Kostely a kaple
obecní / městské úřady
Týnec - Loreta - místní část obce
Loreta je osada mezi lesy na kopci nad Klatovami. Zajímavostí Lorety je rekonstruovaná loretánská poutní kaple založená v roce 1711 Barborou Krakowskou z Kolovrat s erby Kolowratů a Vrbnů a s freskou obrazu Panny Marie Loretánské. Kaple se roku 1783 rozpadla a byla znovu vybudována v roce 1831. Dnes je kaple po rekonstrukci. Restaurovány byly i fresky v interiéru kaple.
kostely, kaple
Žichovice - kaple svatého Aloise
Kaplička sv. Aloise v Žichovicích.
Žichovice - kaple sv. Vojtěcha
Kaplička sv. Vojtěcha při silnici z Nezamyslic do Žichovic.
Žihobce - Šimanov - kaple
Kaple v Šimanově.
Žihobce - Rozsedly - kaplička
Kaplička v Rozsedlech u silnice.
Žihobce - kostel Proměnění Páně
Dominantou obce Žihobce je velkolepý kostel Proměnění Páně vystavěný v letech 1872 – 1876. Novorománský farní kostel Proměnění páně, vystavěný v letech 1872 - 1876 na místě zaniklého gotického kostelíku, překvapuje v prostředí podhorské obce svými neobvykle velkými rozměry. Monumentalitu západního průčelí zdůrazňuje věž v jižním nároží i venkovní dvouramenné vstupní schodiště. Zařízení svatyně pochází vesměs z doby její výstavby. Jako hudební památku je třeba zvlášť ocenit původně dochované varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery.
Pramen: Leták Žihobce obec Lamberské stezky, 2012
Monumentální stavba žihobeckého kostela Proměnění Páně v novorománském slohu je situována uprostřed obce na návrší. Vstup ke kostelu od jihozápadu vede po vysokém dvouramenném schodišti s parapetem. Kostel na půdorysu kříže s příčnou lodí je orientován kněžištěm k severovýchodu.
Hlavní loď i transept stojí na podélném půdorysu, poměrně dlouhé kněžiště je ukončeno polokruhem. Na styku presbytáře a transeptu přiléhají po obou stranách kostela drobnější přístavby na čtvercovém půdorysu (zimní kaple, sakristie). Na jihu vpravo od hlavního vstupu do kostela přiléhá k boku lodi a částečně vrůstá do její střechy vysoká čtyřboká věž. Celá stavba stojí na kamenném kvádrovém odstupňovaném soklu, je omítnutá a bohatě členěná novorománskými prvky (ústupkový portál, kvádříkové zdivo, opěráky, obloučkový vlys, sdružená okna, rozeta, lisenový rám, atp.).
Kolem celé stavby obíhá profilovaná korunová římsa. Vysoká valbová střecha hlavní lodi a podstatně nižší valbová střecha transeptu jsou do sebe vklíněny. Střecha nad presbytářem je sedlová a nad závěrem polokuželová. Drobné přístavky při presbytáři mají pultové střechy, které přiléhají k transeptu. Loď je zaklenutá několika poli křížové klenby do pásů, vítězný oblouk je zaklenut polokruhovým obloukem, v závěru presbytáře je koncha. Nad vstupní předsíní je zděná kruchta na pilířích se třemi vloženými oblouky.
Stěny interiéru kostela jsou členěny pilíři s profilovanými hlavicemi a s vloženými štíhlými sloupky v nárožích. Povrchy interiéru stavby jsou opatřeny bohatou výmalbou.
Sakristie a zimní kaple jsou plochostropé.
Předsazené přístupové schodiště k hlavnímu vchodu do kostela vede od silnice na terasu před kostelem. Je mohutné dvouramenné s vysokým zděným parapetem, který je zdoben lisenovými rámy s obloučkovým vlysem a krytý kamennými deskami. Terasa je opatřena kamennou dlažbou.
Pramen: leták v kostele Proměnění Páně v Žihobcích
Nelze přesně určit, kdy byl v Žihobcích vystavěn první kostel. Dá se však předpokládat, že se to stalo brzy poté, co ves prodali břevnovští benediktini dnes neznámému drobnému šlechtici. To mohlo být snad už ve 13., možná až ve 14.století.
Písemně je existence kostela v Žihobcích doložena až roku 1360. Archivy mluví o žihobecké plebanii, tedy farnosti. O dalších osudech farnosti a kostela není dosud nic známo.
Jen zápis ve farní kronice z roku 1799 říká, že v roce 1420 husité v čele se samotným Janem Žižkou Žihobce i s pány a knězem napadli a pobořili. Prý v odvetu za to, že jejich pán jménem Smil stál pevně na straně pod jednou a poslal odpovědní list kališnickým Pražanům.
V kostele je zavěšen zvon, který nechal ulít Václav Koc z Dobrše roku 1601 u Dionyse Schulthese.
Snad od této doby, možná však až od třicetileté války byly Žihobce bez kněze. Žihobecký kostelík byl filiálním kostelem farnosti strašínské. První kněz po dlouhé době byl ustanoven roku 1788. I nadále však byl jen lokalistou patřícím do Strašína. Osadníci ze Žihobec, Bešetína, Dražovic a Rozsedel mu za vlastní prostředky zřídili bydlení v místech, kde dnes stojí statek Ing. Hubače (U Cílů).
Budovy fary v dnešní podobě se žihobečtí kněží dočkali až v polovině 19. století. Tato fara byla vystavěna v letech 1851 - 1852. Samostatnou farností se žihobecký obvod stal roku 1856. Žihobecký kostelík po dlouhá léta chátral. Farní kronika dokonce říká, že se stal nebezpečným a bohoslužby musely být konány v hospodském sále.
V letech 1872 - 1876 byl vystavěn nový kostel. Jeho projektant architekt G. Jürgens z Tábora jej vyprojektoval jako velkolepou novorománskou stavbu, která se stala dominantou nejen vesnice, nýbrž i celé okolní krajiny. Vysvěcení kostela bylo provedeno 26. prosince roku 1876.
Dne 26. března 2003 byl žihobecký kostel Proměnění Páně pro své architektonické hodnoty jako mimořádně významný doklad řešení stavby v období historických slohů ve druhé polovině 19. století a významný krajinotvorný prvek prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.
V roce 2010 byl kostel nákladem 18 milionů korun opraven a 20.11.2010 byl veřejnosti předán slavnostní bohoslužbou, kterou spolu s dalšími duchovními celebrovali diecézní biskup monsignore Jiří Paďour a generální vikář Adolf Pintíř, žihobnecký rodák.
Pramen: leták v kostele Proměnění Páně v Žihobcích
Pramen: Leták Žihobce obec Lamberské stezky, 2012
Monumentální stavba žihobeckého kostela Proměnění Páně v novorománském slohu je situována uprostřed obce na návrší. Vstup ke kostelu od jihozápadu vede po vysokém dvouramenném schodišti s parapetem. Kostel na půdorysu kříže s příčnou lodí je orientován kněžištěm k severovýchodu.
Hlavní loď i transept stojí na podélném půdorysu, poměrně dlouhé kněžiště je ukončeno polokruhem. Na styku presbytáře a transeptu přiléhají po obou stranách kostela drobnější přístavby na čtvercovém půdorysu (zimní kaple, sakristie). Na jihu vpravo od hlavního vstupu do kostela přiléhá k boku lodi a částečně vrůstá do její střechy vysoká čtyřboká věž. Celá stavba stojí na kamenném kvádrovém odstupňovaném soklu, je omítnutá a bohatě členěná novorománskými prvky (ústupkový portál, kvádříkové zdivo, opěráky, obloučkový vlys, sdružená okna, rozeta, lisenový rám, atp.).
Kolem celé stavby obíhá profilovaná korunová římsa. Vysoká valbová střecha hlavní lodi a podstatně nižší valbová střecha transeptu jsou do sebe vklíněny. Střecha nad presbytářem je sedlová a nad závěrem polokuželová. Drobné přístavky při presbytáři mají pultové střechy, které přiléhají k transeptu. Loď je zaklenutá několika poli křížové klenby do pásů, vítězný oblouk je zaklenut polokruhovým obloukem, v závěru presbytáře je koncha. Nad vstupní předsíní je zděná kruchta na pilířích se třemi vloženými oblouky.
Stěny interiéru kostela jsou členěny pilíři s profilovanými hlavicemi a s vloženými štíhlými sloupky v nárožích. Povrchy interiéru stavby jsou opatřeny bohatou výmalbou.
Sakristie a zimní kaple jsou plochostropé.
Předsazené přístupové schodiště k hlavnímu vchodu do kostela vede od silnice na terasu před kostelem. Je mohutné dvouramenné s vysokým zděným parapetem, který je zdoben lisenovými rámy s obloučkovým vlysem a krytý kamennými deskami. Terasa je opatřena kamennou dlažbou.
Pramen: leták v kostele Proměnění Páně v Žihobcích
Nelze přesně určit, kdy byl v Žihobcích vystavěn první kostel. Dá se však předpokládat, že se to stalo brzy poté, co ves prodali břevnovští benediktini dnes neznámému drobnému šlechtici. To mohlo být snad už ve 13., možná až ve 14.století.
Písemně je existence kostela v Žihobcích doložena až roku 1360. Archivy mluví o žihobecké plebanii, tedy farnosti. O dalších osudech farnosti a kostela není dosud nic známo.
Jen zápis ve farní kronice z roku 1799 říká, že v roce 1420 husité v čele se samotným Janem Žižkou Žihobce i s pány a knězem napadli a pobořili. Prý v odvetu za to, že jejich pán jménem Smil stál pevně na straně pod jednou a poslal odpovědní list kališnickým Pražanům.
V kostele je zavěšen zvon, který nechal ulít Václav Koc z Dobrše roku 1601 u Dionyse Schulthese.
Snad od této doby, možná však až od třicetileté války byly Žihobce bez kněze. Žihobecký kostelík byl filiálním kostelem farnosti strašínské. První kněz po dlouhé době byl ustanoven roku 1788. I nadále však byl jen lokalistou patřícím do Strašína. Osadníci ze Žihobec, Bešetína, Dražovic a Rozsedel mu za vlastní prostředky zřídili bydlení v místech, kde dnes stojí statek Ing. Hubače (U Cílů).
Budovy fary v dnešní podobě se žihobečtí kněží dočkali až v polovině 19. století. Tato fara byla vystavěna v letech 1851 - 1852. Samostatnou farností se žihobecký obvod stal roku 1856. Žihobecký kostelík po dlouhá léta chátral. Farní kronika dokonce říká, že se stal nebezpečným a bohoslužby musely být konány v hospodském sále.
V letech 1872 - 1876 byl vystavěn nový kostel. Jeho projektant architekt G. Jürgens z Tábora jej vyprojektoval jako velkolepou novorománskou stavbu, která se stala dominantou nejen vesnice, nýbrž i celé okolní krajiny. Vysvěcení kostela bylo provedeno 26. prosince roku 1876.
Dne 26. března 2003 byl žihobecký kostel Proměnění Páně pro své architektonické hodnoty jako mimořádně významný doklad řešení stavby v období historických slohů ve druhé polovině 19. století a významný krajinotvorný prvek prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.
V roce 2010 byl kostel nákladem 18 milionů korun opraven a 20.11.2010 byl veřejnosti předán slavnostní bohoslužbou, kterou spolu s dalšími duchovními celebrovali diecézní biskup monsignore Jiří Paďour a generální vikář Adolf Pintíř, žihobnecký rodák.
Pramen: leták v kostele Proměnění Páně v Žihobcích
Žihobce - Kadešice - kaple sv. Anny
Kaple sv. Anny v Kadešicích na návsi. Kaple sv. Anny je zapsána od roku 1958 do státního seznamu kulturních památek.
Žihobce - Bílenice - kaplička
Kaplička na návsi v Bílenicích.
Zborovy - kostel sv. Jana Křtitele
Původní románská rotunda je z přelomu 12. a 13. stol. V 17. stol. a 18. stol. došlo k přestavbám kostela. Kostel sv. Jana Křtitele je stavba z lámaného kamene, omítnutá, původně románská, s apsidou a původním okénkem, bez výraznějších architektonických a dekorativních prvků tohoto slohu. Kostel byl založen asi roku 1200, ale přesná doba založení není známa. Jedinými prameny jsou legendy o založení obce. V XVIII. stol. byla přestavěna v barokním slohu (klenby a štuková výzdoba), opravena a obnovena roku 1778.
Okrouhlá loď měří v průměru 710 cm, nad ní se zvedá kopulovité klenutí z lámaného kamene do výšky 840 cm. Triumfální polokruhový oblouk se otvírá do presbyteria, které je klenuto plackou. Vlevo jsou dveře do sakristie, vpravo barokní okno.
Stavbu zakončuje 220 cm hluboká apsis sklenutá nepravidelnou konchou. Zděná mensa oltáře v presbytáři je barokní, na zdi apsidy je primitivní malba sv. Jana Křtitele z novější doby. Uvnitř kostela jsou lavice a velmi skromný oltář, na kterém jsou pouze svíce.
Pramen: Původní internetové stránky obecního úřadu.
Okrouhlá loď měří v průměru 710 cm, nad ní se zvedá kopulovité klenutí z lámaného kamene do výšky 840 cm. Triumfální polokruhový oblouk se otvírá do presbyteria, které je klenuto plackou. Vlevo jsou dveře do sakristie, vpravo barokní okno.
Stavbu zakončuje 220 cm hluboká apsis sklenutá nepravidelnou konchou. Zděná mensa oltáře v presbytáři je barokní, na zdi apsidy je primitivní malba sv. Jana Křtitele z novější doby. Uvnitř kostela jsou lavice a velmi skromný oltář, na kterém jsou pouze svíce.
Pramen: Původní internetové stránky obecního úřadu.
Zavlekov - Vlčnov - kaplička
Kaplička ve Vlčnově.
Zavlekov - Plichtice - kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie v Plichticích. Osada Plichtice je připomínána v roce 1215 v souvislosti se jménem Plcháč. Kaple Panny Marie byla postavena roku 1883. V osadě jsou památeční kříže.
Zavlekov - Nová Hospoda - kaplička
Kaplička u samoty Nová Hospoda.
Zavlekov - kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice v Zavlekově. Pozdně barokní kostel Nejsvětější Trojice byl postaven na popud hraběte F.X.Taaffeho v roce 1773. Před kostelem stojí pozdně gotická kamenná křtitelnice.
Zahořany - Stanětice - kostel sv. Kunhuty
Kostel svaté Kunhuty ze Staněticích pochází ze 14. století. Kostel byl barokně přestavěn a poslední úpravy byly provedeny v 19.století.
Zahořany - Oprechtice - kaple
Kaplička v Oprechticích.
Zahořany - kaplička
Kaple v Zahořanech.
Zahořany - Hříchovice - kaplička
Kaplička v Hříchovicích.
Všeruby - Maxov - kostel sv. Jana Křtitele
Kostel svatého Jana Křtitele v Maxově. Budova obdélného půdorysu s užším pětibokým presbyteriem, k němuž přiléhá zleva čtvercová sakristie a zprava kaple sv. Jana Nepomuckého.
Všeruby - kostel sv. Archanděla Michaela
Kostel sv. Archanděla Michalela byl založen v roce 1628 a budován v posledním období třicetileté války. Kostel byl dokončen roku 1650. Rekonstrukcí prošel po požáru v roce 1852 a po zpřístupnění Všerub po pádu železné opony byl rekonstruován v letech 1990 - 91.
Všeruby - Tanaberk - kostel sv. Anny
Poutní a farní kostel sv. Anny na Tanaberku stojí od počátku 18. století v místě, kde dříve stávala dřevěná kaplička. Historie kostela svaté Anny na Tanaberku.
Historie poutního místa se datuje od roku 1703, kdy podle pověsti zavítal na Tanaberk v předvečer sv. Anny 25. července kantor a varhaník František Pajer z nedalekých Všerub. Byl stižen trudomyslností a duševními depresemi. Pojednou spatřil zářící oblaka, která jasným světlem zabarvila okolní krajinu. Tímto přírodním úkazem byl z moci Boží uzdraven. Z vděčnosti vystavěl na tomto místě dřevěnou kapli, kterou začali navštěvovat poutníci ze širokého okolí.
Kostel sv. Anny byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů v letech 1712 - 1719 Markem Antoniem Gilmettim nákladem 20 000 rýnských zlatých. Stavba měla eliptický tvar se třemi věžemi. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi byl vyzdoben šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Od roku 1740 přešel kostel do správy šlechtického rodu Stadionů z Kouta, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům a v roce 1747 faru s nadací pro dva kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Na Tři krále roku 1865 celý kostel vyhořel, po ničivém požáru zůstaly pouze obvodové zdi. Zachránit se podařilo jen obraz sv. Anny. Při následné opravě nebyly obnoveny věže nad vstupní předsíní. Tanaberský patron hrabě Filip Stadion, jenž zemřel 17. září 1839, byl podle své poslední vůle pohřben do hrobky před hlavním oltářem chrámu.
V roce 1898 odkoupili od koutské vrchnosti hostinec na Tanaberku členové domažlické pobočky KČT. V meziválečném období patřil Tanaberk mezi oblíbené výletní cíle kdyňských občanů. K hospodě přibyl i kulečník a z kašny tekla voda svedená ze samoty Hamlička.
Po druhé světové válce se na tanaberské faře usídlili vojáci, kteří střežili státní hranici. Kolem roku 1950 zmizela z tanaberského vrchu turistická ubytovna a později i fara. Obrat k lepšímu nastal po roce 1968. Na kostele sv. Anny proběhly rozsáhlejší opravy, jejichž iniciátorem se stal kdyňský farář Josef Břicháček. V roce 1995 byla provedena další rozsáhlejší oprava poutního chrámu pod vedením kdyňského vikáře Miroslava Kratochvíla. Korouhvička byla nahrazena zlaceným křížem a kostelní báň opět pozlacena.Od roku 2008 pečuje o okolí kostela občanské sdružení Tanaberk.
Pramen: Informační tabule na Tanaberku
O Tanaberku byla natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=521&strana=3
Historie poutního místa se datuje od roku 1703, kdy podle pověsti zavítal na Tanaberk v předvečer sv. Anny 25. července kantor a varhaník František Pajer z nedalekých Všerub. Byl stižen trudomyslností a duševními depresemi. Pojednou spatřil zářící oblaka, která jasným světlem zabarvila okolní krajinu. Tímto přírodním úkazem byl z moci Boží uzdraven. Z vděčnosti vystavěl na tomto místě dřevěnou kapli, kterou začali navštěvovat poutníci ze širokého okolí.
Kostel sv. Anny byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů v letech 1712 - 1719 Markem Antoniem Gilmettim nákladem 20 000 rýnských zlatých. Stavba měla eliptický tvar se třemi věžemi. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi byl vyzdoben šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Od roku 1740 přešel kostel do správy šlechtického rodu Stadionů z Kouta, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům a v roce 1747 faru s nadací pro dva kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Na Tři krále roku 1865 celý kostel vyhořel, po ničivém požáru zůstaly pouze obvodové zdi. Zachránit se podařilo jen obraz sv. Anny. Při následné opravě nebyly obnoveny věže nad vstupní předsíní. Tanaberský patron hrabě Filip Stadion, jenž zemřel 17. září 1839, byl podle své poslední vůle pohřben do hrobky před hlavním oltářem chrámu.
V roce 1898 odkoupili od koutské vrchnosti hostinec na Tanaberku členové domažlické pobočky KČT. V meziválečném období patřil Tanaberk mezi oblíbené výletní cíle kdyňských občanů. K hospodě přibyl i kulečník a z kašny tekla voda svedená ze samoty Hamlička.
Po druhé světové válce se na tanaberské faře usídlili vojáci, kteří střežili státní hranici. Kolem roku 1950 zmizela z tanaberského vrchu turistická ubytovna a později i fara. Obrat k lepšímu nastal po roce 1968. Na kostele sv. Anny proběhly rozsáhlejší opravy, jejichž iniciátorem se stal kdyňský farář Josef Břicháček. V roce 1995 byla provedena další rozsáhlejší oprava poutního chrámu pod vedením kdyňského vikáře Miroslava Kratochvíla. Korouhvička byla nahrazena zlaceným křížem a kostelní báň opět pozlacena.Od roku 2008 pečuje o okolí kostela občanské sdružení Tanaberk.
Pramen: Informační tabule na Tanaberku
O Tanaberku byla natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=521&strana=3
Všeruby - Brůdek - kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava v Brůdku je považován za nejstarší zachovalý kostel tohoto světce v Čechách. Byl postaven v roce 1040. Brůdek - kostel sv. Václava
Bitvu svedl český kníže Břetislav I. s německý, císařem Jindřichem III a jeho spojencem Otou Svinibrodským. Břetislav proslul jako panovník, který v Čechách konsolidoval ústřední moc, ale je to taky "ten" Břetislav, který vystupuje jako hrdina vyprávění o únosu německé šlechtičny, "panny Jitky", z kláštera v Bavorsku.
Byl zdatný vojevůdce a v roce 1040 se mu podařilo odrazit německý vpád na zemské stezce vedoucí z Řezna do Čech Všerubským průsmykem. Učinil tak způsobem, který v kronikáři Kosmovi, jenž události zaznamenal, probudil takový soucit s poraženými Němci, že o nich nechtěl vůbec psát: "Jest nehodno písmem to líčit, neboť bylo tam porubáno takové množství urozených mužů, jakéhož nebylo ani na pláních emathejských, ani za časů Sullových, ani za žádného moru, ani prý nikdy nezahynulo nepřátelským mečem tolik německé šlechty."
Kostel sv. Václava se stal symbolem tohoto slavného vítězství. Domněnku, že původní kostel nechal na počest vítězství na bojišti vystavět sám kníže Břetislav, může potvrdit skutečnost, že z téže doby pochází i klášter sv. Václava ve Staré Boleslavi, postavený Břetislavem roku 1046. Několik středověkých archeologických nálezů vykopaných v okolí Brůdku, stejně jako obrovské množství lidských kostí nalezených při opravách kostela, podporují myšlenku, že se jedná opravdu o nejstarší svatováclavský kostel.
První doložené zprávy o kostelu jsou z roku 1360, kdy zde stávala tajemná středověká vesnice Zdemily, vzniklá a zaniklá za nejasných okolností. Podle nalezených cihelných dlaždic je ale kostel jednoznačně starší. Současný tvar kostela pochází z roku 1669, kdy "měla být svatyně nově zřízena v řádnější formu uvedena." Pozoruhodný a jedinečný je středověký charakter interiéru kostela. Přes všechny tyto skutečnosti je kostel v ústraní zájmu veřejnosti.
Pramen: Informace v kostele od Občanského sdružení Brůdek
O kostelíku v Brůdku byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=521&strana=3
Bitvu svedl český kníže Břetislav I. s německý, císařem Jindřichem III a jeho spojencem Otou Svinibrodským. Břetislav proslul jako panovník, který v Čechách konsolidoval ústřední moc, ale je to taky "ten" Břetislav, který vystupuje jako hrdina vyprávění o únosu německé šlechtičny, "panny Jitky", z kláštera v Bavorsku.
Byl zdatný vojevůdce a v roce 1040 se mu podařilo odrazit německý vpád na zemské stezce vedoucí z Řezna do Čech Všerubským průsmykem. Učinil tak způsobem, který v kronikáři Kosmovi, jenž události zaznamenal, probudil takový soucit s poraženými Němci, že o nich nechtěl vůbec psát: "Jest nehodno písmem to líčit, neboť bylo tam porubáno takové množství urozených mužů, jakéhož nebylo ani na pláních emathejských, ani za časů Sullových, ani za žádného moru, ani prý nikdy nezahynulo nepřátelským mečem tolik německé šlechty."
Kostel sv. Václava se stal symbolem tohoto slavného vítězství. Domněnku, že původní kostel nechal na počest vítězství na bojišti vystavět sám kníže Břetislav, může potvrdit skutečnost, že z téže doby pochází i klášter sv. Václava ve Staré Boleslavi, postavený Břetislavem roku 1046. Několik středověkých archeologických nálezů vykopaných v okolí Brůdku, stejně jako obrovské množství lidských kostí nalezených při opravách kostela, podporují myšlenku, že se jedná opravdu o nejstarší svatováclavský kostel.
První doložené zprávy o kostelu jsou z roku 1360, kdy zde stávala tajemná středověká vesnice Zdemily, vzniklá a zaniklá za nejasných okolností. Podle nalezených cihelných dlaždic je ale kostel jednoznačně starší. Současný tvar kostela pochází z roku 1669, kdy "měla být svatyně nově zřízena v řádnější formu uvedena." Pozoruhodný a jedinečný je středověký charakter interiéru kostela. Přes všechny tyto skutečnosti je kostel v ústraní zájmu veřejnosti.
Pramen: Informace v kostele od Občanského sdružení Brůdek
O kostelíku v Brůdku byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=521&strana=3
Všepadly - kaple svatého Václava
Ve vsi na návsi stojí šestiboká kaple sv. Václava z roku 1775.
Vřeskovice - Mstice - kaplička
Kaplička ve Msticích.
Vřeskovice - kostel sv Jana Křtitele
Kostel sv. Jana Křtitele ve Vřeskovicích. Kostel, který je výraznou dominantou okolí, byl postaven v roce 1235 ve starém gotickém slohu. Nynější podoba je z roku 1870.
Původní chrámová síň (13 metrů dlouhá a 7,5 metru široká) tvoří nyní střední kostelní loď, která je po stranách od bočních lodí oddělena širokými oblouky a čtverhranným pilířem.
Triumfální oblouk je segmentový a přizpůsobený valené klenbě presbytáře (6,16 metrů dlouhý a 6 metrů široký), v závěru je sklenutý paprskovitě. Hlavní oltář je barokní s dvojitým sloupovím z 18. století. Na něm jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla a obraz s motivem křtu Krista a malý obrázek na plátně (30 x 25 cm), kde je namalována hlava Jana Křtitele na míse. Jedná se o velmi jemnou delikátní olejomalbu z počátku 18. století. Rovněž oba boční oltáře s obrazy sv. Filomeny a Panny Marie pocházejí z 18. století. Kazatelně je okrouhlá na osmibokém sloupku. Na amboně jsou tři reliéfy znázorňující Krista jako pastýře a sv. Jana Křtitele na poušti a jako rozsévače. Dále je v kostele socha sv. Felixe z 18. století a cínová křtitelnice.
V pravé postranní lodi jsou dva náhrobky z červeného mramoru s postavou muže o rozměrech 1,95 x 1,05 metru a s postavou ženy o rozměrech 1,9 x 0,95 metru. Jedná se o náhrobní kameny Alžběty Šicové a Albrechta Šice z Drahonic. Pod kostelem byli dále pohřbeni Jan z Roupova, Bohuslav Koc z Dobrše na Borovech, Kateřina Nebílovská z Drahobuzi na Ježovech či hraběnka Amalie von der Hauben. Jejich náhrobky byly při pokládání podlahy v roce 1856 překryty dlaždicemi.
Varhany v kostele jsou z roku 1863 a podíleli se na nich Josef Garther z Prahy a Ferdinand Guth z Čisté u Rakovníka.
Ve věží byly původně umístěny čtyři zvony, z nichž dva byly datovány letopočty 1465 a 1514. V roce 1942 byly tři zvony zrekvírovány a sňaty tesařským a zednickým mistrem Levým z Merklína. Největší z nich byl nalezen posléze v Praze a navrácen do kostela.
Pramen: Martin Kříž, Toulky minulostí Vřeskovic, vydala Arkáda pro Obecní úřad Vřeskovice, 2002.
Pověst vážící se ke kostelu:
Duch ve vřeskovickém kostele
Říká se, že ředitel zámku v Červeném Poříčí žil jako dvojník. Jeho žena častokrát ho viděla z oken zámku procházet se po zahradě a zároveň k němu mluvila v pokoji, kde právě stála. Když ředitel zemřel, byl pochován do krypty ve vřeskovickém kostele. Tam se často zjevoval služce z místní fary, když večer zvonila klekání. Proto ho vyndali z hrobu a pohodnice z Komošína ho v noci tajně odvezla bílým koněm na Kokšínský hrádek u Švihova, kde ho pohřbila.
Pramen: Běleč mikroregion, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013
Původní chrámová síň (13 metrů dlouhá a 7,5 metru široká) tvoří nyní střední kostelní loď, která je po stranách od bočních lodí oddělena širokými oblouky a čtverhranným pilířem.
Triumfální oblouk je segmentový a přizpůsobený valené klenbě presbytáře (6,16 metrů dlouhý a 6 metrů široký), v závěru je sklenutý paprskovitě. Hlavní oltář je barokní s dvojitým sloupovím z 18. století. Na něm jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla a obraz s motivem křtu Krista a malý obrázek na plátně (30 x 25 cm), kde je namalována hlava Jana Křtitele na míse. Jedná se o velmi jemnou delikátní olejomalbu z počátku 18. století. Rovněž oba boční oltáře s obrazy sv. Filomeny a Panny Marie pocházejí z 18. století. Kazatelně je okrouhlá na osmibokém sloupku. Na amboně jsou tři reliéfy znázorňující Krista jako pastýře a sv. Jana Křtitele na poušti a jako rozsévače. Dále je v kostele socha sv. Felixe z 18. století a cínová křtitelnice.
V pravé postranní lodi jsou dva náhrobky z červeného mramoru s postavou muže o rozměrech 1,95 x 1,05 metru a s postavou ženy o rozměrech 1,9 x 0,95 metru. Jedná se o náhrobní kameny Alžběty Šicové a Albrechta Šice z Drahonic. Pod kostelem byli dále pohřbeni Jan z Roupova, Bohuslav Koc z Dobrše na Borovech, Kateřina Nebílovská z Drahobuzi na Ježovech či hraběnka Amalie von der Hauben. Jejich náhrobky byly při pokládání podlahy v roce 1856 překryty dlaždicemi.
Varhany v kostele jsou z roku 1863 a podíleli se na nich Josef Garther z Prahy a Ferdinand Guth z Čisté u Rakovníka.
Ve věží byly původně umístěny čtyři zvony, z nichž dva byly datovány letopočty 1465 a 1514. V roce 1942 byly tři zvony zrekvírovány a sňaty tesařským a zednickým mistrem Levým z Merklína. Největší z nich byl nalezen posléze v Praze a navrácen do kostela.
Pramen: Martin Kříž, Toulky minulostí Vřeskovic, vydala Arkáda pro Obecní úřad Vřeskovice, 2002.
Pověst vážící se ke kostelu:
Duch ve vřeskovickém kostele
Říká se, že ředitel zámku v Červeném Poříčí žil jako dvojník. Jeho žena častokrát ho viděla z oken zámku procházet se po zahradě a zároveň k němu mluvila v pokoji, kde právě stála. Když ředitel zemřel, byl pochován do krypty ve vřeskovickém kostele. Tam se často zjevoval služce z místní fary, když večer zvonila klekání. Proto ho vyndali z hrobu a pohodnice z Komošína ho v noci tajně odvezla bílým koněm na Kokšínský hrádek u Švihova, kde ho pohřbila.
Pramen: Běleč mikroregion, vydalo Běleč z.s.p.o., 2013
Vrhaveč - Neznašovy - kaple
Kaple v Neznašovech.
Vrhaveč - kaple
Kaple ve Vrhavči.
Velký Bor - Slivonice - kaplička
Kaplička sv. Jana Nepomuckého ve Slivonicích.
Velký Bor - kostel sv. Jana Křtitele
Původně románský kostel je dominantou Velkého Boru. Kostel byl kolem roku 1300 goticky přestavěn. Další úpravy byly provedeny kolem roku 1500, kdy přibyla křížová klenba. V 18. století byl kostel částečně upraven do barokní podoby a poslední rekonstrukce proběhly v 70. letech minulého století.
Velký Bor - Jetenovice - kaple Panny Marie
Kaplička na návsi v Jetenovicích. Na místě dnešní stavby byla postavena kolem roku 1770 dřevěná kaple. V roce 1900 ji nahradila zděná kaple. O stavbě současné kaple bylo rozhodnuto v roce 1935. 5. dubna 1936 byl slavnostně položen základní kámen a stavba byla dokončena v červenci 1936. Slavnostní otevření a vysvěcení se konalo 2. srpna 1936. 25. října 1936 byl vysvěcen nový zvon a v roce 2008 byl objekt opatřen hromosvodem.
Na oltáři je socha Panny Marie od Jana Křtitele Káby (1870 - 1954) řezbáře samouka.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Na oltáři je socha Panny Marie od Jana Křtitele Káby (1870 - 1954) řezbáře samouka.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Velké Hydčice - kaplička
Kaplička u Velkých Hydčic při silnici do Horažďovic.
Velké Hydčice - kaple
Kaplička na návsi ve Velkých Hydčicích. V roce 1942 musel být odevzdán na rozbití zvonek z kapličky. Vážil necelých 20 kg, byl 33 cm široký a 26 cm vysoký. V roce 1947 byl koupen a slavnostně vysvěcen nový zvonek a pokřtěn Václav - Ludmila.
Zdroj: www.velkehydcice.cz.
Zdroj: www.velkehydcice.cz.
Velké Hydčice - Prácheň - kostel sv. Klimenta
Kostelík sv. Klimenta na hřbitůvku na Práchni. Kostel sv. Klimenta - devátý křesťanský kostelík v Čechách, zřejmě vysvěcený samotným Metodějem. Kolem kostela svatého Klimenta stála kdysi stejnojmenná ves Prácheň, která vznikla zřejmě současně s hradištěm Práchni. Na prácheňském hřbitově je pohřben spisovatel Josef Pavel a regionální historik Karel Němec.
Zdroj: město Horažďovice
K místu se váže pověst:
S kostelem sv. Klimenta na Práchni je spojena pověst o nenasytném panu Pútovi z Rýzmberka. Byl to člověk vznešený, zbožný a vykonával úřad zemského sudího. Měl však jednu velkou neřest, neboť byl veliký skrblík. A tak, když se rozhodl zvelebit starobylý kostelík na Práchni, dlouho přemýšlel, jak by to jeho nestálo moc peněz. Nakonec našel řešení: Nechal ulít zvon, který se měl zavěsit do nové věže kostela, dal ho vystavit na Práchni a poručil naplnit ho penězi, aby bylo z čeho kostel opravit.
Pomalu se trousili poddaní, aby pánovi donesli často poslední penízky, které měli ve svém ubohém životě ušetřené pro nemoc či špatné časy. Panský písař je pečlivě zapisoval, aby nezůstal ani jediný, který by na kostel nepřispěl. A ten, kdo dlouho nešel, byl panským drábem pohnán k povinnosti. Přesto ale se zvon plnil velmi pomalu: Nebylo mezi poddanými mnoho peněz. Když však pán pohrozil těm, co peníze zatím nepřinesli, vězením, zase se začaly grošíky - a sem tam i dukátek - do zvonu kutálet.
