Navigace
Obsah
Malý Bor - obec
Adresa
Malý Bor341 01 Horažďovice
GPS: 49° 19′ 49.844″N 13° 39′ 8.107″E
První písemná zmínka o obci je z roku 1243. Obec - dříve městečko Bor Panský, později Bor Menší - má velmi starou minulost. Na kraji obce na mírném návrší na hřbitově stojí jednolodní kostel sv. Máří Magdalény. Původně pozdně románský, kolem roku 1200 (podvojená okénka ve věži, tribuna), byl goticky přestavěn (severní boční kaple v roce 1396).
V patře věže jsou dvě půlkruhová okénka s hlubokou špaletou, kolem jižní strany dvě středověké figurální nástěnné malby lučišníků. Východní část kostela byla renesančně zaklenuta v 17. století, západní část byla upravena ve století osmnáctém. I když mobiliář kostela pochází většinou z 18. století, upoutá na hlavním oltáři socha Černé madony přenesená sem z horažďovické Lorety. Zajímavá je i kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z let 1613 a 1708.
Fara s renesančním jádrem byla přestavěna do dnešní podoby v 19. a 20. století. V ohradní zdi se nachází pozdně gotický portál, gotické kamenné články byly použity i na dlažbu schodiště vedoucí ke kostelu. poloha kostela s jeho románským původem nabízí domněnku, že kostel mohl být tribunový.
V roce 1420 zde byla svedena vítězná bitva husitských vojsk se spojenými vojsky katolického panstva. V tét době byla vypálena tvrz, pravděpodobně vodní, která stála při potoce v lokalitě nazývané "V zámcích" v dolní části obce. Škola u kostela pochází z roku 1781, pozornost vzbudí i několik zajímavých statků s barokními štíty.
Pramen: Střípky Horažďovicka - pro Sdružení obcí Slavník vydal AgAkcent s.r.o. 2001.
První stopy člověka na Maloborsku spadají do samého sklonku doby bronzové, což dokládají nálezy bronzových předmětů v blízkém okolí. První písemná zmínka o obci se objevila roku 1243 na listině Bavora I. ze Strakonic. Jádro vsi se rozkládá na svahu jižně nad potokem a nejvyšší místo zaujímá kostel. Druhá část leží za potokem a nazývá se "Kuchyňka". Kromě toho jsou na západním konci vsi ještě dnes zřejmé zbytky tvrziště se stopami příkopu. Dominantu Malého Boru tvoří původně románský kostel sv. Maří Magdaleny z doby kolem roku 1200. Kostel prošel později gotickými a renesančními úpravami. Boční kaple jsou postavené na starších základech z roku 1396. V posledním patře věže jsou podvojná románská okénka. Uvnitř věže v patře se dochovaly středověké figurální malby dvou lukostřelců. Uvnitř kostela je kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z roku 1613 a 1708. Hlavní oltář se sochou Panny Marie pocházející z bývalé Lorety v Horažďovicích, byl upraven roku 1787. V sousedství kostela stojí fara s dochovaným pozdně gotickým sedlovým portálem v ohradní zdi. Její dnešní podoba je z 19. a 20. století. Obec vstoupila do dějin především jako místo vítězné bitvy, v níž porazili husité vedení Janem Žižkou nepřátelské vojsko katolického panstva. Toto vítězství zajistilo husitům politické ovládnutí jižních Čech.
Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013
Věrnost Čadů
U Malého Boru při potoce stávala pevná tvrz. Na ní hospodařil a nad okolím vládl pan Oldřich. Za husitských válek se přidal k protivníkům husitů. To nemohlo zůstat bez odezvy, a tak jednoho dne přitáhl k jeho tvrzi samotný hejtman Žižka. Husité pana Oldřicha oblehli a rozhodli se jej vyhladovět. Zásoby obléhaných se tenčily, i přemýšlel zeman o tom, že se vzdá. Nejprve si však zavolal svého věrného služebníka Čadu. Dal mu do ochrany rodový poklad zavinutý v plátně a novou listinu: „Zde je psáno, že ti daruji dvorec, který leží hned vedle mé tvrze. Také tě osvobozuji ode všech poddanských povinností, krom opatrování mého rodového pokladu. Buď se pro něj vrátím já osobně, nebo časem moji synové.“ Tvrz padla a byla do základů vypálena. V bojovém zmatku se podařilo panu Čadovi uprchnout i s pokladem. Když boje v okolí skončily, usadil se na svém přiděleném dvorci a začal hospodařit. Jen poklad mu dělal starosti. I rozhodl se jej ukrýt do nedaleké studánky. Jenže pro poklad se už nikdo nikdy nevrátil a rod Čadů musel svůj domov po několika staletích opustit, neboť jeho paličatost byla nové pobělohorské šlechtě na obtíž. A tak se usedlost zase stala poddanskou, jen jméno jí zůstalo jako odkaz věrného rodu. Říká se tam i dnes U Čadů.
