Navigace
Obsah
Hartmanice - Březník - kaple sv. Vintíře
Adresa
Hartmanice - Březník342 01 Sušice
GPS: 49° 9′ 4.681″N 13° 25′ 28.9″E
Kaple sv. Vintíře pod vrcholkem hory Březník a pod Vintířovou skálou. V místech posledního Vintířova působení stávala kdysi dřevěná kaplička. V 90. letech 20. století byla pod skálou kaplička zasvěcená sv. Vintíři obnovena.
Svatý Vintíř (asi 955 - 1045)
Vintíř je vlastně nejstarším známým obyvatelem Šumavy. Dříve než oblékl mnišské roucho, žil životem světského velmože. Pocházel totiž z mocného a bohatého rodu hrabat ze Schwarzburgu - Käfernburgu v Duryňsku, kde se narodil kolem roku 955. Byl příbuzným krále a pozdějšího císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále Štěpána I. Svatého.
Údajně již v mládí důvěrně znal jazyk svých slovanských poddaných, což se mu pak výtečně hodilo v pozdější misionářské a diplomatické činnosti.Podle životopisu byl Vintíř fyzicky mimořádně zdatným mužem, který vyjímečně ovládal zbraně i jízdu na koni.
Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s opatem kláštera v Niederaltaichu Gotthardem, který zde působil v letech 996 - 1022. Ve zralém věku, ve svých více než padesáti letech, se Vintíř rozhodl pro mnišství. Svými statky obdaroval kláštery v Hersfeldu a Göllingenu a pak se vydal za Gotthardem do benediktinského opatství v dolnobavorském Niederaltaichu na levém břehu Dunaje, poblíž dnešního Deggendorfu. Klášter už tenkrát měl za sebou bohatou historii, neboť byl založen v roce 731.
Po složení řeholního slibu Vintíř svůj život nezasvětil jen klášternímu odloučení, modlitbám a rozjímání v lesních samotách. Mnich Günther podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. V Čechách vedle své misijní činnosti napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederaltaichem. Dokládá to například zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederaltaichu Menharta opatem v Břevnově.
Významné úkoly byly Vintírovi svěřovány na poli tehdejší vysoké politiky v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.
Když 9. října 1045 Vintíř zemřel, český kníže Břetislav I. svolil k převozu poustevníkova těla do Břevnova, kde bylo pohřbeno v klášterním kostele.
Pramen: Vintířova stezka, vydalo město Hartmanice za finanční podpory Plzeňského kraje, 2007.
Svatý Vintíř (asi 955 - 1045)
Vintíř je vlastně nejstarším známým obyvatelem Šumavy. Dříve než oblékl mnišské roucho, žil životem světského velmože. Pocházel totiž z mocného a bohatého rodu hrabat ze Schwarzburgu - Käfernburgu v Duryňsku, kde se narodil kolem roku 955. Byl příbuzným krále a pozdějšího císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále Štěpána I. Svatého.
Údajně již v mládí důvěrně znal jazyk svých slovanských poddaných, což se mu pak výtečně hodilo v pozdější misionářské a diplomatické činnosti.Podle životopisu byl Vintíř fyzicky mimořádně zdatným mužem, který vyjímečně ovládal zbraně i jízdu na koni.
Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s opatem kláštera v Niederaltaichu Gotthardem, který zde působil v letech 996 - 1022. Ve zralém věku, ve svých více než padesáti letech, se Vintíř rozhodl pro mnišství. Svými statky obdaroval kláštery v Hersfeldu a Göllingenu a pak se vydal za Gotthardem do benediktinského opatství v dolnobavorském Niederaltaichu na levém břehu Dunaje, poblíž dnešního Deggendorfu. Klášter už tenkrát měl za sebou bohatou historii, neboť byl založen v roce 731.
Po složení řeholního slibu Vintíř svůj život nezasvětil jen klášternímu odloučení, modlitbám a rozjímání v lesních samotách. Mnich Günther podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. V Čechách vedle své misijní činnosti napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederaltaichem. Dokládá to například zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederaltaichu Menharta opatem v Břevnově.
Významné úkoly byly Vintírovi svěřovány na poli tehdejší vysoké politiky v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.
Když 9. října 1045 Vintíř zemřel, český kníže Břetislav I. svolil k převozu poustevníkova těla do Břevnova, kde bylo pohřbeno v klášterním kostele.
Pramen: Vintířova stezka, vydalo město Hartmanice za finanční podpory Plzeňského kraje, 2007.