Zvon se pomalu naplňoval a už chybělo jen opravdu málo, aby byl penězi zaplněn tak, jak si to pán přál. A tu dráb přivedl nemocnou vdovu po jednom chudákovi. Marně ho vdova zapřísahala, že nemůže pánovi žádné peníze dát. Marně prosila za své tři děti, pro které měla stranou tři ubohé grošíky na nejhorší časy. Dráb prohlédl prostě zařízenou světničku, grošíky objevil a vdovu přinutil, že sama musí peníze na Prácheň přinést a do zvonu hodit. Ubohá žena šla těžce do kopce, v hadříku zabalené nesla jako svátost své poslední tři groše, chvílemi ji musel dráb podpírat, aby vůbec došla a když si připomněla, že nese nenasytnému pánovi svůj poslední majetek, ani žít se jí nechtělo. Tak došli až na samý vrch a tu, když vdova uviděla zvon až po okraj plný peněz chudáků a představila si svoji bídu v dalších dnech, narovnala se, hněvem se jí v očích zablesklo a vykřikla: " Kéž by ses propadl i se svým bohatstvím!"
A v tu chvíli se země zachvěla, otevřela se, a zvon plný peněz se s rachotem zřítil do hlubiny. Od té doby do dneška ho nikdo neviděl, ale když přijdete na Prácheň v pěkný tichý den a budete pozorně poslouchat, z hlubin zaslechnete jemné cinkání, jako by někdo přepočítával peníze. Třeba je jednou někdo z příchozích najde.......
Jiná verze pověsti vypráví, že poklad hlídá černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly........
Pramen: Město Horažďovice - Simona Sládková
Zdroj: město Horažďovice
K místu se váže pověst:
S kostelem sv. Klimenta na Práchni je spojena pověst o nenasytném panu Pútovi z Rýzmberka. Byl to člověk vznešený, zbožný a vykonával úřad zemského sudího. Měl však jednu velkou neřest, neboť byl veliký skrblík. A tak, když se rozhodl zvelebit starobylý kostelík na Práchni, dlouho přemýšlel, jak by to jeho nestálo moc peněz. Nakonec našel řešení: Nechal ulít zvon, který se měl zavěsit do nové věže kostela, dal ho vystavit na Práchni a poručil naplnit ho penězi, aby bylo z čeho kostel opravit.
Pomalu se trousili poddaní, aby pánovi donesli často poslední penízky, které měli ve svém ubohém životě ušetřené pro nemoc či špatné časy. Panský písař je pečlivě zapisoval, aby nezůstal ani jediný, který by na kostel nepřispěl. A ten, kdo dlouho nešel, byl panským drábem pohnán k povinnosti. Přesto ale se zvon plnil velmi pomalu: Nebylo mezi poddanými mnoho peněz. Když však pán pohrozil těm, co peníze zatím nepřinesli, vězením, zase se začaly grošíky - a sem tam i dukátek - do zvonu kutálet.
Zvon se pomalu naplňoval a už chybělo jen opravdu málo, aby byl penězi zaplněn tak, jak si to pán přál. A tu dráb přivedl nemocnou vdovu po jednom chudákovi. Marně ho vdova zapřísahala, že nemůže pánovi žádné peníze dát. Marně prosila za své tři děti, pro které měla stranou tři ubohé grošíky na nejhorší časy. Dráb prohlédl prostě zařízenou světničku, grošíky objevil a vdovu přinutil, že sama musí peníze na Prácheň přinést a do zvonu hodit. Ubohá žena šla těžce do kopce, v hadříku zabalené nesla jako svátost své poslední tři groše, chvílemi ji musel dráb podpírat, aby vůbec došla a když si připomněla, že nese nenasytnému pánovi svůj poslední majetek, ani žít se jí nechtělo. Tak došli až na samý vrch a tu, když vdova uviděla zvon až po okraj plný peněz chudáků a představila si svoji bídu v dalších dnech, narovnala se, hněvem se jí v očích zablesklo a vykřikla: " Kéž by ses propadl i se svým bohatstvím!"
A v tu chvíli se země zachvěla, otevřela se, a zvon plný peněz se s rachotem zřítil do hlubiny. Od té doby do dneška ho nikdo neviděl, ale když přijdete na Prácheň v pěkný tichý den a budete pozorně poslouchat, z hlubin zaslechnete jemné cinkání, jako by někdo přepočítával peníze. Třeba je jednou někdo z příchozích najde.......
Jiná verze pověsti vypráví, že poklad hlídá černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly........
Pramen: Město Horažďovice - Simona Sládková
Velhartice - výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička ve Velharticích pod kostelem sv. Máří Magdalény.
Velhartice - Nemilkov - kaplička
Kaplička u silnice v Nemilkově.
Velhartice - kostel sv. Máří Magdaleny
Kostel sv. Máří Magdaleny je dokladován zakládací listinou z roku 1373. V jednolodním kostele se nachází typická gotická diamantová klenba. Oltář je pozdně gotický, zvaný Velhartická archa a v současnosti je uložen v Národní galerii v Praze.
Svatební košile
Kostel a hřbitov kolem kostela sv. Máří Magdaleny se uvádí jako jedno z míst, kam Karel Jaromír Erben situoval svoji baladu Svatební košile.
Záhadný obličej
Asi před čtyřiceti lety se na štítu kostelíka objevily tmavé skvrny, jež vytvořily obličej ženské tváře. Podle některých připomíná děvče, které zahynulo při dopravní nehodě na nedaleké silnici, podle jiných dívku zavřenou před mnoha a mnoha lety do kostela s umrlcem oživeným magickým rituálem… Při opravě kostela v polovině devadesátých let tvář zmizela pod novou omítkou. Po nějaké době se ale znovu vynořila ve stejné podobě," uvádí se na stránkách www.mistopisy.cz
Tento obraz, který se nachází na jedné z vnějších zdí kostela, je poznatelný, ale vyžaduje to určité soustředění a trpělivost. Vskutku působí velice smutně a tajemně. Jakoby chtěl před něčím varovat. Podle některých vysvětlení se může jednat i o vstup do jiného světa. Fotografie průčelí kostela s oním místem je umístěna ve fotogalerii.
Svatební košile
Kostel a hřbitov kolem kostela sv. Máří Magdaleny se uvádí jako jedno z míst, kam Karel Jaromír Erben situoval svoji baladu Svatební košile.
Záhadný obličej
Asi před čtyřiceti lety se na štítu kostelíka objevily tmavé skvrny, jež vytvořily obličej ženské tváře. Podle některých připomíná děvče, které zahynulo při dopravní nehodě na nedaleké silnici, podle jiných dívku zavřenou před mnoha a mnoha lety do kostela s umrlcem oživeným magickým rituálem… Při opravě kostela v polovině devadesátých let tvář zmizela pod novou omítkou. Po nějaké době se ale znovu vynořila ve stejné podobě," uvádí se na stránkách www.mistopisy.cz
Tento obraz, který se nachází na jedné z vnějších zdí kostela, je poznatelný, ale vyžaduje to určité soustředění a trpělivost. Vskutku působí velice smutně a tajemně. Jakoby chtěl před něčím varovat. Podle některých vysvětlení se může jednat i o vstup do jiného světa. Fotografie průčelí kostela s oním místem je umístěna ve fotogalerii.
Velhartice - kostel Narození Panny Marie
Kostel Narození Panny Marie ve Velharticích svoji historii odvozuje od gotické přestavby pozdně románské svatyně, která se uskutečnila kolem roku 1330. Ze staršího objektu zůstala stát severní strana lodi. Portál do lodi, zdivo a předpokládaný typ pavlačové tribuny by datovaly původní velhartický kostel na rozhraní 12. a 13. století. Chor a jižní boční loď jsou z doby kolem roku 1325. Čtyři pilíře v chrámové lodi a sakristie s pokladnicí na severu choru vznikly až po roce 1510.
Velhartice - kaplička
Kaplička u cesty na hřbitov ve Velharticích.
Velhartice - Chotěšov - kaple sv. Antonína Paduánského
Kaple sv. Antonína Paduánského v Chotěšově pochází pravděpodobně z druhé poloviny 19. století. Může být i staršího původu a v tomto období byla jen přestavěna.
Velhartice - Hory Matky Boží - kostel Jména Panny Marie
Barokní kostel Jména Panny Marie byl patrně postaven v roce 1737. Některé prameny sice uvádějí jeho datum založené sto let dříve, ale odborníci toto datum ne vždy akceptují. Rovněž se předpokládá, že věž byla postavena dodatečně, stejně jako sakristie, která byla postavena v roce 1833.
Únějovice - kaplička
Kaplička u Únějovic na křižovatce se silnicí Všepadly - Koloveč
Únějovice - kaple
Kaple v Únějovicích.
Úboč - kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše je výraznou dominantou obce Úboč. Kostel byl založen ve 13. století a o nový presbytář byl rozšířen ve století čtrnácté
Týnec - Loreta - kaple Panny Marie Loretánské
Kaple v Loretě byla postavena v roce 1711. V roce 1783 se kaple rozpadla a znovu byla vybudována v roce 1831.
Týnec - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Týnci. Kostel v Týnci pochází z první poloviny 14. století a původně byl zasvěcen Panně Marii, věž kostela, o 2 m nižší než současná, byla dostavěna v roce 1660.
Týnec - Horní Lhota - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička sv. Jana Nepomuckého v Horní Lhotě u Týnce. Občané Horní Lhoty (tehdy okolo 120 osob) usilovali o výstavbu kaple, která by nahradila starou zvonici (na dvou sloupech); souhlas zastupitelstva obce Týnec i vlastníka panství Týnec-Běšiny hraběte Leopolda z Kolowrat získali v roce 1893; dosud nebylo zjištěno, kdo stavbu navrhl; materiál byl dodáván týneckým velkostatkem; realizace v letech 1894 – 1896 byla dílem místních řemeslníků; starší oltářík byl koupen od soukromníka v Klatovech; vysvěcena byla v roce 1896; kámen oltářní s ostatky sv. Honorata a Klementie, obstaraný pravděpodobně týneckým farářem Josefem Brennerem, byl v kapli instalován 9. srpna 1899; mešní licence kaple sv. Jana Nepomuckého v Horní Lhotě je datována teprve 10. května 1901.
Současník výstavby Josef Brenner v roce 1905 napsal: „V kapli slavila se asi třikrát v den sv. Jana Nepomuckého pouť, při níž kázal a mši svatou čítal kaplan týnecký, bera za to 4 zlaté od obce Týnecké. Ale brzo z poutí sešlo. Stojí prý ta pouť mnoho peněz…“;
Pramen: Ing. Brokeš
Současník výstavby Josef Brenner v roce 1905 napsal: „V kapli slavila se asi třikrát v den sv. Jana Nepomuckého pouť, při níž kázal a mši svatou čítal kaplan týnecký, bera za to 4 zlaté od obce Týnecké. Ale brzo z poutí sešlo. Stojí prý ta pouť mnoho peněz…“;
Pramen: Ing. Brokeš
Švihov - Vosí - kaplička
Kaplička ve Vosí.
Švihov - Třebýcinka - kaple sv. Václava
Kaple sv. Václava v Třebýcince. Na návsi stávala v první polovině 19. století jen zvonička. Jednalo se o dřevěný sloup se stříškou uprostřed čtyř velkých lip. Nahoře byl zavěšen zvonek a před zvoničkou stál vysoký kříž. V roce 1848 se obec rozhodla vystavět na jejím místě malou kapličku o rozměrech zhruba 4 x 4 m. Byl v ní obraz sv. Václava na koni.
Švihov - špitální kostel sv. Jana Evangelisty
Špitální kostel ve Švihově byl postaven pravděpodobně počátkem 14. století a později na přelomu 15. a 16 století přestavěn Půtou Švihovským, zakladatelem švihovského hradu. Samotný špitál ve Švihově byl připomínán již roku 1342. Špitál byl financován pány ze Švihova. Součástí areálu byl špitální kostel, který se dochoval i až do dnešní doby jako laická stavba.
Švihov - Lhovice - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička na návsi ve Lhovicích. Kaplička se nachází uprostřed vsi severně od rybníka na malém přívrší. Byla postavená nákladem obce v r. 1826. Uvnitř šestiboké kaple stojí ozdobný oltářík. Na něm stávala socha sv. Jana Nepomuckého. 19. července 1910 se dával na kapličku nový zvonek. Byl tento den posvěcen Veledůstojným panem Vikářem z Vřeskovic. Skoro 19 kg vážící zvonek byl koupený od pana Roberta Pernera ze zvláštní továrny z Plzně nákladem obce 78 zl. 98 kr. Zvonek dostal jméno Václav. Když pro zvon přišli v únoru 1918 vojáci, ztratil se. Občané jej schovali pod hrází rybníka. I. světovou válku přežil, ale ve II. světové válce "narukoval na vojnu". O pouti v neděli 19. května 1957 bylo v kapli v 10,30 hod. kázání, po kázání mše sv. , ve 14 hod. probíhalo svěcení nového zvonku, potom bylo požehnání a litanie. Všechny tyto obřady provedl švihovský pan farář Prukner. Zvon o váze 8 kg darovala Klotylda Kabátová pocházející z č.p. 30.
Zvonívalo se ráno, v poledne a večer. Toto zvonění sloužívalo i pro orientaci pracujících na polích dále těm, kteří zemřeli.
Zvonívalo se ráno, v poledne a večer. Toto zvonění sloužívalo i pro orientaci pracujících na polích dále těm, kteří zemřeli.
Švihov - kostel svatého Václava
Prvotní farní kostel sv. Václava stál na tomto místě již v roce 1384, byl postupně přestavován a zvětšován. Kostel v roce 1744 zcela vyhořel, zůstaly jen pevné zdi, které pro svou sílu byly použity k nové, zaklenuté stavbě (původní měl dřevěné stropy). Kostel byl již v roce 1746 vysvěcen, na den svátku sv. Václava.
Kolem kostela byl hřbitov, nazývaný městský. Ten byl zrušen patentem z roku 1784, který nařizoval z hygienických důvodů zrušení hřbitovů uvnitř měst. Při stavbě nové silnice, vedené přes bývalý hřbitov, byly nalezené kosti uloženy ke stěně kostela a místo označeno dřevěným křížem s klekátkem.
Kolem kostela byl hřbitov, nazývaný městský. Ten byl zrušen patentem z roku 1784, který nařizoval z hygienických důvodů zrušení hřbitovů uvnitř měst. Při stavbě nové silnice, vedené přes bývalý hřbitov, byly nalezené kosti uloženy ke stěně kostela a místo označeno dřevěným křížem s klekátkem.
Švihov - kostel svatého Jiljí
Kostel sv. Jiljí, dnes hřbitovní, je pozůstatkem prvotního zemanského sídla ve Švihově. Kostel byl přímou součástí panského sídla. Je to tribunový kostel s mnohými zachovalými románskými prvky. Ubourávání, přístavby a přestavby, které postupně zasahovaly kostel až do 18. stol., značně setřely jeho původní výraz. Kostel je dnes nejstarší stavbou ve Švihově.
Švihov - Jíno - kaple Panny Marie
Kaple na návsi v Jíně. V roce 1763 byla uprostřed obce postavena zvonička za peníze, které obec utržila za prodaný les. Na ní byl zavěšen zvonek ulitý v Plzni a žehnaný jménem sv Urbana. Posvětil ho kladrubský opat Petr Amandus. V roce 1877 pak byla zvonička přestavěna na kapli. Vstup byl na východní straně, po obou stranách měla jedno okno. Oltář byl umístěn na západní straně.
Svéradice - výklenková kaple sv. Václava
Kaple se nachází na kopci Kostelík, jihozápadním směrem od kaple sv. Bartoloměje. Kaple byla postavena podle tradičních regionálních vzorů při příležitosti milénia v roce 2000 čtyřmi svéradickými občany.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Svéradice - kaple sv. Bartoloměje
Památkově chráněná kaple sv. Bartoloměje u Svéradic. Kaple pochází z druhé poloviny 16. století a nachází se na vyvýšenině zvané Kostelík při východním okraji obce. V roce 1843 byla rozšířena do dnešní podoby. Byla opravena v letech 1979 - 1980. Jedná se o ojedinělý příklad pozdně středověkého založení kaple. Na vývoj objektu měl vliv Albert Chanovský z Dlouhé Vsi, jezuitský misionář a autor romantických povídek.
V interieru kaple se nachází barokní oltář s obrazem sv. Bartoloměje z počátku 17. století, po stěnách kaple je Křížová cesta.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
V interieru kaple se nachází barokní oltář s obrazem sv. Bartoloměje z počátku 17. století, po stěnách kaple je Křížová cesta.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Svéradice - kaple sv. Anny
Památkově chráněná kaple z roku 1834. Úpravy okolí kaple proběhly v roce 1976 a celková renovace objektu v roce 2009. Kaple má výrazné prvky lidového baroka a je dominantou rozlehlé návsi. V interieru na barokizovaném oltáři se nachází obraz sv. Anny.
Sušice - výklenková kaple
Kaple na křižovatce ulic T.G. Masaryka a Hrádecké v Sušici.
Sušice - Vrabcov - kaple
Kaple při cestě do Vrabcova.
Sušice - Velká Chmelná - kaple
Kaple ve Velké Chmelné.
Sušice - Rok - kaple
Kaple v Roku.
Sušice - kostel sv. Václava
Arciděkanský kostel sv. Václava z první pol. 14. století je největší církevní památka ve městě. Děkanský kostel byl postaven v polovině 14 století, krátce po výstavbě městských hradeb (hlavní městská hradba tvoří jeho jižní obvodovou zeď) vedle starší kaple ze 13. století, která byla zabudována do stavby jako sakristie.
Sušice - kostel sv. Felixe a kapucínský klášter
Ranně barokní kostel sv. Felixe vysvěcený roku 1655, kde se nachází obraz Bolestné Panny Marie považovaný za zázračný. Byl založen císařem Ferdinandem III. pro posílení katolické víry v kraji. Základní kámen byl položen r. 1651 a r. 1655 byl kostel vysvěcen kardinálem Harrachem. Stavba kapucínského kláštera byla dokončena teprve v letech 1665- 86.
Sušice - kostel Panny Marie
Gotický hřbitovní kostel Panny Marie byl založen roku 1352. Je patrně součástí většího nedostavěného gotického chrámu ze 14. stol. Současná podoba je z doby po požáru r. 1591. Cenná je tzv. Kabátovská kaple z 15.stol. s hvězdovou klenbou. Nyní je zde umístěno kamenné desatero ze zbořené židovské synagogy.
Sušice - kaple II
Kaplička v Sušici na rohu Volšovské a Křičkovy ulice.
Sušice - kaple I
Kaplička na rohu ulic Palackého a Pod nemocnicí v Sušici.
Sušice - kaple Anděla Strážce
Ranně barokní kaple z let 1682 - 83 vystavěná na způsob poutnických kaplí. Raně barokní kaple, lidově zvaná Andělíček se nachází se na vrchu Stráž (552 m n.m.). Byla postavena r. 1682-83 na způsob poutnických kaplí kapucínským řádem. Roku 1735 byla kaple obehnána ambity se čtyřmi nárožními kaplemi, které jsou zasvěcené Matce Boží, sv. Janu Nepomuckému, sv. Floriánu a sv. Máří Magdaléně. Když byla za vlády Josefa II. zrušena řada klášterů a poutních míst, postihl tento osud i kapli Anděla Strážce. Za pouhých 50 zlatých ji roku 1792 v dražbě koupil děkan Prokop Harrer. Kaple byla znovuotevřená roku 1799. V roce 1882 byla ke svému 200. výročí založení opravena a pseudorománsky přestavěna. Současná podoba pochází z roku 1936 a je z dílny sušického stavitele Karla Houry.
Poutních míst k Andělu Strážci není mnoho a sušická kaple je bezesporu nejvýznamnější v rámci celé České republiky. Dle záznamů přišlo na poutní místo v roce 1908 kolem 10.000 lidí. Svátek svatých Andělů Strážných, stanovený na 2. října, rozšířil na celou Církev papež Klement X. v roce 1670. K Andělíčku můžete vystoupat po křížové cestě. Unikátnost sušické Křížové cesty spočívá v jejím zpracování a umístění. Jednotlivá zastavení, která jsou velmi citlivě zasazena do malebného svahu, ukovali umělečtí kováři, studenti Střední školy v Oselcích jako své maturitní práce v roce 2010.
Pověst:
Vrch původně sloužil jako strážní a pozorovací bod, kde hlídky bděly nad bezpečím malé osady rýžovníků zlata. Ještě před 350 lety zde byl jen les a až několik událostí, jak říkají pověsti vše změnilo. Jedna z nich vypráví o malém chlapci, kterému se při hře v těchto místech ovinul kolem nohy jedovatý had. Chlapec ve velkém strachu a úzkosti spatřil anděla, který se k němu sklonil a ochránil ho v nebezpečí.
Poutních míst k Andělu Strážci není mnoho a sušická kaple je bezesporu nejvýznamnější v rámci celé České republiky. Dle záznamů přišlo na poutní místo v roce 1908 kolem 10.000 lidí. Svátek svatých Andělů Strážných, stanovený na 2. října, rozšířil na celou Církev papež Klement X. v roce 1670. K Andělíčku můžete vystoupat po křížové cestě. Unikátnost sušické Křížové cesty spočívá v jejím zpracování a umístění. Jednotlivá zastavení, která jsou velmi citlivě zasazena do malebného svahu, ukovali umělečtí kováři, studenti Střední školy v Oselcích jako své maturitní práce v roce 2010.
Pověst:
Vrch původně sloužil jako strážní a pozorovací bod, kde hlídky bděly nad bezpečím malé osady rýžovníků zlata. Ještě před 350 lety zde byl jen les a až několik událostí, jak říkají pověsti vše změnilo. Jedna z nich vypráví o malém chlapci, kterému se při hře v těchto místech ovinul kolem nohy jedovatý had. Chlapec ve velkém strachu a úzkosti spatřil anděla, který se k němu sklonil a ochránil ho v nebezpečí.
Sušice - kaple
Kaplička na roku ulic Palackého a Alšovy v Sušici.
Sušice - Dolní Staňkov - kaple
Kaple v Dolním Staňkově.
Sušice - Albrechtice - kostel sv. Petra a Pavla
Zdejší osadu zřejmě založil v 2. polovině 12. století Vladislav I., druhý český král. Z té doby se datuje stavba chrámu zasvěceného Panně Marii a svatým apoštolům Petru a Pavlovi. Vysvěcení provedl arcibiskup Albrecht, syn Vladislavův, roku 1179. Nedlouho poté daroval král Albrechtice bavorskému klášteru windberskému. Tamní kolonizační řád premonstrátů sem dosazoval po 6 století své duchovní správce.
Původní jednolodní stavba z období rané gotiky, v jejímž slohu se projevují i prvky románské, se dochovala ve své podstatě dodnes. Později v 15. století byla přistavěna sakristie a sklenut chór. Z roku 1778 pochází barokní přístavba kaple. Loď chrámu o rozměrech 11,5 x 8,5 m je opatřena rovným stropem. Křížová klenba je v sakristii a presbytáři.
Z architektonických detailů je významné románské okno v presbytáři a lomený ústupkový portál s raně gotickou profilací v lodi. V presbytáři jsou nástěnné gotické malby. Dobrou praví jsou renesanční oltáře. Ostatní vybavení je barokní.
Kostel je jedna z prvních sakrálních staveb zdejšího kraje.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela (Město Sušice a Český svaz turistů)
Původní jednolodní stavba z období rané gotiky, v jejímž slohu se projevují i prvky románské, se dochovala ve své podstatě dodnes. Později v 15. století byla přistavěna sakristie a sklenut chór. Z roku 1778 pochází barokní přístavba kaple. Loď chrámu o rozměrech 11,5 x 8,5 m je opatřena rovným stropem. Křížová klenba je v sakristii a presbytáři.
Z architektonických detailů je významné románské okno v presbytáři a lomený ústupkový portál s raně gotickou profilací v lodi. V presbytáři jsou nástěnné gotické malby. Dobrou praví jsou renesanční oltáře. Ostatní vybavení je barokní.
Kostel je jedna z prvních sakrálních staveb zdejšího kraje.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela (Město Sušice a Český svaz turistů)
Nezdice na Šumavě - Pohorsko - kaplička
Kaplička v Pohorsku. Kapli zasvěcenou 4.7.2001 svatému Prokopovi nechali postavit manželé Alena a Jaroslav Kodetovi z Pohorska. Na stavbě se finančně, materiálně i pracovně podíleli i další občané Pohorska a Strašína.
Strašín - Nahořánky - kaple
Kaple v Nahořánkách na návsi.
Strašín - Maleč - kaplička
Kaplička s křížem na návsi v Malči.
Strašín - kostel Narození Panny Marie
Původně románsko gotická stavba byla v letech 1736 – 1739 radikálně přebudována a upravena do dnešní barokní podoby. Poutní a zároveň farní kostel je dominantou obce Strašín. Vznik původní kostelní stavby, ze které se dochovala pouze hranolová třípatrová románská věž v ose západního průčelí, je kladen do do první poloviny 13. století. První písemnou zprávu o kostele i obci zaznamenává listina z 25. března 1254 o slibu Mikuláše, plebána ve Strašíně a člena rytířského řádu svatého Jana Jeruzalemského, že neodcizí nic z majetku jemu svěřeného kostela.
V nejstarších dobách zde pravděpodobně mohl existovat opevněný kostel se strážní funkcí. Koncem 15. století kostel významně pozdně goticky přestavěl a sochou Madony opatřil známý velmož té doby Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály, nejvyšší sudí království českého, majitel hradů Švihova a Rábí. Původní románsko gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Původní románsko gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Někdy kolem roku 1578 se jako farář ve Strašíně objevuje kněz Martin Rezek Strakonický, se kterým se spojuje legenda o strašínském zázraku.
Tradice poutního místa očividně sílila v barokní době zejména za faráře Tomáše Františka Vaňka v letech 1736 - 1739, kdy byl kostel přestavěný do dnešní podoby a svatyně získala dodnes dochovaný hlavní portálový oltář s rozměrnými plastikami Nejsvětější trojice, andělů a světců. V dobách husitských válek se ve Strašíně podávalo "podobojí", ves se připojila ke straně kalichu a to i přes snahu kněží udržet zde katolický vliv. Husitský správce však nepřál zdejším hojně navštěvovaným mariánským poutím a kostel nechal zaniknout. Husitská posádka pak dohlížela, aby se procesí nekonalo.
Umístění kostela
O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí se vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce.
Zjevení Panny Marie
Další legenda také mluví o pokynu z nebes. S knězem Martinem Rezkem se někdy spojuje legenda o strašínském zázraku. Podle ní se Martin horlivě modlil k Panně Marii a přál si ji spatřit na vlastní oči. Toto přání se mu vyplnilo a uviděl sedící Pannu Marii s ježíškem v náručí. Matka Boží na místě svého zjevení vytlačila v kameni důlek,ze kterého ihned „vyprejštila voda“. Voda, která se v něm vždy drží, je prý léčivá, především na oční choroby.
Strašín – hadí korunka na Jezulátku
Získat hadí korunku není jednoduché. Musí se nejprve zjistit, kam se chodí had koupat. U vody se musí rozložit bílý neposkvrněný šátek, na který had korunku odloží. Když plaz vleze do vody, je potřeba co nejrychleji korunku i se šátkem sbalit a co nejrychleji uprchnout. Toto dobrodružství prý podstoupil jeden chlapec ze Strašína a ukořistěnou korunku věnoval sošce Panny Marie s Jezulátkem, která je v místním poutním kostele.
Pramen: vyprávění Zuzany Jahnové z informačního střediska v Žihobcích
Otevření kostela
Za husitských válek se podle pověsti stalo, že kněz přešel na stranu husitů a na poutní slavnost svátku Narození Panny Marie uzamkl kostel a šel pryč. Poutníci z Nezamyslic přišli se svým knězem už k zavřenému kostelu. protože nemohli dovnitř, klekli si před kostelem a začali mariánskou modlitbu. V té chvíli se kostelní dveře hřmotně otevřely, svíce na oltáři hořely, poutníci vešli a jejich duchovní sloužil mši svatou. Slíbili, že rok co rok, připutují ke své nebeské Matce a svůj slib plní. Matka Boží vždy štědře rozdával těm, kteří k ní putovali. Typický příklad zanechaly písemné paměti z roku 1678, kdy v Sušici vypukl mor a město nevědouc si již rady, vypravilo na den sv. Víta kající procesí do Strašína. Ještě téhož dne mor přestal. Pouti do Strašína nikdy neustaly, ani za Josefa II, který všechna procesí do jiných zakázal.
Pramen: původní text od P.F. Daniela Mertha
V nejstarších dobách zde pravděpodobně mohl existovat opevněný kostel se strážní funkcí. Koncem 15. století kostel významně pozdně goticky přestavěl a sochou Madony opatřil známý velmož té doby Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály, nejvyšší sudí království českého, majitel hradů Švihova a Rábí. Původní románsko gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Původní románsko gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Někdy kolem roku 1578 se jako farář ve Strašíně objevuje kněz Martin Rezek Strakonický, se kterým se spojuje legenda o strašínském zázraku.
Tradice poutního místa očividně sílila v barokní době zejména za faráře Tomáše Františka Vaňka v letech 1736 - 1739, kdy byl kostel přestavěný do dnešní podoby a svatyně získala dodnes dochovaný hlavní portálový oltář s rozměrnými plastikami Nejsvětější trojice, andělů a světců. V dobách husitských válek se ve Strašíně podávalo "podobojí", ves se připojila ke straně kalichu a to i přes snahu kněží udržet zde katolický vliv. Husitský správce však nepřál zdejším hojně navštěvovaným mariánským poutím a kostel nechal zaniknout. Husitská posádka pak dohlížela, aby se procesí nekonalo.
Umístění kostela
O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí se vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce.
Zjevení Panny Marie
Další legenda také mluví o pokynu z nebes. S knězem Martinem Rezkem se někdy spojuje legenda o strašínském zázraku. Podle ní se Martin horlivě modlil k Panně Marii a přál si ji spatřit na vlastní oči. Toto přání se mu vyplnilo a uviděl sedící Pannu Marii s ježíškem v náručí. Matka Boží na místě svého zjevení vytlačila v kameni důlek,ze kterého ihned „vyprejštila voda“. Voda, která se v něm vždy drží, je prý léčivá, především na oční choroby.
Strašín – hadí korunka na Jezulátku
Získat hadí korunku není jednoduché. Musí se nejprve zjistit, kam se chodí had koupat. U vody se musí rozložit bílý neposkvrněný šátek, na který had korunku odloží. Když plaz vleze do vody, je potřeba co nejrychleji korunku i se šátkem sbalit a co nejrychleji uprchnout. Toto dobrodružství prý podstoupil jeden chlapec ze Strašína a ukořistěnou korunku věnoval sošce Panny Marie s Jezulátkem, která je v místním poutním kostele.
Pramen: vyprávění Zuzany Jahnové z informačního střediska v Žihobcích
Otevření kostela
Za husitských válek se podle pověsti stalo, že kněz přešel na stranu husitů a na poutní slavnost svátku Narození Panny Marie uzamkl kostel a šel pryč. Poutníci z Nezamyslic přišli se svým knězem už k zavřenému kostelu. protože nemohli dovnitř, klekli si před kostelem a začali mariánskou modlitbu. V té chvíli se kostelní dveře hřmotně otevřely, svíce na oltáři hořely, poutníci vešli a jejich duchovní sloužil mši svatou. Slíbili, že rok co rok, připutují ke své nebeské Matce a svůj slib plní. Matka Boží vždy štědře rozdával těm, kteří k ní putovali. Typický příklad zanechaly písemné paměti z roku 1678, kdy v Sušici vypukl mor a město nevědouc si již rady, vypravilo na den sv. Víta kající procesí do Strašína. Ještě téhož dne mor přestal. Pouti do Strašína nikdy neustaly, ani za Josefa II, který všechna procesí do jiných zakázal.
Pramen: původní text od P.F. Daniela Mertha
Strašín - kaple Svaté Barbory
Kaple sv. Barbory ve hřbitovní zdi ve Strašíně.
Spáňov - kaplička
Kaplička na návsi ve Spáňově.
Soběšice - Mačice - kaple
Kaple na křižovatce v Mačicích
Slatina - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple na návsi ve Slatině. Kaple pochází z druhé poloviny 19. století. Je příkladem pseudogotického stylu a zároveň dominantou návsi. Stěny interiéru jsou popsány textem k uctění památky sv. Jana Nepomuckého.
Rabí - kostel sv. Jana Nepomuckého
Kostel sv. Jana Nepomuckého slouží v Rabí jako hřbitovní kostel.
Rabí - kostel Nejsvětější Trojice
Kostel Nejsvětější Trojice stojí v těsné blízkosti zříceniny hradu Rabí.
Kostel pravděpodobně z počátku 14. století dnes slouží jako výstavní galerie. Od roku 1498 sloužil jako hradní kaple, do které se chodilo po zvláštním můstku.
Jako kostel začala stavba opět fungovat od roku 1786 a další rekonstrukce se kostel dočkal v roce 1907, kdy zde pracovali restaurátor pan Sochor a malíř J. Hybš.
Jako farní sloužil kostel Nejsvětější Trojice do roku 1970.
Kostel pravděpodobně z počátku 14. století dnes slouží jako výstavní galerie. Od roku 1498 sloužil jako hradní kaple, do které se chodilo po zvláštním můstku.
Jako kostel začala stavba opět fungovat od roku 1786 a další rekonstrukce se kostel dočkal v roce 1907, kdy zde pracovali restaurátor pan Sochor a malíř J. Hybš.
Jako farní sloužil kostel Nejsvětější Trojice do roku 1970.
Rabí - kaplička
Kaplička pod zříceninou hradu Rabí.
Rabí - Čepice - kaple sv. Antonína
Kaple sv. Antonína v Čepicích.
Rabí - Bojanovice - kaplička
Kaplička na návsi v Bojanovicích.
Předslav - Petrovičky - kaplička
Kaple Anděla Strážce v Petrovičkách
Předslav - Němčice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn v letech 1834 – 1837 na místě původní gotické stavby. Němčická farnost má svůj počátek pravděpodobně v roce 1361. Původně gotický kostel, který je připomínán již v roce 1359, byl v roce 1834 zbořen a v roce 1837 byla dokončen kostel nový.
V roce 2003 se kostel v Němčicích dostal zasloužené rekonstrukce při příležitosti oslavy 1010 výročí vzniku obce. Rekonstrukce se mohla uskutečnit díky veřejné sbírce uspořádané mezi občany Němčic a okolních vesnic.
V roce 2003 se kostel v Němčicích dostal zasloužené rekonstrukce při příležitosti oslavy 1010 výročí vzniku obce. Rekonstrukce se mohla uskutečnit díky veřejné sbírce uspořádané mezi občany Němčic a okolních vesnic.
Předslav - Němčice - kaple sv. Jana Křtitele
Osmiboká stavba na hřbitově v Němčicích z roku 1610. Vnitřní zařízení kaple pochází ze 17. století. Kapli nechala postavit paní Apolena z Chudenic, manželka Jana Adama Čejky, majitele panství.
