Obsah

zámky

Behařov zámek foto Ivo Šašek

Běhařov - zámek

Barokní zámek byl postaven v 16. století nejspíše na místě bývalé tvrze ze 14. století Fremuty ze Stropčic. V 18. století byl barokně přestavěn, v 19. století prošel dalšími úpravami. Zámek je patrová budova s mansardovou střechou, cibulovitou věžičkou. Zámek byl upraven v letech 1923 - 27, kdy byl v majetku malíře A. Kalvody, který zde provozoval malířskou školu. Po roce 1945 připadl zámek státu a byla zde umístěna část Okresního ústavu národního zdraví Klatovy. Dnes je zámek opět v soukromých rukou. V zahradě se nachází plastiky od Jana Štursy, Franty Úprky a Josefa Drahoňovského, z nichž nejznámější je Dívčí akt od Jana Štursy.

Běšiny Hořákov zámek

Běšiny - Hořákov - zámek

Původní tvrz byla postavena asi ve14. století. Později byla přestavěná na zámek a zbořena.V Hořákově dnes stojí zámecká novostavba ze druhé poloviny 19. století, kterou postavila rodina Kordíků. Ta v té době vlastnila i statek. Dnešní podoba je z roku 1900. V současné době je zámek zrekonstruován a je v soukromých rukou.
Okolo zámku je park.

Běšiny zámek

Běšiny - zámek

Tvrz a renesanční zámek stojící u dvou rybníků v centru obce. Zámek byl později upravován a přeměněn na sýpku. Nad vchodem do 1. poschodí jsou znaky Koců z Dobrše a Nebilovských z Drahobuze.

Budětice Lipová Lhota zámek

Budětice - Lipová Lhota - zámek

Zámek v Lipové Lhotě v dnešní době je v soukromých rukou.Lipová Lhota byla nejprve do 16. století součástí panství řízeného z hradu Rabí. Později se majitelé střídali a prvními z nich jsou Kouskové ze Sobětiček.
Vlastní zámek stojí uprostřed dvora a je těžko, zejména v letních měsících, kdy je zakryt vegetací, ho z venku zahlédnout. Zámek je pro veřejnost nepřístupný.

Zámek Červené Poříčí

Červené Poříčí - zámek

Renesanční zámek postavený roku 1611 na základech středověké tvrze ze 14. století. Dnešní zámek vyrostl na místě někdejšího panského domu Jindřicha Mladoty z Jimanic. Ten se na Poříčí připomíná od roku 1547, kdy dvůr koupil. Samotný zámek je dílem rodu Šiců z Drahenic. Jeho stavbu zahájil Adam Šic z Drahenic († 1593). Dokončení, ke kterému došlo v roce 1611 (jak ukazuje datum nad vchodem), se však nedožil. V započatém díle pokračoval Albrecht Šic († 1606). Konečnou podobu však zámku vtiskl až Mikuláš Šic. Zámek je typickou ukázkou pozdně renesanční architektury (štíty, polygonální věž v nároží, kamenné ostění oken, klenby...) s výrazným německým vlivem. Název Červené Poříčí dle romantických představ J.G. Sommera pramení z vysokých červených střech zámku. Po stavovské rebelii byl zámek zkonfiskován císařem a roku 1623 prodán plukovníku Filipu Adamovi z Kronenbergu. V jeho držení však zámek ani panství dlouho nezůstalo. Majitelé se střídali poměrně často. Za povšimnutí stojí až Franz Klement, vévoda bavorský, který panství získal v roce 1758. Ten totiž provedl na zámku zajímavé stavební úpravy, hlavně doplňky sochařské výzdoby (vstupní portál a ohradní zeď nově upravené zahrady). Zámek tak dostal některé prvky pozdně barokní stavby. V rozmezí let 1805 – 1918 patřil zámek přímo vládnoucímu habsburskému rodu. Výnosy velkostatku, který k zámku náležel se tak staly součástí příjmů císařské komory. Po vzniku ČSR se zámek opět zkonfiskoval.Zámek sestává ze dvou částí. První je situována při komunikaci. Její součástí je vstupní brána s kamenným portálem, který byl původně ozdoben lvem s prázdným štítem a Minervou se štítem bavorsko-falckým. Druhou část zámku tvoří velká, čtyřhranná budova s pětihrannou věží v jihovýchodním rohu (A. Sedláček vidí v této věži zbytek původního panského dvora – tvrze). Stejná věž se nacházela i v severovýchodním rohu zámku. Samotná budova čítala velký sál, který byl vyzdoben freskami s motivy řecké mytologie (Olymp, Paris, Perseus...).
Pramen: Kniha o Červeném Poříčí

O zámku v Červeném Poříčí byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který najdete na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=16

Hartmanice Dolejší Krušec zámek

Hartmanice - Dolejší Krušec - zámek

Základem dnešního zámku je renesanční tvrz postavená v polovině 16. stol. o rozměrech asi 14,5 x 30 metrů. V první polovině 17. stol. došlo k přestavbě západního křídlo při jihozápadním nároží tvrze, jehož přízemí bylo klenuté a patro plochostropé. A ještě před rokem 1744 bylo postaveno jižní křídlo. V závěru 18. stol. došlo k zpevnění renesanční části zámku dvěma pilíři a zámek získal mansardovou střechu. V té době byla také založena při severozápadním konci budovy bývalé tvrze kaple zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Krátce na to došlo ještě k výstavbě čtyřpatrové věže, kryté cibulovitou bání s hodinami.

Dnes je zámek v soukromých rukou.

Pramen: Úlovec J., Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, Libri, 2003, 1. díl, A - M

Hartmanice Dolejší Těšov zámek

Hartmanice - Dolejší Těšov - zámek

První zmínka o vsi Dolejší Těšov je z roku 1428, kdy patřila k velhartickému panství. Ve druhé polovině 16. století vlastnil ves Jan Rendl z Úšavy a po něm Dětleb Koc z Dobrše. Ze druhé poloviny 16. století zřejmě také pochází renesanční tvrz, která je spojována právě s Dětlebem Kocem z Dobrše, jehož potomci zde seděli až do počátku 18. století.

Předpokládá se, že koncem 17. století kdy došlo za Václava Bartoloměje Koce k přestavbě poplužního dvora, vznikl i zámek přestavbou původní tvrze. Po roce 1737 přešel majetek na Annu Marii, která se provdala za Jana Václava Bořka Dohalského z Dohalic. Za Dohalských z Dohalic došlo v první poloviny 18. století k dalším úpravám, kdy byla zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcená roku 1746.

Pozdější majitelé zámek již jen udržovali. Naposledy rodina Zieglerů, která vlastnila statek až do poloviny 20. století. Fasáda byla po požáru obnovena v roce 1955.

