Navigace
Obsah
Petrovice u Sušice - Jiřičná - místní část obce
Adresa
Petrovice u Sušice - Jiřičná342 01 Sušice
GPS: 49° 12′ 20.619″N 13° 26′ 43.603″E
Jiřičná je místní částí obce Petrovice u Sušice. Za nejstarší doby byla ves rozdělena asi na dvě části. První patřila Zdeboru Čejkovi z Čejetic a druhá Vladykům z Miloňovic. V průběhu 16. stol. se na Jiřičenském panství vystřídali mnozí majitelé mimo jiné i známější Jiřík Harant z Polžic. V roce 1717 kupuje Jiřičnou Jan Hynek Wiedersberg, který 19.1.1719 získává od Vatikánu zvláštní papežskou bulu, jíž se povolovala nová úprava kaple. O toto povolení požádalo tehdejší bratrstvo N.N. jména Ježíše, Marie a Josefa, jehož členem byl nejen tehdejší majitel Jiřičenského panství, ale také jeho manželka Maximiliana Veronika. Za tři roky a to 9.10.1722 byla již nově upravená kaple slavnostně vysvěcena a zasvěcena sv. Anně. K této příležitosti vytvořil tehdejší mistr českého baroka Ignác Raab nový oltářní obraz sv. Anny, který tuto kapli zdobí dodnes. V ten den bylo také stvrzeno, že pro budoucí časy jsou péčí o kapli pověřeni majitelé zámečku Jiřičná. Dle pověsti, která se k tomuto místu váže, má každý majitel klíče od pokladu v kopci Hrnčíř.
Pramen: různé zdroje
První písemná zpráva o Jiřičné je z roku 1413, kdy Zdebor Čejka z Čejetic prodal ves Oldřichu Babkovi z Kvasejovic. Tehdy zde byl panský dvůr, pivovar, mlýn a kovárna. V 15. století byla ves rozdělena na několik dílů a po polovině 16. století se stala samostatným statkem. Vystřídalo se zde několik šlechtických rodů - pánové ze Svojšic, Mlázovští z Těšnice, Lipovští z Lipoyic, či Fruweinové z Podolí.
Ve zprávě z roku 1543 se zde připomíná krčma, mlýn a vybírání cla. Tvrz v Jiřičné byla postavena zřejmě krátce po polovině 16. století. Počátkem 18. století byla přeměněna na jednoduchý zámeček na půdorysu obdélníka. V letech 1719 - 1722 v něm tehdejší majitel Jan Ignác Vidršpergár vybudoval kapli zasvěcenou sv. Anně a sv. Josefovi. V roce 1790 ve vsi stálo 9 domů. Za dalších 50 let už 20 stavení se 127 obyvateli. Od druhé poloviny 18. století se v držení Jiřičné vystřídalo několik většinou měšťanských rodin (ovesní baroni) - Reinischovi, Schreinerovi, Šebestovi...
Při zámku byl v 19. století panský dvůr s ovčínem a pivovar, který produkoval 400 - 600 hl piva ročně (v roce 1710 uvařil pouhých 12,5 hl piva za rok). Pivovar, který zde stál už od středověku ukončil svoji činnost v roce 1929. V jeho prostorách byly nějakou dobu sklady protivínského piva.
V roce 1860 získali Jiřičnou Abelové, majitelé skláren a připojili k ní i statek Kojšice, který vlastnili už od roku 1852. V roce 1890 koupil tento majetek JUDr. Emanuel Forster, rakouský ministr železnic. Od něho jej pak převzali spříznění Heintschelové z Heineggu. Poslednímu majiteli z tohoto rodu, Georgovi, byl majetek za aktivní podporu nacizmu zabaven. Za své zločiny byl po válce odsouzen a popraven v Klatovech. Vlevo od tohoto stavení se nachází památná lípa.
Nad Jiřičnou se vypíná 622 m vysoký vrch Hrnčíř. Na jeho zalesněném východním výběžku zakončeném skalou stál ve středověku hrádek. Pevnost byla chráněna od přístupové západní strany zdvojenými příkopy. Vnitřní plocha hrádku je bez nadzemních stop zdiva. Archeologové datovali existenci hrádku do doby od konce 12. století do poloviny 13. století. Hrádek vybudoval neznámý stavebník nejspíše na ochranu dálkové soumarské cesty, která pod ním vedla.
Pramen: vysvětlující tabule v Jiřičné
A ještě pověst:
Kdysi dávno se vypínaly na vršku Hrnčíř blízko Jiřičné a Petrovic masivní zdi hradu obehnaného mohutnými valy. Zde zasypán bohatstvím vládnul oblíbený a spravedlivý pán. Jeho velkou slabostí však byly tři marnotratné dcery, kterým vynahrazoval matčinu lásku hýčkáním. Jak míjel čas dcery dospěly a na hrad začali jezdit první nápadníci. V té době dívky propadly sváru a otec oslepen přílišnou láskou jim již nedokázal odmítnout ani sebemenší vrtoch. Až jednou, když ohlásil svou návštěvu věhlasný rytíř si dívky, které už nevěděly co si obléci, vymyslely ten nejmarnotratnější nápad."Dejme si udělat střevíce z chleba".
