Obsah

Hrádek - Tedražice - místní část obce

Adresa

Hrádek - Tedražice
342 01 Sušice

GPS: 49° 15′ 54.7″N  13° 31′ 16.9″E

zobrazit v mapě
Tedražice jsou místní částí obce Hrádek u Sušice.
Vesnička Tedražice leží poblíž Sušice a neoficiálně se dělí na dvě části: Tedražice - Ves a tzv. Luh, někdy též nazývaný Luho. Ves byla do roku 1961 samostatná a vystřídala se zde řada starostů.

Tedražice jsou doposud zahaleny velkým neznámem. Zánikem osady Vzduny, v jiných pramenech nazývané též Zduná nebo Zdouňky, která pravděpodobně patřla zdouňským šlechticům, patřily Tedražice k velhartickému panství. Ves je poprvé zmiňována v roce 1395. Někdy bývají Tedražice zmiňovány jako Zedražice anebo Stědražice.

Roku 1400 byly Tedražice z velhartického panství vyňaty a majitelem se stává blíže neurčený a neznámý Děpold. Po něm se objevuje Jan z Tedražic pocházející pravděpodobně ze sušického rodu Mutrplos, který je písařem královské dvorní kanceláře, roku 1475 je zaznamenáno, že Jan zvaný z Tedražic kupuje dům U Hada, který se nacházel nedaleko Anežského kláštera a byl zabaven Kostkům z Postupic, kteří se vzbouřili proti Jiřímu z Poděbrad. Roku 1485 kupuje Jan další dům v Celetné ulici v Praze. Když se stává protonotářem královské kanceláře, je zde již podepsán jako Jan Mutrplos z Tedražic.

Jan podle tehdejších zvyklostí přijal za své sestřence a erbovní strýce ke svému erbu, a to Petra Markolta a Jana Pavla z Nové Vsi. Přijetí těchto měšťanů ke svému erbu znamenalo pro Jana značný příjem, a proto tento akt uskutečnil. Je jasné, že potřeboval peníze k nákladnému životu v Praze. Už byl značně zadlužen u přátel a svých příbuzných. Proto se rozhodl ze Sušice odejít a tedražické zboží prodat.

Roku 1491 zapsal svůj majetek na Jana Pavla z Nové Vsi a Petra Markolta. Určitou část dlužil ještě Janu Joštovi z Leskova. Janova dvacetiletá držba skončila. Jan definitivně Sušicko opustil a zboží tedražické přechází na Jana Pavla z Nové Vsi a Petra Markolta. Dluh Janu Joštovi je vyrovnán.

Z rozhodnutí Petra Markolta dostali Tedražice jeho synové Brikci a Diviš, dcera Anna a zbylí bratři měli být vyplaceni nebo poděleni jiným majetkem Petra Markolta. Dva bratři, kteří získali Tedražice, hospodařili společně a až v roce 1535 se rozhodli si majetek rozdělit. Oba bratři žili společně na dvou dílech, ale ještě není v této době žádná zmínka o tedražické tvrzi, ale musí se hledat pod názvem poplužní dvůr.

Roku 1553 prodávají Markoltové část Tedražic Janu Dlouhoveskému, který již držel Zavlekov a Lhotu (Lipovou Lhotu) a roku 1560 Markoltové v Tedražicích končí. Jan Dlouhoveský držel Tedražice po dalších deset let a později získal i ves Lhotku, která patřila k Tedražicím od roku 1544, kdy byla zakoupena od Břetislava Švihovského.

Záhy prodává Jan Dlouhoveský veškerý majetek na Tedražicích Janu Novohradskému z Kolowrat, ten si však tento majetek ponechává necelý rok a prodává celý tedražický majetek Volfovi Gothardovi Perglasovi z Perglasu.

