Navigace
Obsah
Hrádek - Odolenov - místní část obce
Adresa
Hrádek - Odolenov342 01 Sušice
GPS: 49° 14′ 36.1″N 13° 28′ 50.5″E
Odolenov je místní částí obce Hrádek.
Podle historických pramenů celý Svatobor sloužíval jako shromaždiště k pohanským obřadům řadu století. Poslední zmínky o těchto shromážděních sahají až do začátku 11. století. Pod Svatoborem byla objevena pohřebiště původní slovanské osady Sušice datované nálezem denáru z doby Vratislava I. (1061 - 1092). Nález obsahoval také perly, jež se v Čechách vyskytovaly poměrně zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů.
První písemná zmínka o vsi Odolenov pochází z roku 1573, kdy se dozvídáme, že ves náleží ke statku Hrádeckému. Vůbec první písemná zmínka o prameni pochází od Vojtěcha Chanovského, když v latinském spise "Šlépěje nábožnosti české" vydaném v roce 1659, mluví o studánce Vodolenské a o jejím působení. Bohuslav Balbín píše v roce 1679 o zázračných účincích vody z pramene na Svatoboru.
Z dalších pramenů se dozvídáme, že roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě Desfours, asi sto kroků od hrobu Vodolenky, postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Tento hrob byl ještě v těch letech označen dřevěnou mříží a byl uctíván. Při výstavbě kaple byl hrob zničen. Kaple byla vysvěcena 18. června 1750 od P. Vácslava Weissenregnera, děkana sušického a čestného panovníka staroboleslavského.
V roce 1776 napsal známý zbynický farář František Hruška německy obsáhlý rukopis "VODOLENKA". Spis daroval Anně Marii hraběnce Desfoursové. Tento spis je v současné době uložen ve sbírkách sušického muzea. Uvádí v něm několik popisů zázračných uzdravení. Baronka Antonie Sturmfederová v roce 1853 započala s úpravami lázní, ale i přes její velkou snahu a velké investice nebyla návštěvnost lázní o mnoho zvýšena.
V roce 1867 navštívil Odolenku skladatel Bedřich Smetana na pozvání jeho přítele a kapelníka Národního divadla pana Angra ze Sušice. Často sem chodíval s přáteli z okolí i František Pravda - hrádecký kněz a spisovatel. Léčil se tu i spisovatel Ivan Klicpera, jehož pravidelně navštěvoval jak František Pravda, tak i Dr. Josef Gabriel. Klicpera tu napsal dvě pověsti z okolí: Na stráži a Vodolena.
V areálu se nacházel hostinec, který byl v provozu ještě několik let po druhé světové válce. Po jeho uzavření areál několik let pustl. Na počátku 60-tých let minulého století se začalo s budováním pionýrského tábora. Tento tábor je v provozu až do dnešních dnů a prošlo jím tisíce dětí.
Pramen: vysvětlující tabule v Odolenově.
Páter Chanowsky ale píše takto: Čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor, tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bíli voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tma pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu pramen vytryskl. Tento pramen se nazývá Wodolenka.
Pramen: vysvětlující tabule v Odolenově
Podle historických pramenů celý Svatobor sloužíval jako shromaždiště k pohanským obřadům řadu století. Poslední zmínky o těchto shromážděních sahají až do začátku 11. století. Pod Svatoborem byla objevena pohřebiště původní slovanské osady Sušice datované nálezem denáru z doby Vratislava I. (1061 - 1092). Nález obsahoval také perly, jež se v Čechách vyskytovaly poměrně zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů.
První písemná zmínka o vsi Odolenov pochází z roku 1573, kdy se dozvídáme, že ves náleží ke statku Hrádeckému. Vůbec první písemná zmínka o prameni pochází od Vojtěcha Chanovského, když v latinském spise "Šlépěje nábožnosti české" vydaném v roce 1659, mluví o studánce Vodolenské a o jejím působení. Bohuslav Balbín píše v roce 1679 o zázračných účincích vody z pramene na Svatoboru.
Z dalších pramenů se dozvídáme, že roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě Desfours, asi sto kroků od hrobu Vodolenky, postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Tento hrob byl ještě v těch letech označen dřevěnou mříží a byl uctíván. Při výstavbě kaple byl hrob zničen. Kaple byla vysvěcena 18. června 1750 od P. Vácslava Weissenregnera, děkana sušického a čestného panovníka staroboleslavského.
V roce 1776 napsal známý zbynický farář František Hruška německy obsáhlý rukopis "VODOLENKA". Spis daroval Anně Marii hraběnce Desfoursové. Tento spis je v současné době uložen ve sbírkách sušického muzea. Uvádí v něm několik popisů zázračných uzdravení. Baronka Antonie Sturmfederová v roce 1853 započala s úpravami lázní, ale i přes její velkou snahu a velké investice nebyla návštěvnost lázní o mnoho zvýšena.
V roce 1867 navštívil Odolenku skladatel Bedřich Smetana na pozvání jeho přítele a kapelníka Národního divadla pana Angra ze Sušice. Často sem chodíval s přáteli z okolí i František Pravda - hrádecký kněz a spisovatel. Léčil se tu i spisovatel Ivan Klicpera, jehož pravidelně navštěvoval jak František Pravda, tak i Dr. Josef Gabriel. Klicpera tu napsal dvě pověsti z okolí: Na stráži a Vodolena.
V areálu se nacházel hostinec, který byl v provozu ještě několik let po druhé světové válce. Po jeho uzavření areál několik let pustl. Na počátku 60-tých let minulého století se začalo s budováním pionýrského tábora. Tento tábor je v provozu až do dnešních dnů a prošlo jím tisíce dětí.
Pramen: vysvětlující tabule v Odolenově.
Páter Chanowsky ale píše takto: Čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor, tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bíli voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tma pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu pramen vytryskl. Tento pramen se nazývá Wodolenka.
Pramen: vysvětlující tabule v Odolenově