Pramen: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska 2004

Hartmanice Kundratice zámek

Hartmanice - Kundratice - zámek

Zámek v Kundraticích byl přestavěn do dnešní podoby v roce 1840 předky básníka Villaniho. Zámek stojí ve vsi na severním úbočí horu Křemelná. Jedná se o empírovou stavbu nad renesančním přízemím s částečně dochovanými klenbami.

Hartmanice Loučová zámek

Hartmanice - Loučová - zámek

Zámek byl postaven pravděpodobně v 18. století a vystřídala se v něm celá řada majitelů. V polovině 19. století zámek vlastnil JUDr. J.A. Gabriel, velký vlastenec, spisovatel a starosta okresu Sušice. V té době se zde scházeli místní i pražští vlastenci. V zámku býval pivovar s charakteristickou stavbou a klenutými sklepy. Do roku 1960 byla Loučová místní částí obce Jiřičná.

Hartmanice Palvínov zámek

Hartmanice - Palvínov - zámek

První zmínky o vsi Palvinov se dochovali až ze 16. stol, kdy roku 1540 ji Břetislav Švihovský prodal Pavlovi Tomkovi a jeho strýcům Janovi a Václavovi Tomkům z Čejkov. Nejspíš právě za Tomků z Čejkov vzniklo v Palvínově ve druhé polovině 16. stol první panské sídlo, jehož podoba není známa. Snad na stejném místě či jeho přestavbou vzniklo v 17. stol. nové sídlo, kdy roku 1672 byla budova popsána jako podsklepená z části hrázděná. Sídlo nebylo nijak významné, jeho majitelé se měnili a literární údaje se o tomto zámku různí. Zámek byl pravděpodobně v držení několika rodů - Koců, Boryňů, Müllerů ad.).

Pramen: Úlovec J., Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004

Hlavňovice Horní Staňkov zámek

Hlavňovice - Horní Staňkov - zámek

V Horním Staňkově stával vrchnostenský dům, který byl kolem roku 1830 Inocensem Kocem z Dobrše přestavěn na zámek.

Hlavňovice zámek

Hlavňovice - zámek

Zámek v Hlavňovicích byl postaven ve druhé polovině 17. století. Zámek je pozdně renesanční objekt původem z první poloviny 17. století, s pozdějšími úpravami klasicistními a novodobými. Není jasné, zda byl zámek postaven na místě původní gotické tvrze.

Při úpravách dvora byla k zámku přistavěna kaple, dnes stavení čp. 26, které slouží k bydlení. Kaple byla zrušena v době vysvěcení kostela v Hlavňovicích na přelomu 18. a 19. století.

Na jednom z hospodářských stavení dvora jsou zachovány malované sluneční hodiny s letopočtem 1783.

Pramen: Úlovec J.: Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004

Horažďovice zámek foto Radana Šašková

Horažďovice - zámek

Základní podobu dala zámku v Horažďovicích renesance, kterou připomínají mimo jiné arkády na nádvoří. Novější úpravy zámek pozměnily v době baroka. Zámek stojí na místě bývalé gotické tvrze z poloviny 13. století. Postupnými přestavbami vznikl rozsáhlý barokní komplex se zachovalými renesančními prvky. Autory této raně barokní přestavby zámku byli Pietro Andreati a Salomini. Předlohou jim byl z části zámek v dnešní Praze 7 - Troji, jak dokládá fasáda knihovny a dvouramenné schodiště u velkého sálu.

V zámku je umístěno muzeum, dům dětí a mládeže, galerie a knihovna.

Zdejší muzeum obsahuje sbírky spojené se životem regionu (archeologické, národopisné předměty) a s otavskými perlorodkami.

Městské muzeum Horažďovice disponuje zajímavými sbírkami pokrývajícími celou historii regionu. Na své si přijdou zájemci i kulturní a politickou historii, přírodu i dobovou módu či řemesla.

Některé části expozice umožňují bezprostřední kontakt s vystavenými předměty, setkání s historií řemesel a jednotlivých rukodělných technik (např.: tkaní, výroba ze dřeva, předení či paličkování).

K místu se váže následující pověst:

Zámek byl vybudován na základech gotického hradu a má v něm být ukryt poklad hlídaný vzteklým černým kocourem. Poklad dala zazdít majitelka zámku Elenora Mansfeld, když do země vtrhli Francouzi.

Převážně horažďovickému zámku je věnován pořad České televize z cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=16.

Hrádek Tedražice zámek

Hrádek - Tedražice - zámek

Zámek v Tedražicích vznikl na místě tvrze, patřící roku 1501 Janovi z Tedražic, za Perglarů z Perglasu.
Vesnička Tedražice leží poblíž Sušice a neoficiálně se dělí na dvě části: Tedražice - Ves a tzv. Luh, někdy též nazývaný Luho. Ves byla do roku 1961 samostatná a vystřídala se zde řada starostů.

Tedražice jsou doposud zahaleny velkým neznámem. Zánikem osady Vzduny, v jiných pramenech nazývané též Zduná nebo Zdouňky, která pravděpodobně patřla zdouňským šlechticům, patřily Tedražice k velhartickému panství. Ves je poprvé zmiňována v roce 1395. Někdy bývají Tedražice zmiňovány jako Zedražice anebo Stědražice.

Roku 1400 byly Tedražice z velhartického panství vyňaty a majitelem se stává blíže neurčený a neznámý Děpold. Po něm se objevuje Jan z Tedražic pocházející pravděpodobně ze sušického rodu Mutrplos, který je písařem královské dvorní kanceláře, roku 1475 je zaznamenáno, že Jan zvaný z Tedražic kupuje dům U Hada, který se nacházel nedaleko Anežského kláštera a byl zabaven Kostkům z Postupic, kteří se vzbouřili proti Jiřímu z Poděbrad. Roku 1485 kupuje Jan další dům v Celetné ulici v Praze. Když se stává protonotářem královské kanceláře, je zde již podepsán jako Jan Mutrplos z Tedražic.

Jan podle tehdejších zvyklostí přijal za své sestřence a erbovní strýce ke svému erbu, a to Petra Markolta a Jana Pavla z Nové Vsi. Přijetí těchto měšťanů ke svému erbu znamenalo pro Jana značný příjem, a proto tento akt uskutečnil. Je jasné, že potřeboval peníze k nákladnému životu v Praze. Už byl značně zadlužen u přátel a svých příbuzných. Proto se rozhodl ze Sušice odejít a tedražické zboží prodat.

