Muzea

Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě u Hartmanic je věnováno rabínovi a učiteli, který zahynul roku 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 9. července 1997. Muzeum zachycuje život židovské komunity na Šumavě. V sále nad muzeem se konají společenské akce nadregionálního významu.

Muzeum Dr. Šimona Adlera bylo vybudováno v roce 1997 jako památník židovského historika a rabína, který se zde narodil a v roce 1944 se stal obětí holocaustu v koncentračním táboře Osvětim. Úvod expozice je věnován jeho životu a osudům jeho synů Sinae a Matytiahu Adlerových, žijících v Izraeli.

Druhá část expozice je věnována kultuře Židů a náboženství židovských obyvatel v západočeském příhraničí od Kraslic na severu po Modravu na jihu. Expozice je uvedena seznamem a fotodokumentací 110 zaniklých židovských obcí s dochovanými stavebními památkami a prezentuje dále předměty každodenního života židovské obce. Součástí expozice je i rekonstrukce původních košer jatek a interier pošumavské hospody.

Předposlední část na unikátních exponátech představuje návštěvníkovi především židovské sakrální předměty ze sbírek Západočeského muzea. Dokumentace života židovské rodiny je rozdělena na nejdůležitější mezníky: narození, obřízka chlapců, bar - micva, svatna a závěr života.

Závěr expozice tvoří rekonstrukce interiéru, dokumentující každodenní život Židů v daném regionu na přelomu 19. a 20. století, kdy zde žil obchodník Wilhelm Adler a prožíval zde své dětství a školní léta Šimon Adler.

Pojetí expozice a památníku, které je orientované především na každodenní život židovské menšiny v západním pohraničí Čech je přínosem pro poznání mnohonárodnostního obyvatelstva Šumavy a ukazuje, že lidé různého vyznání a různých národností, žijící v jednom geografickém prostředí mohou tvořit jednotnou sídelní komunitu, pokud se nestanou předmětem politické manipulace.

Muzeum vzniklo z iniciativy a za finančního přispění pana Matytiahu Adlera, viceprezidenta Touro College Jerusalem / New York, nákladem města Hartmanice a ministerstva kultury ČR. Součástí muzea je auditorium pro 50 návštěvníků. V budově je dále umístěna expozice historie Hartmanic a okolí, včetně ukázek tradičních šumavských řemesel. Muzeum je umístěno v osadě Dobrá Voda u Hartmanic poblíž kostela sv. Vintíře a léčivého pramene vyvěrajícího v nevelké vzdálenosti od něj. Výhled z Dobré Vody na okolní krajinu s hradem Kašperk patří k nejhezčím šumavským pohledům.

V druhé polovině minulého století sloužila budova jako správní středisko vojenského újezdu.

Pramen: Muzeum Dr. Šimona Adlera, pobočka Západočeského muzea - informační leták

Horažďovické muzeum je umístěno v zámku, který se nachází v severozápadním cípu horažďovického náměstí. V 17. století zde byla gotická tvrz ze 13. století přestavěna na barokní zámek. Prohlídka zámeckých prostor, jako jsou - kromě jiného - velký freskový sál, zámecká kaple nebo čtyřpatrová vyhlídková věž, je propojena s muzejními expozicemi mineralogie, historie Horažďovicka a se sezónními výstavami.

Muzeum je vlastivědného typu, bylo založeno roku 1895. V té době nastal velký rozmach zakládání muzeí díky Národopisné výstavě českoslovanské, které předcházel rozsáhlý sběr materiálů. Tyto se nejdříve vystavovaly v regionech sběrů na Krajinských hospodářsko-průmyslových a národopisných výstavách. V Horažďovicích byla taková výstava otevřena 8. září 1894 a konala se na Panském ostrově a v městských budovách.

Byl zde vystaven obsáhlý materiál z celého Horažďovicka, který dokládal velké bohatství lidové kultury a připomínal minulost města ve středu bývalého Prácheňského kraje. Ke sbírání materiálů dal popud okresní národopisný odbor, ustavený v roce 1893, výzvou k občanům, aby pomohli při sběru národopisného materiálu. Většinu tvořily součásti krojů, nábytek, nářadí a nástroje, ale i staré tisky, mapy, fotografie a také doklady lidové slovesnosti, např. písně, pořekadla, zvyky a pověsti. V čele dobrovolníků, kteří materiál sbírali byl učitel Štěpán Karel Vydra, pozdější první správce a zakladatel muzea. Po skončení Krajinské výstavy bylo 275 předmětů zapůjčeno do Prahy a po vrácení se spolu s ostatními sběry staly základem muzejních sbírek.

