Navigace
Obsah
Loučim - obec
Adresa
Loučim 2345 06 Kdyně
GPS: 49° 22′ 1.408″N 13° 6′ 43.611″E
Loučim leží v polovině cesty mezi Klatovy a Domažlicemi a je vstupní branou do Kdyňské kotliny a dolního Chodska. První zmínka je z roku 1357.
Již tehdy byl gotický kostel Narození Panny Marie nejoblíbenějším poutním místem v celém Pošumaví. Je zde uschována kopie sošky tzv. Černé loučimské Madony, která má v hlavě zaseknutý meč. Původní, podle pověsti zázračná, soška je uchována v nynějším františkánském klášteře v bavorském městečku Neukirchen beim Heiligen Blut (Nové Kostely). Na hřbitově u kostela je pochován český básník a spisovatel, představitel májovců, Rudolf Mayer.
Dále se zde nachází fara v barokním slohu z 2. poloviny 18. století, státem chráněné lípy, socha sv. Jana Nepomuckého, pomník Mistra Jana Husa a stará roubená chalupa (čp. 3) zapsaná v seznamu kulturních památek.
Obec i její okolí nabízí krásné výhledy na panorama jihozápadní Šumavy a dobře značené turistické cesty okolními lesy.
Pramen: leták Kdyňsko, vydalo Sdružení obcí Kdyňska, r. 2009
Loučim – rodina obrů vystavěla kostel
Podle pověsti vystavěla zdejší kostel Narození Panny Marie obří rodina. Materiál brali z místní Černé skály, a když stavbu dokončili, odešli. Další pověst praví, že název obce vznikl podle loučení obyvatel s obry.
Přímo v Loučimi to mají popsáno takto:
Kerak stavěli obří v Loučimě kostel
V loučimě stijí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha dcera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Tám míli místa dost ha bula to pro ně jako postel. pod hlavou míli kopeček zrovna pod židovským břítovem ha nohy míli v dolíku, co je dnes most k Lipkovu. Buli to pořádný a hodný lidi. Pomahali, hde viděli, že to jenom tak snadno nejde. Haby tu vostála po nich teký ňáká památka, postavili na nejpěknějším kopci túze pěknyj kostel.
Máma ha dcera nosily v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Šlo jim to dobře od ruky, buli to fortelný lidi. posbírali tu šecko zbytečný kamení, Černá skála jim bula túze dobrá, tam míli to větší na základy. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Hudělali morcky pěknyj kostel, že takuvyj nebul v celým vůkolku. Postavili ho na kopci, vodkyd je vidět daleko haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejbliz jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích.
Tenkrat se eště vesnicka pod kostelem Loučim nemenovala. To haž vodcházeli obři, hdyž huž každýmu pomohli ha kostel postavili, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim.Toceví, takový lidi hodný ha pořádný šli šichní vyprovodit. Obří šli někam ke Klatovam. V první vesnici za Loučimem, kam přišli, políbili obří šecky Loučimský ha tak se vod tich čás menuje ta vesnice Libkov. Voni někteří lidi říkají, že se menuje Lipkpv vod toho, že tu bejvalo lip jako smrčin v lese, hale tůto říkají tepřiva, co předělávají mena některýjm vosadam.
Tak máme túze pěknou památku na obry, hdyž tu hu nás vostávali.
Černá madona
K loučimskému kostelu se váže také příběh tzv. České Madony z Neukirchenu.
Gotická Madona, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století, práce českého mistra, snad původně pochází z kostela v Loučimi. Za husitských válek byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.
Další pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Za husitských válek ji v roce 1420 jakási zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman však sošku v Kostelích objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji vzal a odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela.
To se opakovalo třikrát... Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve, když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.
Podobná verze pověsti o Panně Marii Loučimské
Příběh Panny Marie Loučimské se odehráva v období husitských válek. Tato zázračná soška se nacházela v obci Loučim. Obyvatelům Loučimi bylo jasné, že vtrhnou-li husité do vesnice, zničí mariánský stánek.
Husité brzy vyplenili Klatovy a začali se obracet do vzdálenějšího okolí a neuštřili ani Loučim. Oddaný husita Jan Nákvasa tupil před lidem katolickou víru a vychvaloval Jana Husa. Obyvatelé Loučimi však zůstali věrni staré víře a husité s nimi svedli krutou bitvu. Tuto bitvu ovšem husité prohráli.
