Navigace
Obsah
Vřeskovice - obec
Adresa
Vřeskovice 112334 01 Přeštice
GPS: 49° 31′ 31.564″N 13° 16′ 15.988″E
První písemná zmínka o obci je z roku 1352, kdy Vřeskovice patřily pánům z Drslaviců. Tomuto rodu patřila například panství v Liticích, Žinkovech, Chudenicích, Roupově a také ve Švihově. Rod pánů z Vřeskovic byl značně rozvětvený a tak se statek dědictvím neustále drobil.
Lidová mluva
(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)
Mluva lidí se dost liší od spisovné řeči a je jakýmsi přechodem k chodskému nářečí. Pátý pád podstatných jmén rodu ženského se rovná prvnímu a koncovka se prodlužuje (např. Pepká, Barká). V sedmém pádě množného čísla podstatného jména se prodlužuje kmenová samohláska (npř. párou, dráhou). Místo koncovky -ovic se říká -ojc (např. Berkojc). U přídavných jmen se místo koncovky -ý říká ej (např. zlej, dobrej), místo -í klade se -ý (např. dobrý lidi, starý kamarádi). Místo -ých říká se -ejch (např. tlustejch, malejch), místo -ými říká se -ejma (např. špatnejma). U zájmen místo ji ( 4.pád ženského rodu) říká se jí, místo je (4.pád středního rodu) říká se ho, místo ti (3.pád) říká se dám tě, místo správného tvaru - nech mne (4.pád) říká se nech mi, číslovky se nesprávně vyslovují takto: ve dvouch, po třech. Jako na Chodsku i zde se říká: hde, hdy, dyž, tepřiv, hřibet, tádle, vonehdá. Často se zaměňují samohlásky ve slově: síci (sekati), polodne (poledne), zíblo mě (záblo mě). Kmenová samohláska a zní skoro jako o. Používá se i mnoho germanismů: furt, kór, holt, máš recht, hejcuk (skrytá stoka). Zvláště mnoho germanismů užívají dosud živnostníci při pojmenování nářadí.
Pramen: Martin Kříž, Toulky minulostí Vřeskovic, vydala Arkáda pro Obecní úřad Vřeskovice, 2002
Lidová mluva
(Podle zápisů v obecní kronice ze 40. let 20. století)
Mluva lidí se dost liší od spisovné řeči a je jakýmsi přechodem k chodskému nářečí. Pátý pád podstatných jmén rodu ženského se rovná prvnímu a koncovka se prodlužuje (např. Pepká, Barká). V sedmém pádě množného čísla podstatného jména se prodlužuje kmenová samohláska (npř. párou, dráhou). Místo koncovky -ovic se říká -ojc (např. Berkojc). U přídavných jmen se místo koncovky -ý říká ej (např. zlej, dobrej), místo -í klade se -ý (např. dobrý lidi, starý kamarádi). Místo -ých říká se -ejch (např. tlustejch, malejch), místo -ými říká se -ejma (např. špatnejma). U zájmen místo ji ( 4.pád ženského rodu) říká se jí, místo je (4.pád středního rodu) říká se ho, místo ti (3.pád) říká se dám tě, místo správného tvaru - nech mne (4.pád) říká se nech mi, číslovky se nesprávně vyslovují takto: ve dvouch, po třech. Jako na Chodsku i zde se říká: hde, hdy, dyž, tepřiv, hřibet, tádle, vonehdá. Často se zaměňují samohlásky ve slově: síci (sekati), polodne (poledne), zíblo mě (záblo mě). Kmenová samohláska a zní skoro jako o. Používá se i mnoho germanismů: furt, kór, holt, máš recht, hejcuk (skrytá stoka). Zvláště mnoho germanismů užívají dosud živnostníci při pojmenování nářadí.
Pramen: Martin Kříž, Toulky minulostí Vřeskovic, vydala Arkáda pro Obecní úřad Vřeskovice, 2002
