Navigace
Obsah
Poleň - Pušperk - zřícenina hradu
Adresa
Poleň - Pušperk339 01 Klatovy
GPS: 49° 26′ 5.219″N 13° 9′ 1.261″E
Jen torzo brány, hradebních zdí a obranné valy připomínají existenci středověkého hradu Pušperk. Hrad hodně utrpěl již za husitských válek a po krátkém zmrtvýchvstání v polovině 15. století byl zřejmě definitivně opuštěn.
Hrad Pušperk stával na kopci na západním okraji obce Lišky. Byl opevněn hlubokým příkopem s vysokým náspem, který je dosud zčásti vyzděn. Zbytky zříceniny, ve větší míře znatelné ještě na sklonku 19. století, dnes až na nepatrný zbytek, který tvoří část značně pobořené zdi, zanikly.
Hrad dali postavit asi roku 1260 Jaroš ze Slivna a purkrabí Pražského hradu Poděhús, účastník bitvy u Kressenbrunnu, v níž 12. července 1260 král Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV. Hrad pojmenoval po svém erbu, lišce, tedy Fuchsberk, z něhož vznikl počeštěný název Pušperk. V letech 1264 a 1266 se Jaroš psal již z Pušperka. Hrad byl postaven na ochranu nové cesty vedoucí od Horažďovic přes Klatovy, Poleň k Horšovskému Týnu a odtud k zemské hranici. Měla tak být posílena obrana zemské hranice, kterou chránila nově založená královská města Klatovy a Domažlice a hrady Rýzmberk a Starý Herštejn.
Roku 1298 držela hrad Jarošova vdova Kateřina, která ho však záhy prodala členům rodu Hroznatovců, z nichž se jako prvý připomíná Bušek, který se psal již roku 1339 z Pušperka. Buška vystřídal Racek, uváděný v roce 1355. R. 1391 se připomíná další Bušek z Pušperka, jemuž však již hrad nepatřil a který držel Svrčovec. Asi v 70. letech 14. století držel hrad Pušperk Ctibor Tlam, lovčí dobříšských královských lesů a od roku 1379 držitel sousedního statku Únějovic. Roku 1390 daroval král Václav IV. hrad Renvaldovi z Ústupenic, který však statek značně zadlužil. Značnou pohledávku tu měl i pražský žid Jonáš, který se jako hlavní věřitel stal jeho držitelem. Po Jonášově smrti však připadl statek jako odúmrť opět Václavu IV., který jej asi kolem roku 1400 prodal bratřím Renvaldovi a Bohunkovi z Ústupenic, z nichž první se jako pán Pušperka uvádí v roce 1404. Renvalda vystřídal bratr Svojše, který se za husitské revoluce přidal na Zikmundovu stranu a padl v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420. Po něm zdědil statek Hynek z Ústupenic, který zemřel po roce 1439. Také on byl katolík, a proto i nebezpečný soused nedalekého táborského města Klatov. S pomocí Klatovských byl hrad neznámo kdy dobyt a pobořen.
V roce 1434 byl sice pušperský statek Hynkovi z Ústupenic vrácen, ale hrad obnoven nebyl. Když Hynkova vdova Ofka prodávala pušperské zboží svému třetímu manželu Jetřichovi z Čiremperka (Černíkov), uvádí se hrad jako zpustlý a pobořený. Ale r. 1457 se zjistilo, že smrtí Hynka z Ústupenic připadl hrad králi Ladislavovi Jagellonskému jako odúmrť a ten ho daroval Janu Zajícovi z Házmburka. Od něho koupil Pušperk v roce 1465 Jiřík z Říčan, který si však ponechal jenom polovinu statku, kdežto druhou polovinu získal téhož roku třetí manžel vdovy po Hynkovi z Ústupenic, Ofky, Jetřich z Čiremperka (Černíkov). Ten však již před rokem 1473 prodal svoji polovinu s pobořeným Pušperkem Břeňkovi z Ronšperka, který hrad obnovil.