Otec se však pro tentokrát zalekl a své dcery varoval. "Chléb je Boží dar a můžeme děkovat Bohu, je-li ho pro každého dost. Bylo by velkým hříchem po něm šlapat."
Nakonec otec přeci jen svolil a sotvaže jejich nožky vklouzly do chlebových střevíců strhlo se Boží dopuštění. Když se nebe opět vyjasnilo, na vršku již hrad nestál, zbyla po něm jen hromada kamení, která je tam dodnes. Hrad s hradním pánem i s jeho bohatstvím se propadl hluboko vně kopec. Hradní dcery se proměnily v kachničky plovoucí na potoce pod Hrnčířem a poklad střeží hradní černý pes. Sice se na Velký pátek každoročně země nad pokladem podle vyprávění otvírá, ale stále se čeká na odvážlivce, který poklad najde.
Pramen: různé zdroje
Pramen: různé zdroje
První písemná zpráva o Jiřičné je z roku 1413, kdy Zdebor Čejka z Čejetic prodal ves Oldřichu Babkovi z Kvasejovic. Tehdy zde byl panský dvůr, pivovar, mlýn a kovárna. V 15. století byla ves rozdělena na několik dílů a po polovině 16. století se stala samostatným statkem. Vystřídalo se zde několik šlechtických rodů - pánové ze Svojšic, Mlázovští z Těšnice, Lipovští z Lipoyic, či Fruweinové z Podolí.
Ve zprávě z roku 1543 se zde připomíná krčma, mlýn a vybírání cla. Tvrz v Jiřičné byla postavena zřejmě krátce po polovině 16. století. Počátkem 18. století byla přeměněna na jednoduchý zámeček na půdorysu obdélníka. V letech 1719 - 1722 v něm tehdejší majitel Jan Ignác Vidršpergár vybudoval kapli zasvěcenou sv. Anně a sv. Josefovi. V roce 1790 ve vsi stálo 9 domů. Za dalších 50 let už 20 stavení se 127 obyvateli. Od druhé poloviny 18. století se v držení Jiřičné vystřídalo několik většinou měšťanských rodin (ovesní baroni) - Reinischovi, Schreinerovi, Šebestovi...
Při zámku byl v 19. století panský dvůr s ovčínem a pivovar, který produkoval 400 - 600 hl piva ročně (v roce 1710 uvařil pouhých 12,5 hl piva za rok). Pivovar, který zde stál už od středověku ukončil svoji činnost v roce 1929. V jeho prostorách byly nějakou dobu sklady protivínského piva.
V roce 1860 získali Jiřičnou Abelové, majitelé skláren a připojili k ní i statek Kojšice, který vlastnili už od roku 1852. V roce 1890 koupil tento majetek JUDr. Emanuel Forster, rakouský ministr železnic. Od něho jej pak převzali spříznění Heintschelové z Heineggu. Poslednímu majiteli z tohoto rodu, Georgovi, byl majetek za aktivní podporu nacizmu zabaven. Za své zločiny byl po válce odsouzen a popraven v Klatovech. Vlevo od tohoto stavení se nachází památná lípa.
Nad Jiřičnou se vypíná 622 m vysoký vrch Hrnčíř. Na jeho zalesněném východním výběžku zakončeném skalou stál ve středověku hrádek. Pevnost byla chráněna od přístupové západní strany zdvojenými příkopy. Vnitřní plocha hrádku je bez nadzemních stop zdiva. Archeologové datovali existenci hrádku do doby od konce 12. století do poloviny 13. století. Hrádek vybudoval neznámý stavebník nejspíše na ochranu dálkové soumarské cesty, která pod ním vedla.
Pramen: vysvětlující tabule v Jiřičné
A ještě pověst:
Kdysi dávno se vypínaly na vršku Hrnčíř blízko Jiřičné a Petrovic masivní zdi hradu obehnaného mohutnými valy. Zde zasypán bohatstvím vládnul oblíbený a spravedlivý pán. Jeho velkou slabostí však byly tři marnotratné dcery, kterým vynahrazoval matčinu lásku hýčkáním. Jak míjel čas dcery dospěly a na hrad začali jezdit první nápadníci. V té době dívky propadly sváru a otec oslepen přílišnou láskou jim již nedokázal odmítnout ani sebemenší vrtoch. Až jednou, když ohlásil svou návštěvu věhlasný rytíř si dívky, které už nevěděly co si obléci, vymyslely ten nejmarnotratnější nápad."Dejme si udělat střevíce z chleba".
Otec se však pro tentokrát zalekl a své dcery varoval. "Chléb je Boží dar a můžeme děkovat Bohu, je-li ho pro každého dost. Bylo by velkým hříchem po něm šlapat."
Nakonec otec přeci jen svolil a sotvaže jejich nožky vklouzly do chlebových střevíců strhlo se Boží dopuštění. Když se nebe opět vyjasnilo, na vršku již hrad nestál, zbyla po něm jen hromada kamení, která je tam dodnes. Hrad s hradním pánem i s jeho bohatstvím se propadl hluboko vně kopec. Hradní dcery se proměnily v kachničky plovoucí na potoce pod Hrnčířem a poklad střeží hradní černý pes. Sice se na Velký pátek každoročně země nad pokladem podle vyprávění otvírá, ale stále se čeká na odvážlivce, který poklad najde.
Pramen: různé zdroje
