Lučice roubená obytná chalupa č.p. 2

Interiér stavby prodělal v průběhu věků celou řadu změn; od dýmné jizby přešla chalupa až ke světnici, která sama byla upravována; prozatím poslední stavební zásahy se realizovaly v 90. letech 20. století; budova si uchovala mnohé stavební konstrukce ještě středověkého původu, především pak srubové stěny s dýmným otvorem nebo dřevěný sedlový portálek vybavený dveřmi s gotickým zámkem.

Součástí lučické usedlosti čp. 2 také jsou volně stojící chlévy situované ve dvoře proti obytnému stavení, stavba zděná z lomového kamene má sedlovou střechu s polovalbou, krytou taškou bobrovkou; interiér budovy je zastropen třemi poli plackových kleneb; přestože dvůr svými rozměry představuje spíše prototyp menší usedlosti, je pro kopcovitou krajinu Chudenicka typickým zástupcem hospodářství provozovaných zdejším selským stavem; okolní zástavba je z větší části přízemní, v některých případech se jedná o domy s polopatrem; stojí v tradičních hmotách a spolu s okolní krajinou dotvářejí svébytný charakter sídla.

Dvůr čp. 2 ležel k roku 1838 na parcele pozemkového čísla 14; v čele statku, na jeho severní straně, ležel v místech dnešního obytného stavení nespalný objekt obdélného půdorysu, podélnou osou situovaný ve směru západ – východ; jižně od něho se při západní straně dvora nacházel jiný nespalný objekt vyzdvižený na půdoryse písmene L, situovaný ve vztahu k silnici v tzv. okapové orientaci; jižní stranu statku ohraničoval spalný objekt, založený na obdélném půdoryse podélnou osou ve směru západ – východ; od východu ke dvoru čp. 2 přiléhal jiný statek, který byl založen na pozemku pč.15; byl složen ze tří staveb, dvou spalných a jednoho zděného objektu, který od východu bezprostředně navazoval na dům dvora čp. 2; pouze teoreticky se lze domnívat, že jde o původně jednu velkou usedlost, která byla sekundárně rozdělena na dvě přibližně stejně velké části, s obytnými objekty na severu; přestože dům čp. 2 je prokazatelně roubený, byl císařskými komisary klasifikován jako objekt nespalný, tedy zděný; jde o zajímavý, ne však ojedinělý příklad hodnocení objektu nikoliv podle stavebního materiálu, ale vzhledu obvodového pláště; lze se proto domnívat, že k roku 1838 byl dům již omítnutý a v této podobě setrval až do 80. let 20. století, kdy byl po objevu dymného otvoru zbaven vnějších omítek.

• Fotogalerie