Navigace
Obsah
Nezamyslice - kaple sv. Erazima
Adresa
Nezamyslice342 01 Sušice
GPS: 49° 15′ 50.″N 13° 40′ 13.″E
Západně od kostela, vně hřbitova, stojí kaple svatého Erazima, založená už v první polovině 17. století. Lamberkové, kteří v roce 1707 koupili rábské a žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, dali kapli v roce 1860 opravit a zřídili v ní rodinnou hrobku.
Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salzburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převést náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajícíh náhrobních desek Lamberků, většinou z 16. století.
Novogotický interier kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela a Adalbert Stifter, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19. století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak
Mešní kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému byla založena Jindřichem Libštejnským z Kolovrat v první polovině 17. století. Nachází se na návrší západně od farního kostela, již vně hřbitova. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno.
Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11,3 x 9 m, zevně půlkruhovitě, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy.
Na počátku 19. století se kaple stala pohřebním místem české větvě rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka (1764 - 1831), přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 - 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s Bedřiškou (rozenou Oettingen - Wallerstein), dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely.
Na žichovické panství manželé s sebou přinesli kolem roku 1815 i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima v Nezamyslicích. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů ze 16. a 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Na zdech se dále nachází 10 bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků. Z nich největší pozornost poutají desky se jmény Karla Eugena (1764 - 1831) a Bedřišky Oettingen - Wallerstein (1776 - 1831), knížete Gustava Jáchyma z Lamberka (1812 - 1862), kněžny Kateřiny lamberkové, rozené Hrádkové (1824 - 1889) - "kněžny Káči", jejich dětí - synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 - 1836) bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu na panství, když se mu roztrhla hlaveň pušky.
Koncem 50.let 19. století byla kaple sv. Erazima vybavena vynikajícím uměleckým zařízením - souborem dřevořezeb Jana Rinta z Lince. Skvělého řezbáře, který pocházel z východočeského Kuksu, doporučil knížeti Gustavu Jáchymovi jeho přítel, spisovatel a památkář Adalbert Stifter. Rint svými jemnými řezbami ve slohu romantické novogotiky zpracoval oltář, lampu na věčné světlo, lavice, západní emporu i nástěnné ozdoby. Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt té doby Heinrich Ferstel, kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.
Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je zejména poprsnice kruchty s dvěma kruhovými reliéfy s výjevy sv Huberta na lovu a sv. Jiřího, bojujícího s drakem. Umělecky vynikající interiér, přesahující svým významem hranice země, byl bohužel poničen řáděním zlodějů a vandalů.
Pramen: vysvětlující tabule v muzeu v Žihobcích.
Svatý Erazimus
Svatý Erazimus nebo Erasmus, jehož svátek připadá na 2. června, je označován za patrona námořníků, soustružníků, provazníků a tkalců. Je ochráncem domácích zvířat a pomáhá při bolestech břicha a porodních bolestech. Je od roku 1300 jedním ze 14 svatých pomocníků v nouzi.
Jeho atributy jsou anděl, havran, mitra a biskupská berla, rumpál, šídla, střeva a plachetnice.
O jeho životě toho není příliš známo, první poznatky pocházejí z doby, kdy se stal biskupem v Antiochii, která leží na území dnešní Sýrie. Zde se pravděpodobně ve 3. století i narodil. Ze své diecéze odešel kvůli nelidskému pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem a 7 let žil jako poustevník na vysoké hoře na území dnešního Libanonu. K jeho životu se váže celá řada legend, jedna z nich praví, že jídlo na horu mu nosil havran.
Po sedmi letech byl andělem vyzván k návratu do Antiochie. Cestou byl několikrát zajat římskými vojáky a ze zajetí ho vždy vysvobodili andělé. Jednou to byl i archanděl Michael, který ho dovedl až do Itálie, do města Formia.
O této cestě opět se vypráví celá řada legend například, jak cestou do Itálie na moři utišil bouři, která hrozila potopit malou loď, na níž se plavil. Svatý Erasmus se na vlnami zmítané lodi s rozpaženýma rukama vroucně modlil, vlny se poté zázračně utišily a loď bezpečně doplula k cíli. Další legenda vypráví o modravých světýlkách na stěžni lodě, která prý byla znamením světcovy ochrany, dodnes je tento jev nazýván oheněm svatého Erasma nebo svatého Eliáše.