Protože prý Břeněk z hradu znepokojoval okolí, byl po sněmu v Benešově, na němž byl obnoven v zemi mír, Pušperk v červnu 1473 Klatovskými dobyt a pobořen. Zdá se však, že hlavní příčinou dobytí hradu bylo Břeňkovo katolictví, což se nesrovnávalo s podobojím klatovských měšťanů, kteří byli věrni králi. Pobořený hrad již nebyl obnoven. Na sklonku 15. století připojili pušperský statek Švihovští z Rýzmberka ke švihovskému panství a o obnovení hradu se nestarali, protože sídlili na hradě Švihově. A když bylo pušperské zboží roku 1548 od švihovského panství znovu odděleno a prodáno Albrechtovi Nebílovskému z Drahobuze, nový majitel si záhy po roce 1550 postavil sídlo v nedaleké Poleni, která byla rovněž součástí pušperského statku.
Koncem 16. století byla na hradišti přestavěna kaple sv. Václava, která však byla za Josefa II. zrušena a časem se zřítila.
Pramen: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (IV – Záp. Čechy); Bělohlávek, M., Dr., Fiala, Z., prof. Dr. DrSc., Hosák, L., prof. Dr. DrSc., Pavel, J., Doc. Dr. DrSc., Janáček, J., Dr. DrSc., Kotek, L., prom. hist.; Nakl. Svoboda, Praha 1985
Pověst, která se váže k místu:
Liška (Pušperk) – bílé zjevení
Na hradě Pušperku se v noci prochází bílé zjevení. Je to duch mladé hradní dámy, která nemá klid za krutosti spáchané za svého života.
Jak hrad ke jménu přišel
Psal se rok 1260, když pan Jaroš ze Slivna založil hrad Pušperk, který se v průběhu staletí proměnil v teskné zříceniny, obklopené lesy.
Pán dlouho nevěděl, jaké jméno by hradu nejvíce slušelo. Nakonec se rozhodl, že jej nazve Liščím vrchem podle lišky, která byla erbovním znamením jeho rodu.
Pozoruhodné vypravování se váže k této lišce. Kdysi dávno, v dobách starých předků pana Jaroše, se kolem jejich sídla proháněly divoké lišky. S příchodem každého nového jara přiváděly na svět mláďata a jedno z nich již jako maličké častokrát zavítalo do blízkosti hradu.
Jak ubíhal čas, z malého liščete vyrostla krásná, rezavá liška s huňatým ocasem. Stále mnohokrát přicházela ke hradu, až jednoho dne se neukázala. Po několik dlouhých týdnů lišku nikdo ani koutkem oka nezahlédl.
Však poté se opět vrátila. Byl právě podvečer, slunce pomalu mizelo za obzorem a nebe poseté drobnými mráčky žhnulo rudým světlem. Právě toho dne se pán dozvěděl, že bude otcem.
Liška od té doby chodila ke hradu každý den v podvečer. Vždy se jen na pár chvil ukázala, zaběhla do lesa a mezi stromy se zakrátko ztratila z dohledu.
Uplynulo několik měsíců a jednoho dne již s ranním úsvitem liška přiběhla ke hradu. Všem to připadalo podivné a věřili, že to musí být nějaké znamení. A vskutku, téhož dne pánova žena povila krásné, zdravé děťátko.
Od těch dob lidé věřili, že liška přichází k jejich sídlu a vždy přináší štěstí.
Pramen: www.rozhlas.cz/hradyazamky
Ukrývá hrad Pušperk zlaté poklady?
Povídá se, že nesmírné poklady jsou ukryty hluboko pod troskami hradu. Tyto poklady se pokoušel objevit i jistý úředník chudenického panství v 18. století. Po dlouhé práci prokopal se k jakési malé, ale pevně uzavřené brance.
Domníval se, že se za uzavřenou brankou nalézá hojnost zlata a vzácných drahokamů. Ale nebylo mu souzeno, aby se pokladů dopátral. Po tři noci na něj doléhaly tak strašné sny s příšernými pohrůžkami od samotného Lucifera, že se zalekl, malou branku zasypal a upustil od dalšího pátrání.