Rozhodnutí o zřízení muzea padlo na schůzi městského zastupitelstva 20. prosince 1895. Muzeu byly věnovány dvě místnosti v nově postavené měšťanské škole. Byla také ustavena Muzejní společnost, jejímž účelem bylo podle stanov: „...mravně i hmotně podporovati městské muzeum.“ Jejím předsedou se podle stanov stal starosta města a jednatelem správce muzea. Vlastní činnost muzea pro veřejnost byla zahájena 8. 9. 1898. Otevřeno bylo vždy v neděli dopoledne. V roce 1919 se správcem muzea stal Karel Němec, který svoji funkci vykonával až do roku 1972. Nové prostory pro stále se rozšiřující sbírky získalo muzeum v zámku, a to za podpory hraběte Kinského, tehdejšího majitele panství.

V době druhé světové války byla činnost muzea omezena, povinně se vyřazovaly závadné předměty ze sbírek (např. seznamy legionářů, čsl. mince a další). Z obavy před leteckými útoky byla většina sbírek z muzea odnesena a ukryta. Muzeum bylo znovuotevřeno v roce 1946 a ve stejných zámeckých prostorách je dodnes.

Stálou částí expozice se stala i mineralogická část. Vystaveno je okolo 1000 mineralogických ukázek. Obdivovat můžete i zlato rýžované v Otavě a místní zajímavost, kterou je chov perlorodek. Doklady lidové kultury jsou zastoupeny textiliemi datovanými od počátku 18. století do konce 19. století. Interaktivní dílna nabízí možnost vyzkoušet si (na objednávku) po celý rok stará řemesla, jako je tkaní na stavu, zpracování vlny, výroba předmětů ze dřeva a paličkování. V expozici prácheňských marionet se seznámíte s našimi dřevěnými herci a můžete si i poslechnout zvukové ukázky z divadelních představení.

V areálu zámku je umístěna i Městská galerie, expozice alpských minerálů Diagnóza krystal a Turistické informační centrum. Otevřeno denně kromě pondělí.

Více informací na stránkách muzea www.muzeumhd.cz

O městském muzeu v Horažďovicích byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=15

František Pravda vlastním jménem Vojtěch Hlinka působil v Hrádku jako vychovatel ve šlechtické rodině barona Sturmfedera. František Pravda se narodil 17. dubna 1817 v Nekrasíně u Nové Včelnice. Školu vychodil v nedalekém Novém Etynku, poté absolvoval gymnázium v Jindřichově Hradci a vysokoškolská studia v Praze (filosofii) a Vídni (teologii). Po roce studia ve Vídni přešel do pražského bohosloveckého semináře. Svoji dráhu kněze zahájil jako kaplan v Kvílicích u Slaného a v Jarošově. František Pravda je znám i jako spisovatel. Knižně vydal přes 150 spisů. Jeho povídky se vesměs nesou v duchu katolické morálky s důrazem na křesťanské hodnoty. Ve své době bylo jeho dílo mezi čtenáři poměrně hodně oblíbené. Největší význam z jeho tvorby asi mají pětisvazkové Povídky z kraje, které vznikaly v letech 1851 -1853.

Do Hrádku František Pravda přišel 7. října 1847 a žil zde až do své smrti 8. prosince 1904. Pochován je na zdounském hřbitově.

Expozice muzea Františka Pravdy je sestavena z exponátů zapůjčených sušickým Muzeem Šumavy, dobových exponátů, které František Pravda prokazatelně užíval, a nálezů dobových předmětů, které souvisí s působením Františka Pravdy v Hrádku nebo jeho dobu pamatují.

V muzeu je dále umístěna expozice liturgických předmětů a ornátů, které mají vztah k zámecké kapli sv. Valburgy, archeologické vykopávky z nejstaršího období historie Hrádku a dobové fotografie zámku.