Předslav - Měcholupy - kaple sv. Apoleny
Kaple svaté Apoleny v Měcholupech.
Strop lodi je zrcadlový, na něm i na stěnách jsou umístěny dřevěné desky se znaky velkopřevorů řádu maltézských rytířů. Oltář s rokokovým tabernáklem zdobí obraz sv. Apoleny z poloviny 18. století. Dva boční oltáře sv. Kříže a sv. Rodiny jsou z doby kolem roku 1726. V kapli se dále nachází barokový obraz sv. Rozálie a prapor zde zavěšený s nápisem. „Dalmatirn 1859 / Comtur Graf von Lichnowsky“, který pochází z války na Balkáně, kde řád maltézských rytířů zajišťoval zdravotnickou službu.
Na zdech kaple byly také zavěšeny erby třinácti významných osobností řádu z let 1709 – 1925, převážně malované na dřevě. Většina se jich ztratila v 70. letech 20. století.
Kapli dala vystavět nejspíše Apolena Čejková z Chudenic, která vlastnila Měcholupy se svým manželem Janem Adamem Čejkou z Olbramovic v první třetině 17. století.
Po nich pak byly Měcholupy od roku 1647 ve vlastnictví Alžběty Zuzany z Račína, později provdané Pechiové, která je roku 1659 prodala Janovi Markvartovi Kocovi z Dobrše pro jeho manželku Ludmilu Kateřinu Kocovou z Račína. V majetku Koců z Dobrše zůstaly Měcholupy do roku 1692, kdy je Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše odevzdal císařskému komořímu Františku Mikuláši, hraběti z Morzina, výměnou za statek Čachrov.
Od tohoto šlechtice je koupil roku 1696 Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat, velkopřevor rytířského řádu Johanitů (maltézských rytířů). V kupní smlouvě z tohoto roku je mimo jiné uveden v Měcholupech vrchnostenský dům s kaplí sv. Apoleny. Kaple byla do nynější podoby přestavěna roku 1726 za velkopřevora hraběte z Kőnigseggu.
V roce 1870 byla kaple restaurována a do majetku obce přešla v roce 1960. Kaple je památkově chráněná.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Strop lodi je zrcadlový, na něm i na stěnách jsou umístěny dřevěné desky se znaky velkopřevorů řádu maltézských rytířů. Oltář s rokokovým tabernáklem zdobí obraz sv. Apoleny z poloviny 18. století. Dva boční oltáře sv. Kříže a sv. Rodiny jsou z doby kolem roku 1726. V kapli se dále nachází barokový obraz sv. Rozálie a prapor zde zavěšený s nápisem. „Dalmatirn 1859 / Comtur Graf von Lichnowsky“, který pochází z války na Balkáně, kde řád maltézských rytířů zajišťoval zdravotnickou službu.
Na zdech kaple byly také zavěšeny erby třinácti významných osobností řádu z let 1709 – 1925, převážně malované na dřevě. Většina se jich ztratila v 70. letech 20. století.
Kapli dala vystavět nejspíše Apolena Čejková z Chudenic, která vlastnila Měcholupy se svým manželem Janem Adamem Čejkou z Olbramovic v první třetině 17. století.
Po nich pak byly Měcholupy od roku 1647 ve vlastnictví Alžběty Zuzany z Račína, později provdané Pechiové, která je roku 1659 prodala Janovi Markvartovi Kocovi z Dobrše pro jeho manželku Ludmilu Kateřinu Kocovou z Račína. V majetku Koců z Dobrše zůstaly Měcholupy do roku 1692, kdy je Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše odevzdal císařskému komořímu Františku Mikuláši, hraběti z Morzina, výměnou za statek Čachrov.
Od tohoto šlechtice je koupil roku 1696 Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat, velkopřevor rytířského řádu Johanitů (maltézských rytířů). V kupní smlouvě z tohoto roku je mimo jiné uveden v Měcholupech vrchnostenský dům s kaplí sv. Apoleny. Kaple byla do nynější podoby přestavěna roku 1726 za velkopřevora hraběte z Kőnigseggu.
V roce 1870 byla kaple restaurována a do majetku obce přešla v roce 1960. Kaple je památkově chráněná.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Předslav - Makov - kaplička
Kaplička sv. Václava v Makově.
Předslav - kostel sv. Jakuba Staršího
Kostel sv. Jakuba Staršího si z období gotiky zachoval loď včetně vstupního portálu. Přestavěn byl v roce 1611 a opět v letech 1715 – 1724, kdy vznikl nový presbytář, kaple a sakristie. V této době byla také z části vystavěna jeho výrazná věž. Do nynější podoby byla vystavěna roku 1809.
Zdroj: Mikroregion Měčínsko historie a památky
Zdroj: Mikroregion Měčínsko historie a památky
Poleň - Pušperk - kaplička
Kaplička pod zříceninou hradu Pušperk.
Poleň - kostel Všech Svatých
Kostel Všech Svatých v Poleni je dominantou celého okolí.Kostel byl původně zasvěcený Matce Boží, Jako farní kostel je připomínán od roku 1355. V té době byl pod ochranou držitelů blízkého hradu Pušperk. Stavba odpovídá slohu ze 14. století, doznala však opravami mnohých změn zejména v 15. století a další stavební úpravy proběhly v roce 1739. V kostele je nejcennější obraz Madona s dítětem. Jedná se o olejovou malbu na dřevěné desce, mistrné dílo Lombardské školy z počátku 16. století. Podle pověsti byl obraz byl přinesen v 17. století vojínem z Itálie do blízkého Kobzova mlýna, odkud byl později věnován kostelu.
Obraz byl v r. 1936 poslán do Prahy k pořízení barevné reprodukce. Při té příležitosti odborníci vyslovili domněnku, že jde o dílo Lukase Cranacha st. Srovnání poleňské Madony s mistrovými díly doby okolo roku 1520 svědčí o tom, že jde i o dílo s vysokou uměleckou hodnotou. Dnes je obraz v Národní galerii v Praze.
K původu poleňské Madony zaznamenal poleňský písmák Adolf Kotáb, dlouholetý kronikář, následující pověst, která má podklad jednak v písemných záznamech kronik, ale také ji slyšel vykládat od starých pamětníků.
Podle této pověstí byl obraz za válek při tažení vojska zachráněn z hořícího kostela v Itálii. Nezdá se pravděpodobné, že by obraz rozměrů 87 x 57 cm na dřevěné desce nosil nějaký voják v tornistře. Snad byl v držení pluku jako plukovní amulet.
Po skončení válek se vojska rozpadávala, vojáci se vraceli do svých domovů. Při takovém cestování byl ponechán jeden velmi nemocný voják v Kobzově mlýně (dodnes zachovaná usedlost čp. 1 v obci Mlýnec), kde se vojína ujala a ošetřovala ho místní mlynářka Kobzová.
Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz. Z pověsti není patrno, jakou nemocí voják trpěl, jaké byl národnosti, zda to byl důstojník nebo prostý voják. Prý se záhy zotavil a jako odměnu ponechal paní mlynářce Kobzové obraz. Mlynářka Kobzová byla ženou pobožnou a měla obraz zavěšený doma, ale ve snech mívala vidění, že se obraz na zdi houpá a že Madona prosí, aby byl obraz darován kostelu. Těchto vidění paní mlynářka Kobzová uposlechla a odnesla obraz na faru do Poleně. kde ho zanechala.
Obrazu nikdo nevěnoval větší pozornost a byl déle než padesát let v kostele opřen o oltář a nijak nevyužíván, protože tehdejší faráři, patrně vzhledem k původu obrazu, na něj nehleděli jako na svůj nebo církevní majetek. Teprve později byl umístěn na bočním "Mariánském" oltáři.
Zde se nacházel až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej tým zlodějů měl připravený k vyvezení do Latinské Ameriky. V poleňském kostele je od té doby umístěna kopie, originál je uložen v pražské Národní galerii.
Obraz byl v r. 1936 poslán do Prahy k pořízení barevné reprodukce. Při té příležitosti odborníci vyslovili domněnku, že jde o dílo Lukase Cranacha st. Srovnání poleňské Madony s mistrovými díly doby okolo roku 1520 svědčí o tom, že jde i o dílo s vysokou uměleckou hodnotou. Dnes je obraz v Národní galerii v Praze.
K původu poleňské Madony zaznamenal poleňský písmák Adolf Kotáb, dlouholetý kronikář, následující pověst, která má podklad jednak v písemných záznamech kronik, ale také ji slyšel vykládat od starých pamětníků.
Podle této pověstí byl obraz za válek při tažení vojska zachráněn z hořícího kostela v Itálii. Nezdá se pravděpodobné, že by obraz rozměrů 87 x 57 cm na dřevěné desce nosil nějaký voják v tornistře. Snad byl v držení pluku jako plukovní amulet.
Po skončení válek se vojska rozpadávala, vojáci se vraceli do svých domovů. Při takovém cestování byl ponechán jeden velmi nemocný voják v Kobzově mlýně (dodnes zachovaná usedlost čp. 1 v obci Mlýnec), kde se vojína ujala a ošetřovala ho místní mlynářka Kobzová.
Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz. Z pověsti není patrno, jakou nemocí voják trpěl, jaké byl národnosti, zda to byl důstojník nebo prostý voják. Prý se záhy zotavil a jako odměnu ponechal paní mlynářce Kobzové obraz. Mlynářka Kobzová byla ženou pobožnou a měla obraz zavěšený doma, ale ve snech mívala vidění, že se obraz na zdi houpá a že Madona prosí, aby byl obraz darován kostelu. Těchto vidění paní mlynářka Kobzová uposlechla a odnesla obraz na faru do Poleně. kde ho zanechala.
Obrazu nikdo nevěnoval větší pozornost a byl déle než padesát let v kostele opřen o oltář a nijak nevyužíván, protože tehdejší faráři, patrně vzhledem k původu obrazu, na něj nehleděli jako na svůj nebo církevní majetek. Teprve později byl umístěn na bočním "Mariánském" oltáři.
Zde se nacházel až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej tým zlodějů měl připravený k vyvezení do Latinské Ameriky. V poleňském kostele je od té doby umístěna kopie, originál je uložen v pražské Národní galerii.
Poleň - kostel sv. Markéty
Kostel pochází ze 14. století a další zmínky jsou z 15. století, kdy byl pod patronátem držitele Poleně. V následujícím století již sloužil jako hřbitovní kaple. Císařem Josefem II.byl kostel 1786 zrušen a od té doby chátral.
Zvon
V kostele sv. Markéty se podle pověsti nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo nebezpečí a to jak válečné, tak i nemoci nebo přírodní katastrofy. Naposled takto zvonil při vpádu žoldnéřů z Horní Falce, kdy byly vypáleny Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho zvonění neděsil.
Pařez na hřbitově
K hřbitovu se vztahuje pověst, že zde pohanští předkové obětovali na dubovém pařezu, který byl po vystavění kostela sv. Markéty zazděn do oltáře.
Zvon
V kostele sv. Markéty se podle pověsti nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo nebezpečí a to jak válečné, tak i nemoci nebo přírodní katastrofy. Naposled takto zvonil při vpádu žoldnéřů z Horní Falce, kdy byly vypáleny Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho zvonění neděsil.
Pařez na hřbitově
K hřbitovu se vztahuje pověst, že zde pohanští předkové obětovali na dubovém pařezu, který byl po vystavění kostela sv. Markéty zazděn do oltáře.
Podmokly - kaplička sv. Huberta
Dřevěná kaplička zasvěcená sv. Hubertu při cestě z Podmokel do Albrechtic byla vystavěna na místě, kde jsou pohřbeny oběti morové epidemie.
Pocinovice - kostel sv. Anny
Dominantou návsi je kostel sv. Anny z let 1805 – 1806 postavený v empírovém slohu. Kostel je zapsán jako kulturní památka.
Plánice - Štipoklasy - kaplička
Kaplička svaté Anny ve Štipoklasech na návsi.
Plánice - Zdebořice - kostel sv. Jiljí
Gotický kostel ve Zdebořicích pochází ze 14. století. Kostel byl zrestaurován v roce 1688 a po požáru znovuobnoven v roce 1754. Kostel je zasvěcen sv. Jiljí, opatovi, který zemřel roku 720 ve Francii a jehož svátek je připomínán 1. září.
Plánice - Zdebořice - kaple sv. Vojěcha
Ve Zdebořicích stojí za pozornost také kaplička sv. Vojtěcha a mohutné skalisko nad ní, ze kterého se za dobrého počasí naskýtá pěkný výhled do širokého okolí. Ke kapličce a skalisku se váže pověst o sv. Vojtěchovi a jeho stopách v kameni. Sv. Vojtěch měl údajně sloužit na skalisku nad kapličkou mši. Podobné legendy nalezneme na řadě míst Klatovska a Přešticka (například kaplička sv. Blažeje nedaleko Věckovic u Klatov). Pověsti se vztahují k místům, kde se sv. Vojtěch zastavil při své druhé cestě z Říma do Prahy.
Ze Zdebořické skály, která je součástí významného krajinného prvku tzv. Zdebořických drah je nádherný pohled nejenom na vlastní obec, ale také na panorama Šumavy.
Zdroj: Ing. Martin Kříž
Ze Zdebořické skály, která je součástí významného krajinného prvku tzv. Zdebořických drah je nádherný pohled nejenom na vlastní obec, ale také na panorama Šumavy.
Zdroj: Ing. Martin Kříž
Plánice - Zbyslav - kaplička sv. Panny Marie
Kaplička u Zbyslavi. Podle pověsti nechala kapličku postavit u léčivého pramene nemocná hraběnka z nedalekého zámku v Měcholupech, která tamní vodu používala jako lék a uzdravila se.
Plánice - Pohoří - kaple
Kaplička sv. Václava v Pohoří z roku 1925.
Plánice - Nová Plánice - kaplička
Kaplička svatého Václava v Nové Plánici na návsi.
Plánice - Nicov - kostel Narození Panny Marie
Kostel v Nicově představuje významnou stavbu vrcholného baroka. Byl vybudován podle plánů Kiliána Ignáce Dienzehofera v letech 1719 - 1730.
Kilián Ignác Dienzenhofer byl nejvýznamnějším českým barokním architektem. Navrhoval stavby v Čechách, ve Slezsku a ve Vídni. Pracoval jak pro šlechtu, tak i pro církevní řády, byl dvorním architektem a vrchním pevnostním stavitelem.
Kostel je centrální stavbou založenou na půdorysu řeckého kříže. Završení chrámové lodi kupolí a perspektiva zdvojených lisén dává vnitřnímu prostoru značný výškový efekt. Význam stavby poutního kostela vyzdvihuje architekt výrazným dvouvěžovým průčelím.
Kostel obsahuje významné řezbářské práce z roku 1760.
Výstavbu farního a poutního chrámu financoval majitel plánického statku hrabě Adolf z Martinic
Podnět ke stavbě kostela Narození Panny Marie v Nicově dal v roce 1720 tehdejší majitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Jako stavitele kostela si vybral uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výběr stavitele nebyl zřejmě náhodný, neboť Martinic mohl v té době sledovat Dientzenhoferu stavbu kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze. Jeho dispozice se mu zřejmě zalíbila, neboť v Nicově byla použita podobná. Historička Milada Vilímková ve své knize Stavitelé paláců a chrámů píše: „Jednalo se o prodloužený kříž s půlkruhovými postranními rameny i apsidou a obohacená o čtvercové prostory repozitáře a sakristie po stranách kněžiště a o dvojici věží v průčelí. Traktování tektonických článků v interiéru, hlavic korintských pilastrů i profilací říms je u obou kostelů téměř identické. V těchto souvislostech se zdá být oprávněný i názor, že Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl stavbu sally terreny ve Smečně, které bylo rodovým sídlem Martiniců. Další sakrální stavbou, kterou Adolf Bernard hr. Martinic svěřil Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, byl kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku postavený v letech 1734 - 38.“
Stavba nového nicovského kostela trvala plných sedm let a byla dokončena v roce 1727. Teprve však až 17. září 1730 byl kostel vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Adamem hrabětem Vratislavem z Martinic a na oltář byla postavena kopie zázračné sochy Panny Marie s Ježíšem.
Nicovský kostel si zachoval původní podobu až na střechy věží, které shodila i s krovem vichřice v roce 1870. Poté byly nahrazeny novými jehlanového tvaru, které příliš nekorespondují se stavbou kostela. Nad hlavním vchodem do kostela v trojdílném průčelí je umístěn kamenný erb Martiniců a Dietrichštejnů s odznaky řádu zlatého rouna.
Zvláštností nicovského kostela je orientace hlavního oltáře, neboť většina katolických kostelů má oltář směrován na východ, u chrámu Narození P. Marie je to však jih.
Zajímavostí je také fakt, že stavba kostela byla založena na pilotech.
Před postavením barokního chrámu zde stál menší gotický kostelík, který byl počátkem 18. století už značně zchátralý.
Pramen: Martin Kříž
Kilián Ignác Dienzenhofer byl nejvýznamnějším českým barokním architektem. Navrhoval stavby v Čechách, ve Slezsku a ve Vídni. Pracoval jak pro šlechtu, tak i pro církevní řády, byl dvorním architektem a vrchním pevnostním stavitelem.
Kostel je centrální stavbou založenou na půdorysu řeckého kříže. Završení chrámové lodi kupolí a perspektiva zdvojených lisén dává vnitřnímu prostoru značný výškový efekt. Význam stavby poutního kostela vyzdvihuje architekt výrazným dvouvěžovým průčelím.
Kostel obsahuje významné řezbářské práce z roku 1760.
Výstavbu farního a poutního chrámu financoval majitel plánického statku hrabě Adolf z Martinic
Podnět ke stavbě kostela Narození Panny Marie v Nicově dal v roce 1720 tehdejší majitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Jako stavitele kostela si vybral uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výběr stavitele nebyl zřejmě náhodný, neboť Martinic mohl v té době sledovat Dientzenhoferu stavbu kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze. Jeho dispozice se mu zřejmě zalíbila, neboť v Nicově byla použita podobná. Historička Milada Vilímková ve své knize Stavitelé paláců a chrámů píše: „Jednalo se o prodloužený kříž s půlkruhovými postranními rameny i apsidou a obohacená o čtvercové prostory repozitáře a sakristie po stranách kněžiště a o dvojici věží v průčelí. Traktování tektonických článků v interiéru, hlavic korintských pilastrů i profilací říms je u obou kostelů téměř identické. V těchto souvislostech se zdá být oprávněný i názor, že Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl stavbu sally terreny ve Smečně, které bylo rodovým sídlem Martiniců. Další sakrální stavbou, kterou Adolf Bernard hr. Martinic svěřil Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, byl kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku postavený v letech 1734 - 38.“
Stavba nového nicovského kostela trvala plných sedm let a byla dokončena v roce 1727. Teprve však až 17. září 1730 byl kostel vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Adamem hrabětem Vratislavem z Martinic a na oltář byla postavena kopie zázračné sochy Panny Marie s Ježíšem.
Nicovský kostel si zachoval původní podobu až na střechy věží, které shodila i s krovem vichřice v roce 1870. Poté byly nahrazeny novými jehlanového tvaru, které příliš nekorespondují se stavbou kostela. Nad hlavním vchodem do kostela v trojdílném průčelí je umístěn kamenný erb Martiniců a Dietrichštejnů s odznaky řádu zlatého rouna.
Zvláštností nicovského kostela je orientace hlavního oltáře, neboť většina katolických kostelů má oltář směrován na východ, u chrámu Narození P. Marie je to však jih.
Zajímavostí je také fakt, že stavba kostela byla založena na pilotech.
Před postavením barokního chrámu zde stál menší gotický kostelík, který byl počátkem 18. století už značně zchátralý.
Pramen: Martin Kříž
Plánice - Nicov - kaple Panny Marie nad pramenem
Nedaleko nicovského kostela se nachází kaple Panny Marie nad pramenem nad studánkou s údajně léčivou radioaktivní vodou. Lidé dříve věřili v zázračnou moc tamní vody a snažili se její pomocí uzdravit. Kaplička v historizujícím slohu postavená v roce 1876 na místě starší kaple z 18. století a i studánka jsou přístupné cestou, která vede od pravé strany silnice mezi Plánicí a Nicovem.
Plánice - Lovčice - kaple
Kaple v Lovčicích
Plánice - Kvasetice - kaple sv. Barbory
Kaplička sv. Barbory v Kvaseticích u Plánice.
Plánice - kostel sv. Blažeje
Děkanský kostel sv. Blažeje v Plánici z roku 1352. Současná barokní podoba kostela sv. Blažeje v Plánici vznikla pod vedením stavitele Johana Trajlera v roce 1755, kdy byl zdejším farářem Antonín Jakub Kolštrajtera a primasem Jan Fikara. Někteří se domnívají, že se na ní podílel i významný stavitel té doby Kilián Ignác Dientzenhofer, který postavil v první polovině 18. století nedaleký nicovský kostel. Jeho účast na stavbě však není potvrzena.
Barokní kostel byl budován na místě původní gotické stavby (možná snad i románské). O jejím vzhledu bohužel nic nevíme. Kostel má jednu loď, je obdélný a má věž v západním průčelí s mansardovou bání. Čtvercový presbytář je uzavřený apsidou se sakristií. Oratoř je v patře. Uvnitř je loď dlouhá čtrnáct metrů a široká bez deseti centimetrů deset metrů. Oblouk triumfální, polokruhový, je vyložen dvojicí pilastrů. Hlavní oltář je raně barokní ze 17. století a pochází údajně z přeštického kostela. Novější oltář sv. Blažeje je z roku 1784. Na levé boční straně je oltář sv. Jana Nepomuckého a na pravé nalezneme oltář sv. Panny Marie Nicovské. V barokním kostele sv. Blažeje je zvláštnost, se kterou se v Čechách můžeme setkat ještě v kostele ve Ždírci u Dvora Králové nad Labem. Ojedinělost spočívá v tom, že se několikrát do roka mění obraz hlavního oltáře.
V době adventní, která začíná čtyři týdny před svátkem narození Krista, je zde obraz Zvěstování Panny Marie. O Vánocích se díváme na jesličky. Čtyřiceti denní postní dobu, trvající od popeleční středy do Velikonoc, připomíná obraz Krista na kříži. Socha Panny Marie Lurdské připomíná mariánský měsíc květen a v červnu je na hlavním oltáři socha Pána Ježíše. Hod Boží svatodušní je svátek slavený padesátý den po Velikonocích v upomínku na seslání Ducha svatého a na apoštoly.
V době velikonoční, která trvá padesát dnů po Velikonocích, se objevuje v mezidobí patron kostela, svatý Blažej, biskup, mučedník, který zemřel v roce 316 v Armenii.
V roce 1899 byla nedaleko kostela při dláždění nalezena jáma s větším množstvím kostí, které byly převezeny na sedmnácti vozech na hřbitov.
Na kostelní věži byly do první světové války čtyři zvony. První - velký - vysoký 90 cm s průměrem 115 cm z roku 1558, druhý - polední - vysoký 90 cm s průměrem 105 cm z roku 1759, třetí - malý zvon z roku 1606 a nejmenší čtvrtý - 28 cm vysoký s průměrem 36 cm z roku 1580.
V roce 1998 nechalo město zrekonstruovat schodiště vedoucí ke kostelu z hlavní ulice. Na úpravu přispělo partnerské město Plánice Rubigen ve Švýcarsku více než 440 tisíci korunami. Současně byla vydlážděna Kostelní ulice.
Autor: Martin Kříž
Barokní kostel byl budován na místě původní gotické stavby (možná snad i románské). O jejím vzhledu bohužel nic nevíme. Kostel má jednu loď, je obdélný a má věž v západním průčelí s mansardovou bání. Čtvercový presbytář je uzavřený apsidou se sakristií. Oratoř je v patře. Uvnitř je loď dlouhá čtrnáct metrů a široká bez deseti centimetrů deset metrů. Oblouk triumfální, polokruhový, je vyložen dvojicí pilastrů. Hlavní oltář je raně barokní ze 17. století a pochází údajně z přeštického kostela. Novější oltář sv. Blažeje je z roku 1784. Na levé boční straně je oltář sv. Jana Nepomuckého a na pravé nalezneme oltář sv. Panny Marie Nicovské. V barokním kostele sv. Blažeje je zvláštnost, se kterou se v Čechách můžeme setkat ještě v kostele ve Ždírci u Dvora Králové nad Labem. Ojedinělost spočívá v tom, že se několikrát do roka mění obraz hlavního oltáře.
V době adventní, která začíná čtyři týdny před svátkem narození Krista, je zde obraz Zvěstování Panny Marie. O Vánocích se díváme na jesličky. Čtyřiceti denní postní dobu, trvající od popeleční středy do Velikonoc, připomíná obraz Krista na kříži. Socha Panny Marie Lurdské připomíná mariánský měsíc květen a v červnu je na hlavním oltáři socha Pána Ježíše. Hod Boží svatodušní je svátek slavený padesátý den po Velikonocích v upomínku na seslání Ducha svatého a na apoštoly.
V době velikonoční, která trvá padesát dnů po Velikonocích, se objevuje v mezidobí patron kostela, svatý Blažej, biskup, mučedník, který zemřel v roce 316 v Armenii.
V roce 1899 byla nedaleko kostela při dláždění nalezena jáma s větším množstvím kostí, které byly převezeny na sedmnácti vozech na hřbitov.
Na kostelní věži byly do první světové války čtyři zvony. První - velký - vysoký 90 cm s průměrem 115 cm z roku 1558, druhý - polední - vysoký 90 cm s průměrem 105 cm z roku 1759, třetí - malý zvon z roku 1606 a nejmenší čtvrtý - 28 cm vysoký s průměrem 36 cm z roku 1580.
V roce 1998 nechalo město zrekonstruovat schodiště vedoucí ke kostelu z hlavní ulice. Na úpravu přispělo partnerské město Plánice Rubigen ve Švýcarsku více než 440 tisíci korunami. Současně byla vydlážděna Kostelní ulice.
Autor: Martin Kříž
Plánice - Bližanovy - kaplička pod lipami
Kaplička pod lipami, které jsou vyhlášeny památnými stromy při vjezdu do vsi Bližanovy.
Plánice - Bližanovy - kaple sv. Vojtěcha
Kaplička svatého Vojtěcha při silnici na návsi v Bližanovech.
Petrovice u Sušice - Posobice - kaple
Kaple na návsi v Posobicích.
Petrovice u Sušice - kostel sv. Petra a Pavla
Raně gotický kostel sv. Petra a Pavla v Petrovicích pochází z počátku 13. století. Kostel je hodnocen jako cenná raně gotická stavba se starší románskou věží z pravděpodobně roku 1240. Rozšíření kostelní lodi bylo provedeno ve 14. století a další přestavba se uskutečnila v 18. století, kdy byla i provedena romantická úprava věže.
Kostel stojí na místě bývalého opevnění, které je dodnes někde patrné. Místo bylo zřejmě jedním z prvních opěrných bodů pro kolonizaci Královského Hvozdu kolem roku 1000 n.l.
Kostel stojí na místě bývalého opevnění, které je dodnes někde patrné. Místo bylo zřejmě jedním z prvních opěrných bodů pro kolonizaci Královského Hvozdu kolem roku 1000 n.l.
Petrovice u Sušice - kaplička sv. Jana Nepomuckého
Kaplička sv . Jana Nepomuckého v Petrovicích u Sušice byla vysvěcena 24.6.2001 po přestěhování na původní místo, z kterého musela dříve ustoupit rozšiřující se silnici.
Petrovice u Sušice - Dohaličky - kaple
Kaple v Dohaličkách. V kapli byli pohřbíváni příslušníci rodu Dohalských z blízkého Žikova. Osada má jméno podle zmíněného rodu.
Pačejov - Strážovice - kaple Panny Marie
Kaplička a Boží muka ve Strážovicích na návsi. Památkově chráněná kaple pochází z druhé poloviny 19. století. Po levé straně kaple se nacházejí kamenná boží muka s vročením 1899 a po pravé straně litinový křížek na vysokém obíleném žulovém sloupku s vročením 1891. Předpoklad založení stavby po polovině 19. století podporují i dochované stavební detaily, a to především placková klenba a stlačené segmentové pasy záklenků nik a otvorů oken a dveří.
Kaple je jasně zaznamenána až v mapě III. vojenského mapování z roku 1879, ve starších kartografických dílech nalézáme pouze symbol označující spíše boží muka, popřípadě kříž. Na fotografiích z roku 1963 jsou ještě zachyceny původní v popisu stavební detaily včetně plaňkového oplocení, které již neexistují. Stejně tak i vápenné omítky zachycené v roce 1963 nahradil později břízolit, realizovaný s drátěným oplocením. Kaple byla naposledy opravována do současné podoby v letech 1992 – 1993.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Kaple je jasně zaznamenána až v mapě III. vojenského mapování z roku 1879, ve starších kartografických dílech nalézáme pouze symbol označující spíše boží muka, popřípadě kříž. Na fotografiích z roku 1963 jsou ještě zachyceny původní v popisu stavební detaily včetně plaňkového oplocení, které již neexistují. Stejně tak i vápenné omítky zachycené v roce 1963 nahradil později břízolit, realizovaný s drátěným oplocením. Kaple byla naposledy opravována do současné podoby v letech 1992 – 1993.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Ostřetice - Makalovy - kaplička
Kaplička v Makalovech
Ostřetice - kaple I
Kaple na návsi v Ostřeticích. Kaple je vyznačena na Císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1837 a stejný stav dokládá také indikační skica tohoto mapového operátu se zakreslenými změnami k roku 1870; kaple původně stála mezi kovárnou čp. 9 a dnes již nestojící pastouškou čp. 8.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Ostřetice - kaple
Kaple v Ostřeticích. Kaple není vyznačena na mapě 1. vojenského mapování z let 1764 – 1768 (rektifikované v letech 1780 – 1783). Je zachycena až na Císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1837 a následně také na mapě 2. vojenského mapování z let 1836 – 1852, jehož podkladem byly mapy stabilního katastru. Dá se tedy předpokládat, že vznikla na přelomu 18. a 19. století. Žádné další historické údaje se k ní zatím nepodařilo nalézt.
Kaple je památkově chráněna.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Kaple je památkově chráněna.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Oselce - Nová Ves - kaplička
Kaplička sv. Jana Nepomuckého a kříž v Nové Vsi.
Oselce - Kotouň - kostel
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kotouni. Obci Kotouň dominuje farní kostel Nanebevzetí Panny Marie vystavěný v letech 1703 - 1705 stavitelem Antonie Di Maggi na místě původního vyhořelého kostelíka z roku 1475. Ve sklepení je rozsáhlá zachovalá kostnice. Kostel obklopuje hřbitov, v jehož horním rohu stojí nízká barokní zvonice z roku 1696.
Jižně od areálu kostela stojí farní budova z roku 1736. Jedná se o hodnotnou ranně barokní budovu, s řadou dochovaných autentických detailů, významně dotvářející areál kostela.
Pramen: www.oselce.cz
Jižně od areálu kostela stojí farní budova z roku 1736. Jedná se o hodnotnou ranně barokní budovu, s řadou dochovaných autentických detailů, významně dotvářející areál kostela.
Pramen: www.oselce.cz
Oselce - Kotouň - kaplička
Kaplička u silnice v Kotouni.
Oselce - kaple sv. Markéty
Barokní kaple sv. Markéty na Markétině vrchu severozápadně od obce Oselce. Dominantu Oselec tvoří kopec s kaplí sv. Markéty z konce 17. století. Toto místo s dalekým výhledem na panoráma Šumavy je proslulé svými poutěmi v době vrcholícího léta a přípravy na sklizeň obilí. Poutě byly obnoveny v roce 2000. I když se dnes již proslavená pouťová procesí nekonají, je to místo setkávání a pouťové nezapomenutelné atmosféry pro všechny s širokého okolí. Poutí se zúčastňují stovky lidí.
V Oselcích cestou ke kapli neminete památnou Oseleckou lípu s pozdně barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, při putování lesem z Oselec do Kotouně je nepřehlédnutelný památný buk s obvodem téměř 7 metrů.
Autor: Martin Kříž
V Oselcích cestou ke kapli neminete památnou Oseleckou lípu s pozdně barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, při putování lesem z Oselec do Kotouně je nepřehlédnutelný památný buk s obvodem téměř 7 metrů.
Autor: Martin Kříž
Oselce - kaple
Kaplička sv. Markéty v Oselcích
Olšany - kaple sv. Václava
Kaplička na návsi v Olšanech. Kaplička je architektonicky a stavebně významnou stavbou, která tvoří dominantu návsi. Kaple byla postavena v roce 1889, v roce 1925 došlo k její rekonstrukci a přestavbě. Kaple byla v této době doplněna o třípodlažní zvonici. V roce 2009 došlo k opravě kaple.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Obytce - Kaple Svaté Barbory
Kapli sv. Barbory nechal údajně postavit Maxmilián Jiří hrabě z Dobrše, který byl v polovině 17. století nejen majitelem zdejšího statku, ale navíc přikoupil Bolešiny s Činovcem a Myslovice. Po své smrti odkázal hrabě své jmění manželce Anně Elišce Kocové z Chudenic, která užívala Obytce až do své smrti v r. 1663. Právě proto obě jména najdeme na zvonu v kapli, jak to uvádí také zápis v kronice. Okolí kaple bylo za téměř tři a půl staletí dějištěm několika shromáždění zdejšího lidu.
Pramen: www.obytce.cz
Pramen: www.obytce.cz
Nová Ves - kaplička
Kaplička na návsi v Nové Vsi.
Nezdřev - kaplička
Kaplička z roku 1692 na menší návsi na místě zvaném "Boží muka".
Nezdřev - kaple sv. Josefa
Kaple sv. Josefa byla postavena roku 1892. V průčelí kaple je osazena pamětní deska se jmény rodáků, oběti 1. světové války 1914-1918.
Nezdice na Šumavě - Ostružno - kaplička
Kaplička za Ostružnem u silnice na Albrechtice.
Nezdice na Šumavě - Ostružno - kaple Nanebevzetí Panny Marie
Kaple Nanebevzetí Panny Marie na návsi v Ostružně z roku 1860.
Nezdice na Šumavě - kaple
Kaplička sv. Antonína z roku 1898. Kaple byla původně zasvěcena Panně Marii, později sv. Antonínu. Zvon pochází roku 1728.
Nezamyslice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Na Nebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích je stavbou, viditelnou z dalekého okolí.
Nezamyslice byly středem rozsáhlého újezdu, který kníže Břetislav věnoval již roku 1045 břevnovskému klášteru. Břevnovští opati zde dali vystavět na místní poměry velký kostel, podle něhož se vesnici ve 14. století říkalo Bílý Kostel - Alba ecclesia. Jméno Nezamyslice se vysvětluje jako "ves lidí Nezamyslových". V držení břevnovských benediktýnů zůstaly Nezamyslice až do roku 1420. Do té doby také klášter dosazoval na zdejší faru členy svého řádu.