A tak zde poklady čekají do dnešních dní.
Pramen: Běleč mikroregin, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013
Hrad Pušperk stával na kopci na západním okraji obce Lišky. Byl opevněn hlubokým příkopem s vysokým náspem, který je dosud zčásti vyzděn. Zbytky zříceniny, ve větší míře znatelné ještě na sklonku 19. století, dnes až na nepatrný zbytek, který tvoří část značně pobořené zdi, zanikly.
Hrad dali postavit asi roku 1260 Jaroš ze Slivna a purkrabí Pražského hradu Poděhús, účastník bitvy u Kressenbrunnu, v níž 12. července 1260 král Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV. Hrad pojmenoval po svém erbu, lišce, tedy Fuchsberk, z něhož vznikl počeštěný název Pušperk. V letech 1264 a 1266 se Jaroš psal již z Pušperka. Hrad byl postaven na ochranu nové cesty vedoucí od Horažďovic přes Klatovy, Poleň k Horšovskému Týnu a odtud k zemské hranici. Měla tak být posílena obrana zemské hranice, kterou chránila nově založená královská města Klatovy a Domažlice a hrady Rýzmberk a Starý Herštejn.
Roku 1298 držela hrad Jarošova vdova Kateřina, která ho však záhy prodala členům rodu Hroznatovců, z nichž se jako prvý připomíná Bušek, který se psal již roku 1339 z Pušperka. Buška vystřídal Racek, uváděný v roce 1355. R. 1391 se připomíná další Bušek z Pušperka, jemuž však již hrad nepatřil a který držel Svrčovec. Asi v 70. letech 14. století držel hrad Pušperk Ctibor Tlam, lovčí dobříšských královských lesů a od roku 1379 držitel sousedního statku Únějovic. Roku 1390 daroval král Václav IV. hrad Renvaldovi z Ústupenic, který však statek značně zadlužil. Značnou pohledávku tu měl i pražský žid Jonáš, který se jako hlavní věřitel stal jeho držitelem. Po Jonášově smrti však připadl statek jako odúmrť opět Václavu IV., který jej asi kolem roku 1400 prodal bratřím Renvaldovi a Bohunkovi z Ústupenic, z nichž první se jako pán Pušperka uvádí v roce 1404. Renvalda vystřídal bratr Svojše, který se za husitské revoluce přidal na Zikmundovu stranu a padl v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420. Po něm zdědil statek Hynek z Ústupenic, který zemřel po roce 1439. Také on byl katolík, a proto i nebezpečný soused nedalekého táborského města Klatov. S pomocí Klatovských byl hrad neznámo kdy dobyt a pobořen.
V roce 1434 byl sice pušperský statek Hynkovi z Ústupenic vrácen, ale hrad obnoven nebyl. Když Hynkova vdova Ofka prodávala pušperské zboží svému třetímu manželu Jetřichovi z Čiremperka (Černíkov), uvádí se hrad jako zpustlý a pobořený. Ale r. 1457 se zjistilo, že smrtí Hynka z Ústupenic připadl hrad králi Ladislavovi Jagellonskému jako odúmrť a ten ho daroval Janu Zajícovi z Házmburka. Od něho koupil Pušperk v roce 1465 Jiřík z Říčan, který si však ponechal jenom polovinu statku, kdežto druhou polovinu získal téhož roku třetí manžel vdovy po Hynkovi z Ústupenic, Ofky, Jetřich z Čiremperka (Černíkov). Ten však již před rokem 1473 prodal svoji polovinu s pobořeným Pušperkem Břeňkovi z Ronšperka, který hrad obnovil.