Chudenické muzeum sídlí ve Starém Czernínském zámku s více než sedmisetletou historií. Muzeum bylo založeno v roce 1942 jako muzeum lokálního vlastivědného typu a literární památník. Starý zámek stojí poblíž kostela svatého Jana Křtitele.

Expozice je zaměřena na rod Černínů, majitelů zdejšího panství s prezentací "andělského pokoje a černé kuchyně". Dále je zde zachycen život a dílo Josefa Dobrovského a Jaroslava Kvapila

Expozice věnovaná některým tradičním řemeslům v minulosti rozšířeným v regionu jihozápadních Čech. Expozice lidových řemesel Pošumaví se nachází ve zrekonstruovaných prostorách zámku od roku 2001. Jde o prostory původní tvrze z gotického období.

V expozici se nachází velké množství nástrojů, náčiní a výrobků tradičních řemesel a zemědělství. Své zastoupení zde mají truhláři, tesaři, bednáři, kováři i kameníci. K vidění jsou kuchyňské pomůcky, máselnice. výrobky ze slámy, kolovrátky, dobové hračky i různé druhy pastí na myši. Řemesla vystavovaná v expozici mají v obci hlubokou tradici. Důraz je kladen na zpracování a využití původních materiálů Pošumaví - dřevo a kámen. Expozice je průběžně obměňována, exponáty jsou zapůjčené z fondů Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech.

Pramen: Muzea okresu Klatovy, vydalo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše Klatovy

Stálá výstava z výroby a tvorby vynikajících českých lidových řemeslníků a v areálu zámku v Chanovicích. Projekt Galerie Nositelů tradice lidových řemesl má za cíl veřejně prezentovat pro české a zahraniční návštěvníky nejlepší domácí výrobce z oboru lidových uměleckých řemesel. Jde především o představení řemeslníků, prezentaci jejich umu a výroby, jimiž navazují na původní a tradiční technologie výroby, ale také o formu společenského ocenění.

Titul Nositel tradice lidových řemesel může být udělen ročně nejvýše pěti výrobcům, tvůrcům nebo řemeslníkům, které doporucí komise odborníků jmenovaná ministrem kultury. Při výběru se bere v úvahu vyjímečnost dovedností kandidátů, nebezpečí zániku některých technologií, estetická hodnota práce a taktéž předpoklady nominovaného pro výuku svých následovníků.Návrhy kandidátů mohou předkládat vědecké a odborné instituce, muzea, občanská sdružení, fyzické osoby působící v daném oboru, orgány státní správy a samosprávy atd. Návrhy se zasílají na adresu Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici vždy do konce předchozího kalendářního roku.

Zpřístupnění expozice a její každoderoční doplňování přispívá k plnění úkolů vládního usnesení ke "Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturuů, ale i k propagaci mezinárodního projektu UNESCO "Žijící lidské poklady".

Pramen: Informační leták Galerie Nositelů tradice lidových řemesel 2012.

Vzácná a ojedinělá farmaceutická a kulturně historická památka v České republice. Na klatovském náměstí v domě č. 149 se nachází památka mimořádného významu - barokní lékárna, jež přibližuje prostředí tehdejších apatykářů i jejich nelehkou práci.

V roce 1639 získal dům čp. 149 (v 16. století zvaný Skřivánkovský, později Panský) lékárník Tobiáš Stilling. Z tohoto období pochází zařízení zadní místnosti, nazývané přípravna, kde je možno shlédnout nejen různé ruční a mechanické přístroje a nástroje sloužící k přípravě léků, mastí a čípků, ale také starou třístupňovou z vnější chodby vytápěnou pec na sušení bylin a zbytky starých léčiv, ať již rostlinného nebo živočišného původu.

Mimořádně vzácný nábytek, kterým je vybavena přední místnost zvaná oficírna, vyřezal pro lekárnu jezuitské koleje laický řádový bratr Jan Geschwendt v roce 1733. Původně byl umístěn v jezuitské koleji vedle Černé věže.