Už král Zikmund Nezamyslice zastavil bratřím Janu a Vilému z Rýzmberka, později si vesnici Švihovští z Rýzmberka koupili. Nezamyslický kostel shlíží ze svého návrší přes velký rybník k siluetě Rabí na obzoru. Starý hrad - sídlo Švihovských - je zříceninou, kdežto kostel v Nezamyslicích, kterému Švihovští věnovali mnoho zájmu i finanční pozornosti, je dosud stavitelským dílem v plné kráse. Kostel Nanebevzetí panny Marie v Nezamyslicích vznikl již ve třetí čtvrtině 13. století.
Z původní stavby se dochovala pouze část hranolové věže, loď je gotická. Kolem roku 1380 byl kostel rozšířen o nové kněžiště s příčnou lodí a pěknými plaménkovými kružbami v oknech. Návštěvníka však nejvíce zaujme vzácná sklípková klenba lodi sklenutá počátkem 16. století údajně ještě za Půty Švihovského z Rýzmberka. Tohoto zvelebitele kostela připomínají také erby na kamenném sanktuáriu v presbytáři. Výzdoba kostela byla pořízena většinou v době baroka. Hlavní oltář je pseudogotický, vytvořený v druhé polovině 19. století podle návrhu Josefa Mockera. Mezi zvláštnosti kostela patří velký mystický obraz Ukřižování na bočním oltáři lodi, který je starou kopií slavného Isenheimského oltáře německého pozdně gotického malíře Grünewalda.
Na pány Švihovské z Rýzmberka významně upomínají také tři velké nádherné zvony z počátku 16. století. Ty kromě farníků svolávaly k bohoslužbám také četné mariánské ctitele zdaleka i z blízka. Nezamyslice bývaly totiž, zejména v 17. století, místem velkých mariánských poutí. Místní mariánský zázrak vysvětluje velké Ex voto malované na dřevěné desce, které líčí zázračné zachránění markytánky za třicetileté války.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak.
Nezamyslice byly středem rozsáhlého újezdu, který kníže Břetislav věnoval již roku 1045 břevnovskému klášteru. Břevnovští opati zde dali vystavět na místní poměry velký kostel, podle něhož se vesnici ve 14. století říkalo Bílý Kostel - Alba ecclesia. Jméno Nezamyslice se vysvětluje jako "ves lidí Nezamyslových". V držení břevnovských benediktýnů zůstaly Nezamyslice až do roku 1420. Do té doby také klášter dosazoval na zdejší faru členy svého řádu.
Už král Zikmund Nezamyslice zastavil bratřím Janu a Vilému z Rýzmberka, později si vesnici Švihovští z Rýzmberka koupili. Nezamyslický kostel shlíží ze svého návrší přes velký rybník k siluetě Rabí na obzoru. Starý hrad - sídlo Švihovských - je zříceninou, kdežto kostel v Nezamyslicích, kterému Švihovští věnovali mnoho zájmu i finanční pozornosti, je dosud stavitelským dílem v plné kráse. Kostel Nanebevzetí panny Marie v Nezamyslicích vznikl již ve třetí čtvrtině 13. století.
Z původní stavby se dochovala pouze část hranolové věže, loď je gotická. Kolem roku 1380 byl kostel rozšířen o nové kněžiště s příčnou lodí a pěknými plaménkovými kružbami v oknech. Návštěvníka však nejvíce zaujme vzácná sklípková klenba lodi sklenutá počátkem 16. století údajně ještě za Půty Švihovského z Rýzmberka. Tohoto zvelebitele kostela připomínají také erby na kamenném sanktuáriu v presbytáři. Výzdoba kostela byla pořízena většinou v době baroka. Hlavní oltář je pseudogotický, vytvořený v druhé polovině 19. století podle návrhu Josefa Mockera. Mezi zvláštnosti kostela patří velký mystický obraz Ukřižování na bočním oltáři lodi, který je starou kopií slavného Isenheimského oltáře německého pozdně gotického malíře Grünewalda.
Na pány Švihovské z Rýzmberka významně upomínají také tři velké nádherné zvony z počátku 16. století. Ty kromě farníků svolávaly k bohoslužbám také četné mariánské ctitele zdaleka i z blízka. Nezamyslice bývaly totiž, zejména v 17. století, místem velkých mariánských poutí. Místní mariánský zázrak vysvětluje velké Ex voto malované na dřevěné desce, které líčí zázračné zachránění markytánky za třicetileté války.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak.
Nezamyslice - kaple sv. Erazima
Západně od kostela, vně hřbitova, stojí kaple svatého Erazima, založená už v první polovině 17. století. Lamberkové, kteří v roce 1707 koupili rábské a žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, dali kapli v roce 1860 opravit a zřídili v ní rodinnou hrobku.
Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salzburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převést náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajícíh náhrobních desek Lamberků, většinou z 16. století.
Novogotický interier kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela a Adalbert Stifter, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19. století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak
Mešní kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému byla založena Jindřichem Libštejnským z Kolovrat v první polovině 17. století. Nachází se na návrší západně od farního kostela, již vně hřbitova. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno.
Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11,3 x 9 m, zevně půlkruhovitě, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy.
Na počátku 19. století se kaple stala pohřebním místem české větvě rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka (1764 - 1831), přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 - 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s Bedřiškou (rozenou Oettingen - Wallerstein), dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely.
Na žichovické panství manželé s sebou přinesli kolem roku 1815 i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima v Nezamyslicích. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů ze 16. a 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Na zdech se dále nachází 10 bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků. Z nich největší pozornost poutají desky se jmény Karla Eugena (1764 - 1831) a Bedřišky Oettingen - Wallerstein (1776 - 1831), knížete Gustava Jáchyma z Lamberka (1812 - 1862), kněžny Kateřiny lamberkové, rozené Hrádkové (1824 - 1889) - "kněžny Káči", jejich dětí - synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 - 1836) bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu na panství, když se mu roztrhla hlaveň pušky.
Koncem 50.let 19. století byla kaple sv. Erazima vybavena vynikajícím uměleckým zařízením - souborem dřevořezeb Jana Rinta z Lince. Skvělého řezbáře, který pocházel z východočeského Kuksu, doporučil knížeti Gustavu Jáchymovi jeho přítel, spisovatel a památkář Adalbert Stifter. Rint svými jemnými řezbami ve slohu romantické novogotiky zpracoval oltář, lampu na věčné světlo, lavice, západní emporu i nástěnné ozdoby. Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt té doby Heinrich Ferstel, kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.
Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je zejména poprsnice kruchty s dvěma kruhovými reliéfy s výjevy sv Huberta na lovu a sv. Jiřího, bojujícího s drakem. Umělecky vynikající interiér, přesahující svým významem hranice země, byl bohužel poničen řáděním zlodějů a vandalů.
Pramen: vysvětlující tabule v muzeu v Žihobcích.
Svatý Erazimus
Svatý Erazimus nebo Erasmus, jehož svátek připadá na 2. června, je označován za patrona námořníků, soustružníků, provazníků a tkalců. Je ochráncem domácích zvířat a pomáhá při bolestech břicha a porodních bolestech. Je od roku 1300 jedním ze 14 svatých pomocníků v nouzi.
Jeho atributy jsou anděl, havran, mitra a biskupská berla, rumpál, šídla, střeva a plachetnice.
O jeho životě toho není příliš známo, první poznatky pocházejí z doby, kdy se stal biskupem v Antiochii, která leží na území dnešní Sýrie. Zde se pravděpodobně ve 3. století i narodil. Ze své diecéze odešel kvůli nelidskému pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem a 7 let žil jako poustevník na vysoké hoře na území dnešního Libanonu. K jeho životu se váže celá řada legend, jedna z nich praví, že jídlo na horu mu nosil havran.
Po sedmi letech byl andělem vyzván k návratu do Antiochie. Cestou byl několikrát zajat římskými vojáky a ze zajetí ho vždy vysvobodili andělé. Jednou to byl i archanděl Michael, který ho dovedl až do Itálie, do města Formia.
O této cestě opět se vypráví celá řada legend například, jak cestou do Itálie na moři utišil bouři, která hrozila potopit malou loď, na níž se plavil. Svatý Erasmus se na vlnami zmítané lodi s rozpaženýma rukama vroucně modlil, vlny se poté zázračně utišily a loď bezpečně doplula k cíli. Další legenda vypráví o modravých světýlkách na stěžni lodě, která prý byla znamením světcovy ochrany, dodnes je tento jev nazýván oheněm svatého Erasma nebo svatého Eliáše.
Zde žil a působil až asi do roku 303, kdy byl římskými císařskými vojáky znovu zajat a krutě mučen včetně vytahování střev z břicha pomocí navijáku.
Jeho kult začal vznikat v 6. století, v 9. století byly jeho ostatky převezeny do města Gaty, kterého je patronem.
Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salzburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převést náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajícíh náhrobních desek Lamberků, většinou z 16. století.
Novogotický interier kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela a Adalbert Stifter, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19. století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela - Vladimír Horpeniak
Mešní kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému byla založena Jindřichem Libštejnským z Kolovrat v první polovině 17. století. Nachází se na návrší západně od farního kostela, již vně hřbitova. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno.
Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11,3 x 9 m, zevně půlkruhovitě, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy.
Na počátku 19. století se kaple stala pohřebním místem české větvě rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka (1764 - 1831), přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 - 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s Bedřiškou (rozenou Oettingen - Wallerstein), dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely.
Na žichovické panství manželé s sebou přinesli kolem roku 1815 i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima v Nezamyslicích. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů ze 16. a 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Na zdech se dále nachází 10 bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků. Z nich největší pozornost poutají desky se jmény Karla Eugena (1764 - 1831) a Bedřišky Oettingen - Wallerstein (1776 - 1831), knížete Gustava Jáchyma z Lamberka (1812 - 1862), kněžny Kateřiny lamberkové, rozené Hrádkové (1824 - 1889) - "kněžny Káči", jejich dětí - synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 - 1836) bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu na panství, když se mu roztrhla hlaveň pušky.
Koncem 50.let 19. století byla kaple sv. Erazima vybavena vynikajícím uměleckým zařízením - souborem dřevořezeb Jana Rinta z Lince. Skvělého řezbáře, který pocházel z východočeského Kuksu, doporučil knížeti Gustavu Jáchymovi jeho přítel, spisovatel a památkář Adalbert Stifter. Rint svými jemnými řezbami ve slohu romantické novogotiky zpracoval oltář, lampu na věčné světlo, lavice, západní emporu i nástěnné ozdoby. Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt té doby Heinrich Ferstel, kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.
Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je zejména poprsnice kruchty s dvěma kruhovými reliéfy s výjevy sv Huberta na lovu a sv. Jiřího, bojujícího s drakem. Umělecky vynikající interiér, přesahující svým významem hranice země, byl bohužel poničen řáděním zlodějů a vandalů.
Pramen: vysvětlující tabule v muzeu v Žihobcích.
Svatý Erazimus
Svatý Erazimus nebo Erasmus, jehož svátek připadá na 2. června, je označován za patrona námořníků, soustružníků, provazníků a tkalců. Je ochráncem domácích zvířat a pomáhá při bolestech břicha a porodních bolestech. Je od roku 1300 jedním ze 14 svatých pomocníků v nouzi.
Jeho atributy jsou anděl, havran, mitra a biskupská berla, rumpál, šídla, střeva a plachetnice.
O jeho životě toho není příliš známo, první poznatky pocházejí z doby, kdy se stal biskupem v Antiochii, která leží na území dnešní Sýrie. Zde se pravděpodobně ve 3. století i narodil. Ze své diecéze odešel kvůli nelidskému pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem a 7 let žil jako poustevník na vysoké hoře na území dnešního Libanonu. K jeho životu se váže celá řada legend, jedna z nich praví, že jídlo na horu mu nosil havran.
Po sedmi letech byl andělem vyzván k návratu do Antiochie. Cestou byl několikrát zajat římskými vojáky a ze zajetí ho vždy vysvobodili andělé. Jednou to byl i archanděl Michael, který ho dovedl až do Itálie, do města Formia.
O této cestě opět se vypráví celá řada legend například, jak cestou do Itálie na moři utišil bouři, která hrozila potopit malou loď, na níž se plavil. Svatý Erasmus se na vlnami zmítané lodi s rozpaženýma rukama vroucně modlil, vlny se poté zázračně utišily a loď bezpečně doplula k cíli. Další legenda vypráví o modravých světýlkách na stěžni lodě, která prý byla znamením světcovy ochrany, dodnes je tento jev nazýván oheněm svatého Erasma nebo svatého Eliáše.
Zde žil a působil až asi do roku 303, kdy byl římskými císařskými vojáky znovu zajat a krutě mučen včetně vytahování střev z břicha pomocí navijáku.
Jeho kult začal vznikat v 6. století, v 9. století byly jeho ostatky převezeny do města Gaty, kterého je patronem.
Nehodiv - výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička u silnice do Nehodiva. Kaplička pochází z počátku 20. století. Kaplička má zajímavě uspořádány tři niky.
Nehodiv - kaplička Sv. Jana Nepomuckého
Kaplička svatého Jana Nepomuckého na návsi v Nehodívu. Kaplička byla postavena v roce 1950. Na štítu je škrábaná kresba sv. Jana Nepomuckého, kostela sv. Jana Nepomuckého a zámku Zelená Hora se signováním SJ 1950.
Nalžovské Hory - Žďár - kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci
Kaplička na návsi ve Žďáru. Kaple pochází z roku 1821.
Nalžovské Hory - Velenovy - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple sv. Jana Nepomuckého ve Velenovech. Ves patřila ve 13. stol. ke klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Roku 1591 se zde připomíná Radslav ze Vchynic a v roce 1601 Bedřich Švihovský, který ves trvale připojil k nalžovskému panství.
Kaple sv. Jana Nepomuckého byla byla dostavěna a vysvěcena v roce 1909 především zásluhou Josefa Antonína Húlky, místního rodáka a českobudějovického biskupa. Kaple byla rekonstruována v letech 1964 a 1988 a dnes je významným zástupcem novorománského stylu v regionu.
Pramen: http://www.nalzovskehory.cz/ a Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Kaple sv. Jana Nepomuckého byla byla dostavěna a vysvěcena v roce 1909 především zásluhou Josefa Antonína Húlky, místního rodáka a českobudějovického biskupa. Kaple byla rekonstruována v letech 1964 a 1988 a dnes je významným zástupcem novorománského stylu v regionu.
Pramen: http://www.nalzovskehory.cz/ a Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Nalžovské Hory - Ústaleč - kaple sv. Václava
Kaplička na návsi v Ústalči. Na místě dnešní kaple stávala malá dřevěná zvonička. Kaple byla postavena v roce 1904. 28. září 1906 byla kaple vysvěcena knězem Emanuelem Hanzlíkem a do kaple byl zavěšen zvon z původní zvoničky. V době I. světové války byl schován, ale v následující válce zrekvírován. Ihned po válce byl ze sbírky místních občanů zakoupen zvon nový. Nový zvon byl vysvěcen 9. května 1948. V roce 1958 proběhla větší oprava kaple. V roce 1988 byla kaplička obílena a opatřena okapy. Větší opravou prošla kaple i v roce 2003.
V interieru kaple visí nad oltářem obraz sv. Václava.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
V interieru kaple visí nad oltářem obraz sv. Václava.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Nalžovské Hory - Těchonice - kostel
Kostel svatého Filipa a Jakuba na návsi v Těchonicích.
Nalžovské Hory - Sedlečko - kaple sv. Václava
Kaple v Sedlečku. Kaple pochází z roku 1873. V 70. letech 20. století byla k objektu přistavena budova váhy. V letech 2008 - 2010 došlo díky novým majitelům hospodářského dvora k rekonstrukci nejen objektu kaple, ale i sýpky a zámku. V roce 2009 byl pořízen nový zvon Václav. Kaple byla nově vysvěcena 28. září 2010.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Hradiště (Domažlice) - kaple sv. Václava
Kaple sv. Václava v Hradišti pochází z roku 1891.
Nalžovské Hory - Neprochovy - kaple sv. Cyrila a Metoděje
Památkově chráněná kaple stojí na návsi v Neprochovech. Kaplička je datována rokem 1832. Jedná se o kvalitní stavbu z období lidového baroka. V roce 2006 byla provedena oprava objektu včetně montáže nové zvoničky. Fasáda byla opravena v roce 2010.
Pramen: Smolík L., Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Pramen: Smolík L., Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Nalžovské Hory - Miřenice - kaple sv. Ludmily
Kaple na návsi v Miřenicích.
Nalžovské Hory - Letovy - kaplička
Kaplička na návsi v Letovech.
Myslovice - kaplička
Kaplička v obci Myslovice z počátku 19. století.
Myslív - Milčice - kaple sv Josefa
Kaple svatého Josefa v Milčicích. Kaple pochází z roku 1893. V interieru se nachází jednoduchý oltář s obrazem sv. Josefa.
Myslív - Loužná - kaple Marie Královny
Kaplička na návsi v Loužné. Kaple byla zbudována v roce 1920 na místě původní kapličky z 19. století. Byla opravena v letech 2009 - 2010. Kaple je dominantou rozlehlé návsi. V interiéru je součástí oltáře plastika Madony s dítětem.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Myslív - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší stavbou v obci pravděpodobně z poloviny 12.století. Nejvýznamnější památkou v Myslívě je kostel Nanebevzetí Panny Marie, datovaný v roce 1384, s původně románským jádrem, později goticky přestavěný. Za původní, nejstarší část svatyně se udávalo gotické kněžiště (presbiterium), ale při pozdějších opravách byly pod omítkou objeveny románské oblouky ve stěnách lodě chrámové. Na jižní straně byl odkryt krásný kamenný portál a na základě toho bylo rozhodnuto, že původní stavbou byla loď chrámová a usuzuje se, že po zkáze kláštera Nepomuckého se do svatyně uchýlili i někteří mniši a loď chrámová s vysoko umístěnými malými okny sloužila jako tvrz, nedobytná ochranná stavba.
Barokně byl kostel upraven v roce 1730.
V kostele byly objeveny i zbytky původních maleb z 15. století. Byla obnovena malba v presbytáři představující gotický oltář se sedmi věžemi, se skutečným výklenkem zvaným sakrarium, což je místo pro odložení náboženských nádob.V roce 1893 byly zazděny hlavní chrámové dveře pod věží pro zřízení Božího hrobu.
Kostel byl původně obklopen hřbitovem, ten však byl v 18. století dle nařízení Josefa II. zrušen. V roce 1785 vysvětil farář Ondřej Krška hřbitov nový "Pod Jandečkojc".
V polovině 14. století byla farnost pod patronací cisterciáckého kláštera na úpatí Zelené hory u Nepomuku. Plebánie je od roku 1383, matrika je vedena od roku 1649. Kostel prošel rekonstrukcí v roce 1999.
Pramen: Informační leták Stehlíkova stezka, vydala Hana Formanová pro Obec Myslív, 2012
Barokně byl kostel upraven v roce 1730.
V kostele byly objeveny i zbytky původních maleb z 15. století. Byla obnovena malba v presbytáři představující gotický oltář se sedmi věžemi, se skutečným výklenkem zvaným sakrarium, což je místo pro odložení náboženských nádob.V roce 1893 byly zazděny hlavní chrámové dveře pod věží pro zřízení Božího hrobu.
Kostel byl původně obklopen hřbitovem, ten však byl v 18. století dle nařízení Josefa II. zrušen. V roce 1785 vysvětil farář Ondřej Krška hřbitov nový "Pod Jandečkojc".
V polovině 14. století byla farnost pod patronací cisterciáckého kláštera na úpatí Zelené hory u Nepomuku. Plebánie je od roku 1383, matrika je vedena od roku 1649. Kostel prošel rekonstrukcí v roce 1999.
Pramen: Informační leták Stehlíkova stezka, vydala Hana Formanová pro Obec Myslív, 2012
Myslív - kaplička
Kaplička při cestě z Myslíva k samotě U Luhanů. Výklenková kaple byla obnovena v roce 2007 zásluhou myslívského Spolku pro zvelebení ducha a krajiny. Kaple je místně nazývána Louženecká kaplička.
Mrákov - Starý Klíčov - kaple sv. Václava
Kaple svatého Václava byla postavena ve Starém Klíčově roku 1863.
Starý Klíčov byla privilegovaná chodská obec, o níž je první zmínka roku 1325. Obec byla zničena ve třicetileté válce.
Starý Klíčov byla privilegovaná chodská obec, o níž je první zmínka roku 1325. Obec byla zničena ve třicetileté válce.
Mrákov - Smolov - kaplička
Kaplička ve Smolově.
Mrákov - kostel sv. Vavřince
V letech 1811 - 1813 byl na návsi v Mrákově, na místě dřívější kaple, vystavěn kostel zasvěcený sv. Vavřinci. Jedná se o trojlodní stavbu s hranolovou věží v průčelí.
Mokrosuky - Lešišov - kaplička
Kaplička v Lešišově.
Mokrosuky - kaple sv. Václava
Kaple svatého Václava v Mokrosukách.
Mochtín - Těšetiny - kaplička
Kaplička v Těšetinech.
Mochtín - Srbice - kaplička
Kaplička na křižovatce nad Srbicemi.
Mochtín - Nový Čestín - kaple Nejsvětější Trojice
Kaple Nejsvětější Trojice v Novém Čestíně stojí u severovýchodního křídla místního zámku.
Mochtín - kaplička Panny Marie Pomocné
Kaplička Panny Marie Pomocné v Mochtíně proti zámku.
Mochtín - Bystré - kaplička
Kaplička v Bystrém na návsi
Mlýnské Struhadlo - kaplička
Kaplička na návsi v Mlýnském Struhadle.
Měčín - Radkovice - kaple Anděla Strážce
Kaple v Radkovicích.
Měčín - Osobovy - kaplička
Kaplička v Osobovech.
Měčín - Petrovice - kaple sv. Vojtěcha
Kaple sv. Vojtěcha na návrší nad návsí v Petrovicích u Měčína. Okolí objektu kaple, která je dominantou celé vesnice, a která stojí na nevysokém návrší uprostřed zahrad nad severovýchodní stranou návsi tvoří společně s domy čp. 24 a 23 pod ní malebnou skupinu zrcadlící se v návesním rybníku.
Stavba bezpochyby souvisela s rozšířením svatovojtěšského kultu v jihozápadních Čechách, což dokládá velký kámen u jižní vnější strany presbytáře s lidovým deskovým obrazem sv. Vojtěcha umístěným na stěně kaple nad ním.
Kaple je památkově chráněná.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Historie zvonů v kapli v Petrovicích
Ve vížce kaple je umístěn zvon o průměru 0,42 m a výšce 0,33 m, datovaný letopočtem 1710. Při jeho koruně obíhá ve dvou řádcích nadpis, který kromě datace udává, že jej nechal pořídit Přibík Vilém z Kokořova, pán na Velkých Petrovicích, Purkartově Újezdě, Otíně, Předslavi a Rohanově. Na plášti zvonu je pak bohatá plastická výzdoba. Tvoří ji rostlinné festony, rodový znak Kokořovců a plakety svatých Vojtěcha, Jiřího a Jana Nepomuckého. Štítek klatovského zvonaře Jana Pricqueye dokládá, že objednatel zvonu nemusel hledat zvonařskou dílnu příliš daleko.
Na počátku 20. století se zde nacházel ještě jeden zvon o průměru 0,47 m a výšce 0,42 m, ulitý Arnoštem Diepoldem v Praze roku 1899. Ten byl v době I. světové války rekvírován pro vojenské účely. Místo něj si zdejší občané zakoupili v roce 1934 nový zvon u firmy Rudolf Perner v Suchém Vrbném u Českých Budějovic. Zvon byl slavnostně vysvěcen 22. července 1934.
Ani tento zvon na věži dlouho nezůstal. Již za několik let byl opět odebrán pro vojenské účely za II. světové války. Petrovickým tedy zůstal do dnešní doby pouze starý zvon z roku 1710. Stále plní svoji službu, i když především tím, že většinou oznamuje odchod některého ze zdejších obyvatel na věčnost.
Pramen: podle článku Romana Tykala Zvony našeho kraje, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 2/98
Stavba bezpochyby souvisela s rozšířením svatovojtěšského kultu v jihozápadních Čechách, což dokládá velký kámen u jižní vnější strany presbytáře s lidovým deskovým obrazem sv. Vojtěcha umístěným na stěně kaple nad ním.
Kaple je památkově chráněná.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Historie zvonů v kapli v Petrovicích
Ve vížce kaple je umístěn zvon o průměru 0,42 m a výšce 0,33 m, datovaný letopočtem 1710. Při jeho koruně obíhá ve dvou řádcích nadpis, který kromě datace udává, že jej nechal pořídit Přibík Vilém z Kokořova, pán na Velkých Petrovicích, Purkartově Újezdě, Otíně, Předslavi a Rohanově. Na plášti zvonu je pak bohatá plastická výzdoba. Tvoří ji rostlinné festony, rodový znak Kokořovců a plakety svatých Vojtěcha, Jiřího a Jana Nepomuckého. Štítek klatovského zvonaře Jana Pricqueye dokládá, že objednatel zvonu nemusel hledat zvonařskou dílnu příliš daleko.
Na počátku 20. století se zde nacházel ještě jeden zvon o průměru 0,47 m a výšce 0,42 m, ulitý Arnoštem Diepoldem v Praze roku 1899. Ten byl v době I. světové války rekvírován pro vojenské účely. Místo něj si zdejší občané zakoupili v roce 1934 nový zvon u firmy Rudolf Perner v Suchém Vrbném u Českých Budějovic. Zvon byl slavnostně vysvěcen 22. července 1934.
Ani tento zvon na věži dlouho nezůstal. Již za několik let byl opět odebrán pro vojenské účely za II. světové války. Petrovickým tedy zůstal do dnešní doby pouze starý zvon z roku 1710. Stále plní svoji službu, i když především tím, že většinou oznamuje odchod některého ze zdejších obyvatel na věčnost.
Pramen: podle článku Romana Tykala Zvony našeho kraje, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 2/98
Měčín - Nedaničky - kaplička Panny Marie
Kaplička byla vystavena 1867, oltář do ní byl věnován z kostela ve Vřeskovicích.
zdroj: Měčínsko - Z dějin regionu (Vladimír Tříska, Roman Tykal)
zdroj: Měčínsko - Z dějin regionu (Vladimír Tříska, Roman Tykal)
Měčín - Nedanice - Kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple byla postavena v letech 1865-1866 na návsi proti panskému dvoru. Zvon kaple byl pořízen nákladem obce po dostavění kaple roku 1867. V době první světové války byl včas ukryt a tak zachráněn, aby nebyl zabaven pro válečné účely, avšak během druhé světové války zrekvírování neušel. K jeho zničení již však nedošlo a po skončení války ho měčínský farář našel ve skladišti zvonů v Nepomuku a poté byl vrácen do kaple.
Zdroj: Měčínsko z dějin regionu (Vladimír Tříska, Roman Tykal)
Zdroj: Měčínsko z dějin regionu (Vladimír Tříska, Roman Tykal)
Měčín - kříž
Kříž u silnice z Nedaniček do Měčína.
Měčín - kostel sv. Mikuláše
První zmínka o chrámu pochází již z roku 1352. Kostel sv. Mikuláše je gotickou stavbou, barokně upravenou v letech 1776 – 1777 plzeňským stravitelem Antonínem Bartlem. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní a pochází asi z druhé poloviny 18. století , z doby po přestavbě kostela. Na věži jsou umístěny 3 zvony, které byly pořízeny v roce 1948 místo starých, které musely být odevzdány v druhé světové válce.
Měčín - Bíluky - Kaple Sv. Jana Křtitele
Kaple Sv. Jana Křtitele v Bílukách. Kapličku postavil v roce 1874 inženýr Hanzlík z Plánice. Spolumajitelka žižkovského velkostatku Karolina, kněžna ze Štaufenberků darovala na výstavbu kaple dříví, cihly, tašky o oltářní obraz sv. Jana Křtitele a přispěla částkou 200 zlatých.
Mezihoří - kaplička Panny Marie Klatovské
Na návsi při cestě se nachází kaplička Panny Marie, postavená roku 1849. Kaple je památkové chráněna. V poslední době se někdy chybně uvádí zasvěcení kaple sv. Václavu.
Mezholezy - kaplička
Kaplička v Mezholezích. U kapličky je pomník obětem selského povstání proti chudenické vrchnosti v roce 1666.
Maňovice - kaple sv. Bartoloměje
Kaplička na návsi u rybníka v Maňovicích. Kdy byla kaplička v Maňovicích postavena se neví přesně, ale podle odhadů a některých souvislostí zde stála již před rokem 1700 v období po třicetileté válce kolem roku 1648. Podle pověsti byla postavena uprostřed vesnice za dob morových epidemií proto, aby se mrtví nemuseli vozit na hřbitov do Kvášňovic, kam by se mohla zanést nákaza.
Podle vyprávění z doby kolem roku 1950 byla původně zasvěcena Panně Marii před Týnem. Toto bylo postupně zapomenuto a slavilo se zasvěcení společně podle příslušnosti osady k farnosti s kostelem sv. Bartoloměje v Kvášňovicích (pouť). Na počátku 20. století byla kaplička stavebně velmi chudá, s doškovou střechou. V roce 1938 za starosty Josefa Zábranského byly stavebně upraveny zdi a byl postaven nový krov firmou Pavlovský z Chanovic s eternitovou krytinou. Truhlář Václav Panuška z č.p. 25 upravil vzhled věžičky a firma Zahnbauer z Horažďovic provedla její oplechování a vztyčila kopuli, která je protnuta a upevněna do dřevěné krovové konstrukce zvonice kovaným křížkem, který by podle způsobu opracování mohl být ze 17. století, ale může být i mladší.
Zvonek zakoupila obec od zvonaře Rudolfa Pernera v Českých Budějovicích za 1300,- Kč proto, že ten původní se zřítil na strop a prasknul. Nový zvonek byl zasvěcen sv. Anně, protože rozhodující částkou přispěla Anna Supíková č.p. 24. Byl vysvěcen děkanem Janem Němcem z Kvášňovic 24. července 1938 a nesen slavnostním průvodem po vsi.Tak jako jiné zvony i tento zvonek byl zabaven ve válce na výrobu munice pro německou armádu. Stejně tak byl zabaven i zvonek co praskl a byl nějaký čas ukrýván na klenbě sýpky v č.p. 1. Od válečné konfiskace (1941) byla kaplička bez zvonku až do roku 1951, kdy podle potvrzení ze dne 9.5.1951 na něj obec převzala od Františka pojera 1180,- Kčs, aby ho odkoupila od ONV v Horažďovicích, kde zůstal v kapli u budovy bývalé ozdravovny po řádu Kongregace Školských sester de Notre Dame, katolické řeholní kongregace českého původu. Z Horažďovic ho přivezl Jan Pač z č.p. 28 na motocyklu společně s Karlem Šroubem z č.p. 22, který zprostředkoval jeho vydání.
V roce 1976 byla sejmuta kopule a z ní vyjmuto zaletované pouzdro, ve kterém byly uloženy pamětní listiny z roku 1938, popisující nejen průběh opravy a slavnosti, ale i nouze před nastávající válkou. Razítko obce a podpis starosty Josefa Zábranského. K původním listinám byly přidány do pouzdra nové listiny a také dobové mince, pouzdro zaletováno a kopule byla upevněna téhož roku zpět po provedení opravy a nátěrů střechy. Eternitová střecha byla nahrazena dehtovým šindelem v roce 2009.
U kapličky stála na západní straně lípa a po jejím pokácení v říjnu 1997 bylo určeno podle letokruhů stáří přibližně na 150 let, což by odpovídalo, že mohla být vysazena u příležitosti prvního výročí zrušení roboty v roce 1849. Na její místo slavnostně vysadili novou lípu v roce 2009 starosta obce Miroslav Panuška a Karel Klozar. Lípa byla posvěcena farářem Stanislavem Buštou z Velkého Boru. Na západní straně ke kapličce přiléhá kamenný klenutý sklep, který je pravděpodobně starší než morový sloup před kapličkou. K čemu původně sloužil se už dnes neví. Ještě dále na západ stojí bývalá panská hospoda č.p. 18, která sloužila i jako zájezdní hostinec. První doklady o její existenci jsou v Tereziánském katastru z roku 1748, na kterou vrchnost z Oselec dosadila šenkýře Panušku a v roce 1809 se stal majitelem Antonín Panuška.
Pramen: Vysvětlující tabule na naučné stezce v Maňovicích - zpracoval Karel Klozar
Podle vyprávění z doby kolem roku 1950 byla původně zasvěcena Panně Marii před Týnem. Toto bylo postupně zapomenuto a slavilo se zasvěcení společně podle příslušnosti osady k farnosti s kostelem sv. Bartoloměje v Kvášňovicích (pouť). Na počátku 20. století byla kaplička stavebně velmi chudá, s doškovou střechou. V roce 1938 za starosty Josefa Zábranského byly stavebně upraveny zdi a byl postaven nový krov firmou Pavlovský z Chanovic s eternitovou krytinou. Truhlář Václav Panuška z č.p. 25 upravil vzhled věžičky a firma Zahnbauer z Horažďovic provedla její oplechování a vztyčila kopuli, která je protnuta a upevněna do dřevěné krovové konstrukce zvonice kovaným křížkem, který by podle způsobu opracování mohl být ze 17. století, ale může být i mladší.
Zvonek zakoupila obec od zvonaře Rudolfa Pernera v Českých Budějovicích za 1300,- Kč proto, že ten původní se zřítil na strop a prasknul. Nový zvonek byl zasvěcen sv. Anně, protože rozhodující částkou přispěla Anna Supíková č.p. 24. Byl vysvěcen děkanem Janem Němcem z Kvášňovic 24. července 1938 a nesen slavnostním průvodem po vsi.Tak jako jiné zvony i tento zvonek byl zabaven ve válce na výrobu munice pro německou armádu. Stejně tak byl zabaven i zvonek co praskl a byl nějaký čas ukrýván na klenbě sýpky v č.p. 1. Od válečné konfiskace (1941) byla kaplička bez zvonku až do roku 1951, kdy podle potvrzení ze dne 9.5.1951 na něj obec převzala od Františka pojera 1180,- Kčs, aby ho odkoupila od ONV v Horažďovicích, kde zůstal v kapli u budovy bývalé ozdravovny po řádu Kongregace Školských sester de Notre Dame, katolické řeholní kongregace českého původu. Z Horažďovic ho přivezl Jan Pač z č.p. 28 na motocyklu společně s Karlem Šroubem z č.p. 22, který zprostředkoval jeho vydání.
V roce 1976 byla sejmuta kopule a z ní vyjmuto zaletované pouzdro, ve kterém byly uloženy pamětní listiny z roku 1938, popisující nejen průběh opravy a slavnosti, ale i nouze před nastávající válkou. Razítko obce a podpis starosty Josefa Zábranského. K původním listinám byly přidány do pouzdra nové listiny a také dobové mince, pouzdro zaletováno a kopule byla upevněna téhož roku zpět po provedení opravy a nátěrů střechy. Eternitová střecha byla nahrazena dehtovým šindelem v roce 2009.