Roku 1491 zapsal svůj majetek na Jana Pavla z Nové Vsi a Petra Markolta. Určitou část dlužil ještě Janu Joštovi z Leskova. Janova dvacetiletá držba skončila. Jan definitivně Sušicko opustil a zboží tedražické přechází na Jana Pavla z Nové Vsi a Petra Markolta. Dluh Janu Joštovi je vyrovnán.

Z rozhodnutí Petra Markolta dostali Tedražice jeho synové Brikci a Diviš, dcera Anna a zbylí bratři měli být vyplaceni nebo poděleni jiným majetkem Petra Markolta. Dva bratři, kteří získali Tedražice, hospodařili společně a až v roce 1535 se rozhodli si majetek rozdělit. Oba bratři žili společně na dvou dílech, ale ještě není v této době žádná zmínka o tedražické tvrzi, ale musí se hledat pod názvem poplužní dvůr.

Roku 1553 prodávají Markoltové část Tedražic Janu Dlouhoveskému, který již držel Zavlekov a Lhotu (Lipovou Lhotu) a roku 1560 Markoltové v Tedražicích končí. Jan Dlouhoveský držel Tedražice po dalších deset let a později získal i ves Lhotku, která patřila k Tedražicím od roku 1544, kdy byla zakoupena od Břetislava Švihovského.

Záhy prodává Jan Dlouhoveský veškerý majetek na Tedražicích Janu Novohradskému z Kolowrat, ten si však tento majetek ponechává necelý rok a prodává celý tedražický majetek Volfovi Gothardovi Perglasovi z Perglasu.

Ten zároveň s tvrzí, dvorem a vsí Tedražice koupil i tvrz Zdouň s osadou Vzduny. Na rozdíl od předchozího majitele Perglas z Perglasu drží Tedražice několik destiletí. Udělal z nich centrum svého majetku. Zde se již mluví o sídelní tvrzi. Perglas držel i nedaleké Mokrosuky, později k nim získal i Velhartice a majetek na Klatovsku a Prácheňsku.

Byl dobrým hospodářem, takže se jeho majetek neustále rozrůstal. Došlo k velkému rozvoji Tedražic, mluví se o přestavbě tvrze - začátek výstavby zámku - a byl opravován kostel na Zdouni. Zachovala se zpráva, že 3. června 1584 přišla velká bouře a uhodilo do kostela, kde malíř připravoval právě vymalovanou rohovou archu a tuto chtěl umístit na oltář, blesk ho zabil a tuto archu, která stála 70 kop českých, na kusy rozbil. Volf byl ženat s Magdalénou Janovskou z Janovic. Volf s ní uzavřel smlouvu o pojištění jejího věna na tedražickém statku. Volf, vědom si svého blízkého konce, zemřel roku 1615, ponechal si pouze ves Lhotku s příslušenstvím a statek Mokrosuky a přímé držení Velhartic.

Po smrti manžela Magdaléna Janovská připojuje ke svému zboží ještě Mokrosuky a Kolinec a přesídlí a žije v Kolinci. Magdaléna držela všechny tyto statky až do času stavovského povstání v letech 1618 - 1620, přímo se ničeho nezúčastnila, ovšem císařský velitel don Baltazar de Marradas zabral po obsazení Sušice statky Kolinec i Tedražice. Magdaléna si stěžovala a v roce 1622 se zmínila, že Kolinec jí byl vrácen tak vyplundován, že nemá prakticky žádnou cenu. Magdaléna byla jedna z mála, jejíž prosba byla vyslyšena a byl jí tedražický statek vrácen. Nyní se objevuje dcera Magdaléna Grizelda z Perglasu, dědička tedražického zboží. Celý statek tehdy tvořila tvrz Tedražice se všemi a všelijakými pokoji a dalšími staveními a příslušenstvím. V roce 1668 už je zmiňována věž zámku s kaplí a další přístavbou.

Po různých směnách a transakcích rodů Janovských se konečně roku 1690 stává držitelkou celých Tedražic Isabela Emilie Švihovská. Její syn František Antonín, který obdržel tento majetek od ní, velice rád cestoval po cizích zemích a roku 1694 v cizině umírá.

Jeho otec Jaroslav Florian Švihovský z Rýzmberka požádal o svolení k sloučení svého majetku s majetkem svého zemřelého syna. Zmíněný jaroslav Florian, který mimo toto zboží vlastnil i nedaleko ležící Čejkovy, Neprochovy a Krutěnice a především bohaté panství Nalžovské, kde měl své hlavní sídlo, se náhle však dostal do finančních těžkostí a roku 1722 se jeho situace natolik zhoršila, že roku 1722 odkoupil některé části jako Nalžovy, Tedražice a další Jan Norbert von Pötting, a tak Tedražice opět přináležely k nalžovskému panství.

Správa veškerého majetku přešla na panství v Nalžovech, šlechta přestala zámek používat k bydlení a objekt sloužil výhradně k zajištění hospodářství. Od něho je koupil v roce 1769 hrabě Rudolf Taafe a Tedražice se tak stávají majetkem hraběcího rodu Taafe z Irska. Centrum správy veškerého majetku tohoto rodu bylo v Nalžovech. Pro zajímavost jeden z členů hraběcího rodu Eduard Taafe byl za císaře Františka Josefa I, 14 let ministerským předsedou rakousko - uherské monarchie.

Za zmínku stojí rovněž i mohutné sklepy v zámečku, odkud pak vedly chodby hloubené v zemi bez výstuže na různé strany. Dnes jsou tyto chodby většinou zasypány.

Pramen: Darebný Karel, Blažek Zdeněk, Tedražice historie a současnost, vlastní náklad, 2011