Po zrušení řádu v roce 1773 zařízení odkoupil za 330 zlatých pro svoji potřebu tehdejší klatovský lekárník Jan Michal Firbas a přestěhoval do lékárny na náměstí. U stěn kolem oficírny stojí repozitoria se sloupy jednoduše až trojnásobně vinutými nebo jednoduchými s bohatě vyřezávanými hlavicemi. U vchodu je zaznamenán rok dokončení Geschwendtova díla plastickým nápisem "ANNO 1733".

V centru oficírny si návštěvník, ocitnuv se u prodejního pultu - táry, může lehce představit pana apatykáře navažujícího léčivé bylinky z okolních zásuvek.

Archanděl Michael, tyčící se nad malým pracovním stolkem, ničí mečem ďábla a předvádí tak nekonečný zápas s nemocí. Dvě sochy černochů nesoucích cínové nádoby na theriaky - dryjáky, nám zas ukazují význam těchto medikamentů. Podel velikosti nádob si můžeme představit, jak často pan apatykář tato dávidla a projímadla nemocným vydával.

Narvalí zub umístěný v horní části repozitoria vpravo od vchodu připomíná období, kdy lékárník dostal povolení používat označení lékárny U bílého jednorožce. Přes dva metry dlouhý zub, představuje roh bájného bílého jednorožce, z něhož se prý vyráběly zázračné léky. Těch ostatně nebylo v dobách baroka málo.

V repozitoriích se nachází bohatý stojatkový materiál: dřevěný, majolikový, skleněný, cínový, i porcelánový.

V roce 1639 získal dům čp. 149 (v 16. století zvaný Skřivánkovský, později Panský) lékárník Tobiáš Stilling. Z tohoto období pochází zařízení zadní místnosti, nazývané přípravna, kde je možno shlédnout nejen různé ruční a mechanické přístroje a nástroje sloužící k přípravě léků, mastí a čípků, ale také starou třístupňovou z vnější chodby vytápěnou pec na sušení bylin a zbytky starých léčiv, ať již rostlinného nebo živočišného původu. Jsou zde k vidění i kozlí krev, mletí švábi, jelení parohy, kančí zuby, či španělské mušky. Dále se zde návštěvníci seznámí s přístroji na výrobu pilulek a čípků, se strojkem na pouštění krve žilou a se živými exponáty v podobě pijavek lékařských. Dozví se také o práci starých apatykářů, lécích a dalších oblíbených způsobech léčby.

Lekárna sloužila běžnému provozu až do roku 1966, kdy byla prohlášena za památku, pro provoz uzavřena přešla pod správu klatovského Vlastivědného muzea Dr. Hostaše. Od té doby slouží návštěvníkům jako lékárenská expozice. Expozice byla zrestaurována a znovu zpřístupněna návštěvníkům u příležitosti Mezinárodního dne muzeí 18. května 2010.

Pramen: Muzea okresu Klatovy, vydalo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech a leták Barokní lékárna U Bílého jednorožce v Klatovech, vydalo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, 2011

O lékárně byl natočen Českou televizí pořad v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=12

V historickém domě čp. 149 na náměstí v Klatovech, se nachází Galerie U Bílého jednorožce s působivými prostory pro výstavní účely moderního umění. Galerie Klatovy / Klenová patří k největším muzeím umění v České republice. Byla založena v roce 1964. Galerie sídlí na dvou místech v Plzeňském kraji, na Klenové a v Klatovech. Galerie Klatovy se ve své výstavní činnosti orientuje na české a zahraniční umění 20. století, zejména na umění po 2. světové válce.

Každoročně pořádá několik mezinárodních výtvarných sympozií, vydává celou řadu výstavních katalogů a také vlastní výstavní časopis a sborník věnovaný lokální historii.

Mezi mladší architektonicky působivé stavby v Klatovech patří i secesní budova Vlastivědného muzea Dr. Hostaše, přestavovaná v letech 1905 – 1907. Muzeum mapuje zajímavou formou prostřednictvím vystavovaných exponátů jednotlivé etapy vývoje města od pravěku až po současnost.

Muzeum má tři stálé expozice a to Historie Klatovska, barokní lekárnu U bílého jednorožce a Expozici lidové architektury v Chanovicích.