U kapličky stála na západní straně lípa a po jejím pokácení v říjnu 1997 bylo určeno podle letokruhů stáří přibližně na 150 let, což by odpovídalo, že mohla být vysazena u příležitosti prvního výročí zrušení roboty v roce 1849. Na její místo slavnostně vysadili novou lípu v roce 2009 starosta obce Miroslav Panuška a Karel Klozar. Lípa byla posvěcena farářem Stanislavem Buštou z Velkého Boru. Na západní straně ke kapličce přiléhá kamenný klenutý sklep, který je pravděpodobně starší než morový sloup před kapličkou. K čemu původně sloužil se už dnes neví. Ještě dále na západ stojí bývalá panská hospoda č.p. 18, která sloužila i jako zájezdní hostinec. První doklady o její existenci jsou v Tereziánském katastru z roku 1748, na kterou vrchnost z Oselec dosadila šenkýře Panušku a v roce 1809 se stal majitelem Antonín Panuška.
Pramen: Vysvětlující tabule na naučné stezce v Maňovicích - zpracoval Karel Klozar
Malý Bor - Týnec - kaple sv. Václava
Kaplička na návsi v Týnci. Kaple z první poloviny 19. století prezentuje styl lidového baroka. V interieru kaple je jednoduchý oltář se sochou sv. Václava.
Malý Bor - kostel sv. Máří Magdalény
Kostel sv. Máří Magdalény v Malém Boru. Původní románský kostel svaté Máří Magdaleny pochází z doby kolem roku 1200 s gotickými přístavbami a renesanční úpravou klenby. Z románského období jsou podvojná okénka ve věži a tribuna, z gotického období je kaple na severní straně, figurální nástěnné malby a krucifix je z doby kolem roku 1500.
V patře věže jsou dvě půlkruhová okénka s hlubokou špaletou, kolem jižní strany dvě středověké figurální nástěnné malby lučišníků. Východní část kostela byla renesančně zaklenuta v 17. století, západní část byla upravena ve století osmnáctém. I když mobiliář kostela pochází většinou z 18. století, upoutá na hlavním oltáři socha Černé madony přenesená sem z horažďovické Lorety. Zajímavá je i kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z let 1613 a 1708.
Pramen: Střípky Horažďovicka - pro Sdružení obcí Slavník vydal AgAkcent s.r.o. v roce 2001
V patře věže jsou dvě půlkruhová okénka s hlubokou špaletou, kolem jižní strany dvě středověké figurální nástěnné malby lučišníků. Východní část kostela byla renesančně zaklenuta v 17. století, západní část byla upravena ve století osmnáctém. I když mobiliář kostela pochází většinou z 18. století, upoutá na hlavním oltáři socha Černé madony přenesená sem z horažďovické Lorety. Zajímavá je i kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z let 1613 a 1708.
Pramen: Střípky Horažďovicka - pro Sdružení obcí Slavník vydal AgAkcent s.r.o. v roce 2001
Malý Bor - Hliněný Újezd - kaple Panny Marie
Kaplička v Hliněném Újezdu na návsi. Postavena ve druhé polovině 19. století a v současné době je památkově chráněna. Na jednoduchém oltáři je socha Panny Marie.
Loučim - Kostel Narození Panny Marie
Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi je nejcennější a nejvýznamnější stavbou v obci. Podle historického stavebního průzkumu je kladena výstavba kostela do let 1325 - 1350. Stavba je vyvinutá tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Jde o solidní práci kamenickou, která řadí kostel k lepším vesnickým stavbám tohoto typu. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel "dolních" Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěmi poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku.
Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice neznáme. Prozatímně vystavěná střecha věže odolávala povětrnostem až do 5. října 1905, kdy do ní uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony.
Loď nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vydlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého uprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhodobě dobrovolně přispívali.
Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrotinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba ze 16. století. Dřevěné barokové sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo je pak sv. Pavel a sv. Vít.
Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvlášrní pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovit roku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl.
Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě v roce 1944) a stará gotická osmiboká křtitelnice.
V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple sv. Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie, je ona vystavěná kaple. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do roku 1404 a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby venkovských kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.
Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih).
Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.
S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Náklad na tyto opravy byl hrazen ze sbírek, vybráno bylo na 300 000,- korun, což v tehdejší době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.
Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v opětovném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.
Roku 1987 byl zvon zapojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.
1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.
Na jaře v březnu 1996 se začalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutno postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundavala původní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy, započala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.
30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně domontován malý zvon - cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.
Roku 1997 byly do poloviny března osazovány mříže do oken lodi i prebysteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek uvnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela, ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několika vrstevnou omítkou zůstaly při těchto pracích neomítnuty. Na jaře roku 1997 bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnilo se tak místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se začalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.
Pramen: informace vyvěšené v kostele.
Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice neznáme. Prozatímně vystavěná střecha věže odolávala povětrnostem až do 5. října 1905, kdy do ní uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony.
Loď nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vydlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého uprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhodobě dobrovolně přispívali.
Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrotinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba ze 16. století. Dřevěné barokové sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo je pak sv. Pavel a sv. Vít.
Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvlášrní pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovit roku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl.
Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě v roce 1944) a stará gotická osmiboká křtitelnice.
V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple sv. Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie, je ona vystavěná kaple. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do roku 1404 a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby venkovských kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.
Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih).
Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.
S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Náklad na tyto opravy byl hrazen ze sbírek, vybráno bylo na 300 000,- korun, což v tehdejší době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.
Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v opětovném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.
Roku 1987 byl zvon zapojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.
1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.
Na jaře v březnu 1996 se začalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutno postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundavala původní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy, započala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.
30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně domontován malý zvon - cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.
Roku 1997 byly do poloviny března osazovány mříže do oken lodi i prebysteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek uvnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela, ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několika vrstevnou omítkou zůstaly při těchto pracích neomítnuty. Na jaře roku 1997 bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnilo se tak místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se začalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.
Pramen: informace vyvěšené v kostele.
Křenice - Přetín - kaple
Kaple na návsi v Přetíně.
Křenice - kaple
Kaple Panny Marie v Křenicích z roku 1873.
Křenice - Kámen - kaplička
Kaplička ve vsi Kámen.
Kvášňovice - kostel sv. Bartoloměje
Kostel sv. Bartoloměje v Kvášňovicích byl postaven v letech 1240 -1260. Kostel je dominantou obce, je postaven v pozdně románském slohu, poté goticky přestavěn kolem roku 1400 a barokně upravený v letech 1751-1768. Nejhodnotnější památkou je portál na jižní straně lodi z doby okolo roku 1240, stavebně spadající do okruhu tzv.„burgundské“ gotiky a presbytář s křížovou klenbou z doby okolo roku 1400.
Hlavní oltář je z roku 1797, zajímavé jsou i oba postranní oltáře s obrazy Ecce Homo a Paní Marie Sušické. V kostele bylo dříve umístěno šest náhrobníků rodu Dlouhoveských a Švihovských ( z let 1556-1578), které byly vyjmuty a v současná době jsou umístěny v sakristii.
Před kostelem se nachází boží muka z roku 1840 a památník padlých vojínů z 1. světové války.
Pramen: www.kvasnovice.cz
Hlavní oltář je z roku 1797, zajímavé jsou i oba postranní oltáře s obrazy Ecce Homo a Paní Marie Sušické. V kostele bylo dříve umístěno šest náhrobníků rodu Dlouhoveských a Švihovských ( z let 1556-1578), které byly vyjmuty a v současná době jsou umístěny v sakristii.
Před kostelem se nachází boží muka z roku 1840 a památník padlých vojínů z 1. světové války.
Pramen: www.kvasnovice.cz
Kvášňovice - kaplička
Kaplička u kostela v Kvášňovicích se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1832, kdy se vsi vyhnula morová nákaza.
Kovčín - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička v obci Kovčín.Kaple pochází ze začátku 20. století a je dominantou návsi. Interiér je vybaven jednoduchým oltářem se sochou sv. Jana Nepomuckého.
Kout na Šumavě - kostel sv. Jiří
Kostel sv. Jiří v Koutě na Šumavě stojí na místě původní kaple z roku 1702. Kaple byla počátkem 19. století rozšířena přistavěním obdélné lodi. Další přestavba byla provedena v roce 1907, kdy byla loď prodloužena a byla nad ní přistavěna věž.
Kout na Šumavě - kaple Nejsvětější Trojice
Kaple Nejsvětější Trojice v Koutě na Šumavě. Kaple byla podle nápisu v průčelí vysvěcena roku 1827 a dříve sloužila jako márnice.
Kolinec - Vlčkovice - kaple
Kaple ve Vlčkovicích. Kaple byla postaven z darů místních občanů a vysvěcena 15.8.1910. Zvon, který byl v kapli pověšen, měl být v průběhu I. světové války zrekvírován. V noci před jeho plánovaným zabavením byl však někým sejmut a uschován a nenašel ho ani přivolaný policejní pes. Po válce se opět objevil a po zavěšení dvouhodinovým zvoněním oslavil její ukončení.
Kolinec - Ujčín - kaplička
Kaplička v Ujčíně. Název Ujčín je odvozen z osobního jména Ujka. Ujčínu se dříve říkalo Oučín. Odnepaměti tu stávala tvrz, která splynula v novějších dobách se stavením poplužního dvora. Roku 1379 vlastnil Ujčín jakýsi Častoslav. Ves byla rozdělena na několik vladyckých statků.
Kolinec - Tajanov - kaplička
Kaplička v Tajanově
Kolinec - Sluhov - kaplička
Kaplička ve Sluhově u silnice od Mlázov.
Kolinec - Mlázovy - kostel sv. Jana Křtitele
Raně gotický kostel sv. Jana Křtitele. Raně gotický kostel sv. Jana Křtitele byl postaven pravděpodobně koncem 13. století, prvně je připomínán roku 1369. Až do 20. století sloužil jako zámecká kaple.
Kolinec - Mlázovy - kaplička
Kaplička na hřbitově v Mlázovech. Na přilehlém hřbitově je pochována matka spisovatele Karla Matěje Čapka Choda.
Kolinec - Malonice - kaplička
Kaplička v Malonicích.
Kolinec - Lukoviště - kaplička
Kaplička v Lukovišti.
Kolinec - kostel sv. Jakuba Většího
Kostel sv. Jakuba Většího v Kolinci je prvně zmiňován v počátku 13. století. Sakristie je raně gotická z pozdního 13. století. Pozdně barokní prodloužení presbytáře a další úpravy byly provedeny v roce 1755, věž byla vyzdvižena v roce 1854.
Kolinec - kaplička
Kaplička v Kolinci u silnice číslo 187 do Hrádku.
Kolinec - Jindřichovice - kaple sv. Anny
Kaple sv. Anny u Jindřichovic.
Kolinec - Jindřichovice - kaple
Kaple sv. Václava v Jindřichovicích. Kaple byla postavena v první polovině 19. století. Kaple sv. Václava v Jindřichovicích je v seznamu posvátných a poutních míst českobudějovické diecéze.
Kolinec - Buršice - kaplička
Kaplička v Buršicích
Kolinec - Brod - kaplička
Kaplička v Brodu
Klatovy - Štěpánovice - kostel sv. Michala
Kostel sv. Michala ve Štěpánovicích. Původně gotický kostel je poprvé zmiňován roku 1352. V 16. století byl upravován, byla rozšířena okna a přistavena jižní předsíň. Věž byla postavena roku 1737. Dnešní podobu kostel dostal v 19. století.
Klatovy - Vítkovice - kaple
Kaplička ve Vítkovicích.
Poleň - kaplička sv. Blažeje
Kaplička v lese za Věckovicemi směrem na Poleň. Původní kapli dal vystavět Blažej z Poleně na paměť návštěvy a stopy sv. Vojtěcha a jako poděkování za léčivé účinky studánky. Ta byla roku 1784 stržena a nahrazena současnou stavbou.
K svatému Vojtěchu se váže i pověst o pasáčkovi, který zde pásl stádo ovcí. Jednoho dne se mu zjevil starý muž, se kterým se dal do řeči a rozdělil se s ním o jídlo. Od dalšího dne se na kameni, kde se setkali, začal každý den objevovat peníz. Pasáček zbohatl a pořídil si nedaleko statek a najal čeledíny na práci. Za nějakou dobu mu byla zatěžko i každý den si chodit pro minci ke kameni, a proto kámen vykopal a přenesl ho do statku. Od toho dne kouzlo zmizelo.
Pramen: podle vyprávění Ing. Matina Kříže
K svatému Vojtěchu se váže i pověst o pasáčkovi, který zde pásl stádo ovcí. Jednoho dne se mu zjevil starý muž, se kterým se dal do řeči a rozdělil se s ním o jídlo. Od dalšího dne se na kameni, kde se setkali, začal každý den objevovat peníz. Pasáček zbohatl a pořídil si nedaleko statek a najal čeledíny na práci. Za nějakou dobu mu byla zatěžko i každý den si chodit pro minci ke kameni, a proto kámen vykopal a přenesl ho do statku. Od toho dne kouzlo zmizelo.
Pramen: podle vyprávění Ing. Matina Kříže
Klatovy - Vícenice - kaplička
Kaplička ve Vícenicích
Klatovy - Tupadly - Dupanda - kaplička
Kaplička na Dupandě.
Klatovy - Točník - výklenková kaple
Výklenková kaple v Točníku
Klatovy - Točník - kaplička
Kaplička Panny Marie v Točníku
Klatovy - Tajanov - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple sv. Jana Nepomuckého v pseudorománském slohu byla postavena z podnětu tajanovského rodáka Dr. Sedláka na počátku 20. století.
Klatovy - Střeziměř - kaplička
Kaplička ve Střeziměři.
Klatovy - Sobětice - kaple
Kaple v Soběticích
Klatovy - Luby - kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše v Lubech. Původně se jednalo o jednoduchou gotickou stavbu ze 14. století (1352). Po roce 1550 byl rozšířen do dnešní podoby. Z této doby pochází unikátní a nesmírně umělecky i historicky cenná malířská výzdoba severní stěny kaple - freska zachycující sv. Kryštofa. podobně je zdoben i triumfální oblouk. Malby jsou dílem pravděpodobně stejného autora, činného v Křištíně a Štěpánovicích. Z původní stavby je zachován také kamenný, bohatě profilovaný portál.
Fresky pocházejí z konce 15. století. Malířská výzdoba stěn a klenby presbytariáře pochází z počátku 16. století. Kostel byl opravován v polovině 18. století barokně, v jeho okolí jsou patrné zbytky jeho opevnění.
Celý objekt byl občany Lub opraven v roce 1968, později byly restaurovány také fresky.
Pramen: Klatovské pamětihodnosti, vydal Městský úřad Klatovy, 2000
Fresky pocházejí z konce 15. století. Malířská výzdoba stěn a klenby presbytariáře pochází z počátku 16. století. Kostel byl opravován v polovině 18. století barokně, v jeho okolí jsou patrné zbytky jeho opevnění.
Celý objekt byl občany Lub opraven v roce 1968, později byly restaurovány také fresky.
Pramen: Klatovské pamětihodnosti, vydal Městský úřad Klatovy, 2000
Klatovy - Luby - kaplička
Kaplička v Lubech u silnice na Železnou Rudu.
Klatovy - Křištín - kostel sv. Matouše
Kostel sv. Matouše z první poloviny 14. století v Křištíně. V kostele se nacházejí pozdně gotické fresky.
Klatovy - Kydliny - kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava v Kydlinech.
Klatovy - kostel sv. Vavřince
Kostel byl v dnešní podobě postaven Markem Antonínem Gilmetti v letech 1694-1709. Věže byly dokončeny roku 1731.
Kostel byl součástí dominikánského kláštera, který vznikl ve 13. století v době založení města českým králem Přemyslem Otakarem II. Za husitských válek na počátku 15. století byl majetek dominikánů zabaven a z kostela se stala zbrojnice. V roce 1458 se dominikáni vrátili zpět do Klatov, avšak v roce 1467 byli nuceni znovu město opustit. Klášter i kostel se staly znovu majetkem města. Klášter dvakrát vyhořel (1579 a 1615), a když se v roce 1620 dominikáni znovu vrátili do Klatov zůstaly z kostela i kláštera pouze ruiny. V roce 1636 byl klášter provizorně opraven a současně postaven malý kostel svatého Vavřince.
Další historie v datech:
1636 po opravě kláštera vystavěn malý kostel sv. Vavřince
1689 při velkém požáru města kostel vyhořel
1694 počátek budování nového kostela stavitelem Markem Antoniem Gillmettim
1709 dokončena střecha kostela
1730 upraven štít kostela a ukončena východní kostelní věž
1731 ukončena bání rovněž západní věž kostela
1750 zahájení zdobění stěn a kleneb bočních prostor kostela rokokovými freskami
1796 klášter i kostel koupilo město a pronajalo je na skladiště
1812 v kostele obnoveny obřady řádem benediktynů z Emauz, kterým byl klášter s kostelem přidělen
1866 klášter i kostel opět ve správě města
konec 19. st. kostel byl vybaven novým mobiliářem a novými sochařskými díly
1945 kostel stále ve správě města, je uzavřen, stavba i vnitřní zařízení chátrá
1990 počátek rekonstrukce kostelních věží, střešního a venkovního pláště
1996 počátek rekonstrukce interiéru kostela, který zůstává ve správě města
2000 kostel zpřístupněn veřejnosti
Dnes je kostel odsvěcen a slouží k pořádání kulturních akcí. V rekonstruované přiléhající budově bývalého dominikánského gymnázia se nachází Regionální centrum sociální integrace a celoživotního vzdělávání.
Kostel byl součástí dominikánského kláštera, který vznikl ve 13. století v době založení města českým králem Přemyslem Otakarem II. Za husitských válek na počátku 15. století byl majetek dominikánů zabaven a z kostela se stala zbrojnice. V roce 1458 se dominikáni vrátili zpět do Klatov, avšak v roce 1467 byli nuceni znovu město opustit. Klášter i kostel se staly znovu majetkem města. Klášter dvakrát vyhořel (1579 a 1615), a když se v roce 1620 dominikáni znovu vrátili do Klatov zůstaly z kostela i kláštera pouze ruiny. V roce 1636 byl klášter provizorně opraven a současně postaven malý kostel svatého Vavřince.
Další historie v datech:
1636 po opravě kláštera vystavěn malý kostel sv. Vavřince
1689 při velkém požáru města kostel vyhořel
1694 počátek budování nového kostela stavitelem Markem Antoniem Gillmettim
1709 dokončena střecha kostela
1730 upraven štít kostela a ukončena východní kostelní věž
1731 ukončena bání rovněž západní věž kostela
1750 zahájení zdobění stěn a kleneb bočních prostor kostela rokokovými freskami
1796 klášter i kostel koupilo město a pronajalo je na skladiště
1812 v kostele obnoveny obřady řádem benediktynů z Emauz, kterým byl klášter s kostelem přidělen
1866 klášter i kostel opět ve správě města
konec 19. st. kostel byl vybaven novým mobiliářem a novými sochařskými díly
1945 kostel stále ve správě města, je uzavřen, stavba i vnitřní zařízení chátrá
1990 počátek rekonstrukce kostelních věží, střešního a venkovního pláště
1996 počátek rekonstrukce interiéru kostela, který zůstává ve správě města
2000 kostel zpřístupněn veřejnosti
Dnes je kostel odsvěcen a slouží k pořádání kulturních akcí. V rekonstruované přiléhající budově bývalého dominikánského gymnázia se nachází Regionální centrum sociální integrace a celoživotního vzdělávání.
Klatovy - kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce
Stavbu kostela inicioval i financoval francouzský jezuitský řád v první polovice 17. století. Na stavbě se podíleli stavitelé Carlo Lurago a Givanni Domenico Orsi.
Chrám je 49 metrů dlouhý a 28 metrů široký, výška hlavní lodi je 23,4 metru.
Barokní stavba jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce s bohatě zdobeným dekorativním průčelím a interiérem přitahuje už na první pohled. Stavbu započal architekt Carlo Lurago v roce 1656, později se na jejích úpravách podílel architekt Giovanni Domenico Orsi. Během staletí se několikrát rekonstruovala. Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tím tak klasickou koncepci jezuitských chrámů. Nejvýraznější vnějším prvkem jsou barokní portály, pocházející z dílny uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera.
Chrám je 49 metrů dlouhý a 28 metrů široký, výška hlavní lodi je 23,4 metru.
Barokní stavba jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce s bohatě zdobeným dekorativním průčelím a interiérem přitahuje už na první pohled. Stavbu započal architekt Carlo Lurago v roce 1656, později se na jejích úpravách podílel architekt Giovanni Domenico Orsi. Během staletí se několikrát rekonstruovala. Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tím tak klasickou koncepci jezuitských chrámů. Nejvýraznější vnějším prvkem jsou barokní portály, pocházející z dílny uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera.
Klatovy - kostel Navštívení Panny Marie
Arciděkanský chrám Navštívení Panny Marie v Klatovech je gotickou stavbou založenou ve 13. století. Městský farní kostel byl postaven krátce po založení města, v druhé polovině 13.století. Tehdy to byla jediná celokamenná stavba uvnitř města.
Kostel byl několikrát opravován a tak se do dnes z původní stavby dochovalo jen několik kamenných zlomků. Hlavní loď s klenbou v pozdně gotickém slohu pochází z let 1550-60 z dílny domácího stavitele Antonína Salnellyna.
Po roce 1685 byl na oltář umístěn obraz Panny Marie Klatovské, spojený se zázrakem Panny Marie, která krev ronila a uzdravovala. (viz Chaloupka)
Obraz Matky Boží, která chová na klíně malého Ježíše, má původ v severní Itálii. A právě zde se v roce 1494 stal zázrak. Nevěřící muž jménem Jan Zukkone po urážkách Panny Marie hodil kámen na obraz a zasáhl čelo Matky Boží. po úderu začalo čelo krvácet a tento jev trval 18 dnů. Mnoho lidí tehdy podalo svědectví o pravdivosti této události.
S postupně se šířící úctou k obrazu bylo zhotoveno mnoho kopií. Jedna z nich se dostala do Klatov kolem roku 1650 s kominíkem Ritcoltem z Re, který šel za prací a usadil se zde. Dostal obraz jako dědictví po rodičích. V Klatovech se oženil. Manželé adoptovali dceru Annu Rýmerovou. Ta se provdala za krejčího Ondřeje Hiršbergera. Tento obraz zdědili a zachovávali k němu velkou úctu jako jejich rodiče. Pro neúrodu a války začalo tehdy ubývat i krejčovské práce. Manželé prodávali, co mohli, aby měli na obživu, ale obrazu se vzdát nechtěli. Panna Maria jim byla útočištěm v bídě i nesnázích. Nakonec však došlo i na obraz, který nabídli známému faráři. Cesta k prodeji byla neustále mařena nemocí dětí, u kterých oba rodiče museli setrvávat. při modlitbách u obrazu spatřil Ondřej Hiršberger 8. července 1685 krůpěj krve, prýštící z rány na čele. Obraz byl přenesen do děkanského kostela na příkaz tehdejšího duchovního P. Vojtěcha Stodlara. Bylo vyslechnuto mnoho svědků, kteří tento úkaz viděli a po důkladných šetření byl obraz instalován na hlavní oltář. Od roku 1685 je slavena až do dnešních dnů každoročně památka jako pouť k zázračnému obrazu Panny Marie.
V minulosti sem přicházely desetitisíce věřících nejen z Čech, ale i Bavorska.
Pramen: Leták Česko - bavorská poutní místa
Kostel byl několikrát opravován a tak se do dnes z původní stavby dochovalo jen několik kamenných zlomků. Hlavní loď s klenbou v pozdně gotickém slohu pochází z let 1550-60 z dílny domácího stavitele Antonína Salnellyna.
Po roce 1685 byl na oltář umístěn obraz Panny Marie Klatovské, spojený se zázrakem Panny Marie, která krev ronila a uzdravovala. (viz Chaloupka)
Obraz Matky Boží, která chová na klíně malého Ježíše, má původ v severní Itálii. A právě zde se v roce 1494 stal zázrak. Nevěřící muž jménem Jan Zukkone po urážkách Panny Marie hodil kámen na obraz a zasáhl čelo Matky Boží. po úderu začalo čelo krvácet a tento jev trval 18 dnů. Mnoho lidí tehdy podalo svědectví o pravdivosti této události.
S postupně se šířící úctou k obrazu bylo zhotoveno mnoho kopií. Jedna z nich se dostala do Klatov kolem roku 1650 s kominíkem Ritcoltem z Re, který šel za prací a usadil se zde. Dostal obraz jako dědictví po rodičích. V Klatovech se oženil. Manželé adoptovali dceru Annu Rýmerovou. Ta se provdala za krejčího Ondřeje Hiršbergera. Tento obraz zdědili a zachovávali k němu velkou úctu jako jejich rodiče. Pro neúrodu a války začalo tehdy ubývat i krejčovské práce. Manželé prodávali, co mohli, aby měli na obživu, ale obrazu se vzdát nechtěli. Panna Maria jim byla útočištěm v bídě i nesnázích. Nakonec však došlo i na obraz, který nabídli známému faráři. Cesta k prodeji byla neustále mařena nemocí dětí, u kterých oba rodiče museli setrvávat. při modlitbách u obrazu spatřil Ondřej Hiršberger 8. července 1685 krůpěj krve, prýštící z rány na čele. Obraz byl přenesen do děkanského kostela na příkaz tehdejšího duchovního P. Vojtěcha Stodlara. Bylo vyslechnuto mnoho svědků, kteří tento úkaz viděli a po důkladných šetření byl obraz instalován na hlavní oltář. Od roku 1685 je slavena až do dnešních dnů každoročně památka jako pouť k zázračnému obrazu Panny Marie.
V minulosti sem přicházely desetitisíce věřících nejen z Čech, ale i Bavorska.
Pramen: Leták Česko - bavorská poutní místa
Klatovy - kaple Zjevení Panny Marie
Kaple Zjevení Panny Marie „Chaloupka“, byla postavená v roce 1696, na místě, kde stál původně domek, ve kterém byl nějaký čas uchováván zázračný obraz Panny Marie. Kaple se nachází před hradbami na severovýchodní straně města. Kapli tvoří prostá nízká obdélníková stavba s apsidou na východní straně. Nad průčelím je barokní štít ozdobený barokními plastikami, na střeše cibulovitá věžička. Klenba presbytáře je křížová s hřebínky. Při poslední opravě interiéru kaple byla odhalena a zrestaurována krásná freska na stropě.
Dnes je obraz Panny Marie Klatovské chovající na klíně malého Ježíše uložen v arciděkanském kostele Panny Marie. Panna Marie Klatovská uzdravuje, a váže se k ní staletími udržovaná pověst prokazující nejen její zázračnost, ale i pravost lidské krve na jejím zraněném čele.
Každoročně o klatovské pouti se koná velký církevní průvod ulicemi města k uctění památky tohoto obrazu.
Důvodem postavení kaple byl zázrak, který se udál v chalupě chudého ševce Ondřeje Hirschbergera, která zde původně stávala. Hirschberegerova rodina s úctou opatrovala obraz Panny Marie, který si do Čech přivezl z italského města Re nevlastní otec Hirschbergerovy manželky Bartoloměj Rizzolti. Obraz byl kopií podoby Panny Marie vymalované na stěně tamní kaple. Když se švec rozhodl obraz prodat, aby získal peníze na zaplacení svých dluhů, udál se 8.července 1685 zázrak - na čele Panny Marie se objevil krvavý pot. Po církevním procesu byl zázrak oficiálně uznán. Obraz byl pak přenesen na hlavní oltář děkanského kostela v Klatovech. Zpráva o zázraku se rychle šířila a do města od té doby proudily davy poutníků věřících v zázračnost obrazu.
V roce 1686 pak byla na místě ševcovské chalupy vystavěna kaple Zjevení Panny Marie. V roce 1725 byl při ní nadáním Anny Terezie Fuxové z Wallburgu zřízen špitál.
Pramen: Leták Kaple Zjevení Panny Marie zvaná Chaloupla a její záchrana, vydala Římskokatolická farnost Klatovy a Klub přátel Klatovska o.s.
Dnes je obraz Panny Marie Klatovské chovající na klíně malého Ježíše uložen v arciděkanském kostele Panny Marie. Panna Marie Klatovská uzdravuje, a váže se k ní staletími udržovaná pověst prokazující nejen její zázračnost, ale i pravost lidské krve na jejím zraněném čele.
Každoročně o klatovské pouti se koná velký církevní průvod ulicemi města k uctění památky tohoto obrazu.
Důvodem postavení kaple byl zázrak, který se udál v chalupě chudého ševce Ondřeje Hirschbergera, která zde původně stávala. Hirschberegerova rodina s úctou opatrovala obraz Panny Marie, který si do Čech přivezl z italského města Re nevlastní otec Hirschbergerovy manželky Bartoloměj Rizzolti. Obraz byl kopií podoby Panny Marie vymalované na stěně tamní kaple. Když se švec rozhodl obraz prodat, aby získal peníze na zaplacení svých dluhů, udál se 8.července 1685 zázrak - na čele Panny Marie se objevil krvavý pot. Po církevním procesu byl zázrak oficiálně uznán. Obraz byl pak přenesen na hlavní oltář děkanského kostela v Klatovech. Zpráva o zázraku se rychle šířila a do města od té doby proudily davy poutníků věřících v zázračnost obrazu.
V roce 1686 pak byla na místě ševcovské chalupy vystavěna kaple Zjevení Panny Marie. V roce 1725 byl při ní nadáním Anny Terezie Fuxové z Wallburgu zřízen špitál.
Pramen: Leták Kaple Zjevení Panny Marie zvaná Chaloupla a její záchrana, vydala Římskokatolická farnost Klatovy a Klub přátel Klatovska o.s.
Klatovy - Habartice - kostel sv. Petra a Pavla
Gotický kostel sv. Petra a Pavla ze 14. století v Habarticích. Kostel je raně gotický z doby kolem 1275. Byl upravován barokně a klasicistně. Věž byla připojena pravděpodobně až v klasicismu. Kostel je výraznou místní dominantou.
Klatovy - Chaloupky - kaplička
Kaplička v Chaloupkách.
Klatovy - Beňovy - kostel svatého Martina
Postaven na počátku 13. století na západním svahu kopce Hůrka jako farní kostel obce Beňovy. Obec Beňovy je jednou z nejstarších obcí na Klatovsku a byla založena dříve než Klatovy. Kostel byl tehdy gotický a hrazený. Zbytky hrazení a příkopu jsou na západní a severní straně.
Kostel byl původně farním kostelem osady Beňovy. V dnešní jednoduché barokní podobě byl kostelík založen v roce 1734, dokončen a zřízen v roce 1741. Oltáře jsou z dílny klatovského řezbáře J. Fliegla, obraz hlavního oltáře je od malíře I. Raaba z roku 1748.
Pramen: Klatovské pamětihodnosti, vydal Městský úřad v Klatovech, 2000
Kostel byl původně farním kostelem osady Beňovy. V dnešní jednoduché barokní podobě byl kostelík založen v roce 1734, dokončen a zřízen v roce 1741. Oltáře jsou z dílny klatovského řezbáře J. Fliegla, obraz hlavního oltáře je od malíře I. Raaba z roku 1748.
Pramen: Klatovské pamětihodnosti, vydal Městský úřad v Klatovech, 2000
Klatovy - Beňovy - kaplička
Kaplička pod kostelem sv. Martina na Hůrce.
Kejnice - kaple Panny Marie
Kaplička Panny Marie na návsi v Kejnici. Kaple byla postavena v první čtvrtině 19. století a je památkové chráněna. Jedná se o obdélnou kapli ušlechtilého zjevu se segmentovým závěrem. Na hřebenu střechy vztyčena zvonička. Kaple je dominantou obce s výraznými prvky lidového baroka.
V interiéru kaple se nachází barokní lidový sochařský oltářík, ve stěnách jsou umístěny niky se sochami sv. Šebestiana a sv. Biskupa.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
V interiéru kaple se nachází barokní lidový sochařský oltářík, ve stěnách jsou umístěny niky se sochami sv. Šebestiana a sv. Biskupa.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Kdyně - Prapořiště - kaple sv. Jana Křtitele
Kaple v Prapořišti u silnice do Všerub. Kdy byla kaple postavena se přesně neví. Kaple byla původně zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. V roce 1870 byl v ní zavěšen nový zvon, který byl v průběhu první světové války zrekvírován. Zasvěcení sv. Janu Křtiteli proběhlo po její rekonstrukci v roce 1921. První mše svatá zde byla sloužena na den jeho narození 26. června téhož roku.
Kdyně - kostel sv. Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše ve Kdyni je jednou z nejvýznamnějších památek města. Nejstarší zprávy o jeho existenci pocházejí ze 14. století. Z původní stavby farního kostela svatého Mikuláše se zachovaly fragmenty uvnitř budovy a část kostelní zdi. Rozsáhlou přestavbu kostel prodělal v 18. století, kdy byla zvýšena věž a předělána do dnešního cibulovitého tvaru. Zároveň bylo prodloužena loď kostela
Kdyně - kaple Panny Marie Bolestné
Kaple Panny Marie Bolestné při cestě ke hřbitovu.
Kdyně - Hluboká - kaple
Kaple sv. Antonína na návsi v Hluboké u Kdyně.
Kdyně - Branišov - kaplička
Kaple sv, Josefa se zvoničkou pochází z první poloviny 19. století. Kaple byla opravena v roce 2006.
Kasejovice - Újezd u Kasejovic - kaple
Kaple sv. Václava na návsi v Újezdě u Kasejovic z roku 1920 a byla postavená roku 1920 Františkem Müllerem z Radošic na místě původní, zasvěcené sv. Vojtěchu, která zde stála již roku 1837. Náklad na stavbu byl hrazen mimo jiné i z příspěvků amerických krajanů a baronky Heleny Lilgenauové ze Lnář. Kapli požehnal o svatováclavské pouti 29. 9. 1920 kasejovický děkan P. Jan Pavel Hille. Zatím poslední oprava proběhla v roce 2013.
Pramen: Mgr. Vladimír Červenka, www.kasejovice.cz
Pramen: Mgr. Vladimír Červenka, www.kasejovice.cz
Kasejovice - Přebudov - kaplička
Kaplička Panny Marie Karmelské na návsi v Přebudově.
Kasejovice - kostel sv. Jakuba
Dominantou města Kasejovice je raně gotický kostel svatého Jakuba, vystavěný koncem 13. století. První písemná zpráva o kostele sv. Jakuba v Kasejovicích pochází sice až z r. 1356, jeho historie však sahá ještě o jedno století dále do minulosti. Odborná literatura datuje vznik kostela do doby kolem roku 1270. Později v 18. století byl kostel barokně upravený. Z původní stavby se zachoval gotický portál. Jaký byl důvod jeho zasvěcení sv. Jakubovi není jasné. Existuje ale domněnka, že se tak stalo v souvislosti s těžbou a rýžováním zlata na Kasejovicku, neboť sv. Jakub byl uctíván i jako patron horníků.
