majitelem sponerovského dvora a usedlostí 19,20,25 a 32.

Toto vše i pozemky prodal uvedené společnosti za 26 000 zlatých. Roku 1857 paní Johana Gunterová postoupila uvedený majetek 5 dědicům Gunterovým za 18 671 zl. a 25 kr. Výrobě se dařilo a podnikatel kromě čekanského kořene používal k výrobě umělých kávovin i cukrovky a obilí. S velkým úspěchem vyráběl fíkovou kávu, oceněnou na výstavách doma i v cizině v letech 1873 a 1874. S té doby pochází známý epigram od českého humoristy F. J. Rubeše: "Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, výdyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie."

Dne 28.1. 1890 vydražila továrna objekt s pozemky v Mochtíně spořitelna Plzeňská za 65 480 zl., a v roce 1891 kupuje tento majetek Martin Navara a další. (Např. v roce 1925 je majitel Vojtěch Tichý). V roce 1892 je výroba cikorky přemístěna do Klatov, kde v r. 1915 továrna vyhořela. Byla znovu postavena a až do r. 1948 v ní byla vyráběna káva a cikorky značek MILI, Bajo, Verena, Ideál, Mandlová káva a další.

Pramen: www.mochtin.cz

Jak mochtínský šenkýř chtěl, aby mu Špiritůsek nosil peníze

Na počátku vlády císařovny Marie Terezie ve čtyřicátých letech 18. století prý mezi prostými lidmi vzkvétalo čarování a podivná víra ve Špiritůstka - tajemnou bytost, která měla zasvěceným přinášet bohatství. Vrchnost takové případy prý ráda vyšetřovala, už jen kvůli svému pobavení. Panští, obecní či krajští úředníci však jejich nadšení nesdíleli, neboť měli se stíháním a vyslýchání vyznavačů těchto podivných pověr mnoho práce. Navíc jich prý bylo opravdu hodně. Dopadení pak byli na řadě míst (například v Klatovech, Nýrsku, Švihově i v Janovicích nad Úhlavou) vězněni, vyšetřováni a přísně trestáni. Jedním z nich byl i mochtínský hospodský.

Mochtínská hospoda (25) stávala u hlavní silnice a o hosty zde tak rozhodně nouze nebyla. V roce 1728 ji koupil od Bartoloměje Mayera za 4 500 zlatých Jakub Pollauf z Hartmanic. U hospody často stavěli formané a vyprávěli o tom, co kde zažili a co je ve světě nového. Jednou nový šenkýř zaslechl vyprávění formanů, kteří přijeli z Neukirchenu v Bavorsku. Ti vyprávěli, že tam sedláci chytli Špiritůstka, který jim dokáže přičarovat peníze. To Pollaufa zaujalo, neboť po zakoupení hospody si nadělal spoustu dluhů, ze kterých se ne a ne dostat. S velkým zájmem se jich tedy vyptával na podrobnosti. Od vedlejšího stolu bedlivě poslouchal i jakýsi student a nějaký cizinec jménem Josef. I těm vidina snadno získaných zlaťáčků učarovala.

Formani, když viděli zájem svých posluchačů, ochotně odpovídali na všechny otázky. „Jakýsi stařec ve Stodě Špiritůstka i popsal. Má prý podobu švába a Neukirchenští ho mají doma ve skleničce.“ tvrdili. Vyprávění šenkýře i zbylé dva posluchače nadchlo. Posléze zjistili, že se o záhadnou bytost zajímají i další lidé, kteří už založili i tajnou společnost a scházejí se v Klatovech v jedné hospodě. Zde vymýšleli plány, kterak Špiritůstka získají a jak od něj získají peníze. Mochtínský šenkýř se k nim se svými dvěma novými kumpány připojil. Existence tajné společnosti se však dlouho neutajila a o její členy se začaly zajímat úřady. Úředníci si mezi sebou psali, že celá banda se dala zaslepit satanášem a že po Špiritůstkovi se shání zejména štěpánovský šenkýř Mikuláš Fousek, který měl být náčelníkem spolčení. Fousek byl vychytralý a hned po založení tajného společenství chtěl dělat pokladníka. Spiklenců mělo být kolem čtyřiceti a každý musel Fouskovi zaplatit 1 zlatý a 30 krejcarů.

Do čarodějnického procesu se Špiritůstkem bylo zataženo mnoho lidí. Kromě šenkýřů z Mochtína a Štěpánovic třeba řemenář Jakub Brož, David a Josef Chvojkovi z Kamýku, Mates Kopp z Lomce a mnozí další. Úřady na společenství udělaly zátah a při vyšetřování vyšly najevo neuvěřitelné historky. Například David Chvojka tvrdil, že baron Trenkl a jakýsi Kousek, oba ze Švihova, mu přislíbili, že mu řečeného Špiritůstka opatří, když on jim za něj zaplatí 100 tolarů a 200 zlatých rýnských. Mikuláš Fousek zase při výslechu vypravoval jak si pro Špiritůstka jeli s mochtínským šenkýřem Pollaufem. „Na den sv. Petra a Pavla jsme přišli od vsi Červené Dřevo do celnice ve Svaté Kateřině. Když jsme tu seděli po obědě za stolem u výběrčího, přišli k naší společnosti sedláci z Bavor. Jeden z nich nám pak tvrdil, že má Špiritůstka, ale že ho nedá, dokud nepřijde kněz, který mu pomůže se ho zbavit. Tvrdil, že už dál nemůže snést pomyšlení, že má doma takovou pekelnou bytost,“ vyprávěl vyšetřovatelům Fousek.

Sedlák si však vyžádal určitého kněze, který byl zrovna až v německém Řezně (26). Šenkýř z Mochtína cítil, že už má Špiritůstka na dosah. Nasedl tedy před celnicí na koně a uháněl na něm za tím páterem až do Řezna. Kněze ovšem nenašel, koně zběsilou jízdou uštval a na cestě jej musel nechat. S potupou se pak vrátil zpět domů pěšky.

Jakub Pollauf byl posléze odsouzen k propadnutí hrdla za to, že jakési kamení za zlato vydával. Trest mu byl však cestou milosti změněn a on jen strávil nějakou dobu ve vězení. Tak mochtínský šenkýř Špiritůstka nedostal, koně ztratil, byl zavřený a ještě peníze, po kterých tak toužil, aby mohl zaplatit dluhy, nedostal. Po návratu mochtínskou hospodu prodal a posléze se stal šenkýřem v Ostřeticích.

Pověst, ve které vystupují reální lidé, zachytil v rukopise Rodové obce Mochtína z roku 1935 regionální badatel Karel Polák z Bezděkova. Nejde o zcela typickou pověst, ale z větší části o pravdivý příběh, který se hodně dlouho tradoval a přibarvoval, až se pověstí stal.

25. Mochtínský krčmář Mikuláš Řepka je připomínán v matrice kydlinské farnosti v roce 1661. Na přelomu 17. a 18. století vlastnila hospodu čp. 1 rodina Mayerů. Z tohoto rodu pocházel i básník JUDr. Rudolf Mayer (1837 - 1865). Hostinec zde fungoval až do 20. století. Dnes je areál někdejší formanské hospody rozdělen na tři čísla popisná a slouží k bydlení.
26. Řezno, německy Regensburg, centrum bavorského vládního obvodu Horní Falc.

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.