Kromě stálé expozice muzeum nabízí svým příznivcům v prvním podlaží ve výstavním sále a ve vitrínách na chodbě krátkodobější výstavy, především ze sbírkového fondu muzea, výsledků vlastivědné práce regionu nebo příležitostně ukázky umělecké tvorby klatovských rodáků. Dále je veřejnosti k dispozici též přednáškový sál s možností videoprojekce, pořádání přednášek, seminářů a dalších kulturních i výchovně-vzdělávacích aktivit.

V muzeu také funguje archeologické pracoviště, a to již od roku 1991. Současní archeologové navázali na výzkumnou činnost JUDr. Karla Hostaše a jeho kolegů, zakonzervovali všechny bronzové i železné předměty pocházející z pravěku a v dnešní době provádějí zejména záchranné výzkumy v souvislosti se zákonnou povinností ohlašování stavebních aktivit. Podílejí se také na řešení výzkumných projektů Ministerstva kultury ČR a Grantové agentury Akademie věd ČR.

Vlastivědnému muzeu Dr. Hostaše v Klatovech se rovněž dostalo té cti, že bylo v roce 2004 Radou Plzeňského kraje ustanoveno odborným regionálním pracovištěm Plzeňského kraje pro identifikaci a dokumentaci tradiční lidové kultury a péči o ni.

Zdroj: leták Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, r. 2011

V muzeu byly natočeny pořady České televize v cyklu Toulavá kamera, které můžete shlédnout na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=6
nebo
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=7

Muzeum Příhraničí se nachází po pravé straně radnice na kdyňském náměstí. Vchází se do něho bránou bývalé přádelny, která je zdobená sochou ležícího lva. Brána je současně vstupem do parku, ve kterém se muzeum nachází. V budově muzea je i turistické informační centrum. Jak název muzea napovídá, jsou jeho sbírky převážně věnované česko - bavorskému soužití v oblasti Všerubského průsmyku. Tato oblast odedávna sloužila jako důležitá spojnice mezi dvěma kulturami. Expozice muzea se zaměřuje také na historii pravěku a středověku, připomíná též významnou dobu husitství.

Návštěvníci si mohou prohlédnout model stavení z doby bronzové, pohřební mohylu, středověké artefakty z provedených archeologických výzkumů a modely středověkých hradů Rýzmberka, Nového Herštejna a Netřebu.

Dobu husitskou připomíná expozice ukazující slavnou bitvu u Domažlic v roce 1431.

Muzejní expozice neopomíjí ani historii přádelnictví ve Kdyni. Důležitou roli v rozvoji Kdyně hrála textilní manufaktura, která je prokazatelně nejstarší v Čechách. K vidění jsou funkční průmyslové stroje, replika modrotiskařské dílny a dobové předměty z tehdejšího každodenního života.

Pramen: Malá muzea Pošumaví, pro město Hartmanice vydal AgAkcent s.r.o., 2009.

O výrobě páteříků a jejich sbírce ve Kdyni pojednává pořad České televize v cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=521&strana=4

Expozice z národopisných sbírek Národního muzea v Praze v prostorách Městského úřadu v Měčíně. Etnografické regionální muzeum.
Výroba dřevěných hraček ve Skašově má velkou tradici, první zmínky pocházejí už z počátku 18. století. Skašovská hračka je podobná hračkám z Českomoravské vrchoviny, ale liší se od ní některými detaily, což ji činí jedinečnou a nezaměnitelnou.

Hračky se vyráběly především ze smrkového dřeva, menší součásti byly ze dřeva osikového, lipového nebo březového. Základním výrobním postupem bylo soustružení, soustruh byl poháněn nožním šlapadlem, později, ve 40. letech 20. století, byl tento pohon nahrazen elektrickým.

Hračky byly po vysoustružení natírány a zdobeny barvami, tím se většinou zabývaly ženy. Barvy se měnily, první byly klihové, které obsahovaly olovo, později byly proto nahrazeny anilinovými a ještě později acetonovými.

Sortiment hraček byl velmi rozmanitý, především znázorňovaly předměty, které měly děti kolem sebe - koníky, žebřiňáky, husary se šavlemi, panenky, později se výrobci snažili sortiment přizpůsobit přání zákazníků a vyráběli autíčka, selky, srdíčka apod.

