Usedlost čp. 17 byla vyzdvižena jižně od centra, na západní straně dnešní Kvapilovy ulice (dříve část návsi, resp. náměstí); v čele dvora, při jeho jižní straně, je situováno obytné stavení; objekt tradiční kompozice je přízemní, založený na obdélném půdorysu, ve vztahu k cestě v tzv. štítové orientaci; střecha je sedlová; budova si uchovala pozoruhodně řešenou fasádu; kromě pásové bosáže ji zdobí např. zubořez v podřímsí; mezi okny v přízemí štítového průčelí je umístěna pamětní deska připomínající Adolfa Roubala; dům má okna slohová, dvojitá, dvoukřídlá; k průčelí obytného stavení přiléhá zděná brána se segmentem zaklenutým vjezdem; v ose zápraží byla zřízena branka; stejně jako štít domu, také brána s brankou mají fasádu zdobenou pásovou bosáží a zubořezem; předpokládá se, že objekt získal klasicistně laděný vzhled během své přestavby ve 2. polovině 19. století; byl zachycen již mapou Stabilního katastru k roku 1838, v následujícím období ale prošel celou řadou změn, svoji nezaměnitelnou podobu si ale podržel do dnešních dnů.
Okolí objektu
V obci Chudenice se dochoval pestrý a v mnoha směrech unikátní historický stavební fond; právem mu vévodí areál zámku, kostel či fara; po obvodu náměstí i v přilehlých ulicích stojí množství staveb ponejvíce pocházejících z období 19. století a 1. třetiny 20. věku; kromě popisovaného dvora pozornost návštěvníků městečka poutají také usedlosti čp. 15, 18/175, 28 nebo 58, které jsou pro své památkové a architektonické kvality vedené Ústředním seznamem kulturních památek; většina uvedených staveb se nalézá v prostoru Kvapilovy ulice.
Historie objektu
Mapa Stabilního katastru zaznamenala k roku 1838 zástavbu historického jádra již dotvořenou, se zámeckým areálem a kostelem na severu a rozměrným náměstím přibližně trojúhelného tvaru (se širší stranou ležící na severu) v jižní části lokality; po jeho obvodu byla také k 30. létům 19. století soustředěna větší část zástavby městečka, které až ve 2. polovině 19. století „vykročilo“ ze své půdorysné stopy dané již středověkem; většina objektů tehdy existujících byla k roku 1838 klasifikována jako nespalná, dřevěné pak byly jen některé stodoly stojící v hloubce usedlostí; domy po obvodu jádra byly většinou založeny v tzv. štítové orientaci dvůr usedlosti čp. 17 ležel k roku 1838 na pozemku č. 20; skládal se ze tří staveb; na jihu ležela na obdélném půdoryse ve štítové orientaci nespalná budova (v místech dnešního obytného stavení); západní stranu dvora uzavírala spalná budova stojící na obdélném půdoryse podélnou osou ležící ve směru sever – jih (bezpochyby šlo o stodolu); mezi obytným stavením a stodolou ležel drobný nespalný objekt mající obdélný půdorys; při severní straně statku stál na kratším obdélném půdoryse nevelký nespalný objekt (snad se jednalo o chlévce či sýpku); mezi tímto objektem a návsí se rozkládala zahrada (pozemek pč. 29); ke stodole přiléhala od západu zahrada s cestou (pozemek pč. 30) v období 2. poloviny 19. století byl dvůr přestavován a samotný dům prodělal adaptaci a modernizaci; ta se promítla nejen do řešení interiéru, ale i do vzhledu fasády; nově byla vystavěna stodola ležící na západní straně dvora a spalné konstrukce nahradilo zdivo.
Zdroje - literatura, prameny FOUD, Karel – WEBEROVÁ, Helena. Lidová architektura, okres Domažlice. [1. vydání] Plzeň: Okresní úřad Domažlice, 1998. 88 s.
KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Praha, 1997.
PELANT, J. Města a městečka západočeského kraje. Plzeň, 1984.
Zdroje - fondy
Národní památkový ústav, Ústřední seznam kulturních památek, okres Klatovy