Hrádek zámek

Hrádek - zámek

Zámek stojí na místě bývalého hrádku ze 14.století.
První zmínka o Hrádku pochází z roku 1298. Jedná se o darovací listinu, kdy Přibyslav z Hrádku daroval bratřím z kostela sv. Petra a Pavla v Horažďovicích tři lány lesa a potok pro chování ryb. Pro Hrádek je to nejstarší dochovaná listina.
Od roku 1588 patřilo hrádecké panství pánům Račínům z Račína, kteří pravděpodobně po roce 1590 přestavěli středověkou tvrz na renesanční zámek. Rod Račínů vlastnil Hrádek do roku 1686. Po smrti Vojtěcha Arnošta Račína se majitelé na zámku rychle střídali.
Pro zámek byl významný rok 1731, kdy se stal majitelem Jan Ferdinand, hrabě Des Fours de Montu et Athienville. Zahájil přestavbu hrádeckého zámku, a to tak, že ke starému renesančnímu zámku nechal vystavět nový barokní zámek.
V průčelí je vstup do zámku, nad ním je v prvním patře balkon s mřížovým zábradlím. Nad balkonem je ve štítu velký erb Desfoursů. Levé křídlo bylo v přízemí zakončeno salla terrenou se vstupem do zámecké zahrady a třípatrovou věží. Pravé křídlo je stavěno na renesančních základech a v zadní části má lomené schody do prvního patra. V prvním patře v pravé části byla jídelna a pokoje pro hosty. Ve střední části pak velký salon s výstupem na balkon a v levé části byly prostory pro panstvo. Za pravým zadním křídlem byla přistavena později kaple sv. Valburgy se vstupem ze zámku i zvnějšku. Nová část zámku sloužila jako venkovské sídlo, stará pak pro výkon správní a hospodářské funkce.
Zámek měl svou známou věž, která bývala chloubou Hrádku a jeho dominantou na pohled zdálky. Věž se zřítila 26. července 1976, tedy 245 let po výstavbě nového zámku. Věž byla třípatrová s mansardovou střechou, vystavěna byla na starších základech věže.
Koncem roku 2000 zámek zakoupila firma Šumavaplan, spol. s r.o., zastoupená Ing. arch. Pavlem Lejskem. Po mnoha letech byly zahájeny práce směřující k záchraně tohoto architektonicky nesmírně vzácného objektu.

V letech 2000 - 2001 bylo provedeno základní stavební a statické zajištění objektu, v letech 2002 - 2003 byla provedena rekonstrukce krovu a výměna střešní krytiny. Byly zahájeny restaurátorské práce v objektu. Většinu prací zajišťovali místní firmy. V roce 2005 a následujícím byla zahájena oprava a restaurování fasády zámeckého objektu. Byl zvolen postup od hlavního průčelí nového zámku směrem k renesanční části. Opravu fasády prováděla firma specializující se na památky Ing. Karel Mikeš z Římova. Součástí této opravy byla celková obnova oken i dveří. Renovaci prováděla firma Truhlářství Zdeněk Lísa z Hrádku u Sušice. V roce 2006 proběhlo restaurování historických krbových kamen, které si můžete prohlédnout při návštěvě restaurace. Tohoto díla se ujala restaurátorská firma Mgr. Tomáše Tesky z Čimelic.

V červnu 2010 byl zámek po náročné rekonstrukci otevřen pro veřejnost. V zámeckém areálu se nachází hotel, restaurace, wellness, kaple sv. Valburgy a park. Na nádvoří, v kapli a v parku se pravidelně konají kulturní a společenské akce v rámci projektu "Zámecký kulturní rok". Díky svému romantickému prostředí je zámek vyhledávaným místem pro uspořádání civilních i církevních obřadů.
Pramen: www.zamekhradek.cz

O zámku Hrádek byl natočen pořad České televize v rámci cyklu Toulavá kamera, který je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=10

Chanovice Defurovy Lažany zámek

Chanovice - Defurovy Lažany - zámek

Původně stávala v obci Lažany gotická tvrz, která je poprvé zmiňována roku 1496. Tvrz byla ve druhé polovině 16 století renesančně upravena.
Ve druhé polovině 17. století za hraběte Jana Desfours byl na konstrukci původní tvrze postaven raně barokní zámek. podle hraběte Jana Desfours dostala také obec a zámek své jměno.

Chanovice zámek foto Radana Šašková

Chanovice - zámek

Barokní zámeček, jehož předchůdcem byla gotická tvrz, nabízí ke shlédnutí ve zrekonstruovaných sklepeních stálou expozici pošumavských lidových řemesel. Původní tvrz pocházela z 13. století, zámeček byl postaven 18. století. V zámku sídlí dnes základní škola a pořádají se v něm výstavy výtvarného umění a fotografií.

V obci se nachází i volně přístupný skanzen staveb přenesených z jihozápadních Čech, viz Chanovice skanzen.

O chanovickém zámku byl natočen Českou televizí pořad v rámci cyklu Toulavá kamera, který je ke shlédnutí na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=20

Chocomyšl zámek

Chocomyšl - zámek

Původní gotická tvrz v Chocomyšli byla v 18. století přestavěna na lovecký renesanční zámek. Zámek byl v letech 1761 - 1763 přestavěn v barokním slohu. Po požáru přibližně deset let Při prodeji Černínům se ve vsi uvádí kamenný zámek - původní renesančně přestavěná tvrz, která byla v nárožích opatřena polygonálními věžemi.

V roce 1720 začal František Josef Černín s jeho přestavbou na lovecký zámek podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky, který v letech 1713 - 1720 přestavoval Černínský palác v Praze na Hradčanech. V roce 1761 za Prokopa Černína z Chudenic došlo v zámku k dalším úpravám a k přístavbě domácí kaple. V roce 1773 zámek zcela vyhořel.

O rok později vypracoval stavitel Karel Balling projekt na stavbu nového zámku, jehož přízemí bylo dokončeno v roce 1775. Pak stavba zřejmě z nedostaku financí pokračovala jen pozvolna, neboť ani na konci 18. století nebyla dokončena. Černínové zde nežili. Zámek byl dokončen jen ze dvou třetin, a tak ho v roce 1802 Černínové nabídli k přestavbě na dragounská kasárna.

Od roku 1811 se v zámku vyráběl cukr z javorové šťávy. Byl to vůbec první cukrovar v Čechách. V roce 1830 byla část zámku přestavěna a o 14 let později zde vznikl lihovar.

Nakonec byl zámek využíván ke skladovacím a zemědělským účelům. V současné době zámek vlastní ZAS Koloveč, která ho opravila a využívá k podnikání.

Pramen: vysvětlující tabule na návsi v Chocomyšli

Chudenice zámek

Chudenice - zámek

Renesanční, barokně upravený zámek, byl postaven na základech gotické tvrze, kterou připomíná opevnění s baštami. Zámecké expozice jsou věnovány několika významným lidem, spojeným s Chudenicemi - Josefu Dobrovskému, Jaroslavu Kvapilovi, K. S. Amerlingovi
Na místě dnešního zámku založil ve 13. století Drslav Czernín gotickou tvrz, která byla upravena po husitských válkách na konci 15. století. Na jejím základě byl v 16. století Humprechtem Czerninem postaven Starý zámek. Humprechtův zámek stál až do roku 1776, kdy byl na příkaz Prokopa hraběte Czernína přestavěn dle projektu architekta Carla Ballinga.
Dnes je v něm muzeum, ve kterém je soustředěna historie celého regionu. V letním období na Starém Czernínském zámku probíhá i celá řada kulturních akcí.

O starém Chudenickém zámku a okolí je natočen Českou televizí pořad v cyklu Toulavá kamera. Pořad je k dispozici na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599-regiony/?r=520&o=522&strana=14.