Výrobci své hračky prodávali na trzích a poutích v okolních i vzdálenějších obcích - Nicov, Přeštice, Nepomuk, Klatovy, Svatá Hora u Příbrami. Hračky také přímo od výrobců ve Skašově vykupovali obchodníci, kteří je pak dále prodávali, nejen v Čechách, ale také v Evropě a dokonce i v zámoří, výkupní ceny byly velmi nízké, a proto, na obranu proti tomuto nevýhodnému obchodu, založili skašovští výrobní družstvo, které hračky prodávalo až do 40. let 20. století. Kromě prodeje hraček obstarávalo také výrobcům materiál na jejich výrobu.

Výroba hraček ve Skašově byla přerušena za 1. světové války, po válce byla obnovena, ale ve 30. letech 20. století přišla hospodářská krize, která výrobu opět ochromila. Později se ještě výrobci pokoušeli výrobu hraček ve Skašově obnovit, ale po 2. světové válce, odchodem mladých do měst za zaměstnáním, se stala jenom příležitostným výdělkem jednotlivců.
Zdroj: www.mecin.cz

V bývalé márnici na hřbitově v Nezamyskicích bylo po rekonstrukci otevřeno muzeum nezamyslických kostelů. V expozici mají návštěvníci možnost se seznámit i se zajímavou historií bývalého Lamberského panství. muzeum bylo rekonstruováno i díky podpoře z programu rozvoje venkova prostřednictvím MAS Pošumaví.

Malá expozice motocyklů v Oselcích. Expozice motocyklů značky JAWA a ČZ z let 1933 -1958. K vidění jsou i samotné motory, reklamní tabule, plechovky od olejů a další dobové doplňky. Expozice je umístěna v budově obecního úřadu.

Plánice se může pochlubit rodným domkem slavného českého vynálezce Františka Křižíka, který stojí v Křižíkově ulici.
Rodný domek vynálezce je prostý, částečně dřevěný domek, jejž se Pláničtí snaží udržet už řadu let v dobrém stavu.

Sám Křižík později ve svých pamětech napsal: „Moji rodičové bydleli v Plánici postupně ve dvou bytech. V prvním z nich jsem se narodil, ale brzy nato jsme se odstěhovali do nového bytu, takže se pamatuji jen na tento druhý byt. Bylo to v plánickém Novém Městě, vedle Ševcovic hospody, zvané všeobecně U Banýřů.“

Původní expozice, pojednávající o životě a díle vynálezce, vznikla v domku pod názvem Křižíkova pamětní síň už v letech 1956 - 57. Tehdy byl také celý opraven, neboť si město připomínalo 110. výročí Křižíkova narození. Ve dnech 15. a 16. června 1957 se při této příležitosti konaly oslavy. V devadesátých letech však byla tato expozice už značně zastaralá a představovala osobu vynálezce zkresleně v duchu padesátých let.

Při oslavách 150. výročí narození Františka Křižíka v létě 1997 se zrodila myšlenka na vytvoření nové expozice. Jejím otcem byl hlavní archivář Národního technického muzea v Praze PhDr. Jan Hozák. Už na podzim téhož roku byla podepsána smlouva mezi městem Plánice, Národním technickým muzeem, Výstavištěm Praha a ČEZ, která určovala způsob renovace, vzhled nové expozice i nutné financování. Na podobě nové expozice se největší měrou podílel PhDr. Jan Hozák, který využil různých dokumentů se vztahem ke Křižíkovi uložených v Národním technickém muzeu a vytvořil z nich pro plánické muzeum kvalitní reprodukce. Zájemci si zde tak mohou prohlédnout například patentní listiny, diplomy, vyznamenání, ukázky z Křižíkovy korespondence, dobové fotografie, ukázky z tisku a mnohé další dokumenty i několik trojrozměrných předmětů připomínajících vynálezcův život a dílo. V expozici bylo rovněž uděláno nové osvětlení. ČEZ se na úpravě podílel finančně a Výstaviště Praha poskytlo rovněž peníze, ale i materiál a své zkušenosti. Slavnostní znovuotevření muzea se uskutečnilo 23. května 1998. PhDr. Jan Hozák společně s Mgr. Karlem Klímou, ředitelem pražského výstaviště, později získali za vytvoření nové expozice a další zásluhy o Plánici čestné občanství města.
Autor: Martin Kříž

O muzeu v rodném domku Františka Křižíka byl Českou televizí natočen pořad v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=10

Bylo založeno díky iniciativě místního učitele Josefa Holíka r. 1880 a bylo to první muzeum v jihozápadních Čechách.

