Úlíkov roubená sýpka č.p. 1

Součástí historického stavebního fondu osady je roubená jednokomorová sýpka stojící ve dvoře čp. 1; objekt je přízemní, založený na krátkém obdélném půdoryse o rozměrech cca 4 x 6,5 m; střecha je sedlová, krytá keramickou taškou bobrovkou; vstup v trámkové zárubni zřízený na nádvorní straně je dosud vybaven jednokřídlými svlakovými dveřmi s prkny klasovitě kladenými; obdobně jsou bedněny oba štíty v podstřešní části stavby; obvodové stěny jsou sroubené z hraněných tesaných trámů; v horních partiích stěn leží trámy se zřetelným přesahem v nárožní vazbě; krov je nasazen na nízké polopatro; sroubek úlíkovské usedlosti čp. 1 byl vystavěn nejpozději v 1. polovině 19. století (k roku 1838 již existoval), starší původ, přelom 18. a 19. věku, však nelze vyloučit.

Obytný dům byl v průběhu 2. poloviny 20. století adaptován a tomuto faktu odpovídá vzhled a stav interiéru; sýpka ve dvoře je od zániku (resp. ukončení) tradičního způsobu hospodaření (nejpozději od 50. let 20. století) využívána spíše sporadicky, dispozičně i dochovanými stavebními konstrukcemi však odpovídá době, kdy byla vyzdvižena.

V čele dvora čp. 1 stojí rozměrné obytné stavení založené na obdélném půdoryse, ve vztahu k cestě v tzv. štítové orientaci; má sedlovou střechu krytou vláknocementovou šablonou; k části obytné, která byla již v minulosti adaptována a modernizována např. vložením velkoformátových oken, přiléhají chlévy; svažitý terén vyrovnává při vstupu do domu perón, samotná část obytná má vysokou zděnou podezdívku; v horní části dvora stojí stodola se stěnami bedněnými prkny, její střecha je sedlová, krytá šablonami eternitu; kolmo na stodolu navazuje další hospodářský objekt, v minulosti kolna se stájemi; budova byla již v předešlém období adaptována a např. ve štítu modernizována vložením oken tzv. továrního typu; dům vznikl nejpozději ve 2. polovině 19. století, o něco starší původ však nelze vyloučit, stejně tak (bez řádného průzkumu) není možné vyloučit existenci starších stavebních konstrukcí; z popisovaných objektů je nejmladší kůlna s bývalými stájemi, která mohla vzniknout i v 1. třetině 20. století
roubené sýpky se v obci dochovaly také ve dvorech čp. 2 a 3; stejně jako v předešlém případě, také zde lze předpokládat, že byly vyzdviženy nejpozději v období 1. třetiny až poloviny 19. století; úlíkovské sruby jsou spolu s roubenými sýpkami z nedaleké Úboče jedněmi z posledních zástupců tohoto specifického druhu staveb na Domažlicku.

Dvůr čp. 1 ležel k roku 1838 na pozemku pč. 4; skládal se z celkem čtyř objektů; na jihozápadě se nalézala velká spalná budova založená na obdélném půdoryse, podélnou osou ležící v ose severozápad – jihovýchod, se štítem obráceným do návsi; bezpochyby se jednalo o obytné stavení; severozápadní stranu dvora vymezoval jiný spalný objekt, taktéž vystavěný na obdélném půdoryse, v tomto případě ležící delší stranou v ose severovýchod – jihozápad; jednalo se jistě o dřevěnou stodolu; na severovýchodě dvora se nacházel nevelký spalný objekt, vyzdvižený na kratším obdélném půdoryse; obracel se čelem do návsi; patrně se jednalo o sýpku, která existuje dodnes; v prostoru mezi sýpkou a obytným stavením ležel při jihovýchodní straně dvora menší spalný objekt, vystavěný na užším obdélném půdoryse; podélnou osou byl orientován ve směru severovýchod – jihozápad; snad se jednalo o roubené komory (popř. chlévce), které se do dnešních dnů nedochovaly; ke dvoru patřila zahrada, která ho obklopovala ze strany severozápadní, jihozápadní a částečně též ze strany severovýchodní; před jihovýchodním (návesním) průčelím obytného stavení ležela nevelká předzahrádka, která měla parcelní číslo 50; v těsném sousedství sýpky stávala v prostoru návsi drobná nespalná kaplička, pod ní, proti (snad) roubeným komorám byl v ploše návsi založen malý rybníček patrně na dešťovou vodu.

• Fotogalerie