Ten zároveň s tvrzí, dvorem a vsí Tedražice koupil i tvrz Zdouň s osadou Vzduny. Na rozdíl od předchozího majitele Perglas z Perglasu drží Tedražice několik destiletí. Udělal z nich centrum svého majetku. Zde se již mluví o sídelní tvrzi. Perglas držel i nedaleké Mokrosuky, později k nim získal i Velhartice a majetek na Klatovsku a Prácheňsku.

Byl dobrým hospodářem, takže se jeho majetek neustále rozrůstal. Došlo k velkému rozvoji Tedražic, mluví se o přestavbě tvrze - začátek výstavby zámku - a byl opravován kostel na Zdouni. Zachovala se zpráva, že 3. června 1584 přišla velká bouře a uhodilo do kostela, kde malíř připravoval právě vymalovanou rohovou archu a tuto chtěl umístit na oltář, blesk ho zabil a tuto archu, která stála 70 kop českých, na kusy rozbil. Volf byl ženat s Magdalénou Janovskou z Janovic. Volf s ní uzavřel smlouvu o pojištění jejího věna na tedražickém statku. Volf, vědom si svého blízkého konce, zemřel roku 1615, ponechal si pouze ves Lhotku s příslušenstvím a statek Mokrosuky a přímé držení Velhartic.

Po smrti manžela Magdaléna Janovská připojuje ke svému zboží ještě Mokrosuky a Kolinec a přesídlí a žije v Kolinci. Magdaléna držela všechny tyto statky až do času stavovského povstání v letech 1618 - 1620, přímo se ničeho nezúčastnila, ovšem císařský velitel don Baltazar de Marradas zabral po obsazení Sušice statky Kolinec i Tedražice. Magdaléna si stěžovala a v roce 1622 se zmínila, že Kolinec jí byl vrácen tak vyplundován, že nemá prakticky žádnou cenu. Magdaléna byla jedna z mála, jejíž prosba byla vyslyšena a byl jí tedražický statek vrácen. Nyní se objevuje dcera Magdaléna Grizelda z Perglasu, dědička tedražického zboží. Celý statek tehdy tvořila tvrz Tedražice se všemi a všelijakými pokoji a dalšími staveními a příslušenstvím. V roce 1668 už je zmiňována věž zámku s kaplí a další přístavbou.

Po různých směnách a transakcích rodů Janovských se konečně roku 1690 stává držitelkou celých Tedražic Isabela Emilie Švihovská. Její syn František Antonín, který obdržel tento majetek od ní, velice rád cestoval po cizích zemích a roku 1694 v cizině umírá.

Jeho otec Jaroslav Florian Švihovský z Rýzmberka požádal o svolení k sloučení svého majetku s majetkem svého zemřelého syna. Zmíněný jaroslav Florian, který mimo toto zboží vlastnil i nedaleko ležící Čejkovy, Neprochovy a Krutěnice a především bohaté panství Nalžovské, kde měl své hlavní sídlo, se náhle však dostal do finančních těžkostí a roku 1722 se jeho situace natolik zhoršila, že roku 1722 odkoupil některé části jako Nalžovy, Tedražice a další Jan Norbert von Pötting, a tak Tedražice opět přináležely k nalžovskému panství.

Správa veškerého majetku přešla na panství v Nalžovech, šlechta přestala zámek používat k bydlení a objekt sloužil výhradně k zajištění hospodářství. Od něho je koupil v roce 1769 hrabě Rudolf Taafe a Tedražice se tak stávají majetkem hraběcího rodu Taafe z Irska. Centrum správy veškerého majetku tohoto rodu bylo v Nalžovech. Pro zajímavost jeden z členů hraběcího rodu Eduard Taafe byl za císaře Františka Josefa I, 14 let ministerským předsedou rakousko - uherské monarchie.

Za zmínku stojí rovněž i mohutné sklepy v zámečku, odkud pak vedly chodby hloubené v zemi bez výstuže na různé strany. Dnes jsou tyto chodby většinou zasypány.