Protože prý Břeněk z hradu znepokojoval okolí, byl po sněmu v Benešově, na němž byl obnoven v zemi mír, Pušperk v červnu 1473 Klatovskými dobyt a pobořen. Zdá se však, že hlavní příčinou dobytí hradu bylo Břeňkovo katolictví, což se nesrovnávalo s podobojím klatovských měšťanů, kteří byli věrni králi. Pobořený hrad již nebyl obnoven. Na sklonku 15. století připojili pušperský statek Švihovští z Rýzmberka ke švihovskému panství a o obnovení hradu se nestarali, protože sídlili na hradě Švihově. A když bylo pušperské zboží roku 1548 od švihovského panství znovu odděleno a prodáno Albrechtovi Nebílovskému z Drahobuze, nový majitel si záhy po roce 1550 postavil sídlo v nedaleké Poleni, která byla rovněž součástí pušperského statku.
Koncem 16. století byla na hradišti přestavěna kaple sv. Václava, která však byla za Josefa II. zrušena a časem se zřítila.
Pramen: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (IV – Záp. Čechy); Bělohlávek, M., Dr., Fiala, Z., prof. Dr. DrSc., Hosák, L., prof. Dr. DrSc., Pavel, J., Doc. Dr. DrSc., Janáček, J., Dr. DrSc., Kotek, L., prom. hist.; Nakl. Svoboda, Praha 1985
Pověst, která se váže k místu:
Liška (Pušperk) – bílé zjevení
Na hradě Pušperku se v noci prochází bílé zjevení. Je to duch mladé hradní dámy, která nemá klid za krutosti spáchané za svého života.
Jak hrad ke jménu přišel
Psal se rok 1260, když pan Jaroš ze Slivna založil hrad Pušperk, který se v průběhu staletí proměnil v teskné zříceniny, obklopené lesy.
Pán dlouho nevěděl, jaké jméno by hradu nejvíce slušelo. Nakonec se rozhodl, že jej nazve Liščím vrchem podle lišky, která byla erbovním znamením jeho rodu.
Pozoruhodné vypravování se váže k této lišce. Kdysi dávno, v dobách starých předků pana Jaroše, se kolem jejich sídla proháněly divoké lišky. S příchodem každého nového jara přiváděly na svět mláďata a jedno z nich již jako maličké častokrát zavítalo do blízkosti hradu.
Jak ubíhal čas, z malého liščete vyrostla krásná, rezavá liška s huňatým ocasem. Stále mnohokrát přicházela ke hradu, až jednoho dne se neukázala. Po několik dlouhých týdnů lišku nikdo ani koutkem oka nezahlédl.
Však poté se opět vrátila. Byl právě podvečer, slunce pomalu mizelo za obzorem a nebe poseté drobnými mráčky žhnulo rudým světlem. Právě toho dne se pán dozvěděl, že bude otcem.
Liška od té doby chodila ke hradu každý den v podvečer. Vždy se jen na pár chvil ukázala, zaběhla do lesa a mezi stromy se zakrátko ztratila z dohledu.
Uplynulo několik měsíců a jednoho dne již s ranním úsvitem liška přiběhla ke hradu. Všem to připadalo podivné a věřili, že to musí být nějaké znamení. A vskutku, téhož dne pánova žena povila krásné, zdravé děťátko.
Od těch dob lidé věřili, že liška přichází k jejich sídlu a vždy přináší štěstí.
Pramen: www.rozhlas.cz/hradyazamky
Ukrývá hrad Pušperk zlaté poklady?
Povídá se, že nesmírné poklady jsou ukryty hluboko pod troskami hradu. Tyto poklady se pokoušel objevit i jistý úředník chudenického panství v 18. století. Po dlouhé práci prokopal se k jakési malé, ale pevně uzavřené brance.
Domníval se, že se za uzavřenou brankou nalézá hojnost zlata a vzácných drahokamů. Ale nebylo mu souzeno, aby se pokladů dopátral. Po tři noci na něj doléhaly tak strašné sny s příšernými pohrůžkami od samotného Lucifera, že se zalekl, malou branku zasypal a upustil od dalšího pátrání.
A tak zde poklady čekají do dnešních dní.
Pramen: Běleč mikroregin, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013