Panna Maria na cestách
Za dávných časů stála u Horažďovic na Loretě pěkná kaple. Když tam židé zřídili svůj hřbitov, církev katolická nechtěla mít v jeho blízkosti svůj chrámek. Proto odnesli zdejší sochu Panny Marie do kostela na Malý Bor. Avšak ráno kostelník s hrůzou zjistil, že je socha pryč. Běžel s tím hned za panem farářem, ten za panem děkanem do města a pan děkan do kaple loretánské. A hle, socha stála zpět na oltáři, učiněný zázrak! Proto se důstojní pánové usnesli, že přenesou sochu s plnou parádou v procesí a s vyzváněním zvonů. Poté se Panna Maria spokojila, a tak tu sošku máme v Malém Boru podnes.
Na Kuchyňce
Když husité v čele se samotným Žižkou obléhali tvrz v Malém Boru, místní lidé tím velice trpěli a navíc neměli co jíst. Vojevůdce nechal zpřístupnit polní kuchyni a sedláci si k ní chodili pro jídlo. Od těch časů se tomu místu říká Na Kuchyňce.
Formanský kříž
Od Horažďovic k Malému Boru vede táhlý vrch. Zde většinou povozy zpomalovaly a to byla vhodná chvíle pro pocestné lupiče. Jednou tudy jel ze Strakonic do Klatov jeden forman s těžkým nákladem. Slunce již zapadlo, když tu uslyšel holubí vrkání a z druhé strany cesty zase odpověď. Jenže pozdě večer přece holubi nelétají! A už se k němu sbíhají lapkové a natahují ruce po ohlávkách koní. Duchapřítomně začal práskat do spřežení i do lupičů, koně zabrali a už byli ve vsi. V maloborské hospodě pak vyprávěl o svém dobrodružství a později nechal v místech přepadení postavit formanský kříž. Jako poděkování za záchranu i jako ochranu budoucím.
O ženském klášteře
Na západní straně vsi, při malém palouku, říká se tam V Zámcích. Tu prý stával klášter jeptišek, který později sám Žižka rozbořil. Z něj vedla do kostela podzemní chodba. Sestry v klášteře chovaly ryby v sádkách a patřila jim i pole, dnes zvaná Šarovská a také malá loučka Na Krichovce, kde byly původně jeptišky pohřbívány.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
V patře věže jsou dvě půlkruhová okénka s hlubokou špaletou, kolem jižní strany dvě středověké figurální nástěnné malby lučišníků. Východní část kostela byla renesančně zaklenuta v 17. století, západní část byla upravena ve století osmnáctém. I když mobiliář kostela pochází většinou z 18. století, upoutá na hlavním oltáři socha Černé madony přenesená sem z horažďovické Lorety. Zajímavá je i kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z let 1613 a 1708.
Fara s renesančním jádrem byla přestavěna do dnešní podoby v 19. a 20. století. V ohradní zdi se nachází pozdně gotický portál, gotické kamenné články byly použity i na dlažbu schodiště vedoucí ke kostelu. poloha kostela s jeho románským původem nabízí domněnku, že kostel mohl být tribunový.
V roce 1420 zde byla svedena vítězná bitva husitských vojsk se spojenými vojsky katolického panstva. V tét době byla vypálena tvrz, pravděpodobně vodní, která stála při potoce v lokalitě nazývané "V zámcích" v dolní části obce. Škola u kostela pochází z roku 1781, pozornost vzbudí i několik zajímavých statků s barokními štíty.
Pramen: Střípky Horažďovicka - pro Sdružení obcí Slavník vydal AgAkcent s.r.o. 2001.