Chudenice zámek Lázeň

Chudenice - zámek Lázeň

Objekt zámečku, založeného Černíny z Chudenic, byl původně stavěn jako lázně, avšak postupem času se změnil v empírový zámek. Je obklopen rozlehlým anglickým parkem, v jehož části vzniklo v roce 1841 arboretum «Americká zahrada» .
Na sklonku 18. století byla na místě dnešního zámku Lázeň, poblíž léčivého pramene, postavena jednoduchá lázeňská budova. Objekt měl kromě lázeňského provozu i hostinské pokoje. Později si majitelé šlchtický rod Černínů vyhradil některé prostory pro své vlastní užívání. Kolem roku 1820 byla pro lázeňské účely postaven nová budova a hostinec. V původním objektu nazývaném již zámek, byla zřízena domácí kaple. Interiery byly upraveny a zámek sloužil majitelům panství jako letní sídlo. Přestavba v letech 1858 - 1861 dala objektu empírový ráz.

Zámeček Lázeň je spjat s pobytem Josefa Dobrovského, Františka Palackého, Ladislava Čelakovského a jiných představitelů kulturz 19. století ve zdejším kraji. Antonín Zápotocký sem umistuje první kapitoly románu Rozbřesk. Nedaleké jezírko měl na mysli Jaroslav Kvapil, když psal libreto k Rusalce.

Zdroj: Podle tabule Klubu českých turistů u zámku.

Ježovy zámek

Ježovy - zámek

Jednopatrový barokní zámek vznikl v 1. polovině 17. století přestavbou renesanční tvrze. V 1. polovině 18. století získal pozdně barokní vzhled.
Původně gotická tvrz neznámé podoby ze 13. století, kdy patřila Ježovským. V 17. století připadla Černínům z Chudenic, kteří ji přestavěli v zámek. Od nich ji nakonec získali v 18. století Morzinové.

Jedná se o jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu s vysokou valbovou střechou. Nad okny ploché baldachýnové štítky zakončené piniovou šiškou. Západní průčelí má sedm okenních os, jižní čtyři. Při východním průčelí je šestiboká kaple spojena s budovou zámku chodbou. Kaple má jednoduchou jehlancovou střechu.

Pramen:http://www.hrady.cz/

Ves Ježovy se vyskytuje v pramenech poprvé v r. 1251 a jejím držitelem byl tehdy Bohuslav z Ježova, z rodu Drslaviců, dvořan markrabího Přemysla na Netolicích. Po smrti Petra Ježovského, který zemřel kolem r. 1496 bez dědiců, se na Ježovech usadili Nebílovští z Drahobuze, neboť v r. 1518 je jako jeho majitel uváděn Mikuláš Nebílovský. Tehdy se poprvé výslovně uvádí stará tvrz. Nový majitelé si v první čtvrtině 16. stol. postavili pod starou tvrzí v rovinaté louce v blízkostí potoka novou rozlehlou tvrz, která byla obehnána vodním příkopem. Staré sídlo postupně beze stopy zaniklo. Během 17. stol. byla zřejmě tvrz upravena v moderním renesančním duchu. R. 1663 zdědil ježovský statek jeho potomek Jan Heřman Černín, který tvrz přestavěl v raně barokní zámek. V 18. stol. Morzinové přestavěli ježovský zámek v pozdně barokním slohu. Zámek byl od r. 1945 majetkem MNV, který jej dal upravit pro kulturní potřeby obce. V letech 1973 – 75 proběhla rekonstrukce objektu, který získal novou střechu, fasádu a nově omítnuta byla i ohradní zeď. V části zámečku byla zřízena restaurace, která v podobě zámecké vinárny byla v provozu ještě v r. 2000. V devadesátých letech 20. stol. získala zámek rodina Beranova (vnuci posledních majitelů) a zámek je dnes využit pouze jako byty.

Pramen:http://www.pamatky.com/

Kolinec Jindřichovice zámek

Kolinec - Jindřichovice - zámek

Bývalá tvrz v Jindřichovicích přestavěná na zámek. V Jindřichovicích bývala tvrz již v polovině 14. století a patřila zemanovi Přibíkovi. Jeho potomci vlastnili tvrz asi do roku 1460. Od roku 1479 je tvrz v majetku Vintíře z Vlčkovic, jehož čtyři synové si majetek v roce 1516 rozdělili. Roku 1555 byl majetek opět zcelen a koupil ho Sezima Prostibořský z Vrtby. Prostibořští přestavují jindřichovickou tvrz na renesanční zámeček, v němž sídlí do roku 1689. Zámeček je obdélná budova s nepravidelně rozdělenými okny a dvouvalbovou střechou. Přízemní místnosti jsou klenuté, na schodech je hřebínková klenba.

Nový zámek přistavěný k okrouhlé baště bývalé tvrze je barokní z poloviny 18. století. Zámek postavili Janovští z Janovic

Kolinec Malonice zámek

Kolinec - Malonice - zámek

První zmínka o vsi je z roku 1318, kdy ji držel Jetřich. Za Bedřicha Škorně byl v 15. století v Malonicích postaven renesanční zámek. Dnes vlastní zámek kolinecká obec. V zámku je taneční sál a hospoda.

Kolinec Mlázovy zámek

Kolinec - Mlázovy - zámek

Roku 1721 nechal Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu postavit při tvrzi nevelký zámek. V Mlázovech stála již tvrz již ve 14. století. V té době zde sídlil panský rod s predikátem z Mlázov. Z tvrze se dochovaly sklepy nacházející se mimo půdorys zámku. Zámek byl vystavěn až o několik století později. V té době Mlázovy vlastnil Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu a bylo to asi roku 1721. Později se na Mlázovském panství vystřídalo velké množství vlastníků. Posledním vlastníkem byl Dušan Zachystal, který jej koupil roku 1938 a držel jej až do roku 1947, kdy jej prodal obci Mlázovy. Zámek byl potom využíván jako škola, kanceláře i jako byty či skladiště.

Obec prodala zámek v roce 2001 i se statkem a dnes je v soukromých rukou. Majitel v zámku provozuje hotel s restaurací. Přístupný je i zámecký park.

Pramen: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004

Kolinec Podolí zámek

Kolinec - Podolí - zámek

Zámek v Podolí postavila šlechtická rodina Terziů v roce 1789. Zámek je jednoduchá, malá jednopatrová barokní stavba. Střecha je valbová s věžičkami. Zámek je zmiňován v Schallerově topografii Klatovského kraje. Na konci 18. století připojili Terziové zdejší podolský statek ke kolineckému a statky byly spojeny až od roku 1838. Podolský statek potom koupil Fr. Václav Veith a po něm následovala řada dalších majitelů (např. hrabata Taaffe).