Zde žil a působil až asi do roku 303, kdy byl římskými císařskými vojáky znovu zajat a krutě mučen včetně vytahování střev z břicha pomocí navijáku.
Jeho kult začal vznikat v 6. století, v 9. století byly jeho ostatky převezeny do města Gaty, kterého je patronem.
Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salzburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převést náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajícíh náhrobních desek Lamberků, většinou z 16. století.
Novogotický interier kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela a Adalbert Stifter, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19. století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak
Mešní kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému byla založena Jindřichem Libštejnským z Kolovrat v první polovině 17. století. Nachází se na návrší západně od farního kostela, již vně hřbitova. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno.
Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11,3 x 9 m, zevně půlkruhovitě, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy.
Na počátku 19. století se kaple stala pohřebním místem české větvě rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka (1764 - 1831), přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 - 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s Bedřiškou (rozenou Oettingen - Wallerstein), dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely.
Na žichovické panství manželé s sebou přinesli kolem roku 1815 i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima v Nezamyslicích. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů ze 16. a 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Na zdech se dále nachází 10 bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků. Z nich největší pozornost poutají desky se jmény Karla Eugena (1764 - 1831) a Bedřišky Oettingen - Wallerstein (1776 - 1831), knížete Gustava Jáchyma z Lamberka (1812 - 1862), kněžny Kateřiny lamberkové, rozené Hrádkové (1824 - 1889) - "kněžny Káči", jejich dětí - synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 - 1836) bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu na panství, když se mu roztrhla hlaveň pušky.
Koncem 50.let 19. století byla kaple sv. Erazima vybavena vynikajícím uměleckým zařízením - souborem dřevořezeb Jana Rinta z Lince. Skvělého řezbáře, který pocházel z východočeského Kuksu, doporučil knížeti Gustavu Jáchymovi jeho přítel, spisovatel a památkář Adalbert Stifter. Rint svými jemnými řezbami ve slohu romantické novogotiky zpracoval oltář, lampu na věčné světlo, lavice, západní emporu i nástěnné ozdoby. Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt té doby Heinrich Ferstel, kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.
Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je zejména poprsnice kruchty s dvěma kruhovými reliéfy s výjevy sv Huberta na lovu a sv. Jiřího, bojujícího s drakem. Umělecky vynikající interiér, přesahující svým významem hranice země, byl bohužel poničen řáděním zlodějů a vandalů.
Pramen: vysvětlující tabule v muzeu v Žihobcích.
Svatý Erazimus
Svatý Erazimus nebo Erasmus, jehož svátek připadá na 2. června, je označován za patrona námořníků, soustružníků, provazníků a tkalců. Je ochráncem domácích zvířat a pomáhá při bolestech břicha a porodních bolestech. Je od roku 1300 jedním ze 14 svatých pomocníků v nouzi.
Jeho atributy jsou anděl, havran, mitra a biskupská berla, rumpál, šídla, střeva a plachetnice.
O jeho životě toho není příliš známo, první poznatky pocházejí z doby, kdy se stal biskupem v Antiochii, která leží na území dnešní Sýrie. Zde se pravděpodobně ve 3. století i narodil. Ze své diecéze odešel kvůli nelidskému pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem a 7 let žil jako poustevník na vysoké hoře na území dnešního Libanonu. K jeho životu se váže celá řada legend, jedna z nich praví, že jídlo na horu mu nosil havran.
Po sedmi letech byl andělem vyzván k návratu do Antiochie. Cestou byl několikrát zajat římskými vojáky a ze zajetí ho vždy vysvobodili andělé. Jednou to byl i archanděl Michael, který ho dovedl až do Itálie, do města Formia.
O této cestě opět se vypráví celá řada legend například, jak cestou do Itálie na moři utišil bouři, která hrozila potopit malou loď, na níž se plavil. Svatý Erasmus se na vlnami zmítané lodi s rozpaženýma rukama vroucně modlil, vlny se poté zázračně utišily a loď bezpečně doplula k cíli. Další legenda vypráví o modravých světýlkách na stěžni lodě, která prý byla znamením světcovy ochrany, dodnes je tento jev nazýván oheněm svatého Erasma nebo svatého Eliáše.
Zde žil a působil až asi do roku 303, kdy byl římskými císařskými vojáky znovu zajat a krutě mučen včetně vytahování střev z břicha pomocí navijáku.
Jeho kult začal vznikat v 6. století, v 9. století byly jeho ostatky převezeny do města Gaty, kterého je patronem.
