Kout na Šumavě roubená chalupa č.p. 74

V jižní části historického jádra Koutu na Šumavě stojí v sousedství křižovatky cest přízemní dům čp. 74; byl založen na obdélném půdoryse, podélnou osou ve směru přibližně sever – jih (až severoseverozápad – jihojihovýchod); je přízemní s dosud částečně roubenými stěnami opatřenými omítkami; má sedlovou střechu krytou vláknocementovou šablonou; k obytné části přiléhá hospodářský trakt; uliční (východní) průčelí je čtyřosé, s trojicí obdélných oken a vstupem s vodorovným nadpražím v trámkové zárubni, v horní části zdobené řezbou; okna jsou dvoukřídlá, dělená dle tradice do tabulek; severní průčelí obrácené k cestě je jednoosé, s oknem řešeným shodně s předešlými; srubové stěny připomíná předsazená nárožní vazba; hospodářská část stavby přiléhající k obytné části od jihu je opláštěna bedněním ze svisle kladených prken.

Objekt má místu tradiční trojdílnou dispozici s dvojicí světnic; střední díl obsahuje malou síň a blok někdejší černé kuchyně; místnosti jsou plochostropé, stropy jsou trámové; dosavadní vzhled interiéru formovaly průběžné adaptační zásahy.

K objektu čp. 74 v k.ú. Kout na Šumavě patří zahrada rozkládající se západně (až jihozápadně) od stavby; má přibližně obdélný půdorys a leží podélnou osou ve směru jihozápad – severovýchod; parcela ppč. 61/7 (druh pozemku – zahrada) má výměru 1082 m² .

Kout na Šumavě, v minulosti zvaný též Kauth, se v písemných pramenech objevuje poprvé až k roku 1544, kdy byl ve vlastnictví Jana Vojslava z Branišova; v poslední třetině 17. století koutské panství zakoupil Volf  Maxmilián Lamingen; na sklonku téhož věku získali zdejší panství Stadionové, kteří také stojí za největším rozkvětem panství; rod Stadionů ves držel až do počátku 20. století; roku 1838 postihl Kout velký požár, jemuž podlehlo 15 dvorů a řada dalších staveb včetně vrchnostenských; není známo, zda požár zasáhl také dům čp. 74, v každém případě pochází pravděpodobně nejpozději z období kolem poloviny 19. století, může však být i starší, neboť k roku 1838 již na pozemku č.st. 152 stál „nespalný“ objekt; stavba zachycená stabilním katastrem měla obdélný půdorys situovaný podélnou osou ve směru severozápad – jihovýchod; objekt byl klasifikován jako tzv. „nespalný“.;ve směru od jihovýchodu k němu těsně přiléhal nevelký „spalný“ objekt, který měl pozemkové číslo 153; uvedená budova od východu prakticky navazovala na drobnou „spalnou“ stavbu kratšího obdélného půdorysu, která stála na pozemku p.č. 154; v období mezi roky 1838 a zhruba poslední třetinou 19. století se situace známá z mapy stabilního katastru změnila; objekt situovaný na ppč. 153 se stal součástí budovy ležící na ppč. 152, původní stavení situované na ppč. 154 zaniklo a toto parcelní číslo obdržela budova ležící dnes více k jihu; pro původně malé chalupy bez jakéhokoliv hospodářského zázemí byly z původně velké parcely ležící západně od popisovaných objektů vyměřeny zahrady (k čp. 74 dnes patří pozemek p.č. 61/1); pouze hypoteticky, bez využití moderních metod zjišťování stáří roubených konstrukcí pomocí tzv. dendrochronologie, se lze domnívat, že část současného domu čp. 74 může pocházet z původní stavby zaznamenané již mapou stabilního katastru.

• Fotogalerie