Zámek byl ve druhé polovině 20. století majetkem JZD, sloužil jako byty zaměstnancům. V této době zámek chátral, nyní je opraven a je v soukromých rukou.

Kolinec Hradiště zámek

Kolinec - Hradiště - zámek

Barokní zámek v Hradišti byl postavený ve 2. polovině 18. století. Historie zámku není dodnes zcela objasněna. V polovině 14. století je vzpomínán Zdeněk z Hradiště a z tohoto záznamu je možné usuzovat, že na Hradišti bylo nějaké panské sídlo.

Přesnější údaje jsou až z druhé poloviny 18. století, kdy zámek držel Bedřich z Elvanichu a jeho potomci. V roce 1828 připadl zámek rodině Kleistů a byl spojen s panstvím Mlázovy. V druhé polovině minulého století zámek fungoval jako rekreační středisko podniku Armabeton Kralupy nad Vltavou. V současné době je v soukromých rukou.

Kolinec Ujčím zámek

Kolinec - Ujčín - zámek

Původně v Ujčíně stávala tvrz, která vznikla asi ve 14. století. O jejím zániku není dochovaných zpráv. Pravděpodobně na jejím místě byl na přelomu 16. a 17. století vystavěn renesanční zámek. Další zprávy o zámku v Ujčíně pocházejí z roku 1693, kdy tehdejší majitel Karel Fruvien z Podolí ho připojil ke kolinskému statku. Zámek byl počátkem 19. století přestavěn v panský dvůr, ve druhé polovině 20. století v něm hospodařilo JZD a dnes je dvůr v soukromých rukou.

Kolinec zámek

Kolinec - zámek

První písemná zmínka o Kolinci pochází z roku 1290. Na místě dnešní školy se nacházelo dřevěné panské sídlo. Změna dřevěné stavby na kamenný renesanční zámek je doložena po roce 1565, kdy tvrz přestavěl Václav Vintíř z Vlčkovic. Za jeho vlády se Kolinec stává centrem rozsáhlého panství. Z této doby se zachovaly pouze klenuté místnosti v přízemí objektu.

Po roce 1580 je zámek rozdělen mezi syny Václava Vintíře a další roky jsou pro panství dobou stagnace a úpadku vrcholícího pobělohorskou dobou. Typické je velmi časté střídání majitelů panství a tím i zámku.

Po roce 1666 byl vyhořelý a zpustlý zámek za Kateřiny Eleonory z Klenové přestavěn a celé panství bylo rozšířeno. Kolinec zažívá na konci 17. a během 18. století rozkvět. Městečku jsou potvrzena a rozšířena práva a privilegia. Dochází k barokní přestavbě kostela.

Roku 1815 koupil městečko i zámek Karel Pötting, který stávající zámek nechal empírově přestavět a byl zřízen anglický zámecký park. Jeho podoby doznaly velkých změn, ale i dnes je základ parku patrný včetně členění s přechodem na hospodářský les a zemědělsky využívanou krajinu. Roku 1838 přechází panství do rukou hrabat Taaffe. Zámek je centrem velkostatku se sýrárnou, pivovarem a lihovarem. Park je rozšiřován včetně zavedení chovu daňků. V majetku rodu Taaffe zůstává zámek do roku 1920, kdy po pozemkové reformě kupuje zámek kolinecká obec pro zřízení měšťanské školy za 100 000 korun.

Budova empírového zámku byla přestavěna do dnešní podoby pro potřeby základní školy v letech 1967 až 1969. Dnes v objektu sídlí základní škola, mateřská škola, školní jídelna a muzejní expozice věnovaná historii Kolince a okolí. Objekt byl doplněn výstavbou tělocvičny v roce 1994. Hospodářské budovy a budova bývalého lihovaru jsou dnes v majetku ZKD Sušice a jsou využívány jako sklad ovoce a zeleniny. Zámecký park je využíván v letních měsících pro pořádání kulturních akcí.
Kolinecké školství má dlouhou a bohatou tradici. Již v 17. století existovala škola vyučující čtení, psaní a počtům. Žáci učí od takzvaných abecedářů, kteří byli absolventy vyšších škol. Absolventi kolinecké školy pokračovali ve studiu na latinských městských školách.

Jedny z nejstarších zpráv o škole v Kolinci pocházejí ze školní pamětní knihy z roku 1790. Tehdy se ve dvoutřídní kolinecké škole kromě obvyklých předmětů vyučovalo náboženství, výklad evangelia a ruční práce. Vyučování probíhalo od října do dubna a na závěr školního roku se konala zkouška, které byli přítomni rodiče.

Výrazný vývoj zaznamenala škola ve druhé polovině 19. století, kdy je nutno reagovat na stále se zvyšující počet žáků. V roce 1876 byla dvoutřídní rozšířena na tři, v roce 1888 na čtyři a v roce 1891 na pět tříd. Po otevření trojtřídky započalo vyučování ručních prací děvčata a počátkem devadesátých let začala výuka německého jazyka jako nepovinného předmětu. Nárůst žactva vedl k rozhodnutí o výstavbě škol v Jindřichovicích a Malonicích. Roku 1897 došlo k přestavbě budovy na školu s učebnami pro pět tříd. Budova školy se nacházela v budově dnešní knihovny.

Výrazný pokrok znamenal rok 1905, kdy byl vydán nový řád pro školy obecné a měšťanské. V Kolinci byla na základě usnesení školské rady a povolení ministerstva školství zřízena měšťanská škola. Od roku 1920 sídlí škola v budově zámku a nevyhovující prostory byly upraveny na učebny v roce 1923. Vedle obou typů škol byla v budově zřízena také pokračovací škola pro učně a tovaryše, která se stala pozdější živnostenskou školou a byla zrušena ve 30. letech. V té době se vyučovalo 7 měsíců v roce. Vzhledem k nadměrnému počtu tříd na základní a měšťanské škole, kdy školu navštěvovalo 469 žáků, musela být pronajímána k výuce i budova čp. 2 v Kolinci. Druhá světová válka znamenala pro školu mnohá omezení, včetně omezování výuky.

V roce 1948 byla budova školy přestavěna a provedena údržba. Po řadě změn od roku 1960 existuje v Kolinci základní devítiletá škola. Stav budovy byl již neudržitelný a bylo rozhodnuto o úplné přestavbě, která proběhla v letech 1967 - 1969. Podobu po přestavbě si škola zachovala dodnes. Na kolinecké škole v různých dobách působila řada významných pedagogů. Mezi jinými regionální spisovatelé a historici Miroslav Hrdlička, František Mára a řada dalších, kteří si zaslouží vděk svých žáků. Kolinecká škola měla a rozvíjela hudební tradici. Mezi žáky školy patří významní hudebníci své doby Jan Král, Josef Emanuel Moravec, Libuše Márová a další.

