Navigace
Obsah
Mrákov - obec
Adresa
Mrákov 105345 01 Domažlice
GPS: 49° 24′ 13.4″N 12° 57′ 1.82″E
Mrákov patří mezi 11 nejstarších chodských vesnic rozložených na jihozápadním pomezí Čech. Obec Mrákov leží asi 5 km od Domažlic.První písemná zmínka o existenci chodské vsi Mrákov se objevila v listině, vydané v Praze roku 1325 králem Janem Lucemburským, která zaručovala zvláštní práva domažlických Chodů. Podle úročného rejstříku z roku 1531 v něm stálo 17 usedlostí.
Mrákov patřil mezi 11 nejstarších chodských vesnic rozložených na jihozápadním pomezí Čech. Jejich obyvatelé vykonávali strážní službu k ochraně zemské hranice a obchodních stezek vedoucích do města Domažlice. Mrákov byl stejně jako ostatní chodské vsi svobodnou obcí zodpovídající se pouze královské moci, zastoupené domažlickými purkrabími.
Farní úřad Mrákov byl zřízen guberniálním nařízením v roce 1785 oddělením od domažlického děkanství. V roce 1782 vydal císař Josef II tzv. Josefinský dekret, kde bylo uvedeno, že kostel měl být maximálně 1 hodinu cesty. Mrákovští farníci patřili až do roku 1790 ke kostelu Všech svatých v Domažlicích. 24. října 1790 byl císařem Leopoldem jmenován první mrákovský farář páter Alexandr Demuth. 20. prosince 1790 je v dřevěném mrákovském kostelíku sloužena prvně mše. V letech 1811 - 1813 byl na návsi na místě dřevěného kostelíku vystavěn nový zděný kostel, zasvěcený sv. Vavřinci.
Mrákov navštívila řada osobností politického, vědeckého a kulturního života. Pro svá díla zde čerpali náměty a informace František Palacký a jeho zeť František Ladislav Riegel, Karel Jaromír Erben, básník Antonín Klášterský, jako doma se tu cítil Jindřich Šimon Baar. Význam Mrákova vzrostl v průběhu českého národního obrození, kdy ves navštěvovala a náměty ke knize Pohorská vesnice zde načerpala Božena Němcová. Dnes šíří místní folklór mrákovský taneční soubor. V chaloupce u Bílků několikrát poseděla i národní spisovatelka Tereza Nováková a spisovatelka z nedaleké Kdyně Hana Štěpánková.
Obec je charakterizovaná štíhlým jehlancem kostelní věže, která je opěvovaná ve známé chodské písničce.
Pramen: Historie a současnost Zemědělského obchodního družstva Mrákov, 2010.
Původně některých pramenů se vesnice nazývala Mrdákov (německy Mrdak), podle staročeského slova mrdat - kývat se, pohybovat se ze strany na stranu. Na konci 19. stol. se však nechala přejmenovat na „slušnější“ Mrákov.
Mrákov patřil mezi 11 nejstarších chodských vesnic rozložených na jihozápadním pomezí Čech. Jejich obyvatelé vykonávali strážní službu k ochraně zemské hranice a obchodních stezek vedoucích do města Domažlice. Mrákov byl stejně jako ostatní chodské vsi svobodnou obcí zodpovídající se pouze královské moci, zastoupené domažlickými purkrabími.
Farní úřad Mrákov byl zřízen guberniálním nařízením v roce 1785 oddělením od domažlického děkanství. V roce 1782 vydal císař Josef II tzv. Josefinský dekret, kde bylo uvedeno, že kostel měl být maximálně 1 hodinu cesty. Mrákovští farníci patřili až do roku 1790 ke kostelu Všech svatých v Domažlicích. 24. října 1790 byl císařem Leopoldem jmenován první mrákovský farář páter Alexandr Demuth. 20. prosince 1790 je v dřevěném mrákovském kostelíku sloužena prvně mše. V letech 1811 - 1813 byl na návsi na místě dřevěného kostelíku vystavěn nový zděný kostel, zasvěcený sv. Vavřinci.
Mrákov navštívila řada osobností politického, vědeckého a kulturního života. Pro svá díla zde čerpali náměty a informace František Palacký a jeho zeť František Ladislav Riegel, Karel Jaromír Erben, básník Antonín Klášterský, jako doma se tu cítil Jindřich Šimon Baar. Význam Mrákova vzrostl v průběhu českého národního obrození, kdy ves navštěvovala a náměty ke knize Pohorská vesnice zde načerpala Božena Němcová. Dnes šíří místní folklór mrákovský taneční soubor. V chaloupce u Bílků několikrát poseděla i národní spisovatelka Tereza Nováková a spisovatelka z nedaleké Kdyně Hana Štěpánková.
Obec je charakterizovaná štíhlým jehlancem kostelní věže, která je opěvovaná ve známé chodské písničce.
Pramen: Historie a současnost Zemědělského obchodního družstva Mrákov, 2010.
Původně některých pramenů se vesnice nazývala Mrdákov (německy Mrdak), podle staročeského slova mrdat - kývat se, pohybovat se ze strany na stranu. Na konci 19. stol. se však nechala přejmenovat na „slušnější“ Mrákov.