Učitel Petr Šafránek byl velice talentovanýcm hudebníkem. Když nebylo dost obživy v okolí, odešel se svým bratrem Kajetánem jako čvrtý člen kvarteta do Pruského Slezska, kde se živili hudbou a Petr při zaměstnání studoval na učitelském semináři ve Vratislavi.

Po náhlé smrti bratra Kajetána se vrací do Tedražic, působí zde jako hudebník a šetří nato, aby mohl dál studovat na gymnáziu v Klatovech a v Českých Budějovicích. Ve dvacátých letech 19. století získává učitelskou aprobaci. Jako vynikající hudebník je pozván koncertovat k Černínům do Chudenic, kde ho pozná hrabě Taafe z Nalžov. Přemlouvá Petra, aby vstoupil k němu do služeb. Petr odchází do Nalžov, kde působí jako písař, ale se svou prací není spokojen a odchází na školu do Těchonic.

Po třech letech již jako známý a ceněný učitel odchází na školu do Stříbrných Hor. O jeho věhlasu se dozvěděl i Dr. Josef Klostermann, působící jako zámecký lékař v Žichovicích, a požádal učitele Šafránka, zda by připravil jeho syna na gymnázium do Klatov. Petr Šafránek svolil a Karel Klostermann, pozdější významný spisovatel, i se svým nerozlučným přítelem Bertíkem Körbelem, synem správce žichovického panství, se nastěhují do Stříbrných Hor. K nim ještě přibude syn lesmistra z Lovčic František Havlíček. Nyní musí Petr Štěpánek ukázat, co umí. Povedlo se a chlapci s úspěchem sloužili přijímací zkoušky na gymnázium v Klatovech.

Za celoživotní pedagogickou a osvětovou práci získává uznání od biskupské konsistoře v Českých Budějovicích a císař František Josef I. mu propůjčuje řád - stříbrný záslužný kříž s korunkou. Svoji životní pouť končí na Stříbrných Horách, kde je pohřben.

Druhým významným mužem narozeným v Tedražicích byl František Stupka (narozený v čp. 31). Dne 18. ledna 1879 se v rodině mistra ovčáckého v Tedražicích Stupky narodil syn František ( v té době bydleli u Sulků).

Jeho otec byl dost výbušné povahy a po neshodách s panským správcem dává výpověď. Odchází s partou hudebníků pracovat k cirkusu Hagenbeck a bere s sebou i syna Františka. Život u cirkusu mu nevyhovuje, proto se usazuje ve městě Štýru, kde si najde zaměstnání v továrně. Po večerech vyučuje hudbě několik žáků a syn František se začne učit kovářem.

Po návštěvě tety z Nalžov, která přemlouvá otce Stupku, aby František zkusil přijetí na konzervatoř, otec svolí a teta odjíždí s maldým Františkem do Prahy na přijímací zkoušky.Jaké bylo jeho umění jako houslisty těžko posoudit, ale když vezmeme v úvahu jeho práci kováře, nebylo to zřejmě vynikající. I přes to byl na konzervatoř přijat, zřejmě díky benevolenci ředitele Benevitze.

Františka se naštěstí ujímá proslulý hudebník Otakar Ševčík pocházející z Horažďovic. Velice si Františka oblíbil, všmožně mu pomáhá a po studiu mu zaopatří místo koncertního mistrav Oděské opeře. V Oděse založí konzervatoř a z posluchačů orchestr. Zde se musí poprvé postavit za dirigentský pult, který se mu stal osudným.

Po osmnácti letech se navrací do Čech a púsobí spolu s Josefem Talichem jako dirigent České filharmonie. později diriguje i Moravskou filharmonii.

Při častých návštěvách Sušice, kde žila jeho sestra, nikdy neopomene podívat se do Tedražic k Sulkům a ke své sestřenici Barboře Darebné. Dnes jeho ostatky odpočívají na vyšehradském Slavíně.

Pramen: Darebný Karel, Blažek Zdeněk, Tedražice historie a současnost, vlastní náklad, 2011