Pramen: vysvětlující tabule na škole

Měčín - zámek

Měčínský zámek nechal postavit kolem roku 1580 Heralt Kafka Římanský z Říčan. V srpnu roku 1874 vyhořel a budova byla upravena do nynější podoby. Po roce 1948 zde byla zřízena Strojní traktorová stanice a poté objekt převzalo místní JZD.

Sýrárna v Měčíně

V roce 1895 byla v rámci tehdejšího žinkovského velkostatku přenesena ze Žinkov do Měčína výroba sýrů. Jejich název se od té doby změnil ze "Žinkovských sýrů" na "Pošumavské sýry". Výrobní prostory byly upraveny v přízemí bývalého zámku, kde byla před tím umístěna výroba sirobu z brambor. Mléko na výrobu těchto sýrů bylo dodáváno z hospodářských dvorů velkostatku v Měčíně, Osobovech, Petrovicích a Mečkově. Čerstvě nadojené mléko se nechladilo, ani neodstřeďovalo a teplé se nalilo do kotle, pod který se pustila horká pára. Potom se zasýřilo. Získaná sýřenina se nechala sednout. Syrovátka byla naběračkami slévána do dřevěných nádob, do druhého dne z ní vystála smetana, ze které se pak stloukalo máslo pro deputátníky a zbytek se odvážel jako krmivo do vepřína v Malinci. Zbylá sýřenina se dávala z kotle do připravených dřevěných, později kovových tvořítek a v lisu se pak ještě vymačkávala zbylá syrovátka. Sýry se v lisech obracely, pak se na stolech solily a nakonec dávaly zrát do polic.
Takto vyrobené sýry, z teplého plnotučného mléka, byly pěkně žluté a během zrání se ještě omývaly vodou. Potom byly uloženy do teplé místnosti, kam se pouštěla pára. Hotové se balily do vlhkého pergamenového papíru a ještě do staniolu. Nakonec dostal každý sýr nálepku s vyobrazením žinkovského zámku a nápisem určujícím jeho druh.
"Pošumavské sýry" z Měčína se dodávaly do okolních hostinců i dále do Klatov, Plzně, Prahy a Vídně. Vyrábělo se několik druhů měkkých sýrů, jejichž pojmenování bylo poněkud odlišné od názvů dnešních sýrů. Byl to ponejvíce sýr zvaný "cihličkový" větší i menší, který byl podobný dnešním romadurům. Dále to byla "kolečka", kterým se později začalo říkat "desertní". pro hostince se vyráběly "syrečky", dnešní olomoucké tvarůžky. "Neušatel" se říkalo sýru, který měl podobu válečku. Také se vyráběl plísňový sýr typu rokfor a tvrdé sýry typu eidamské cihly.
Výroba sýrů v Měčíně zanikla v roce 1914.
Pramen: Bohumil Sýkora, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska Pod Zelenou horou 1/02

Mochtín Nový Čestín zámek foto Ivo Šašek

Mochtín - Nový Čestín - zámek

Zámek v Novém Čestíně. V současné době nelze přesně určit kdy byl zámek založen, ví se jen, že byl postaven před rokem 1640, ne však dříve jak ve 14. stol. Panské sídlo je v roce 1665 popisováno jako obydlí o dvou světnicích, kanceláři a síni. Později za Běšínů v letech 1167 - 1716 došlo nejspíše k významnějším stavebním úpravám, protože při prodeji se již píše o rytířské sídle Nový Češtin.
Podle některých autorů byl zámek postaven na sklepech a přízemní budově po roce 1783 za Antonína Perglara z Perglasu. Rozhodující vliv na současný vzhled zámku však měl až Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli, známý heraldik (Rudolf Johann hr. Meraviglia-Crivelli) v letech 1878-1891. Dal vznik romantickému, pseudogotickému, trojkřídlému zámku se dvojicí třípodlažních věží. Při jihozápadním nároží je věž, uváděná jako šestiboká a při jihovýchodním nároží je věž hranolová. Obě věže jsou kryty nízkou stříškou. Fasády jsou členěny ozdobnými římsami. Většina vnitřních prostor zámku je plochostropá.
Pramen: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004

Mochtín Újezdec zámek foto Jan Kavale

Mochtín - Újezdec - zámek

Zámek v Újezdci byl postaven na konci 18. století. Majitelem zámku tehdy byl Václav Ennis z Atteru a Iveagu. Ten zde, podle některých autorů, nechal okolo roku 1788 postavit přízemní zámek. Předpokládá se však, že již v době, kdy byl statek v majetku Sedleckých z Újezdce zde panské sídlo stálo a je velice pravděpodobné, že stavební historie panského sídla v Újezdci začala již ve 14. století. K této době, ale chybí přesné písemné záznamy.
Výrazná přestavba zámku byla provedena v první polovině 20. století, kdy zámek koupila Revizní rada hornická pro plzeňský obvod báňského revíru v Plzni.
Po druhé světové válce převzal areál Státní statek Veselí a bylo zde zřízeno zemědělské učiliště, později v roce 1955 přešel areál do majetku ONV Klatovy a od té doby byl využíván jako domov pro seniory.
Pramen: Jiří Úlovec, Hrady, zámky a tvrze Klatovska

Mochtín zámek

Mochtín - zámek

Zámek v Mochtíně byl postaven pravděpodobně na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století. V té době byl majitelem Jan Arnošt Meraviglia - Crivelli. V této době byl Mochtín připojen k Novému Čestínu. Právě on zde nechal ve druhé polovině 19. století postavit jednoduchý zámek.
Zámek je dnes v soukromých rukou.
Pramen: Jiří Úlovec, Hrady, zámky a tvrze Klatovska.

Mokrosuky zámek

Mokrosuky - zámek

Významnou památkou v Mokrosukách je bývalá tvrz, která byla v roce 1579 přestavěna na renesanční zámek. Za třicetileté války byli v Mokrosukách ubytováni vojáci Baltazara Marradase a později byl z výnosů panství financován pluk Martina de Hoeff - Huerty.