Pramen: www.kasejovice.cz
Pramen: www.kasejovice.cz
Kasejovice - Kladrubce - kaplička na rozcestí
Kaplička u Kladrubců u silnice na Přebudov.
Kasejovice - Kladrubce - kaple sv. Anny
Kaple sv Anny v Kladrubcích na návsi. Kaple byla vystavena v roce 1802. Kaple má obdélný půdorys se segmentem zaklenutým závěrem. Poslední oprava proběhla v roce 2002.
Kasejovice - kaplička
Kaplička při vjezdu do Kasejovic od Chloumku.
Kasejovice - Chloumek - kaple sv. Vojtěcha
Kaple sv. Vojtěcha u Chloumku. Existence kapličky je uváděna již k roku 1522, ale pravděpodobně se jednalo o dřevěný objekt u léčivého pramene; snad v 18. století došlo k obnově dřevěné kaple péčí kasejovické obce; v roce 1780 jsou potvrzeny léčivé účinky pramene; základní kámen k postavení kaple byl položen na svatovojtěšskou pouť v roce 1828, ale stavba byla dokončena až v roce 1833; některé prameny uvádějí založení kaple dokonce v roce 1760.
Blízko kaple stávala hospoda zvaná „V boučku“; u kaple se nachází studánka s léčivou vodou; pověst jí připisuje jednomu světcovu zastavení, při němž na tomto místě vyprosil na nebesích vláhu pro zprahlý kraj; v 19. století zřídili v blízkosti kapličky lázně, jejichž éru ukončila rekvizice měděných kotlů v období první světové války v roce 1848 měla národní garda kasejovická na palouku u lázní svoji střelnici v místě obnovena tradice každoročních poutí ke kapli 23. dubna někdy usedlost mylně přiřazována k místní části Chloumek.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Blízko kaple stávala hospoda zvaná „V boučku“; u kaple se nachází studánka s léčivou vodou; pověst jí připisuje jednomu světcovu zastavení, při němž na tomto místě vyprosil na nebesích vláhu pro zprahlý kraj; v 19. století zřídili v blízkosti kapličky lázně, jejichž éru ukončila rekvizice měděných kotlů v období první světové války v roce 1848 měla národní garda kasejovická na palouku u lázní svoji střelnici v místě obnovena tradice každoročních poutí ke kapli 23. dubna někdy usedlost mylně přiřazována k místní části Chloumek.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Kasejovice - Chloumek - kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie na návsi v Chloumku. Dominantu návsi představuje kaple Panny Marie postavená roku 1875 Matějem Sloupem z č. p. 13. Byl v ní zavěšen zvonek z roku 1725 pocházející ze zbořené staré zvoničky. V letech 1920–1943 sloužila potřebám Církve československé. Roku 1936 byla opravena a do věže přidán nově zakoupený zvon. Oba však vzaly zasvé během druhé světové války, kdy byly zrekvírovány pro potřeby nacistického Německa. Zatím poslední rekonstrukce kaple proběhla roku 2013.
Pramen: www.kasejovice.cz
Pramen: www.kasejovice.cz
Kaničky - kaple Panny Marie
Kaple Panny Marie ze 60. let 19. století na návsi v Kaničkách.
Ježovy - Trnčí - kaplička
Kaplička v Trnčí na návsi.
Ježovy - Chlumská - kaplička
Chlumská leží v sedle mezi Krušcem (603 m) a Bělýšovem (697 m). Na návsi stojí kaplička.
Ježovy - barokní kaple svatého Jana Nepomuckého
Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého na nepravidelné návsi v Ježovech.
Chudenice - Bolfánek - kaple sv. Wolfganga
Kaple sv. Wolfganga se nachází u věže bývalého kostela, nyní rozhledny na vrchu Bolfánek. Kostel sv. Wolfganga, zachovaný po dnešní časy jen v malém zlomku někdejší stavby, měl svého předchůdce v kapli či kostelíku téhož světce. Nejstarší známé zprávy začínají rokem 1564. Úcta ke sv. Wolfgangu, jenž byl od Černínů z Chudenic považován za patrona rodu, rostla ovšem v delším vývoji. Svědčí o tom zvláštní mešní nadace hraběte Heřmana Černína z roku 1650 a zejména pak přestavba starého původního kostelíka ve větší kostel, provedená v
letech 1722 až 1725 za hraběte Františka Josefa Černína, podle plánů hraběcího architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Tato nová svatyně byla vysvěcena 5. dubna 1726. Kostel však byl v roce 1782 zrušen a od té doby stavba chátrala a až v roce 1806 bylo nutno je zbourati až na malý zlomek, jenž byl v roce 1828 na popud abbé Josefa Dobrovského opraven. Kostelní věž byla v roce 1826 upravena na rozhlednu.
Čeští dějepisci Chanovský a Balbín zdůrazňují ve svých dílech, že věřící z celého okolí sem putovali a zde sv. Wolfganga o pomoc vzývali, na místě z kterého svoje bývalé biskupství požehnal, což bylo podnětem prvního založení kaple, která svou ochrannou klenbou se zdvihla nad stopami světcovými. K této původní svatyni, pojí se dle četných zpráv událost, která se v roce 1600 přihodila. Pověst vypráví, že se Humprechtu Černínovi, který se těšil dokonalému zdraví, zjevil ve starém zámku chudenickém anděl s vyzváním, aby se odebral do kostela sv. Wolfganga, tam se vyzpovídal a přijal svátost na poslední cestu, neb po 3 dnech zemře, což se též stalo. Toto zjevení Černín ve své závěti připomíná.
Původní kaple či kostel, jak jej Balbín připomíná, byl však malý, nemohl pojmouti poutníky kteří sem putovali, proto rozhodl se František Josef Černín dne 22. dubna 1717 dle vůle svého zesnulého otce vystavěti nový velký kostel a se stavbou započato dne 2. března 1722 a to na místě, na němž stála stará kaple a při tomto kostele bydlel stále poustevník. Kostel byl dne 8. dubna 1726 arcibiskupským vikářem Sibiksauserem vysvěcen.
Těsně u tohoto kostela dal v roce 1772 hrabě Prokop Černín ještě zvláštní "Šlepějovou kapli" vystaviti. V době, která procesím nepřála, byl roku 1785 na rozkaz Josefa II kostel uzavřen a poustevna zrušena, socha sv. Wolfganga převezena do farního kostela, kde stála na hořejšku hlavního oltáře až do roku 1863, pak při rekonstrukci tohoto oltáře odstraněna a neví se kam.
Kostel po uzavření chátral, až konečně roku 1810 panský správec František Sauer jej dal až na věž strhnouti. Tato věž a Šlepějová kaple, která zůstala státi byla Prokopem Černínem opravena, věž roku 1825, kaple roku 1845.
Při renovaci kaple v roce 1895 byl zřízen v kapli oltář, na nějž hraběnka Františka Černínová namalovala nový obraz sv. Wolfganga. Starý oltářní obraz z původní kaple byl již schátralý, a proto visel ve výklenku oratoře bývalého kostela a tento byl v roce 1898 zničen a zůstal z toho pouze dřevěný rám.
Dny, ve kterých tolik poutníků sem putovalo, t.j. pondělí velikonoční a pondělí svatodušní, nazývaly se poutě sv. Wolfganga. Věž s rozhlednou byla péčí a za podpory nadřízených institucí v letech 1950 a 1951 důkladně opravena.
Dle archivních a musejních dokladů.
Chudenice 23.5.1951
letech 1722 až 1725 za hraběte Františka Josefa Černína, podle plánů hraběcího architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Tato nová svatyně byla vysvěcena 5. dubna 1726. Kostel však byl v roce 1782 zrušen a od té doby stavba chátrala a až v roce 1806 bylo nutno je zbourati až na malý zlomek, jenž byl v roce 1828 na popud abbé Josefa Dobrovského opraven. Kostelní věž byla v roce 1826 upravena na rozhlednu.
Čeští dějepisci Chanovský a Balbín zdůrazňují ve svých dílech, že věřící z celého okolí sem putovali a zde sv. Wolfganga o pomoc vzývali, na místě z kterého svoje bývalé biskupství požehnal, což bylo podnětem prvního založení kaple, která svou ochrannou klenbou se zdvihla nad stopami světcovými. K této původní svatyni, pojí se dle četných zpráv událost, která se v roce 1600 přihodila. Pověst vypráví, že se Humprechtu Černínovi, který se těšil dokonalému zdraví, zjevil ve starém zámku chudenickém anděl s vyzváním, aby se odebral do kostela sv. Wolfganga, tam se vyzpovídal a přijal svátost na poslední cestu, neb po 3 dnech zemře, což se též stalo. Toto zjevení Černín ve své závěti připomíná.
Původní kaple či kostel, jak jej Balbín připomíná, byl však malý, nemohl pojmouti poutníky kteří sem putovali, proto rozhodl se František Josef Černín dne 22. dubna 1717 dle vůle svého zesnulého otce vystavěti nový velký kostel a se stavbou započato dne 2. března 1722 a to na místě, na němž stála stará kaple a při tomto kostele bydlel stále poustevník. Kostel byl dne 8. dubna 1726 arcibiskupským vikářem Sibiksauserem vysvěcen.
Těsně u tohoto kostela dal v roce 1772 hrabě Prokop Černín ještě zvláštní "Šlepějovou kapli" vystaviti. V době, která procesím nepřála, byl roku 1785 na rozkaz Josefa II kostel uzavřen a poustevna zrušena, socha sv. Wolfganga převezena do farního kostela, kde stála na hořejšku hlavního oltáře až do roku 1863, pak při rekonstrukci tohoto oltáře odstraněna a neví se kam.
Kostel po uzavření chátral, až konečně roku 1810 panský správec František Sauer jej dal až na věž strhnouti. Tato věž a Šlepějová kaple, která zůstala státi byla Prokopem Černínem opravena, věž roku 1825, kaple roku 1845.
Při renovaci kaple v roce 1895 byl zřízen v kapli oltář, na nějž hraběnka Františka Černínová namalovala nový obraz sv. Wolfganga. Starý oltářní obraz z původní kaple byl již schátralý, a proto visel ve výklenku oratoře bývalého kostela a tento byl v roce 1898 zničen a zůstal z toho pouze dřevěný rám.
Dny, ve kterých tolik poutníků sem putovalo, t.j. pondělí velikonoční a pondělí svatodušní, nazývaly se poutě sv. Wolfganga. Věž s rozhlednou byla péčí a za podpory nadřízených institucí v letech 1950 a 1951 důkladně opravena.
Dle archivních a musejních dokladů.
Chudenice 23.5.1951
Chudenice - kostel sv. Jana Křtitele
Kostel byl založen Drslavem Černínem z Chudenic roku 1200. Stavba sama pochází z 2. poloviny 14. století. Z této doby se dochovaly obvodové zdi lodi s portálem, triumfálním obloukem se zbytky nástěných maleb, kružbová okna a presbytář se žebrovou klenbou.
Stropní malby s výjevy ze života sv . Jana Křtitele vytvořil v roce 1759 malíř Kaplánek. Novogotický hlavní oltář z 19. století má původní renesanční archu z roku 1505 od neznámého malíře nazývaného Mistr chudenického oltáře.
Nejmladší přístavbou je pozdně renesanční věž z roku 1660. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1786.
Stropní malby s výjevy ze života sv . Jana Křtitele vytvořil v roce 1759 malíř Kaplánek. Novogotický hlavní oltář z 19. století má původní renesanční archu z roku 1505 od neznámého malíře nazývaného Mistr chudenického oltáře.
Nejmladší přístavbou je pozdně renesanční věž z roku 1660. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1786.
Chodská Lhota - kaple sv. Václava
Kaple sv. Václava z 19. století na návsi v Chodské Lhotě.
Chudenice - kaplička
Kaplička na křižovatce silnice z Chudenic do Slatiny a do objektu zemědělského podniku. U kapličky roste státem chráněná lípa velkolistá.
Chodská Lhota - kaplička Nejsvětější Trojice
Kaplička u Chodské Lhoty při cestě na Vítovky.
Chocomyšl - kaplička
Kaplička u Chocomyšle
Chlistov - kostel Povýšení svatého Kříže
Kostel v Chlistově.
Chanovice - Újezd u Chanovic - kaple sv. Vojtěcha
Kaple se nachází při lesní cestě z Újezda severně od vsi. Kaple v dnešní podobě byla dokončena v roce 1947. Na jejím místě se ještě v roce 1937 nacházela v rozvalinách starší kaple. Se stavbou nové kaple bylo započato v roce 1940 a pokračováno bylo v roce 1941. Dokončena byla ve zmiňovaném roce 1947. Kaple byla opravena v roce 1996.
U kaple jsou každoročně od roku 1997 při příležitosti výročí sv. Vojtěcha slouženy mše. Tato tradice navázala na mše v letech 1947 - 1968.
Asi 4 m od kaple vyvěrá pramen Vojtěška s údajně léčivou vodou.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
U kaple jsou každoročně od roku 1997 při příležitosti výročí sv. Vojtěcha slouženy mše. Tato tradice navázala na mše v letech 1947 - 1968.
Asi 4 m od kaple vyvěrá pramen Vojtěška s údajně léčivou vodou.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Chanovice - Újezd u Chanovic - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička v Újezdě u Chanovic. Kaple pochází z počátku 20. století. Kaple ve spojení s parkovou úpravou vytváří v sídelní lokalitě významný kulturní a společenský celek.
Chanovice - výklenková kaple sv. Josefa
Kaple postavená v roce 2008 jako součást expozice chanovického skanzenu byla zasvěcena sv. Josefu. Drobná stavba výklenkové kaple pochází s tradiční hmotové dispozice uplatňované v jihozápadních Čechách. Je součástí chanovického skanzenu, který je nedílným prvkem místní vesnické památkové zóny.
V nice kapličky je kopie rámovaného obrazu sv Josefa od Josefa Fencla z roku 2008.
Pramen: Smolík L. Kaple a kapličky Horažďovicka, Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
V nice kapličky je kopie rámovaného obrazu sv Josefa od Josefa Fencla z roku 2008.
Pramen: Smolík L. Kaple a kapličky Horažďovicka, Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Chanovice - kostel Povýšení Svatého Kříže
Jednou z dominant Chanovic je kostel Povýšení Svatého Kříže. Původní kostel je datován jako pozdně románský z 1. poloviny 13.století.
V konfirmačních knihách je zaznamenán přehled farářů až do husitských válek, kdy byl kostel pravděpodobně opuštěn. Záznam o koupi zvonu koncem 15. století nasvědčuje tomu, že činnost kostela byla znovu obnovena. Zásluhu na tom zřejmě měli noví majitelé panství, slavný rod Chanovských z Dlouhé Vsi, kteří se rozhodli kostel přestavět. Jan Ignác Dlouhoveský, pražský biskup, nechal kostel vysvětit 14. září 1688. Přestože byl kostel přestavěn a vysvěcen, zůstal kostelem filiálním (pobočný kostel při kostele farním).
V roce 1717 koupil chanovické panství zbožný Ferdinand Jáchym Rumerskirch, který dal zubožený kostel opět do pořádku a zavedl pravidelné nedělní bohoslužby. Roku 1751 získal dekret na zřízení chanovické fary a stal se patronem kostela. Kuriozitou je, že na rozdíl od okolních farností nemuseli naturální desátky odvádět chanovičtí poddaní, ale hradil je sám F.J.Rumerskirch.
Při účasti na bohoslužbách sedávala vrchnost podle starobylých zvyklostí na pravé straně presbyteria (kněžiště) na zvlášť pro ni určené lavici (sedile). Protože nebylo malé chanovické presbyterium pro patrona kostela dost důstojné, nechal Rumerskirch přistavět nové oratorium (čestné místo pro patrona kostela, dnes je zde Boží hrob). Na tomto oratoriu sedávali ještě roku 1945 poslední šlechtičtí držitelé panství, Goldeggové. V kostele přibyla také nová sakristie, kazatelna, byly provedeny další úpravy.
Čas konání bohoslužeb byl přesunut z nevhodné polední doby na 10 hod. (v létě 9 hod.). Rumerskirch daroval kostelu vzácný kříž vyřezávaný ze slonové kosti, prý samotným císařem Ferdinandem III. Zachovaná literatura hovoří o oltářním obrazu sv. Jana Nepomuckého od Škréty, tento obraz zde však už bohužel nenajdeme.
Velký požár v roce 1781 zachvátil i kostel, ale to nejcennější, zvon kostela (zvon sv. Pavla), datovaný do 15. století, vyvázl bez úhony a zvoní na kostele dodnes.
Eduard rytíř Daubek nechal v kostele zhotovit nádherná vitrážní okna. Jejich autorem je malíř František Bohumil Doubek , který vymaloval i strop a stěny kostela. V současné době můžeme vidět pouze stropní alegorii, ostatní fresky byly přebíleny.
Na konci 70.let 20.století prošel kostel rekonstrukcí. Malíř Josef Fencl provedl odbornou restauraci mobiliáře, který pochází převážně z 18. století a obsahuje např. obraz Panny Marie Zbraslavské, obraz Piety a sochu Panny Marie Lurdské. Nová dlažba bohužel překryla dva nečitelné náhrobní kameny patřící zřejmě prvním z rodu Chanovských.
Kostel je otevřen pravidelně pouze během nedělní bohoslužby (od 8 hod.), ale konají se zde také vánoční a velikonoční koncerty. Kostel patří nyní pod Farní úřad ve Velkém Boru.
Pramen: www.chanovice.cz
V konfirmačních knihách je zaznamenán přehled farářů až do husitských válek, kdy byl kostel pravděpodobně opuštěn. Záznam o koupi zvonu koncem 15. století nasvědčuje tomu, že činnost kostela byla znovu obnovena. Zásluhu na tom zřejmě měli noví majitelé panství, slavný rod Chanovských z Dlouhé Vsi, kteří se rozhodli kostel přestavět. Jan Ignác Dlouhoveský, pražský biskup, nechal kostel vysvětit 14. září 1688. Přestože byl kostel přestavěn a vysvěcen, zůstal kostelem filiálním (pobočný kostel při kostele farním).
V roce 1717 koupil chanovické panství zbožný Ferdinand Jáchym Rumerskirch, který dal zubožený kostel opět do pořádku a zavedl pravidelné nedělní bohoslužby. Roku 1751 získal dekret na zřízení chanovické fary a stal se patronem kostela. Kuriozitou je, že na rozdíl od okolních farností nemuseli naturální desátky odvádět chanovičtí poddaní, ale hradil je sám F.J.Rumerskirch.
Při účasti na bohoslužbách sedávala vrchnost podle starobylých zvyklostí na pravé straně presbyteria (kněžiště) na zvlášť pro ni určené lavici (sedile). Protože nebylo malé chanovické presbyterium pro patrona kostela dost důstojné, nechal Rumerskirch přistavět nové oratorium (čestné místo pro patrona kostela, dnes je zde Boží hrob). Na tomto oratoriu sedávali ještě roku 1945 poslední šlechtičtí držitelé panství, Goldeggové. V kostele přibyla také nová sakristie, kazatelna, byly provedeny další úpravy.
Čas konání bohoslužeb byl přesunut z nevhodné polední doby na 10 hod. (v létě 9 hod.). Rumerskirch daroval kostelu vzácný kříž vyřezávaný ze slonové kosti, prý samotným císařem Ferdinandem III. Zachovaná literatura hovoří o oltářním obrazu sv. Jana Nepomuckého od Škréty, tento obraz zde však už bohužel nenajdeme.
Velký požár v roce 1781 zachvátil i kostel, ale to nejcennější, zvon kostela (zvon sv. Pavla), datovaný do 15. století, vyvázl bez úhony a zvoní na kostele dodnes.
Eduard rytíř Daubek nechal v kostele zhotovit nádherná vitrážní okna. Jejich autorem je malíř František Bohumil Doubek , který vymaloval i strop a stěny kostela. V současné době můžeme vidět pouze stropní alegorii, ostatní fresky byly přebíleny.
Na konci 70.let 20.století prošel kostel rekonstrukcí. Malíř Josef Fencl provedl odbornou restauraci mobiliáře, který pochází převážně z 18. století a obsahuje např. obraz Panny Marie Zbraslavské, obraz Piety a sochu Panny Marie Lurdské. Nová dlažba bohužel překryla dva nečitelné náhrobní kameny patřící zřejmě prvním z rodu Chanovských.
Kostel je otevřen pravidelně pouze během nedělní bohoslužby (od 8 hod.), ale konají se zde také vánoční a velikonoční koncerty. Kostel patří nyní pod Farní úřad ve Velkém Boru.
Pramen: www.chanovice.cz
Chanovice - Holkovice - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička na návsi v Holkovicích. Kaple je v současnosti památkově chráněna. Kaple stojí mezi lipami při silnici Chanovice - Velký Bor. Dobu založení kaple lze odhadnout na 1. polovinu 19. století, existence objektu je doložena k roku 1867 v inventurním soupisu majetku Obce Holkovice.
Kaple je připomínána v roce 1931 v souvislosti se špatným stavebním stavem a organizací oprav. především byla opravena zvonice včetně výměny šindele na její stříšce.
Větší opravy se dostalo objektu v roce 1967. Střecha má nový střešní plášť z keramických tašek a je opatřena okapovými koryty a svody. Holkovičtí občané pracovali na rekonstrukci zdarma a na nákup materiálu uspořádali veřejnou sbírku.
Pramen: Holá Petra, Klásek Petr, Pícka Bedřich, Smolík Luboš, Holkovice v proměnách času, vydala Obec Chanovice, 1. vydání.
Kaple je připomínána v roce 1931 v souvislosti se špatným stavebním stavem a organizací oprav. především byla opravena zvonice včetně výměny šindele na její stříšce.
Větší opravy se dostalo objektu v roce 1967. Střecha má nový střešní plášť z keramických tašek a je opatřena okapovými koryty a svody. Holkovičtí občané pracovali na rekonstrukci zdarma a na nákup materiálu uspořádali veřejnou sbírku.
Pramen: Holá Petra, Klásek Petr, Pícka Bedřich, Smolík Luboš, Holkovice v proměnách času, vydala Obec Chanovice, 1. vydání.
Chanovice - kaplička Panny Marie Bolestné
Kaplička na návsi v Chanovicích. Kaple pochází z roku 1832 a je památkově chráněna. Je zajímavou klasicistní stavbou a součástí vesnické památkové zóny Chanovice vyhlášené Ministerstvem kultury ČR v roce 2004.
Chanovice - kaple sv. Anny
Kaplička u hřbitova v Chanovicích. Kaple pochází z počátku 20. století. Kaple je součástí místní vesnické památkové zóny a vychází z tradiční hmotové dispozice uplatňované v jihozápadních Čechách.
Chanovice - Dobrotice - kaple Nanebevzetí Panny Marie
Kaplička na návsi v Dobroticích. Kaple byla postavena po roce 1875. Podle místní lidové slovesné tradice nebyla kaple vysvěcena.
Chanovice - Defurovy Lažany - kaple sv. Antonína Paduánského
Kaple sv. Antonína Paduánského v Defurových Lažanech. Kaple sv. Antonína Paduánského je stavbou II. stupně památkové ochrany. Osmiboká stavba s půlkruhovitě završenými okny, osmihranou jehlancovou střechou a dřevěným sanktusníkem na středu, do níž se vchází ze západu portálem se štítovým nástavcem a s kamenným barokním ostěním, je podle mínění kunsthistoriků dílem druhé poloviny 17. století. V tomto datování jsou utvrzování rovněž písemnými zmínkami. Již v roce 1713 byla kaple hodnocena jako "stavebně špatný".
Zdá se, že kaple nabyla na významu po převzetí statku Desfoursy, protože v prosinci 1728 žádal tehdejší majitel statku Ferdinand Desfours o povolení sloužit v kapli mše, aby zřejmě nemusel docházet do Kvášňovic. Návesní kaple suplovala funkce chybějící kaple zámecké, kterou později měli Desfoursové na svém zámečku v Hrádku u Sušice. Kaple se postupně stala cílem antonínské pouti, slavené ještě ve 20. století.
Interier kaple je vybaven sloupovám oltářem a několika sochami a obrazy - pieta s anděly, Panna Maria a sv. Josef, Útěk do Egypta, Nanebevzetí Panny Marie.
Pramen: Lhoták Jan, Kříž Martin, Defurovy Lažany v proměnách času, Arkáda pro obec Chanovice, 2011.
Zdá se, že kaple nabyla na významu po převzetí statku Desfoursy, protože v prosinci 1728 žádal tehdejší majitel statku Ferdinand Desfours o povolení sloužit v kapli mše, aby zřejmě nemusel docházet do Kvášňovic. Návesní kaple suplovala funkce chybějící kaple zámecké, kterou později měli Desfoursové na svém zámečku v Hrádku u Sušice. Kaple se postupně stala cílem antonínské pouti, slavené ještě ve 20. století.
Interier kaple je vybaven sloupovám oltářem a několika sochami a obrazy - pieta s anděly, Panna Maria a sv. Josef, Útěk do Egypta, Nanebevzetí Panny Marie.
Pramen: Lhoták Jan, Kříž Martin, Defurovy Lažany v proměnách času, Arkáda pro obec Chanovice, 2011.
Chanovice - Černice - kaple Panny Marie
Kaplička Panny Marie na návsi v Černicích. Kaple byla postavena počátkem 20. století. Dílčí opravy objektu byly provedeny v letech 2009 - 2010.
Hradiště (Plzeň - jih) - Zahorčičky - kaplička
Kaplička v Zahorčičkách na návsi.
Hradiště (Plzeň - jih) - Bezděkov - kostel sv. Ondřeje
Kostel postavený na severním okraji vesnice. Kolem kostela se nachází hřbitov. Kostel má presbytář s románskými prvky, jižní portál lodi pochází z doby okolo roku 1250. Úprava provedena koncem 16. stol., v raném i pozdním baroku. Na hřbitově stojí patrová zvonice, která je jehlancově zastřešená. Na renesanční úpravy poukazuje nedávno opravená sgrafitová omítka. Fasáda patra je gotizující, patrně z první poloviny 19. století. Uvnitř kostela se nachází polygonální kamenná křtitelnice.
V roce 1875 objednal pan Josef Majer hostinský v Bezděkově čp. 11 pro filiální chrám páně v Bezděkově novou křížovou cestu od akademického malíře z písku pana Václava Šebelle za 66 zlatých rakouského čísla i s novými dřevěnými rámcemi.
V roce 1988 byla objednána už potřebná oprava obrazů křížové cesty péčí pana Václava Hájka z Bezděkova čp. 8 u malíře pana Vokáče v Kasejovicích a dřevěné rámce opravil truhlář pan Miloslav Chaloupka z Nezdřeva čp. 19 vše za 400,- Kčs.
V roce 1876 objednal zbožný osadník Josef Vodička z Bezděkova čp. 14 vulgo Patlejch zvaný, nový ornát mešní červené barvy a byl z akademie Křesťanské v Praze za 34 zlatých koupen.V roce 1882 byl pro chrám Bezděkovský objednán nový obraz sv. Vavřince na postranní oltář, malba paní Marie Bláhové, manželky malíře Bláhy z Písku (Bláha maloval obraz sv. Josefa na druhém oltáři) za 24 zlatých r.č. Uhrazen sbírkou a zbytek dodal farář P. Antonín Jůzek z Kadova.V témže roce byla vystavěna nová zděná zvonice a vybílen na stěnách chrámu Páně na účet kostelní kasy za 300 zlatých a současně nově vydlážděno presbyterium chrámu (kněžiště) a nový kamenný schod tam zasazen.
Roku 1879 v Bezděkově založen na místě bývalého farního lesa u Budětína nový les mezi farním polem, což stálo 70 zlatých.
V roce 1875 stalo se rozdělení školy Kadovské v školu domácí o třech třídách a ve školu filiální při chrámu Bezděkovském, ku které na svoji žádost přiškoleny byly tři obce: Bezděkov, Nezdřev a Zahorčičky. Tato škola, původně jen o jedné třídě, byla v roce 1880 ve druhou třídu rozmnožena. Budova školní byla vystavena na náklad výše zmíněných tří obcí a církevně posvěcena jure delegato P. Antonínem Jůzkem farářem Kadovským dne 22. září léta Páně 1878.
V roce 1881 panovaly hojné deště a burácely časté deštivé bouře a hromobití v okolí našem. Tak zejména sluší poznamenati, že v roce tom po dvakráte uhodil blesk v Bezděkově - jednou do malé vížky nad chrámem páně, avšak bez škody, toliko hlavní oltář sv. Ondřeje trochu popálil. Po druhé téhož roku do selského stavení Václava Koláře, rolníka v Bezděkově, jehož obydlí dřevěné do základů shořelo (čp.9). Druhý rok na to 1882 následkem přehojných, stále trvajících dešťů veškeré obilí na polích posekané i na stojatě velice vzrostlo.
V roce 1883 obnoveny byly všechny tři oltáře ve filiálním chrámu v Bezděkově a malý positiv (varhany) o dva rejstříky rozmnožen a zcela novým pedálem opatřen péčí faráře a p. patrona komisaře ze Lnář p. Josefa Peřiny za 406 zlatých.
Roku 1884 věnovala Kateřina Vodičková, dcera zemřelého Josefa Vodičky rozená v Bezděkově čp. 14 svobodná k chrámu Páně 10 zlatých r.č. na zakoupení jednoho harmonického zvonku pro farní kostel.
Roku 1887 darovala do chrámu v Bezděkově na hlavní oltář plátěný ubrus s okrajema vyšívanýma v ceně 20 zlatých Kateřina Vodičková čp.14 z Bezděkova. Téhož roku byla opravována hřbitovní zeď v Bezděkově.
V roce 1888 zjednány sbírkou 2 sošky kamenné (gyps) do Bezděkova a sice jedna soška sv. Pannu Marii Lurdskou, druhá soška sv. Josefa, pěstouna Páně představující za 12 zlatých.Roku 1892 postaven nový hlavní oltář s obrazem sv. Ondřeje, jehož cena páčí se na 600 zlatých. Starý oltář byl velmi sešlý a pocházel asi z roku 1664 a obraz sv. Ondřeje nepovzbuzoval nijak ke zbožnosti. Na vymalování obrazu přispěl rolník Petr Fiala z Bezděkova a rodina Kubešova. Obraz maloval p. děkan Bedřich Kamaryt v Deštné. Protože obraz byl poněkud větší a aby se nemusel zkracovati, byl celý oltář, který již padal, rozházen a na radu váženého pana řídícího učitele v Bezděkově Bohumila Vítka podlaha o celý stupeň zvýšena a dlaždicemi položena. Aby za oltářem bylo více místa pro duchovního k oblékání, postavena tumba s oltářem, menzou (monolitem žulovým) o metr dovnitř kostela. Po vybudování lešení pro vlastní stavbu oltáře současně klenba kněžiště vybílena. Práci truhlářskou udělal domácí truhlář František Holub čp. 27, kdežto výzdoby a ozdoby řezbářské a rám provedl Matěj Peták z Písku, práci natěračskou a pozlacovačskou V. Liška také z Písku. Plán oltáře sestavil a o jeho provedení velmi se staral pan řídící učitel Vítek z Bezděkova. Aby oltář od lodě oddělen byl úplně, zřízena nová mřížka, kterou dělal kolář z Kasejovic. Když oltář dohotoven byl 20. listopadu roku 1892 posvěcen veledůstojným panem převorem kláštera lnářského panem Bernardem Kunstarem za velké účasti lidu. Slavnostní kázání měl P. Alois Majer ze Lnář. Na tuto nákladnou akci přispěli: pan patron ze Lnář 50 zlatých, Jan Zrno, chalupník ze Zahorčiček čp. 12 a jeho manželka Veronika, rozená Vodičková z Bezděkova 100 zlatých, pan Brabec nájemce dvora v Bezděkově 15 zlatých a vystrojil hostinu o slavnosti. Z jednotlivých rodin, které zvlášť si získaly zásluhy na nový oltář sluší především uvést i rodiny Fialovic a Kubešovic, Václava Kolář rolníka, který zvlášť ochotně potahem vypomáhal, Josefa Hulače gruntovníka z Bezděkova a jiné. Sbírky konané po obcích vynesly jak na penězích, tak v obilí následovně:
v Bezděkově peníze 45 zlatých 50 krejcarů za obilí 14 zlatých 10 krejcarů
v Nezdřevě peníze 6 zlatých 98 krejcarů za obilí
v Zahorčičkách peníze 10 zlatých 50 krejcarů za obilí 13 zlatých
úhrnem peníze 62 zlatých 98 krejcarů za obilí 27 zlatých 10 krejcarů
K tomu kostelními sbírkami a od různých dobrodinců místního kaplana a kostelní pokladny sebráno v celku 42 zlatých 94 krejcarů, což je celkem 298 zlatých 3 krejcary. Veškerý pak úhrnný výdaj na stavbu obnášel a sice za práci kamenickou 22 zlatých, zednickou 18 zlatých 57 krejcarů, za dříví a dovoz 38 zlatých, zámečnickou 10 zlatých a 5 krejcarů, řezbářskou a pozlacovačskou 110 zlatých 78 krejcarů, truhlářskou a nádenickou 40 zlatých, čalounickou 17 zlatých a 86 krejcarů, kolářskou 6 zlatých a 70 krejcarů, kanonické tabulky a různé 18 zlatých 27 krejcarů - úhrnem 345 zlatých 23 krejcarů.Příjem 298 zlatých a 3 krejcary, schodek 47 zlatých 20 krejcarů uhradil jsem z polovice ze svého a sice v obnosu 20 zlatých a ostatní z peněz z Ameriky poslaných, takže úhrnný náklad na oltář byl kryt.
Pramen: Podle J.P. Hille faráře v Kadově - vyvěšeno v kostele v Bezděkově.
V roce 1875 objednal pan Josef Majer hostinský v Bezděkově čp. 11 pro filiální chrám páně v Bezděkově novou křížovou cestu od akademického malíře z písku pana Václava Šebelle za 66 zlatých rakouského čísla i s novými dřevěnými rámcemi.
V roce 1988 byla objednána už potřebná oprava obrazů křížové cesty péčí pana Václava Hájka z Bezděkova čp. 8 u malíře pana Vokáče v Kasejovicích a dřevěné rámce opravil truhlář pan Miloslav Chaloupka z Nezdřeva čp. 19 vše za 400,- Kčs.
V roce 1876 objednal zbožný osadník Josef Vodička z Bezděkova čp. 14 vulgo Patlejch zvaný, nový ornát mešní červené barvy a byl z akademie Křesťanské v Praze za 34 zlatých koupen.V roce 1882 byl pro chrám Bezděkovský objednán nový obraz sv. Vavřince na postranní oltář, malba paní Marie Bláhové, manželky malíře Bláhy z Písku (Bláha maloval obraz sv. Josefa na druhém oltáři) za 24 zlatých r.č. Uhrazen sbírkou a zbytek dodal farář P. Antonín Jůzek z Kadova.V témže roce byla vystavěna nová zděná zvonice a vybílen na stěnách chrámu Páně na účet kostelní kasy za 300 zlatých a současně nově vydlážděno presbyterium chrámu (kněžiště) a nový kamenný schod tam zasazen.