V roce 1419 byl Jan Nákvasa upálen a klatovští husité se rozhodli jeho smrt pomstít. Tehdy vyrazili do Loučimi s jediným cílem, obrátit loučimský poutní chrám v sutinu. Loučimští věděli, že nebudou moci husitům dále odolávat, a tak se rozhodli, že zázračnou sošku ukryjí v pomezních hvozdech na hranicích s Bavorskem a tím ji uchrání před zničením.
Procesí doneslo sošku na bavorskou půdu, kde byla ukryta do dutého kmene mohutné lípy blízko hluboké studánky. Nikdo však nepomyslel, že soška, kterou odnesou, se do Loučimi již nikdy nevrátí.
Kronika Loučimi dále vypravuje, že husitský vůdce Ctibor Krčma, známý husitský rváč, rychtář z Votavy, objevil sošku při svých hlídkách podél bavorské hranice.Ve své vášni hodil sochu do blízké studně. To udělal Krčma třikrát, ale socha se pokaždé vrátila zpět na své původní místo. Krčma vytasil měč a chtěl sochu rozštípat. Ťal sochu do hlavy. Z rány se dřevěné soše začala linout krev. Když spatřil Krčma krev na sošce, lekl se chtěl ujet. Jeho kůň se však nemohl hnout z místa. Krčma padl na kolena a prosil o smilování. Podařilo se mu hnout z místa, až když prosil za odpuštění svého činu a zřekl se husitského učení.
Po skončení husitských válek se soška dostala do Neukirchenu b.Hl.Blut, kde se nachází dodnes.
Prameny : Leták Česko - bavorská poutní místa a http://www.loucim.cz/
Ještě jednou o loučimské Madoně
O tajemství víry i o síle mezi nebem a zemí vypráví pověst o sošce černé Madony, která od nepaměti stávala na oltáři loučimského kostela (51). Když se v listopadu roku 1419 blížilo k Loučimi husitské vojsko, které vypalovalo vesnice a rabovalo v kostelech, rozhodli se zdejší obyvatelé svoji sošku ukrýt v lesích. Vhodný úkryt našla selka Zuzana Haladová v dutině mohutné lípy u studánky až na bavorské straně Šumavy.
Později měl do vsi přijet známý husitský výtržník Ctibor Krčma, který se rozhodl sošku najít a zničit. Objevit tajný úkryt se mu nakonec podařilo, sošku vyndal a hodil ji do studánky. Ta se ale záhy objevila znovu v dutině stromu. To se opakovalo ještě třikrát. Husita tedy tasil meč a zaťal ho do ní. Z rány vytryskla krev. Krčma na ten zázrak hleděl s hrůzou. Chtěl uprchnout, ale jeho kůň se vůbec nepohnul z místa. Padl tedy na kolena a prosil o smilování, poté se napravil a dožil v chaloupce u hrazení loučimského hřbitova.
O zázraku se dozvěděli Bavoři a místo, na kterém se udál, nazvali „U svaté krve“. Vystavěli zde nejdříve kapli, později kostel a františkánský klášter „U Svaté krve v Nových kostelích“ („Neukirchen beim Heiligen Blut“) (52). Loučimští si nechali udělat novou Madonu, na paměť se zaseknutým mečem, ale na starou nezanevřeli, chodí od té doby za zázračnou Madonou na pouť do Neukirchenu. Od roku 1990 se také konají jednou za dva roky, vždy v sobotu před svátkem sv. Martina, pravidelná poutní procesí z Neukirchenu a okolí na mši do loučimského kostela.
Koncem 19. století mnohem starší pověst literárně zpracoval P. František Wildmann, který jí dal romantický nádech a zakomponoval do ní i skutečné historické postavy. (Zdeněk Procházka - Loučim: kapitoly z dějin obce, Domažlice, rok neuveden). Legenda se však vyvíjela postupně a její první známá verze je z roku 1590 (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).
51. Gotický kostel Narození Panny Marie je nejvýznamnější památkou obce. Vznikl zřejmě v první polovině 14. století za Příchovských z Příchovic, věž pak až v 16. století. Podle pověsti však kostel postavili obři. Vnitřní vybavení pochází zejména z 18. století. V podlaze kostela jsou zapuštěny staré sešlapané náhrobky pohřbených šlechticů. Součástí kostela byla původně i kaple sv. Kateřiny, kde je dnes zákristie.