První stopy člověka na Maloborsku spadají do samého sklonku doby bronzové, což dokládají nálezy bronzových předmětů v blízkém okolí. První písemná zmínka o obci se objevila roku 1243 na listině Bavora I. ze Strakonic. Jádro vsi se rozkládá na svahu jižně nad potokem a nejvyšší místo zaujímá kostel. Druhá část leží za potokem a nazývá se "Kuchyňka". Kromě toho jsou na západním konci vsi ještě dnes zřejmé zbytky tvrziště se stopami příkopu. Dominantu Malého Boru tvoří původně románský kostel sv. Maří Magdaleny z doby kolem roku 1200. Kostel prošel později gotickými a renesančními úpravami. Boční kaple jsou postavené na starších základech z roku 1396. V posledním patře věže jsou podvojná románská okénka. Uvnitř věže v patře se dochovaly středověké figurální malby dvou lukostřelců. Uvnitř kostela je kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z roku 1613 a 1708. Hlavní oltář se sochou Panny Marie pocházející z bývalé Lorety v Horažďovicích, byl upraven roku 1787. V sousedství kostela stojí fara s dochovaným pozdně gotickým sedlovým portálem v ohradní zdi. Její dnešní podoba je z 19. a 20. století. Obec vstoupila do dějin především jako místo vítězné bitvy, v níž porazili husité vedení Janem Žižkou nepřátelské vojsko katolického panstva. Toto vítězství zajistilo husitům politické ovládnutí jižních Čech.
Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013
Věrnost Čadů
U Malého Boru při potoce stávala pevná tvrz. Na ní hospodařil a nad okolím vládl pan Oldřich. Za husitských válek se přidal k protivníkům husitů. To nemohlo zůstat bez odezvy, a tak jednoho dne přitáhl k jeho tvrzi samotný hejtman Žižka. Husité pana Oldřicha oblehli a rozhodli se jej vyhladovět. Zásoby obléhaných se tenčily, i přemýšlel zeman o tom, že se vzdá. Nejprve si však zavolal svého věrného služebníka Čadu. Dal mu do ochrany rodový poklad zavinutý v plátně a novou listinu: „Zde je psáno, že ti daruji dvorec, který leží hned vedle mé tvrze. Také tě osvobozuji ode všech poddanských povinností, krom opatrování mého rodového pokladu. Buď se pro něj vrátím já osobně, nebo časem moji synové.“ Tvrz padla a byla do základů vypálena. V bojovém zmatku se podařilo panu Čadovi uprchnout i s pokladem. Když boje v okolí skončily, usadil se na svém přiděleném dvorci a začal hospodařit. Jen poklad mu dělal starosti. I rozhodl se jej ukrýt do nedaleké studánky. Jenže pro poklad se už nikdo nikdy nevrátil a rod Čadů musel svůj domov po několika staletích opustit, neboť jeho paličatost byla nové pobělohorské šlechtě na obtíž. A tak se usedlost zase stala poddanskou, jen jméno jí zůstalo jako odkaz věrného rodu. Říká se tam i dnes U Čadů.
Panna Maria na cestách
Za dávných časů stála u Horažďovic na Loretě pěkná kaple. Když tam židé zřídili svůj hřbitov, církev katolická nechtěla mít v jeho blízkosti svůj chrámek. Proto odnesli zdejší sochu Panny Marie do kostela na Malý Bor. Avšak ráno kostelník s hrůzou zjistil, že je socha pryč. Běžel s tím hned za panem farářem, ten za panem děkanem do města a pan děkan do kaple loretánské. A hle, socha stála zpět na oltáři, učiněný zázrak! Proto se důstojní pánové usnesli, že přenesou sochu s plnou parádou v procesí a s vyzváněním zvonů. Poté se Panna Maria spokojila, a tak tu sošku máme v Malém Boru podnes.
Na Kuchyňce
Když husité v čele se samotným Žižkou obléhali tvrz v Malém Boru, místní lidé tím velice trpěli a navíc neměli co jíst. Vojevůdce nechal zpřístupnit polní kuchyni a sedláci si k ní chodili pro jídlo. Od těch časů se tomu místu říká Na Kuchyňce.
Formanský kříž
Od Horažďovic k Malému Boru vede táhlý vrch. Zde většinou povozy zpomalovaly a to byla vhodná chvíle pro pocestné lupiče. Jednou tudy jel ze Strakonic do Klatov jeden forman s těžkým nákladem. Slunce již zapadlo, když tu uslyšel holubí vrkání a z druhé strany cesty zase odpověď. Jenže pozdě večer přece holubi nelétají! A už se k němu sbíhají lapkové a natahují ruce po ohlávkách koní. Duchapřítomně začal práskat do spřežení i do lupičů, koně zabrali a už byli ve vsi. V maloborské hospodě pak vyprávěl o svém dobrodružství a později nechal v místech přepadení postavit formanský kříž. Jako poděkování za záchranu i jako ochranu budoucím.
O ženském klášteře
Na západní straně vsi, při malém palouku, říká se tam V Zámcích. Tu prý stával klášter jeptišek, který později sám Žižka rozbořil. Z něj vedla do kostela podzemní chodba. Sestry v klášteře chovaly ryby v sádkách a patřila jim i pole, dnes zvaná Šarovská a také malá loučka Na Krichovce, kde byly původně jeptišky pohřbívány.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