Roku 1879 v Bezděkově založen na místě bývalého farního lesa u Budětína nový les mezi farním polem, což stálo 70 zlatých.
V roce 1875 stalo se rozdělení školy Kadovské v školu domácí o třech třídách a ve školu filiální při chrámu Bezděkovském, ku které na svoji žádost přiškoleny byly tři obce: Bezděkov, Nezdřev a Zahorčičky. Tato škola, původně jen o jedné třídě, byla v roce 1880 ve druhou třídu rozmnožena. Budova školní byla vystavena na náklad výše zmíněných tří obcí a církevně posvěcena jure delegato P. Antonínem Jůzkem farářem Kadovským dne 22. září léta Páně 1878.
V roce 1881 panovaly hojné deště a burácely časté deštivé bouře a hromobití v okolí našem. Tak zejména sluší poznamenati, že v roce tom po dvakráte uhodil blesk v Bezděkově - jednou do malé vížky nad chrámem páně, avšak bez škody, toliko hlavní oltář sv. Ondřeje trochu popálil. Po druhé téhož roku do selského stavení Václava Koláře, rolníka v Bezděkově, jehož obydlí dřevěné do základů shořelo (čp.9). Druhý rok na to 1882 následkem přehojných, stále trvajících dešťů veškeré obilí na polích posekané i na stojatě velice vzrostlo.
V roce 1883 obnoveny byly všechny tři oltáře ve filiálním chrámu v Bezděkově a malý positiv (varhany) o dva rejstříky rozmnožen a zcela novým pedálem opatřen péčí faráře a p. patrona komisaře ze Lnář p. Josefa Peřiny za 406 zlatých.
Roku 1884 věnovala Kateřina Vodičková, dcera zemřelého Josefa Vodičky rozená v Bezděkově čp. 14 svobodná k chrámu Páně 10 zlatých r.č. na zakoupení jednoho harmonického zvonku pro farní kostel.
Roku 1887 darovala do chrámu v Bezděkově na hlavní oltář plátěný ubrus s okrajema vyšívanýma v ceně 20 zlatých Kateřina Vodičková čp.14 z Bezděkova. Téhož roku byla opravována hřbitovní zeď v Bezděkově.
V roce 1888 zjednány sbírkou 2 sošky kamenné (gyps) do Bezděkova a sice jedna soška sv. Pannu Marii Lurdskou, druhá soška sv. Josefa, pěstouna Páně představující za 12 zlatých.Roku 1892 postaven nový hlavní oltář s obrazem sv. Ondřeje, jehož cena páčí se na 600 zlatých. Starý oltář byl velmi sešlý a pocházel asi z roku 1664 a obraz sv. Ondřeje nepovzbuzoval nijak ke zbožnosti. Na vymalování obrazu přispěl rolník Petr Fiala z Bezděkova a rodina Kubešova. Obraz maloval p. děkan Bedřich Kamaryt v Deštné. Protože obraz byl poněkud větší a aby se nemusel zkracovati, byl celý oltář, který již padal, rozházen a na radu váženého pana řídícího učitele v Bezděkově Bohumila Vítka podlaha o celý stupeň zvýšena a dlaždicemi položena. Aby za oltářem bylo více místa pro duchovního k oblékání, postavena tumba s oltářem, menzou (monolitem žulovým) o metr dovnitř kostela. Po vybudování lešení pro vlastní stavbu oltáře současně klenba kněžiště vybílena. Práci truhlářskou udělal domácí truhlář František Holub čp. 27, kdežto výzdoby a ozdoby řezbářské a rám provedl Matěj Peták z Písku, práci natěračskou a pozlacovačskou V. Liška také z Písku. Plán oltáře sestavil a o jeho provedení velmi se staral pan řídící učitel Vítek z Bezděkova. Aby oltář od lodě oddělen byl úplně, zřízena nová mřížka, kterou dělal kolář z Kasejovic. Když oltář dohotoven byl 20. listopadu roku 1892 posvěcen veledůstojným panem převorem kláštera lnářského panem Bernardem Kunstarem za velké účasti lidu. Slavnostní kázání měl P. Alois Majer ze Lnář. Na tuto nákladnou akci přispěli: pan patron ze Lnář 50 zlatých, Jan Zrno, chalupník ze Zahorčiček čp. 12 a jeho manželka Veronika, rozená Vodičková z Bezděkova 100 zlatých, pan Brabec nájemce dvora v Bezděkově 15 zlatých a vystrojil hostinu o slavnosti. Z jednotlivých rodin, které zvlášť si získaly zásluhy na nový oltář sluší především uvést i rodiny Fialovic a Kubešovic, Václava Kolář rolníka, který zvlášť ochotně potahem vypomáhal, Josefa Hulače gruntovníka z Bezděkova a jiné. Sbírky konané po obcích vynesly jak na penězích, tak v obilí následovně:
v Bezděkově peníze 45 zlatých 50 krejcarů za obilí 14 zlatých 10 krejcarů
v Nezdřevě peníze 6 zlatých 98 krejcarů za obilí
v Zahorčičkách peníze 10 zlatých 50 krejcarů za obilí 13 zlatých
úhrnem peníze 62 zlatých 98 krejcarů za obilí 27 zlatých 10 krejcarů
K tomu kostelními sbírkami a od různých dobrodinců místního kaplana a kostelní pokladny sebráno v celku 42 zlatých 94 krejcarů, což je celkem 298 zlatých 3 krejcary. Veškerý pak úhrnný výdaj na stavbu obnášel a sice za práci kamenickou 22 zlatých, zednickou 18 zlatých 57 krejcarů, za dříví a dovoz 38 zlatých, zámečnickou 10 zlatých a 5 krejcarů, řezbářskou a pozlacovačskou 110 zlatých 78 krejcarů, truhlářskou a nádenickou 40 zlatých, čalounickou 17 zlatých a 86 krejcarů, kolářskou 6 zlatých a 70 krejcarů, kanonické tabulky a různé 18 zlatých 27 krejcarů - úhrnem 345 zlatých 23 krejcarů.Příjem 298 zlatých a 3 krejcary, schodek 47 zlatých 20 krejcarů uhradil jsem z polovice ze svého a sice v obnosu 20 zlatých a ostatní z peněz z Ameriky poslaných, takže úhrnný náklad na oltář byl kryt.
Pramen: Podle J.P. Hille faráře v Kadově - vyvěšeno v kostele v Bezděkově.
Hradešice - Smrkovec - kaple sv. Jana Křtitele
Kaple ve Smrkovci pochází z doby kolem roku 1850. Oltář v kapli je původní a na jeho vrcholku je obrázek s motivem křtícího sv. Jana.
Hradešice - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička v Hradešicích. Kaple pochází z roku 1882 a je součástí místního fondu lidové architektury. Ministerstvo kultury ČR prohlásilo Hradešice za vesnickou památkovou zónu v roce 1995.
Hradešice - kostel Proměnění Páně
První písemná zmínka o obci je z roku 1360. Tehdy je připomínán kostel Proměnění Páně jako farní v držení pánů z Janovic. Ten je dodnes dominantou vesnice. Dobu jeho vzniku dokazují zbytky gotických fresek na původní klenbě. Barokně přestavěn byl v polovině 18. století a později pseudorománsky přestavěna věž v západním průčelí a sakristie na severní straně. Za zmínku stojí hlavní rámový oltář z roku 1749 s obrazem Proměnění Páně, doba vzniku obrazu se datuje do roku 1915. Další zajímavostí je rozměrná dřevěná křtitelnice z doby kolem roku 1730, křížová cesta z konce 18. století.
Hradešický kostel se může pochlubit mramorovým figurálním náhrobkem rodiny Švihovských z roku 1625. Toho roku zde byla uložena k věčnému odpočinku Johanka Švihovská, manželka císařského rady a hejtmana Prácheňského kraje Bedřicha Švihovského. Ten vlastnil panství v Nalžovech a roku 1635 (některé prameny ovšem hovoří o roku 1628) byl i on pohřben do hradešické krypty. Syn Johanky a Bedřicha Ferdinand Václav Švihovský věnoval zdejšímu kostelu varhany a zvon. I on byl roku 1658 pohřben v Hradešicích
Na severní straně návsi stojí barokní fara, která byla obnovena roku 1903. Dnes je sídlem obecního úřadu a knihovny.
Pramen: www.hradesice.cz
Hradešický kostel se může pochlubit mramorovým figurálním náhrobkem rodiny Švihovských z roku 1625. Toho roku zde byla uložena k věčnému odpočinku Johanka Švihovská, manželka císařského rady a hejtmana Prácheňského kraje Bedřicha Švihovského. Ten vlastnil panství v Nalžovech a roku 1635 (některé prameny ovšem hovoří o roku 1628) byl i on pohřben do hradešické krypty. Syn Johanky a Bedřicha Ferdinand Václav Švihovský věnoval zdejšímu kostelu varhany a zvon. I on byl roku 1658 pohřben v Hradešicích
Na severní straně návsi stojí barokní fara, která byla obnovena roku 1903. Dnes je sídlem obecního úřadu a knihovny.
Pramen: www.hradesice.cz
Hradešice - kaple sv. Antonína Paduánského
Při silnici směrem na Klatovy určitě nikdo nepřehlédne kapli Svatého Antonína Paduánského. Kaple ke zařazena mezi poutní místa českobudějovické diecéze. První zmínka o kapli pochází z roku 1787. Od roku 1809 je součástí kaple novogotická hrobka rodiny Taaffů, pánů z Nalžov. Podle pověsti v těchto místech pobýval v 18. století poustevník.
Vedle kaple roste 400 let starý dub, nejstarší v kraji.
Františka, vnučka odsouzencova
V kryptě u Antoníčka odpočívají mnozí z rodu hrabat Taaffů. Mezi nimi i Františka. Její děd William Earl of Nithsdale byl ve Skotsku obviněn z velezrady proti králi Jiřímu I. V lednu 1713 byl pak zajat a odsouzen k smrti. V noci před popravou bylo dovoleno jeho manželce, aby jej ve vězení v Toweru navštívila. Zde přemluvila svého muže, aby se převlékl do jejích šatů a místo ní opustil vězení. Vůz venku čekající dopravil ho k Temži a ve tři ráno byl již v Calais. Na místě muže byla ráno v kobce objevena lady Nithsdalová. Na vyšší rozkaz však byla propuštěna a odjela za svým manželem do Francie. Ostatní spiklenci však byli téhož dne popraveni. Lady tato byla babičkou Františky, dcery lorda Rellowa, kterou si pak za ženu vzal roku 1772 František Taaffe.
Bez naděje
Když při válkách o dědictví rakouské přišli Francouzi do Pošumaví, mnozí z nich se již domů nevrátili. Jeden důstojník padl poblíž Nalžov a protože byl šlechtického původu, dali na polní hrob vytesat krásný náhrobek. Zobrazili na něm srdce, z něhož vyrůstá jetelový kříž. Jen kotva chyběla jako znamení naděje. Vždyť naděje nebylo, aby věrný syn Francie byl pohřben ve své vlasti. Později byl kamenný kříž přenesen a postaven vedle kaple svaté Barbory, kde se dnes říká u Antonína. Dodnes na něm můžeme vidět znamení lásky a víry. Jen po naději ani stopy.
Přítel dítek, živých i mrtvých
Je to už dávno, kdy na cestě z Horažďovic do Klatov jezdívaly koňské povozy. Na dohled Stříbrných Hor stála kaplička U svatého Antonína – přítele a vychovatele dítek. Jednou tudy jeli páni v kočáře. Otec se synem v zeleném a s flintami. Starý muž v dobré náladě z pěkných úlovků poručil kočímu zastavit právě u kaple. A že se poděkuje Pánu Bohu. Jak však vystupoval z kočáru, nechtěně zavadil o kohoutek pušky a vyšla rána. Jeho syn byl na místě mrtev. Strašná novina se rozlétla okolím a nešťastný otec trpce litoval své neopatrnosti. Do konce života vždy v den tragédie navštěvoval kapli a prosil svatého Antonína o slitování.
Poustevníkův dub
Vedle kaple u svatého Antonína roste rozložitý dub. Kdysi tu prý bydlel poustevník, který se modlil za duše hříšníků. Snad se jmenoval Antonín. Na místě jeho skromné poustevny pak páni nechali postavit pěknou kapli.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
Vedle kaple roste 400 let starý dub, nejstarší v kraji.
Františka, vnučka odsouzencova
V kryptě u Antoníčka odpočívají mnozí z rodu hrabat Taaffů. Mezi nimi i Františka. Její děd William Earl of Nithsdale byl ve Skotsku obviněn z velezrady proti králi Jiřímu I. V lednu 1713 byl pak zajat a odsouzen k smrti. V noci před popravou bylo dovoleno jeho manželce, aby jej ve vězení v Toweru navštívila. Zde přemluvila svého muže, aby se převlékl do jejích šatů a místo ní opustil vězení. Vůz venku čekající dopravil ho k Temži a ve tři ráno byl již v Calais. Na místě muže byla ráno v kobce objevena lady Nithsdalová. Na vyšší rozkaz však byla propuštěna a odjela za svým manželem do Francie. Ostatní spiklenci však byli téhož dne popraveni. Lady tato byla babičkou Františky, dcery lorda Rellowa, kterou si pak za ženu vzal roku 1772 František Taaffe.
Bez naděje
Když při válkách o dědictví rakouské přišli Francouzi do Pošumaví, mnozí z nich se již domů nevrátili. Jeden důstojník padl poblíž Nalžov a protože byl šlechtického původu, dali na polní hrob vytesat krásný náhrobek. Zobrazili na něm srdce, z něhož vyrůstá jetelový kříž. Jen kotva chyběla jako znamení naděje. Vždyť naděje nebylo, aby věrný syn Francie byl pohřben ve své vlasti. Později byl kamenný kříž přenesen a postaven vedle kaple svaté Barbory, kde se dnes říká u Antonína. Dodnes na něm můžeme vidět znamení lásky a víry. Jen po naději ani stopy.
Přítel dítek, živých i mrtvých
Je to už dávno, kdy na cestě z Horažďovic do Klatov jezdívaly koňské povozy. Na dohled Stříbrných Hor stála kaplička U svatého Antonína – přítele a vychovatele dítek. Jednou tudy jeli páni v kočáře. Otec se synem v zeleném a s flintami. Starý muž v dobré náladě z pěkných úlovků poručil kočímu zastavit právě u kaple. A že se poděkuje Pánu Bohu. Jak však vystupoval z kočáru, nechtěně zavadil o kohoutek pušky a vyšla rána. Jeho syn byl na místě mrtev. Strašná novina se rozlétla okolím a nešťastný otec trpce litoval své neopatrnosti. Do konce života vždy v den tragédie navštěvoval kapli a prosil svatého Antonína o slitování.
Poustevníkův dub
Vedle kaple u svatého Antonína roste rozložitý dub. Kdysi tu prý bydlel poustevník, který se modlil za duše hříšníků. Snad se jmenoval Antonín. Na místě jeho skromné poustevny pak páni nechali postavit pěknou kapli.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
Hradešice - Černíč - kaple sv. Martina
Na návsi, která má stejně jako hradešická kruhový tvar, stojí kaplička z 1. poloviny 19. století s obdélníkovým půlkruhovým uzávěrem a štítem v průčelí. Byla prohlášena za kulturní památku. Zdobí ji lidový obraz Sv. Martina na plátně a sošky z 19. století. V době jejího vzniku rychtařil v Černíči Martin Soukup, možná proto byla zasvěcena Sv. Martinovi. Zvon v kapli nese jméno Václav podle radního té doby Václava Hranáče.
Pramen: www.hradesice.cz
Pramen: www.hradesice.cz
Hrádek - Zdouň - kostel sv. Vavřince
Románsko - gotický kostel sv. Vavřince ve Zdouni. Zdejší kostel je jediným pozůstatkem bývalé rýžovnické osady, stojící zde od 13. do 17. století. Chrám zasvěcený sv. Vavřinci vznikl v polovině 13. století jako románská stavba, což dosvědčují typická podvojná okénka ve věži.
V další etapě výstavby se uplatnily již prvky raně gotické. presbytář a sakristie byly přistavěny v 15. století. Původní dřevěný (malovaný) strop chrámové lodi byl v roce 1691 nahrazen valenou klenbou. Prkna původního stropu i s cennými malbami doby vladislavské se uchovala uložena pod kruchtou. Vchod z věže do kostela otevírá profilovaný raně gotický portál. Cennou kamenickou prací jsou rovněž dvě okna v presbytáři, zdobená plamínkovými kružbami.
Při opravě roku 1858 byly zabíleny nástěnné malby z 16. století.
Hlavní oltář s kamennou mensou je dobrá renesanční práce z 2. poloviny 17. století.
Žulová křtitelnice má v sobě hladké erbovní štítky formy 14. století. Náhrobní kameny s erby rodu Perglasů pocházejí z 16. století.
Pod kostelem na protilehlém břehu Ostružné jsou rozsáhlá sejpová pole. hromady prosátého říčního písku.
U kostela u hřbitovní zdi rostou dvě lípy, které jsou evidovány jako památné stromy.
Pramen: informační tabule na Zdouni.
Hrádek – Dvanáct stříbrných soch
Mezi Hrádkem a Tedražicemi byl postaven kostel na vrchu Zdouni kostel svatého Vavřince. Podle pověsti je zde zakopán poklad, ve kterém kromě velkého množství stříbrných mincí se nachází i dvanáct soch apoštolů. O pokladu věděl místní hrobník Lupíšek, který ale za třicetileté války zmizel ve světě. V roce 1820 byl hřbitov rozkopán a prakticky celé předminulé století bylo po pokladu bezvýsledně pátráno.
Podle jiné pověsti zde benediktýni z Nezamyslic při cestě do Bavorska do Niederaltaichu utopili poklad, ve kterém byla zlatá socha sv. Vojtěcha a stříbrná socha sv. Vintíře.
V další etapě výstavby se uplatnily již prvky raně gotické. presbytář a sakristie byly přistavěny v 15. století. Původní dřevěný (malovaný) strop chrámové lodi byl v roce 1691 nahrazen valenou klenbou. Prkna původního stropu i s cennými malbami doby vladislavské se uchovala uložena pod kruchtou. Vchod z věže do kostela otevírá profilovaný raně gotický portál. Cennou kamenickou prací jsou rovněž dvě okna v presbytáři, zdobená plamínkovými kružbami.
Při opravě roku 1858 byly zabíleny nástěnné malby z 16. století.
Hlavní oltář s kamennou mensou je dobrá renesanční práce z 2. poloviny 17. století.
Žulová křtitelnice má v sobě hladké erbovní štítky formy 14. století. Náhrobní kameny s erby rodu Perglasů pocházejí z 16. století.
Pod kostelem na protilehlém břehu Ostružné jsou rozsáhlá sejpová pole. hromady prosátého říčního písku.
U kostela u hřbitovní zdi rostou dvě lípy, které jsou evidovány jako památné stromy.
Pramen: informační tabule na Zdouni.
Hrádek – Dvanáct stříbrných soch
Mezi Hrádkem a Tedražicemi byl postaven kostel na vrchu Zdouni kostel svatého Vavřince. Podle pověsti je zde zakopán poklad, ve kterém kromě velkého množství stříbrných mincí se nachází i dvanáct soch apoštolů. O pokladu věděl místní hrobník Lupíšek, který ale za třicetileté války zmizel ve světě. V roce 1820 byl hřbitov rozkopán a prakticky celé předminulé století bylo po pokladu bezvýsledně pátráno.
Podle jiné pověsti zde benediktýni z Nezamyslic při cestě do Bavorska do Niederaltaichu utopili poklad, ve kterém byla zlatá socha sv. Vojtěcha a stříbrná socha sv. Vintíře.
Hrádek - Zbynice - kostel Zvěstování Panny Marie
Zbynický starobylý a původem románský kostelík Zvěstování Panny Marie býval v minulosti velmi oblíbeným poutním místem v šumavském podhůří.
První písemná zpráva o vsi je z roku 1226 v souvislosti s Doksanským klášterem. Součástí oltáře kostela Zvěstování Panny Marie ve Zbynicích bývala gotická dřevořezba Madony s Ježíškem stojící na měsíci. Socha je vysoká 120 cm. Je vyřezána z jednoho kusu lipového dřeva. Restaurovanou sochu můžete spatřit v Muzeu Šumavy v Sušici. Jedná se o kvalitní řezbářskou práci z první poloviny 16. století.
Svátek zvěstování Páně (dříve Zvěstování Panny Marie) se slaví každoročně 25.3 a je připomínán jako den, kdy byl anděl poslán k Panně Marii a zvěstoval jí, že počne syna Mesiáše. Anděl jí řekl: "Neboj se Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." Lk1, 30-31.
Z vyprávění staré ženy narozené roku 1892
Kolem roku 1910 přijížděl do Zbynic na poutní slavnosti cizí kněz. Měl kázání. Říkal: "Byla matka a měla syna. Už mu bylo asi 9 let a ten syn byl němý. Přišla sem do zbynického kostela, tam klečela před Pannou Marií a modlila se. Ten chlapec stál vedle ní a první jeho slova byla: Maminko, ta Panna Maria je krásná! Ta matka radostí, že se jí syn uzdravil, zaslíbila, že ho dá na kněze. A tak se také stalo. Byl to bývalý pan farář Malý, můj strýc."
Spisovatel Jindřich Šimon Baar napsal knížku K Bohu. Je o čase, kdy přistěhovalci zabírali prérie a osidlovali Ameriku. V knize se zmiňuje o tom, že mezi Čechy působil kněz, jmenoval se Malý. Domníváme se, že to byl kněz, který byl ve zbynickém kostele zázračně uzdraven. Je skoro jisté, že musel pocházet z blízkého okolí Zbynic, protože tenkrát nejezdila auta ani vlaky a těžko by šla matka zdaleka s tak malým chlapcem. Budiž to vzpomínkou pro budoucí generace a povzbuzením, že Zbynická Panna Maria je mocná přímluvkyně a pomocnice.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela ve Zbynicích
První písemná zpráva o vsi je z roku 1226 v souvislosti s Doksanským klášterem. Součástí oltáře kostela Zvěstování Panny Marie ve Zbynicích bývala gotická dřevořezba Madony s Ježíškem stojící na měsíci. Socha je vysoká 120 cm. Je vyřezána z jednoho kusu lipového dřeva. Restaurovanou sochu můžete spatřit v Muzeu Šumavy v Sušici. Jedná se o kvalitní řezbářskou práci z první poloviny 16. století.
Svátek zvěstování Páně (dříve Zvěstování Panny Marie) se slaví každoročně 25.3 a je připomínán jako den, kdy byl anděl poslán k Panně Marii a zvěstoval jí, že počne syna Mesiáše. Anděl jí řekl: "Neboj se Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." Lk1, 30-31.
Z vyprávění staré ženy narozené roku 1892
Kolem roku 1910 přijížděl do Zbynic na poutní slavnosti cizí kněz. Měl kázání. Říkal: "Byla matka a měla syna. Už mu bylo asi 9 let a ten syn byl němý. Přišla sem do zbynického kostela, tam klečela před Pannou Marií a modlila se. Ten chlapec stál vedle ní a první jeho slova byla: Maminko, ta Panna Maria je krásná! Ta matka radostí, že se jí syn uzdravil, zaslíbila, že ho dá na kněze. A tak se také stalo. Byl to bývalý pan farář Malý, můj strýc."
Spisovatel Jindřich Šimon Baar napsal knížku K Bohu. Je o čase, kdy přistěhovalci zabírali prérie a osidlovali Ameriku. V knize se zmiňuje o tom, že mezi Čechy působil kněz, jmenoval se Malý. Domníváme se, že to byl kněz, který byl ve zbynickém kostele zázračně uzdraven. Je skoro jisté, že musel pocházet z blízkého okolí Zbynic, protože tenkrát nejezdila auta ani vlaky a těžko by šla matka zdaleka s tak malým chlapcem. Budiž to vzpomínkou pro budoucí generace a povzbuzením, že Zbynická Panna Maria je mocná přímluvkyně a pomocnice.
Pramen: vysvětlující tabule u kostela ve Zbynicích
Hrádek - Odolenov - kaple Panny Marie Pomocné
Kaple Panny Marie Pomocné u dětského tábora v Odolenově. Z dobových pramenů se dozvídáme, že roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě Desfours, asi sto kroků od hrobu Vodolenky, postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Tento hrob byl ještě v těch letech označen dřevěnou mříží a byl uctíván. Při výstavbě kaple byl hrob zničen. Kaple byla vysvěcena 18. června 1750 od P. Vácslava Weissenregnera, děkana sušického a čestného panovníka staroboleslavského.
Hrádek - kaple sv. Walburgy
Kaple svaté Walburgy je součástí zámku v Hrádku.
Svatá Walburga
Walburga se narodila pravděpodobně roku 710 v jižní Anglii, v jednom z anglosaských království Wessexu. Její otec Richard byl šlechtic, některé prameny uvádějí, že byl dokonce král (svatá Walburga je proto zpodobňována s korunou). její matka Wuma byla sestrou svatého Bonifatiuse. Walburga měla pět sester a dva bratry (svatého Willibalda a svatého Wunibalda).
Své mládí prožila ve smíšeném klášteře Wimborne v Dorsteu v přísné asketické řeholi, dostalo se jí zde vyjímečného vzdělání. Vstoupila do benediktinského kláštera. Roku 750 připlula z Anglie do Německa a stala se řeholnicí v klášteře v Tauberbischofsheimu. Působila jako misionářka.
Společně se svým bratrem Wunibaldem vedli dva kláštery v Heidenheimu, Walburga malý ženský, její bratr mužský. Walburžin bratr umírá roku 762 a světice se stala abatyší (!) i mužského kláštera. Vznikl první německý dvojitý klášter, který Walburga vedla 16 let do své smrti.
Dne 25. února 779 nebo 780 Walburga umírá, zpod jejího náhrobku začal prýštit živičný olej. Doposud lidé věří jeho zázračným účinkům. Atributem světice je berla abatyše, lahvička s olejem a tři klasy.
Roku 1775 nechal Bedřich Desfours vybudovat zámeckou Kapli svaté Walburgy. Oltářní obraz zpodobňuje světici, za ní je znázorněna i scéna vyvěrání oleje z jejího hrobu.
V Muzeu Františka Pravdy si lze prohlédnout stříbrný relikviář z 18. století, který uchovává uznaný ostatek svaté Walburgy. Jedná se o nejstarší předmět (z 8. století) uchovaný v expozici.
Pramen: vysvětlující tabule u zámku v Hrádku
Svatá Walburga
Walburga se narodila pravděpodobně roku 710 v jižní Anglii, v jednom z anglosaských království Wessexu. Její otec Richard byl šlechtic, některé prameny uvádějí, že byl dokonce král (svatá Walburga je proto zpodobňována s korunou). její matka Wuma byla sestrou svatého Bonifatiuse. Walburga měla pět sester a dva bratry (svatého Willibalda a svatého Wunibalda).
Své mládí prožila ve smíšeném klášteře Wimborne v Dorsteu v přísné asketické řeholi, dostalo se jí zde vyjímečného vzdělání. Vstoupila do benediktinského kláštera. Roku 750 připlula z Anglie do Německa a stala se řeholnicí v klášteře v Tauberbischofsheimu. Působila jako misionářka.
Společně se svým bratrem Wunibaldem vedli dva kláštery v Heidenheimu, Walburga malý ženský, její bratr mužský. Walburžin bratr umírá roku 762 a světice se stala abatyší (!) i mužského kláštera. Vznikl první německý dvojitý klášter, který Walburga vedla 16 let do své smrti.
Dne 25. února 779 nebo 780 Walburga umírá, zpod jejího náhrobku začal prýštit živičný olej. Doposud lidé věří jeho zázračným účinkům. Atributem světice je berla abatyše, lahvička s olejem a tři klasy.
Roku 1775 nechal Bedřich Desfours vybudovat zámeckou Kapli svaté Walburgy. Oltářní obraz zpodobňuje světici, za ní je znázorněna i scéna vyvěrání oleje z jejího hrobu.
V Muzeu Františka Pravdy si lze prohlédnout stříbrný relikviář z 18. století, který uchovává uznaný ostatek svaté Walburgy. Jedná se o nejstarší předmět (z 8. století) uchovaný v expozici.
Pramen: vysvětlující tabule u zámku v Hrádku
Hrádek - kaple sv. Anny
Kaplička sv. Anny byla postavena pravděpodobně po roce 1850. V době mapování (Stabilní katastr) stávala na místě nynější kaple jen kamenná boží muka. V letech 1997 - 1998 byla kaple, po mnoha letech chátrání, opravena a znovu vysvěcena.
Nedaleko se nachází Přírodní rezervace Zbynické rybníky tvořené nejzachovalejší částí soustavy rybníků a přilehlými vlhkými loukami. Je to významná lokalita sloužící jako hnízdiště vodního ptactva s hojným výskytem obojživelníků a plazů. Jádro rezervace tvoří rybníky Velká Strana a Malá Strana. Rybníky jsou přístupné od místní komunikace Čejkovy - Tedražice. Mezi největší rybníky v okolí patří Dalovák (leží mimo přírodní rezervaci) s rozlohou 20 ha.
Pramen: vysvětlující tabule u kaple sv. Anny
Nedaleko se nachází Přírodní rezervace Zbynické rybníky tvořené nejzachovalejší částí soustavy rybníků a přilehlými vlhkými loukami. Je to významná lokalita sloužící jako hnízdiště vodního ptactva s hojným výskytem obojživelníků a plazů. Jádro rezervace tvoří rybníky Velká Strana a Malá Strana. Rybníky jsou přístupné od místní komunikace Čejkovy - Tedražice. Mezi největší rybníky v okolí patří Dalovák (leží mimo přírodní rezervaci) s rozlohou 20 ha.
Pramen: vysvětlující tabule u kaple sv. Anny
Hrádek - Čermná - kaplička
Kaplička v Čermné.Kaple pochází z druhé poloviny 18. století.
Hrádek - Čejkovy - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému v Čejkovech
Horažďovice - Třebomyslice - kaple sv. Vavřince
Kaple sv. Vavřince v Třebomyslicích byla postavena kolem roku 1850. V kapli byly v roce 1966 opraveny vnitřní omítky a v roce 1988 byla provedena rekonstrukce fasády. Kaple je památkově chráněna. V interiéru kaple je deskový oltář s obrazem sv. Vavřince.
Horažďovice - Svaté Pole - kaple
Kaple ve Svatém Poli. Kaple pochází z první poloviny 19. století. Kaple je památkově chráněná. Interiér je bez vybavení, původně zde byla umístěna socha Piety.
Horažďovice - kostel svatého Petra a Pavla
Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí v Horaždovicích. Kostel byl postaven podle darovací listiny v letech 1260 - 1273. V roce 1316 byl částečně přestavěn. Barokní úpravy byly provedeny v letech 1700 - 1720. V kostele je na oltáři Madona z roku 1775 a gotická křtitelnice ve tvaru kalicha. Větší oprava proběhla v roce 1910.
Koncem 20. století byla v Horaždovicích uspořádána sbírka na obnovu zvonů, kterou uspořádal Spolek rodáků a přátel Horaždovic. V letech 1993 - 2000 se podařilo obnovit všechny zvony a první zvonění se uskutečnilo o půlnoci roku 31.12.2000.
Koncem 20. století byla v Horaždovicích uspořádána sbírka na obnovu zvonů, kterou uspořádal Spolek rodáků a přátel Horaždovic. V letech 1993 - 2000 se podařilo obnovit všechny zvony a první zvonění se uskutečnilo o půlnoci roku 31.12.2000.
Horažďovice - Komušín - výklenková kaple
Kaple u silnice do Horažďovic.
Horažďovice - Komušín - kaple sv. Bartoloměje
Kaple sv. Bartoloměje na návsi v Komušíně. Památkové chráněná kaple pochází z roku 1803. Původní 16,0 kg težký zvonek byl ulit v roce 1801. V době I. světové války byl zabaven na válečné účely. Kaple byla opravena v roce 1975. Objekt kaple prezentuje lidové baroko jihozápadních Čech, který byl částečně znehodnocen novodobými sgrafity.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Horažďovice - klášterní kostel Panny Marie
Klášterní kostel Panny Marie v Horažďovicích stojí na místě kaple, kterou vystavěl ke cti sv. Michala Theodorik Mečíř roku 1330. Ke kapli byl později přistavěn klášter minoritů. Za Josefa II. byl klášter zrušen. Roku 1853 byly budovy koupeny řádem Školských sester. V bývalé klášterní budově je čtvercová chodba s krásnou diamantovou klenbou. V kostele je náhrobek Půty Švihovského, nejvyššího sudího českého království z roku 1504.
Horažďovice - kaple sv. Vojtěcha
Výklenková barokní kaple sv. Vojtěcha stojí v ulici Příkopy v Horažďovicích. Kaple je datována rokem 1738. Od roku 1958 je zapsána do seznamu kulturních památek. V roce 1998 byla provedena obnova maleb v nikách. Jedná se o velmi zajímavý barokní objekt.
Horažďovice - kaple sv. Svaté Anny
Kaple byla postavena v roce 1760 kněžnou Karolinou z Löwesteinu a přebudována v roce 1814. Vznik kaple Svatoannenské je také v těsné souvislosti s léčivým pramenem vyvěrajícím z vrcholu Slavníku a jehož voda protéká přímo pod kaplí.
U svaté Anny byly v 18. století postaveny lázně, které sloužily k léčení rozličných nemocí a neduhů. První nejstarší rejstřík o příjmech je z roku 1753. Léčebný proces byl prováděn jednak koupelemi, jednak pitnou kůrou. Široký okruh léčení a účinků vody zpracoval Dr. V.A. Butta, znalec kraje Prácheňského v roce 1761. Lázně však po roce zanikly a místo bylo prodáno v roce 1792 Janu Vaněčkovi z Plzně. Léčba (podle archivu) zaznamenala jistých úspěchů, kvalita vody byla potvrzena i po roce 1945, kdy byla přezkoušena moderními metodami.
Později zde vznikl hostinec a od roku 1963 sloužil modernizovaný objekt rekreaci dětí.
Vlastní kaple je pochází pravděpodobně z roku 1698, objekt byl přestavován v roce 1760 a z roku 1848 pochází jeho dnešní podoba. Kaple byla opravována ještě v letech 1881, 1903 a 2006. V současné době je památkové chráněna.
Pramen: vysvětlující tabule u kaple
Zázračné prameny svaté Anny
Krajina pod Práchní byla osídlena už v pradávných dobách a tak není divu, že je protkaná prastarými a často ještě předslovanskými mystérii. Naši předci věřili v zázračnou moc vody a často k tomu měli zcela racionální důvody, neboť její léčivé účinky ověřily i moderní rozbory. Kdysi takové prameny byly posvátné a lidé kolem nich rozmísťovali dřevěné sošky svých božstev. Do posvátného březového háje s léčivým pramenem nedaleko vsi Svaté Pole směly vstoupit jen ženy. Sem vodily staré vědmy, které o pramen pečovaly, mladé dívky. Ty se zde v magickém rituálu proměňovaly z dítěte v ženu.