52. Poutě mají v Neukirchenu dlouhou tradici. V roce 1606 byl Neukirchen oddělen od farnosti Eschlkam a povýšen na samostatnou farnost. V roce 1656 založili františkáni v bezprostřední blízkosti kostela klášter. V knize zázraků z roku 1671 je vyjmenováno 70 míst, z toho třetina českých, z kterých přicházela procesí do Neukirchenu. Soška Madony pochází z Čech, z doby kolem roku 1400. (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
Již tehdy byl gotický kostel Narození Panny Marie nejoblíbenějším poutním místem v celém Pošumaví. Je zde uschována kopie sošky tzv. Černé loučimské Madony, která má v hlavě zaseknutý meč. Původní, podle pověsti zázračná, soška je uchována v nynějším františkánském klášteře v bavorském městečku Neukirchen beim Heiligen Blut (Nové Kostely). Na hřbitově u kostela je pochován český básník a spisovatel, představitel májovců, Rudolf Mayer.
Dále se zde nachází fara v barokním slohu z 2. poloviny 18. století, státem chráněné lípy, socha sv. Jana Nepomuckého, pomník Mistra Jana Husa a stará roubená chalupa (čp. 3) zapsaná v seznamu kulturních památek.
Obec i její okolí nabízí krásné výhledy na panorama jihozápadní Šumavy a dobře značené turistické cesty okolními lesy.
Pramen: leták Kdyňsko, vydalo Sdružení obcí Kdyňska, r. 2009
Loučim – rodina obrů vystavěla kostel
Podle pověsti vystavěla zdejší kostel Narození Panny Marie obří rodina. Materiál brali z místní Černé skály, a když stavbu dokončili, odešli. Další pověst praví, že název obce vznikl podle loučení obyvatel s obry.
Přímo v Loučimi to mají popsáno takto:
Kerak stavěli obří v Loučimě kostel
V loučimě stijí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha dcera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Tám míli místa dost ha bula to pro ně jako postel. pod hlavou míli kopeček zrovna pod židovským břítovem ha nohy míli v dolíku, co je dnes most k Lipkovu. Buli to pořádný a hodný lidi. Pomahali, hde viděli, že to jenom tak snadno nejde. Haby tu vostála po nich teký ňáká památka, postavili na nejpěknějším kopci túze pěknyj kostel.
Máma ha dcera nosily v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Šlo jim to dobře od ruky, buli to fortelný lidi. posbírali tu šecko zbytečný kamení, Černá skála jim bula túze dobrá, tam míli to větší na základy. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Hudělali morcky pěknyj kostel, že takuvyj nebul v celým vůkolku. Postavili ho na kopci, vodkyd je vidět daleko haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejbliz jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích.
Tenkrat se eště vesnicka pod kostelem Loučim nemenovala. To haž vodcházeli obři, hdyž huž každýmu pomohli ha kostel postavili, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim.Toceví, takový lidi hodný ha pořádný šli šichní vyprovodit. Obří šli někam ke Klatovam. V první vesnici za Loučimem, kam přišli, políbili obří šecky Loučimský ha tak se vod tich čás menuje ta vesnice Libkov. Voni někteří lidi říkají, že se menuje Lipkpv vod toho, že tu bejvalo lip jako smrčin v lese, hale tůto říkají tepřiva, co předělávají mena některýjm vosadam.
Tak máme túze pěknou památku na obry, hdyž tu hu nás vostávali.
Černá madona
K loučimskému kostelu se váže také příběh tzv. České Madony z Neukirchenu.
Gotická Madona, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století, práce českého mistra, snad původně pochází z kostela v Loučimi. Za husitských válek byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.
Další pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Za husitských válek ji v roce 1420 jakási zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman však sošku v Kostelích objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji vzal a odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela.
To se opakovalo třikrát... Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve, když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.
Podobná verze pověsti o Panně Marii Loučimské
Příběh Panny Marie Loučimské se odehráva v období husitských válek. Tato zázračná soška se nacházela v obci Loučim. Obyvatelům Loučimi bylo jasné, že vtrhnou-li husité do vesnice, zničí mariánský stánek.
Husité brzy vyplenili Klatovy a začali se obracet do vzdálenějšího okolí a neuštřili ani Loučim. Oddaný husita Jan Nákvasa tupil před lidem katolickou víru a vychvaloval Jana Husa. Obyvatelé Loučimi však zůstali věrni staré víře a husité s nimi svedli krutou bitvu. Tuto bitvu ovšem husité prohráli.
V roce 1419 byl Jan Nákvasa upálen a klatovští husité se rozhodli jeho smrt pomstít. Tehdy vyrazili do Loučimi s jediným cílem, obrátit loučimský poutní chrám v sutinu. Loučimští věděli, že nebudou moci husitům dále odolávat, a tak se rozhodli, že zázračnou sošku ukryjí v pomezních hvozdech na hranicích s Bavorskem a tím ji uchrání před zničením.