Muzeum v historické budově tzv. Voprchovského domu sídlí od r. 1932. Před tímto datem zde bylo děkanství.

O sirkařské expozici v muzeu byly natočeny pořady v rámci cyklu České televize Toulavá kamera, které jsou ke shlédnutí na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=3
nebo
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=12

Místní muzeum v Horách Matky Boží. Muzeum je změřeno především na historii hornictví. Muzeum vlastivědného typu bylo založeno v roce 1995. V muzeu je stálá expozice těžby stříbra a památek na hornickou minulost. Kromě toho je v muzeu expozice týkající se historie městečka, které bylo v roce 1522 povýšeno na královské horní město, dále expozice řemesel, místního kulturního a společenského života a etnografie.
V muzeu je možno shlédnout videokazetu s historií Hor Matky Boží.

Muzeum tvoří historická kovářská dílna, která je stále v činnosti.
Dvě další místnosti ukazují život rodiny kováře. Expozici tvoří i materiály týkající se regionální historie, kovářských osobností, uměleckého řemesla, užitého umění a designu.

O muzeu byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=19

První historická zmínka o objektu se datuje z doby před rokem 1670. Objekt nejprve sloužil jako papírna. V roce 1807 kupuje papírnu Josef Rosenauer, syn význačného vodohospodáře a lesního inženýra Josefa Rosenauera. Tímse tato část větve rodu Rosenauerů dostává do Horažďovic. Josef Rosenauer je v historických materiálech uváděn jako horažďovický papírník až do roku 1834. Jeho syn Petr Rosenauer přeměňuje v roce 1834, tedy po 164 letech provozu, papírnu na mlýn a tím proslavená výroba ručního papíru v Horažďovicích definitivně zaniká.

Současné expozice nabízí ukázky ze života a zvyků mlynářů, praktické ukázky mlýnských strojů a původního vybavení mlýna i vodní stroje v činnosti.

Pramen: Muzea okresu Klatovy, vydalo Vlastivědné muzeu Dr. Hostaše, 1. vydání, 2011

O mlýně byly Českou televizí natočeny pořady v rámci cyklu Toulavá kamera, zaměřenými na řeku Otavu a i na vlastní mlýn. Pořady jsou ke shlédnutí na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=11
a
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=16

Muzeum se zaměřuje na historii obce Žihobce a okolí úzce spjatou s rodem Lamberků. Součástí muzea jsou i 3 výstavní sály. Muzeum se nachází v prostorách zámku v Žihobcích. V prvním patře můžete vidět rekonstrukci zámeckého interiéru 19. století. Dominantou expozice je osmiramenný závěsný lustr z bohatě řezaného, zlaceného dřeva. Dále místností vévodí i kladívkový klavír značený Martin Kratochwill in Neuhaus. Martin Kratochvíl byl jedním z nejvýznamnějších výrobců hudebních nástrojů u nás v oné době. Rovněž vystavený květinový stůl je velmi exkluzívní a poměrně neobvyklý, navrhl jej Josef Danhauser, akademický malíř a výrobce biedermeierského nábytku ve Vídni.

Při vstupu do dalšího sálu se dozvíme více o samotné historii Žihobec a okolních obcí. Historie kraje je úzce spjatá s historií rodiny Lamberků. Lamberkové byli starý rakouský, korutansko-kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století. Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několik let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johann Filip z Lambergu (1651-1712). Z Lamberků je dodnes nejznámější Gustav Joachim (1812-1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stifterem. Jeho pohnutý osud je dodnes v živé paměti místních obyvatel.

Expozice věnovaná přírodě je zaměřena především na vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), jelikož půda místního zámku je místem letní kolonie tohoto vzácného druhu a byla vyhlášena evropsky významnou lokalitou.

O muzeu a Lamberské stezce vyl natočen Českou televizí pořad v rámci cyklu Toulavá kamera, která najdete na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=7