Později snad lidé postavili nad pramenem i malou dřevěnou svatyni. Rituály ani úcta k vodě se dlouhá století příliš neměnily. Postupně i na Horažďovicko dorazila křesťanská víra - vznikly zde nové kostelíky a staré svatyně lidé opustili a ponechali svému osudu. Jiné to bylo s vírou v zázračnou moc vody. Ta přetrvala a jen se postupně přeměnila do nové podoby v souladu s křesťanskou vírou. Nově byla uctívána zázračná a čistá plodivá síla Panny Marie. Lidé u studánky vztyčili kříž a dál odtud brali vodu k pití i léčení neduhů.
Ženy a matky se s prosbami obracely ke světici, která jim byla v úloze matky a babičky nejbližší - k svaté Anně. Nad pramenem byla později vystavěna kaplička (48), která byla zasvěcena právě sv. Anně. Mnoho nemocných, kteří vodu užívali, se uzdravilo. Jedním z nich byl i jistý Jan Paur, který v roce 1698 z vděčnosti umístil nad vchod ke studánce nový kamenný překlad. A zázračně se neuzdravil sám. Zaznamenáno do spisů bylo celkem sedm zázračných uzdravení. Později zde vznikly i lázně. (49)
48. První kaple sv. Anny nedaleko vsi Svaté Pole vznikla nejpozději v polovině 17. století (zřejmě však dříve). Nová kaple sv. Anny byla postavena v roce 1700, později byla rozšířena a stavebně upravována, naposledy v roce 1903. Zrekonstruována byla v roce 2006.
49. Horažďovičtí při kapli vybudovali zřejmě v roce 1751 léčivé lázně. Lidé si sem pak přijížděli léčit zejména úrazy a zrak. Někdy ve druhé polovině 19. století lázně ukončily svůj provoz.
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
U svaté Anny byly v 18. století postaveny lázně, které sloužily k léčení rozličných nemocí a neduhů. První nejstarší rejstřík o příjmech je z roku 1753. Léčebný proces byl prováděn jednak koupelemi, jednak pitnou kůrou. Široký okruh léčení a účinků vody zpracoval Dr. V.A. Butta, znalec kraje Prácheňského v roce 1761. Lázně však po roce zanikly a místo bylo prodáno v roce 1792 Janu Vaněčkovi z Plzně. Léčba (podle archivu) zaznamenala jistých úspěchů, kvalita vody byla potvrzena i po roce 1945, kdy byla přezkoušena moderními metodami.
Později zde vznikl hostinec a od roku 1963 sloužil modernizovaný objekt rekreaci dětí.
Vlastní kaple je pochází pravděpodobně z roku 1698, objekt byl přestavován v roce 1760 a z roku 1848 pochází jeho dnešní podoba. Kaple byla opravována ještě v letech 1881, 1903 a 2006. V současné době je památkové chráněna.
Pramen: vysvětlující tabule u kaple
Zázračné prameny svaté Anny
Krajina pod Práchní byla osídlena už v pradávných dobách a tak není divu, že je protkaná prastarými a často ještě předslovanskými mystérii. Naši předci věřili v zázračnou moc vody a často k tomu měli zcela racionální důvody, neboť její léčivé účinky ověřily i moderní rozbory. Kdysi takové prameny byly posvátné a lidé kolem nich rozmísťovali dřevěné sošky svých božstev. Do posvátného březového háje s léčivým pramenem nedaleko vsi Svaté Pole směly vstoupit jen ženy. Sem vodily staré vědmy, které o pramen pečovaly, mladé dívky. Ty se zde v magickém rituálu proměňovaly z dítěte v ženu.
Později snad lidé postavili nad pramenem i malou dřevěnou svatyni. Rituály ani úcta k vodě se dlouhá století příliš neměnily. Postupně i na Horažďovicko dorazila křesťanská víra - vznikly zde nové kostelíky a staré svatyně lidé opustili a ponechali svému osudu. Jiné to bylo s vírou v zázračnou moc vody. Ta přetrvala a jen se postupně přeměnila do nové podoby v souladu s křesťanskou vírou. Nově byla uctívána zázračná a čistá plodivá síla Panny Marie. Lidé u studánky vztyčili kříž a dál odtud brali vodu k pití i léčení neduhů.
Ženy a matky se s prosbami obracely ke světici, která jim byla v úloze matky a babičky nejbližší - k svaté Anně. Nad pramenem byla později vystavěna kaplička (48), která byla zasvěcena právě sv. Anně. Mnoho nemocných, kteří vodu užívali, se uzdravilo. Jedním z nich byl i jistý Jan Paur, který v roce 1698 z vděčnosti umístil nad vchod ke studánce nový kamenný překlad. A zázračně se neuzdravil sám. Zaznamenáno do spisů bylo celkem sedm zázračných uzdravení. Později zde vznikly i lázně. (49)
48. První kaple sv. Anny nedaleko vsi Svaté Pole vznikla nejpozději v polovině 17. století (zřejmě však dříve). Nová kaple sv. Anny byla postavena v roce 1700, později byla rozšířena a stavebně upravována, naposledy v roce 1903. Zrekonstruována byla v roce 2006.
49. Horažďovičtí při kapli vybudovali zřejmě v roce 1751 léčivé lázně. Lidé si sem pak přijížděli léčit zejména úrazy a zrak. Někdy ve druhé polovině 19. století lázně ukončily svůj provoz.
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
Horažďovice - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple se nachází v Zářečí u Horažďovic. Kaple pochází podle datace z roku 1729. Od roku 1958 je zapsána do seznamu kulturních památek. Jedná se o architektonicky bohatě zdobený objekt prezentující drobnou barokní architekturu.
Horažďovice - Horažďovická Lhota - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple v Horažďovické Lhotě pochází z počátku 19. století. Kaple je zajímavým příkladem víceboké kaple a je dominantou návsi. Kaple je památkově chráněná.
Horažďovice - Boubín - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička v Boubíně. Kaple je dominantou vsi a je památkově chráněná. Pochází z roku 1870.
Horažďovice - Babín - kaple sv. Václava
Kaple byla postavena v roce 1904. V únoru roku 1923 při stavbě silnice z Horažďovic do Babína byl u kaple učiněn hromadný nález lidských kostí. Oltářní obraz sv. Václava ze 70. let minulého století pochází od Františka Janoty z Horažďovic.
Kaple je dominantou návsi.
Kaple je dominantou návsi.
Hnačov - kaple sv. Václava
Kaple sv. Václava v Hnačově.
Hlavňovice - Pích - kaplička
Kaplička v osadě Pích.
Hlavňovice - Milínov - kaplička
Kaplička v Milínově.
Hlavňovice - kostel sv. Jana Nepomuckého
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Hlavňovicích byl postaven v letech 1799 - 1808.
Hlavňovice - kaplička sv. Vojtěcha
Kaplička sv. Vojtěcha v Hlavňovicích byla postavena roku 1707 v barokním stylu.
Hlavňovice - Čeletice - kaplička
Kaplička v Čeleticích
Hartmanice - Palvínov - kaplička
Výklenková kaplička při cestě z Palvínova na Mouřenec stojí pravděpodobně na místě hrobu obětí třicetileté války. Kaplička je obehnána nízkou zídkou. Místu se říká pro pravděpodobný vztah k třicetileté válce švédské hroby.
Hartmanice - Loučová - kaple
Kaple v Loučové
Hartmanice - kostel sv. Kateřiny
Původně středověký kostel sv. Kateřiny v Hartmanicích. Kostel je pozdně gotický a do dnešní podoby byl upraven v 18. století.
Hartmanice - Javoří - kaplička
Kaplička v Javoří.
Hartmanice - Dobrá Voda - kostel sv. Vintíře
Kostel byl postaven v roce 1706 na místě dřevěné kaple, která zde podle archeologických nálezů stávala již v 11 století. V Dobré Vodě u Hartmanic se tak nachází asi jediný kostel na světě zasvěcený německému patronovi sv. Vintíři. V době vlády komunismu byl kostel využíván jako vojenské skladiště. Obnoven a znovu vysvěcen byl ve Vintířově jubilejním roce 1995 (950 let od Vintířova úmrtí).
O několik let později byl interiér kostela obohacen o umělecké unikáty: rozměrný skleněný oltář, čtrnáct skleněných plastik s tématikou křížové cesty a socha sv. Vintíře v životní velikosti jsou dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové. Oltář vytvořila přímo na Dobré Vodě ve svém domě.
Plastiky vznikly za významného finančního přispění programu Phare a Fondu česko-německé budoucnosti. Oltářní retabulum zhotovené v roce 2001 je pojednáno jako třídílný reliéf o rozměrech 4,5×3,2 m. Střední část oltáře znázorňuje Kristovu oběť na kříži, v postranních křídlech triptychu jsou vypodobněny postavy světců spojených s osobou sv. Vintíře a světci uctívanýnými ve střední Evropě. V levé části je zobrazen sv. Štěpán a jeho manželka sv. Gisela, sv. Vintíř, opat sv. Gothard, sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka Česká. Na pravém křídle je umístěn sv. Jan Křtitel, sv. Václav, patroni Evropy - Cyril a Metoděj, řezenský biskup sv. Wolfgang, císař Jindřich II Svatý a sv. Ludmila. Svým rozsahem a váhou bezmála čtyř tun se jedná o dílo ve skle ojedinělé, avšak navazující na tradici zpracování skla na Šumavě.
V současnosti bylo oltářní retabulum rozšířeno o další skleněná umělecká díla téže autorky a to křížovou cestu, sochu sv. Vintíře, menzu, ambon a především Betlém.
Před kostelem je studánka s léčivou vodou.
Ke vzniku kostela se váže pověst, kterou si místní předávali dlouhá léta ústním podáním.
Před třemi sty léty našel jeden pastýř z Kundratic v dutině jednoho stromu sochu svatého Vintíře a odnesl ji do Hartmanic. Druhý den socha z Hartmanic zmizela a objevila se zase v dutině toho stromu. To se opakovalo i přesto, že ji hartmaničtí přikovali k oltáři svého kostela nebo ji dali do kostela na Mouřenci.
To už lidé považovali za nadpřirozené znamení a nechali v místě, kam se socha do stromu stále vracela, postavit kapličku a později kostel.
Zdroj: www.muhartmanice.cz
O kostele sv. Vintíře a autorce skleněných předmětů v něm, vypráví pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=14
O několik let později byl interiér kostela obohacen o umělecké unikáty: rozměrný skleněný oltář, čtrnáct skleněných plastik s tématikou křížové cesty a socha sv. Vintíře v životní velikosti jsou dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové. Oltář vytvořila přímo na Dobré Vodě ve svém domě.
Plastiky vznikly za významného finančního přispění programu Phare a Fondu česko-německé budoucnosti. Oltářní retabulum zhotovené v roce 2001 je pojednáno jako třídílný reliéf o rozměrech 4,5×3,2 m. Střední část oltáře znázorňuje Kristovu oběť na kříži, v postranních křídlech triptychu jsou vypodobněny postavy světců spojených s osobou sv. Vintíře a světci uctívanýnými ve střední Evropě. V levé části je zobrazen sv. Štěpán a jeho manželka sv. Gisela, sv. Vintíř, opat sv. Gothard, sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka Česká. Na pravém křídle je umístěn sv. Jan Křtitel, sv. Václav, patroni Evropy - Cyril a Metoděj, řezenský biskup sv. Wolfgang, císař Jindřich II Svatý a sv. Ludmila. Svým rozsahem a váhou bezmála čtyř tun se jedná o dílo ve skle ojedinělé, avšak navazující na tradici zpracování skla na Šumavě.
V současnosti bylo oltářní retabulum rozšířeno o další skleněná umělecká díla téže autorky a to křížovou cestu, sochu sv. Vintíře, menzu, ambon a především Betlém.
Před kostelem je studánka s léčivou vodou.
Ke vzniku kostela se váže pověst, kterou si místní předávali dlouhá léta ústním podáním.
Před třemi sty léty našel jeden pastýř z Kundratic v dutině jednoho stromu sochu svatého Vintíře a odnesl ji do Hartmanic. Druhý den socha z Hartmanic zmizela a objevila se zase v dutině toho stromu. To se opakovalo i přesto, že ji hartmaničtí přikovali k oltáři svého kostela nebo ji dali do kostela na Mouřenci.
To už lidé považovali za nadpřirozené znamení a nechali v místě, kam se socha do stromu stále vracela, postavit kapličku a později kostel.
Zdroj: www.muhartmanice.cz
O kostele sv. Vintíře a autorce skleněných předmětů v něm, vypráví pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=14
Hartmanice - Březník - kaple sv. Vintíře
Kaple sv. Vintíře pod vrcholkem hory Březník a pod Vintířovou skálou. V místech posledního Vintířova působení stávala kdysi dřevěná kaplička. V 90. letech 20. století byla pod skálou kaplička zasvěcená sv. Vintíři obnovena.
Svatý Vintíř (asi 955 - 1045)
Vintíř je vlastně nejstarším známým obyvatelem Šumavy. Dříve než oblékl mnišské roucho, žil životem světského velmože. Pocházel totiž z mocného a bohatého rodu hrabat ze Schwarzburgu - Käfernburgu v Duryňsku, kde se narodil kolem roku 955. Byl příbuzným krále a pozdějšího císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále Štěpána I. Svatého.
Údajně již v mládí důvěrně znal jazyk svých slovanských poddaných, což se mu pak výtečně hodilo v pozdější misionářské a diplomatické činnosti.Podle životopisu byl Vintíř fyzicky mimořádně zdatným mužem, který vyjímečně ovládal zbraně i jízdu na koni.
Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s opatem kláštera v Niederaltaichu Gotthardem, který zde působil v letech 996 - 1022. Ve zralém věku, ve svých více než padesáti letech, se Vintíř rozhodl pro mnišství. Svými statky obdaroval kláštery v Hersfeldu a Göllingenu a pak se vydal za Gotthardem do benediktinského opatství v dolnobavorském Niederaltaichu na levém břehu Dunaje, poblíž dnešního Deggendorfu. Klášter už tenkrát měl za sebou bohatou historii, neboť byl založen v roce 731.
Po složení řeholního slibu Vintíř svůj život nezasvětil jen klášternímu odloučení, modlitbám a rozjímání v lesních samotách. Mnich Günther podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. V Čechách vedle své misijní činnosti napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederaltaichem. Dokládá to například zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederaltaichu Menharta opatem v Břevnově.
Významné úkoly byly Vintírovi svěřovány na poli tehdejší vysoké politiky v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.
Když 9. října 1045 Vintíř zemřel, český kníže Břetislav I. svolil k převozu poustevníkova těla do Břevnova, kde bylo pohřbeno v klášterním kostele.
Pramen: Vintířova stezka, vydalo město Hartmanice za finanční podpory Plzeňského kraje, 2007.
Svatý Vintíř (asi 955 - 1045)
Vintíř je vlastně nejstarším známým obyvatelem Šumavy. Dříve než oblékl mnišské roucho, žil životem světského velmože. Pocházel totiž z mocného a bohatého rodu hrabat ze Schwarzburgu - Käfernburgu v Duryňsku, kde se narodil kolem roku 955. Byl příbuzným krále a pozdějšího císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále Štěpána I. Svatého.
Údajně již v mládí důvěrně znal jazyk svých slovanských poddaných, což se mu pak výtečně hodilo v pozdější misionářské a diplomatické činnosti.Podle životopisu byl Vintíř fyzicky mimořádně zdatným mužem, který vyjímečně ovládal zbraně i jízdu na koni.
Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s opatem kláštera v Niederaltaichu Gotthardem, který zde působil v letech 996 - 1022. Ve zralém věku, ve svých více než padesáti letech, se Vintíř rozhodl pro mnišství. Svými statky obdaroval kláštery v Hersfeldu a Göllingenu a pak se vydal za Gotthardem do benediktinského opatství v dolnobavorském Niederaltaichu na levém břehu Dunaje, poblíž dnešního Deggendorfu. Klášter už tenkrát měl za sebou bohatou historii, neboť byl založen v roce 731.
Po složení řeholního slibu Vintíř svůj život nezasvětil jen klášternímu odloučení, modlitbám a rozjímání v lesních samotách. Mnich Günther podnikal misijní cesty a účastnil se aktivně politického života. V Čechách vedle své misijní činnosti napomáhal rozvoji užších kontaktů Břevnovského kláštera s Niederaltaichem. Dokládá to například zvolení někdejšího Vintířova spolubratra z Niederaltaichu Menharta opatem v Břevnově.
Významné úkoly byly Vintírovi svěřovány na poli tehdejší vysoké politiky v diplomatických jednáních mezi českými a německými panovníky.
Když 9. října 1045 Vintíř zemřel, český kníže Břetislav I. svolil k převozu poustevníkova těla do Břevnova, kde bylo pohřbeno v klášterním kostele.
Pramen: Vintířova stezka, vydalo město Hartmanice za finanční podpory Plzeňského kraje, 2007.
Frymburk - kaple sv. Antonína
Novogotická kaple sv. Antonína ve Frymburku pochází z konce 19. století.
Dražovice - kaple sv. Václava
Kaplička na návsi v Dražovicích.
Domoraz - kaplička sv. Anny
Kaplička sv. Anny v Domorazi na návsi.
Dolany - Výrov - kaplička
Kaplička ve Výrově u Malechova
Dolany - Svrčovec - kaple
Kaplička na návsi ve Svrčovci. Kaple byla postavena v roce 1875 k poctě sv. Anny, a to na místě, kde byla původně dřevěná zvonice. V blízkosti této zvonice stávala na kamenné podezdívce socha sv. Anny, která byla následně umístěna jako oltář v nově vystavěné kapli. Ta byla vysvěcena vikářem Aloisem Matoušovským z Dolan.
Dolany - kostel sv. Petra a Pavla
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven v letech 1794 - 99. Přízemí věže je patrně ze 17. století a je zbytkem staršího kostela. Dějiny kostela začínají již ve 14. století (1384), ale původní stavba se nedochovala, protože koncem 14. století došlo ke zbourání starého kostela a k výstavbě nového. Základní kámen byl položen v roce 1797. Kámen byl vykopaný u vsi Svrčovci, a do kamene byly vloženy ostatky svatých mučedníků Pia, papeže Prima, Placida a Reperáta, tehdejší mince a dvě listiny psané česky a latinsky. Ze starého kostela zůstala jen stará věž 32 m vysoká.
Ke stavbě byl použit materiál ze zrušené kaple sv. Jana Křtitele nad Týncem a ze zrušeného kostela sv. Wolfgagnga z Chudenic. Nový kostel byl posvěcen roku 1799. Je jednolodní s postraními chory a dvěma sakristiemi, 23 m dlouhý a 16 m široký.
Vnitřní vybavení kostela pochází až na několik vyjímek většinou z 19. století. Hlavní oltář je dřevěný, mramorovaný se zlatými ornamenty, pozdně renesančního slohu z konce 16. století. V roce 1872 byly zhotoveny dva postranní oltáře: svatého kříže a zemských patronů. Ze stejného období je i kazatelna. Křížová cesta byla zakoupena v roce 1859 od plzeňského malíře Herzoga, který také namaloval hlavní oltářní obraz sv. Petr a Pavel u Matky Boží Pomocné (1858). V jubilejním roce 1897 byl pořízen oltář Panny Marie Lurdské. Socha s jeskyní pochází z Tyrolska.
K nejstarším částem kostela patří kříž na levém bočním oltáři, který dal postavit Jan Fischer v roce 1664 a v pravém rohu lavarotia se nachází zbytek refektáře jezuitské koleje z Klatov z konce 16. století.
Pramen: informace vyvěšené v kostele v Dolanech
Ke stavbě byl použit materiál ze zrušené kaple sv. Jana Křtitele nad Týncem a ze zrušeného kostela sv. Wolfgagnga z Chudenic. Nový kostel byl posvěcen roku 1799. Je jednolodní s postraními chory a dvěma sakristiemi, 23 m dlouhý a 16 m široký.
Vnitřní vybavení kostela pochází až na několik vyjímek většinou z 19. století. Hlavní oltář je dřevěný, mramorovaný se zlatými ornamenty, pozdně renesančního slohu z konce 16. století. V roce 1872 byly zhotoveny dva postranní oltáře: svatého kříže a zemských patronů. Ze stejného období je i kazatelna. Křížová cesta byla zakoupena v roce 1859 od plzeňského malíře Herzoga, který také namaloval hlavní oltářní obraz sv. Petr a Pavel u Matky Boží Pomocné (1858). V jubilejním roce 1897 byl pořízen oltář Panny Marie Lurdské. Socha s jeskyní pochází z Tyrolska.
K nejstarším částem kostela patří kříž na levém bočním oltáři, který dal postavit Jan Fischer v roce 1664 a v pravém rohu lavarotia se nachází zbytek refektáře jezuitské koleje z Klatov z konce 16. století.
Pramen: informace vyvěšené v kostele v Dolanech
Dobršín - kaplička I
Kaplička v Dobršíně.
Dobršín - kaple Nejsvětější Trojice
Novogotická kaple na návsi z roku 1869 je evidována jako památka I. kategorie. V období před rokem 2000 byl objekt příkladným způsobem opraven nákladem obce Dobršín; v r. 1997 byl zčásti restaurován mobiliář (7 soch světců), konzervován obraz hlavního novogotického oltáře a restaurováno sousoší Nejsvětější Trojice nad hlavním oltářem; kříž byl opraven v roce 1996; svým řešením a hmotou kaple dotváří neopakovatelný charakter dobršínské návsi, která patří k perlám lidového stavitelství v oblasti českého západu.
Dlažov - Miletice - kaple Sv. Jana Nepomuckého
Zajímavá návesní kaple postavená v barokním slohu z roku 1766. Dominantou osady Miletice je kaple na návsi, která je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Tradiční jsou miletické pouti k výročí tohto světce.
Dlažov - kostel sv. Antonína Paduánského
Kostel je skrovná stavba prostého slohu z 18.století. Stojí na parcele bývalého hřbitova. Je dokladem dosti častého případu přebudování i zvětšování sakrálních staveb. Od nepaměti stávala v Dlažově kaple zasvěcená Panně Marii. Původní podoba jest zachována ve zdivu v lodi nynějšího farního kostela sv. Antonína Paduánského, k níž byly později přistavěny věž a presbytář.
Dlažov - kaple Svaté Markéty
Kaple byla postavena roku 1886 na kopci nad Dlažovem a byla zasvěcena sv. Markétě. Dříve na tomto místě stávala kaple dřevěná. Kaple byla postavena v gotickém slohu a její výstavba započala z podnětu pana Josefa Jokla rolníka z Dlažova, který věnoval na stavbu 600 zlatých. Roku 1887 byla kaple slavnostně vysvěcena při účasti 25 kněží a veliké účasti lidstva z celého okolí. Kaple je dnes známé poutní místo, Pouť se zde koná v červenci na sv. Markétu.
Čímice - kostel sv. Cyrila a Metoděje
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Čímicích na návsi.
Číháň - Plánička - kříž
Kříž u Pláničky.
Číhaň - Plánička - kaplička
Kaplička Panny Marie na návsi v Pláničce.
Číhaň - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaple sv. Jana Nepomuckého u Číhaně.
Červené Poříčí - kaplička sv. Jana Nepomuckého
Kaplička sv. Jana Nepomuckého v Červeném Poříčí z druhé poloviny 18. století. Výklenková kaplička stojí u silnice do Švihova mezi domy č.p. 13 a 93. Kaple je památkově chráněná.
V obci se v minulosti nacházely ještě další dvě kapličky obdobného tvaru, a to před čp. 47 a u Vodotečského dvora při hlavní silnici; tato poškozena v dubnu roku 1945 při náletu hloubkových spojeneckých letců na skryté německé kolony automobilů, následně stržena.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
V obci se v minulosti nacházely ještě další dvě kapličky obdobného tvaru, a to před čp. 47 a u Vodotečského dvora při hlavní silnici; tato poškozena v dubnu roku 1945 při náletu hloubkových spojeneckých letců na skryté německé kolony automobilů, následně stržena.
Pramen: www.mistnidedictviposumavi.cz
Červené Poříčí - kaple Nejsvětějšího Srdce Páně
Kaple Nejsvětějšího Srdce Páně (Srdce Krista Páně) v Červeném Poříčí postavená kolem roku 1713. Stavebně kaple odpovídá pozdně barokním aktivitám na zámku, vedle kterého stojí. Kaple byla dříve propojena se zámkem krytou dřevěnou chodbou nad silnicí.
Černíkov - Slavíkovice - kostel sv. Josefa
Kostel svatého Josefa ve Slavíkovicích byl postaven v roce 1827. Odborníky je řazen mezi hodnotnou klasicistní architekturu. Slavíkovice byly dříve sídlem farního obvodu a sídlem fary. Původně tu vznikla v roce 1785 lokálie, která byla v roce 1857 povýšena na faru.
Na návsi na místě kaple připomínané v roce 1716, byl postaven zmiňovaný kostel a zasvěcený sv. Josefu.
Na návsi na místě kaple připomínané v roce 1716, byl postaven zmiňovaný kostel a zasvěcený sv. Josefu.
Břežany - kaple sv. Jana Nepomuckého
Kaplička v Břežanech byla postavena kolem roku 1850.Na oltáříku kaple je socha sv. Jana Nepomuckého. Kaple je součástí vesnické památkové zóny vyhlášené v roce 1995. Datace vzniku kaple odpovídá období prudkého stavebního růstu v lokalitě v duchu tzv. lidového klasicismu.
Pramen: Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Pramen: Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010.
Břežany - kaple sv. Anny
Kaple sv. Anny u Břežan.Kaple je postavena v lesíku nad obcí u studánky s léčivým pramenem. Kaple byla postavena v roce 1760 pod patronací horažďovického panství. Kaple je významnou památkou barokního původu i význačným krajinotvorným prvkem.
Oltář pochází z první poloviny 18. století a je na něm vyobrazena sv. Anna od J. Konráda z roku 1760. Oltář byl obnoven v letech 1791 a 1893.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Oltář pochází z první poloviny 18. století a je na něm vyobrazena sv. Anna od J. Konráda z roku 1760. Oltář byl obnoven v letech 1791 a 1893.
Pramen: Smolík Luboš, Kaple a kapličky Horažďovicka, vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, 2010
Bukovník - kostel svatého Václava
Pozdně románský kostel z 13. století byl na konci 17. století přestavěn a rozšířen o kapli svatého Josefa, nahrazenou v roce 1690 kaplí Panny Marie.Kostel sv. Václava je jediný, dodnes existující svědek, i když nikoli ve zcela původní podobě, spojující minulost se současností. Byl vybudován vladykou Dobczem (Dobiášem – Tobiášem) z Bukovníka, který je jmenován v listině Přemysla Otakara II. z r. 1251 (farní kronika kostela v Bukovníku), jenž měl v erbu jakousi mříž, a který si vystavěl při kostele své sídlo – tvrz. Tato měla být propojena s věží kostela pavlačí na tribunu (kruchtu), takže zděný kostel byl v době ohrožení dřevěné tvrze útočištěm jejího osazenstva.
V současné době má kostel pozdně barokní úpravu exteriérú i interiérů.
Pramen: Novák Ladislav, Obec Bukovník, 2011
V současné době má kostel pozdně barokní úpravu exteriérú i interiérů.
Pramen: Novák Ladislav, Obec Bukovník, 2011
Budětice - Vlkonice - kaplička I
Kaplička ve Vlkonicích
Budětice - Vlkonice - kaplička
Kaplička ve Vlkonicích
Budětice - Lipová Lhota - kaplička
Kaplička v Lipové Lhotě
Budětice - kostel sv. Petra a Pavla
Kostel pozdně románský z doby těsně před polovinou 13. století. Gotická věž byla připojena dodatečně.
Budětice - kaplička
Kaplička sv. Jana Nepomuckého v Buděticích.
Brnířov - kaplička svatého Martina
Kaplička sv. Martina stojí na návsi od roku 1854.
Bolešiny - Slavošovice - kaple
Kaple sv. Jana Nepomuckého na návsi v osadě Slavošovice.
Bolešiny - Kroměždice - kaplička
Kaplička v Kroměždicích
Bolešiny - kaplička
Kaplička byla vybudována kolem roku 1775.
Bolešiny - Čínovec - kaple Panny Marie na Stráni
Kaple byla postavena v roce 1897. Nechal ji postavit mlynář Nejdl, který vlastnil mlýn před panem Horou. Kaple byla vysvěcena 11. září 1898.V kapli je socha Panny Marie v nadživotní velikosti, která stávala v původní dřevěné kapličce, jež vyhořela. Kapli v roce 2007 opravil v čínovský kovář pan Trefanec. Kaple byla následně v květnu téhož roku znovu vysvěcena.
Roku 2008 byl do věže kaple zavěšen a slavnostně vysvěcen nový zvon Štěpán z dílny pana Rudolfa Matějky z Plzně.
Roku 2008 byl do věže kaple zavěšen a slavnostně vysvěcen nový zvon Štěpán z dílny pana Rudolfa Matějky z Plzně.
Bolešiny - Domažličky - kaplička
Kaplička v Domažličkách
Biřkov - kaplička
Kaple je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému a nachází se při hlavní silnici mezi domy č.p. 4 a 5. Stavba je z konce 18. století.
Běšiny - Úloh - kaplička sv. Petra a Pavla
Kaplička sv. Petra a Pavla na návsi v Úlohu
Běšiny - Kozí - kaplička sv. Václava
Kaplička na návsi v Kozí. Kaplička v Kozí stávala od dávných dob proti hospodě a nevědělo se komu je zasvěcena. Po zřízení silnice ze Strážova byla kaplička v jejím těsném sousedství a docházelo k poškozování zdiva povozy. Proto se v roce 1929 obecní zastupitelstvo usneslo postavit kapličku novou na jiném místě. Oltář do ní zhotovil truhlář Wolf z Úloha.
Kaplička byla slavnostně vysvěcena 6. 10. 1929 a zasvěcena sv. Václavu. Účast na slavnosti byla značná. Za účasti zastupitelstva, místního hasičského sboru a družiček, vyhrávala hudba. Z Běšin přišlo procesí se třemi trůny.
Kaplička byla slavnostně vysvěcena 6. 10. 1929 a zasvěcena sv. Václavu. Účast na slavnosti byla značná. Za účasti zastupitelstva, místního hasičského sboru a družiček, vyhrávala hudba. Z Běšin přišlo procesí se třemi trůny.
Běšiny - kostel Navštívení Panny Marie
Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání.
Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí. Historie kostela.
Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na jednolodní farní kostel s presbytářem s pětibokým závěrem směrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání.
V roce 1781 došlo v Běšinách k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel. Po jeho rekonstrukci byl do něho převezen z kostela sv. Bartoloměje, který již tehdy hrozil sesutím, zvon a veškeré náčiní pro bohoslužby. Kostel Navštívění Panny Marie se tak stal kostelem farním.
Původně měla kaple jeden zvon, po přivezení dalšího od sv. Bartoloměje měl kostel zvony dva a třetí mu darovala kaple sv. Jana Nepomuckého z lesa v Oboře u Týnce, která byla také zavřená. Z této kaple pocházejí také varhany darované běšinskému kostelu.
První zvon kostela v Běšinech je z roku 1579, váží 4 metrické centy a je zasvěcen sv. Bartoloměji. Druhý zvon - umíráček - je z roku 1631, je zasvěcen Panně Marii a váží asi 50 liber. Třetí zvon, který vážil asi 125 liber a byl zasvěcen sv Janu Nepomuckému, visel na věži až do roku 1867, kdy praskl. Nový zvon, který sem byl umístěn místo něho, byl zasvěcen stejnému světci. Za I. světové války byl tento zvon zabaven a nový zvon byl na věž umístěn až v roce 1926 s obrazem sv. Václava. Ve druhé světové válce v roce 1942 byl i tento zvon zabaven a odevzdán pro válečné účely. Ještě téhož roku byl sňat i zvon z roku 1631. Ten byl však v roce 1945 vrácen. Přivezli ho čeští vojáci, kteří se vrátili z Anglie.
V roce 1902 se uskutečnila velká rekonstrukce kostela, při které byl rozšířen o 5,5 metru. Další rozsáhlé úpravy ve výši 4,5 milionu korun byly provedeny v letech 2005 až 2006 za finančního přispění EU z iniciativy Interreg IIIA.
Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí. Historie kostela.
Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na jednolodní farní kostel s presbytářem s pětibokým závěrem směrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání.
V roce 1781 došlo v Běšinách k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel. Po jeho rekonstrukci byl do něho převezen z kostela sv. Bartoloměje, který již tehdy hrozil sesutím, zvon a veškeré náčiní pro bohoslužby. Kostel Navštívění Panny Marie se tak stal kostelem farním.
Původně měla kaple jeden zvon, po přivezení dalšího od sv. Bartoloměje měl kostel zvony dva a třetí mu darovala kaple sv. Jana Nepomuckého z lesa v Oboře u Týnce, která byla také zavřená. Z této kaple pocházejí také varhany darované běšinskému kostelu.
První zvon kostela v Běšinech je z roku 1579, váží 4 metrické centy a je zasvěcen sv. Bartoloměji. Druhý zvon - umíráček - je z roku 1631, je zasvěcen Panně Marii a váží asi 50 liber. Třetí zvon, který vážil asi 125 liber a byl zasvěcen sv Janu Nepomuckému, visel na věži až do roku 1867, kdy praskl. Nový zvon, který sem byl umístěn místo něho, byl zasvěcen stejnému světci. Za I. světové války byl tento zvon zabaven a nový zvon byl na věž umístěn až v roce 1926 s obrazem sv. Václava. Ve druhé světové válce v roce 1942 byl i tento zvon zabaven a odevzdán pro válečné účely. Ještě téhož roku byl sňat i zvon z roku 1631. Ten byl však v roce 1945 vrácen. Přivezli ho čeští vojáci, kteří se vrátili z Anglie.
V roce 1902 se uskutečnila velká rekonstrukce kostela, při které byl rozšířen o 5,5 metru. Další rozsáhlé úpravy ve výši 4,5 milionu korun byly provedeny v letech 2005 až 2006 za finančního přispění EU z iniciativy Interreg IIIA.
Běhařov - kostel Svatého Prokopa
Kostel je původem raně gotický z doby po polovině 13.století, patrně včetně věže, později rozšířen o barokní závěr, v roce 1693 byla věž zvýšena. K obdélné lodi je připojeno uzavřené kněžiště s hranolovou věží s drobnými střílnovitými okénky při severním boku. Okna kostela jsou polokruhová, věž je opatřená mohutným dodatečným opěrákem má nízkou jehlancovou střechu.
zříceniny, tvrze
Týnec - Loreta - zřícenina kostela sv. Jana Nepomuckého
Kaple byla postavena roku 1730 Maxmiliánem Norbertem Krakowským. Dnes je z čtyřboké barokní kaple pouze torzo v lese nedaleko osady Loreta. V období mezi světovými válkami sloužila stavba krátce jako rozhledna.