Procesí doneslo sošku na bavorskou půdu, kde byla ukryta do dutého kmene mohutné lípy blízko hluboké studánky. Nikdo však nepomyslel, že soška, kterou odnesou, se do Loučimi již nikdy nevrátí.
Kronika Loučimi dále vypravuje, že husitský vůdce Ctibor Krčma, známý husitský rváč, rychtář z Votavy, objevil sošku při svých hlídkách podél bavorské hranice.Ve své vášni hodil sochu do blízké studně. To udělal Krčma třikrát, ale socha se pokaždé vrátila zpět na své původní místo. Krčma vytasil měč a chtěl sochu rozštípat. Ťal sochu do hlavy. Z rány se dřevěné soše začala linout krev. Když spatřil Krčma krev na sošce, lekl se chtěl ujet. Jeho kůň se však nemohl hnout z místa. Krčma padl na kolena a prosil o smilování. Podařilo se mu hnout z místa, až když prosil za odpuštění svého činu a zřekl se husitského učení.
Po skončení husitských válek se soška dostala do Neukirchenu b.Hl.Blut, kde se nachází dodnes.
Prameny : Leták Česko - bavorská poutní místa a http://www.loucim.cz/
Ještě jednou o loučimské Madoně
O tajemství víry i o síle mezi nebem a zemí vypráví pověst o sošce černé Madony, která od nepaměti stávala na oltáři loučimského kostela (51). Když se v listopadu roku 1419 blížilo k Loučimi husitské vojsko, které vypalovalo vesnice a rabovalo v kostelech, rozhodli se zdejší obyvatelé svoji sošku ukrýt v lesích. Vhodný úkryt našla selka Zuzana Haladová v dutině mohutné lípy u studánky až na bavorské straně Šumavy.
Později měl do vsi přijet známý husitský výtržník Ctibor Krčma, který se rozhodl sošku najít a zničit. Objevit tajný úkryt se mu nakonec podařilo, sošku vyndal a hodil ji do studánky. Ta se ale záhy objevila znovu v dutině stromu. To se opakovalo ještě třikrát. Husita tedy tasil meč a zaťal ho do ní. Z rány vytryskla krev. Krčma na ten zázrak hleděl s hrůzou. Chtěl uprchnout, ale jeho kůň se vůbec nepohnul z místa. Padl tedy na kolena a prosil o smilování, poté se napravil a dožil v chaloupce u hrazení loučimského hřbitova.
O zázraku se dozvěděli Bavoři a místo, na kterém se udál, nazvali „U svaté krve“. Vystavěli zde nejdříve kapli, později kostel a františkánský klášter „U Svaté krve v Nových kostelích“ („Neukirchen beim Heiligen Blut“) (52). Loučimští si nechali udělat novou Madonu, na paměť se zaseknutým mečem, ale na starou nezanevřeli, chodí od té doby za zázračnou Madonou na pouť do Neukirchenu. Od roku 1990 se také konají jednou za dva roky, vždy v sobotu před svátkem sv. Martina, pravidelná poutní procesí z Neukirchenu a okolí na mši do loučimského kostela.
Koncem 19. století mnohem starší pověst literárně zpracoval P. František Wildmann, který jí dal romantický nádech a zakomponoval do ní i skutečné historické postavy. (Zdeněk Procházka - Loučim: kapitoly z dějin obce, Domažlice, rok neuveden). Legenda se však vyvíjela postupně a její první známá verze je z roku 1590 (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).
51. Gotický kostel Narození Panny Marie je nejvýznamnější památkou obce. Vznikl zřejmě v první polovině 14. století za Příchovských z Příchovic, věž pak až v 16. století. Podle pověsti však kostel postavili obři. Vnitřní vybavení pochází zejména z 18. století. V podlaze kostela jsou zapuštěny staré sešlapané náhrobky pohřbených šlechticů. Součástí kostela byla původně i kaple sv. Kateřiny, kde je dnes zákristie.
52. Poutě mají v Neukirchenu dlouhou tradici. V roce 1606 byl Neukirchen oddělen od farnosti Eschlkam a povýšen na samostatnou farnost. V roce 1656 založili františkáni v bezprostřední blízkosti kostela klášter. V knize zázraků z roku 1671 je vyjmenováno 70 míst, z toho třetina českých, z kterých přicházela procesí do Neukirchenu. Soška Madony pochází z Čech, z doby kolem roku 1400. (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).
Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.