Nalžovské Hory zámek

Nalžovské Hory - zámek

Původně zde stávala tvrz připomínaná k roku 1380 (Jan z Paběnic), která byla později v majetku pánů z Nalžov. V roce 1591 Nalžovy získal staroslavný rod pánů Švihovských. Karel Švihovský panství koupil za 80 000 bílých grošů. Jeho syn Bedřich se na počátku českého stavovského povstání v roce 1618 stal členem direktoria, řídícího orgánu povstání, avšak po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 vzhledem ke své opatrnické politice nebyl vítěznými Habsburky výrazněji potrestán. Patrně proto, že nalžovská tvrz byla v té době poškozena uherským vojskem, postavil Bedřich v její blízkosti nové panské sídlo – renesanční zámek, který se poprvé připomíná v roce 1630. Stará tvrz byla upravena na byty pro služebnictvo na zámku.
Zámek Nalžovy je obklopen anglickým parkem z počátku 17. století s empirovými i novohistorickými romantizujícími úpravami z doby kolem roku 1840.


Působení hrabat Taaffe v Nalžovských Horách

1. Stručná historie Nalžovských Hor a Nalžovského panství

Nalžovské Hory jsou městečko asi 12 km západně od Horažďovic po silnici ve směru na Klatovy. Tvoří ho dvě obce, a to Stříbrné Hory a Nalžovy a osada (malá vesnička) ahrádka. V městečku žije asi 1300 obyvatel. Městečko se nachází v předhůří Šumavy si 514 metrů nad mořem.

První historicky doložený držitel Nalžov byl Jan z Paběnic, který sídlil na zdejší tvrzi kolem roku 1380. nalžovské panství koupili v roce 1591 od Radslava ze Vchynic páni z Rýzmberka a vlastnili je až do roku 1718. Z počátku jejich držení se dochovala prvá zmínka o zámku, který byl v roce 1616 vyloupen a popleněn uherským vojskem.

Dalšími majiteli nalžovského panství byli hrabata Poetingové-Persingové, kteří je získali od Habsburků za symbolický 1 zlatý, jako odměnu za služby při potírání odporu odbojné české protestantské šlechty. Toto se vlastně odehrálo v tzv. pobělohohorském období. Šlo o dobu velmi tragickou pro české země. Porážkou vojska českých stavů vojskem Ferdinanda II. Habsburského v bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 skončila v Čechách doba náboženské tolerance a přišla násilná rekatolizace zemí Koruny české. V roce 1621 bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých šlechticů - představitelů protestantismu, následovala emigrace české šlechty a vyvlastňování jejího majetku.

Od hrabat Poetingů-Persingů získali celé panství v roce 1769 hrabata Taaffe, původem z Irska. Nalžovské panství se nacházelo přibližně v hranicích těchto obcí a městeček: Neprochovy, Těchonice, Žďár, Plichtice, Zavlekov, Tužice, Letovy, Sedlečko, Mířenice, Nalžovské Hory.

2. Doba hrabat z Taaffe

Nejslavnějším z rodu hrabat Taaffe byl Ludvík (Louis) Taaffe. Všestranně vzdělaný a velmi úspěšný právník a politik. Byl ministrem rakouské vlády a členem rakouského parlamentu, působil na právnické fakultě vídeňské university a na Nejvyšším soudě. Ludvík Taaffe dovršil ve druhé třetině 19. století přestavbu nalžovského zámku, který obklopil rozsáhlým anglickým parkem. V zámecké kapli se dochovala vzácná freska F.J. Luxe, plzeňského rokokového malíře.

Za Ludvíka Taaffe navštívil panství několikrát rakouský císař František-Josef I. Při každé návštěvě zasadil v zámeckém parku jeden červený buk. V parku je 6 mohutných červených buků, které jsou ze zákona chráněny jako přírodní památka. Ovšem existuje ještě jedna verze o císařském sázení červených buků v zámeckém parku. Možná je to pomluva, ale jak víme, na každém šprochu je pravdy trochu. Hrabě Taaffe byl důvěrným přítelem jeho císařského veličenstva. A to když vyvedlo nějaký společenský poklesek, který mohl odpuzovat vídeňský císařský dvůr (např. zálety apod.), okamžitě jelo do Nalžov na poradu s hrabětem. Zde zasadilo červený buk a hrabě se vydal do Vídně vyžehlit pošramocenou důstojnost Františka-Josefa I. u jeho matky císařovny Žofie. Takže, skrze tuto možná pomluvu, nám může být jeho císařské veličenstvo sympatické svou lidskou stránkou. A hraběte si můžeme vážit pro jeho diplomatické schopnosti. Zachránil pověst vídeňského dvora a nepotřeboval zahradníka a zahradního architekta. My se můžeme domnívat, že těch nepřístojností, neslučujících se s císařským majestátem bylo šest.

Na nedalekém vrchu Prašivci zřídili hrabata Taaffe asi před 150 lety originální přírodní park. Jde o lesopark, který romanticky vyzdobil zvířecími sochami z balvanů v osmdesátých letech 19. století místní kameník Jan Kvíčala. V lesoparku jsou drak a želva. Drak je velmi sugestivně vyvedený ještěr (řemeslným provedením i barevným koloritem), který dodnes svým umístěním v lesním terénu nahání hrůzu nejen občasným neinformovaným a zvědavým návštěvníkům lesoparku, ale i místním znalcům.

Většinou si hrabata Taaffe přiváželi nevěsty z Irska. Existuje určitá legenda, že tyto irské manželky tesknily po vlasti, takže hrabata Taaffe vybudováním lesoparku na Prašivci se jim snažili vytvořit jakési malé Irsko na nalžovském panství. Na Prašivci (575 metrů nad mořem) postavili v polovině 19. století umělou zříceninu, kopii rodového sídla - irského hradu Ballymotte (připomíná irský strážní hrad z 15. století). Traduje se, že stavba zříceniny byla požehnáním pro místní obyvatelstvo, protože v té době byla nouze o pracovní příležitosti, takže si na této akci řada lidí přišla ke slušnému živobytí. Dále bylo v lesoparku zřízeno umělé
jezírko s ostrůvkem, na kterém stál na jedné noze dřevěný čáp a zbudováno několik glorioletů a celý lesopark byl protkán důmyslným systémem cest pro kočáry a stezek pro pěší a jezdce na koních. Gloriolety sloužily panstvu k odpočinku a odpoledním svačinám. Svačilo se i na jedné z věží hradní zříceniny, odkud je nádherný výhled na Nalžovské Hory a jižní část nalžovského panství.

Součástí lesoparku je hraběcí hájovna, kde bydlel správce polesí s rodinou. Je postavena na kraji lesa při hlavní přístupové cestě do lesoparku. Hrabata Taaffe byly hospodářsky velmi aktivní. Panství byl hlavně velkostatek (asi 13 farem, včetně lesů a rybníků). V Nalžovech byl lihovar a sýrárna a sýr byl prý vyhlášený.

3. Poslední z rodu Taaffe

Posledním z roku Taaffe byl Edward Taaffe. Překrásně mi o něm vyprávěla v roce 1996 již osmdesátidevíti letá, nesmírně svěží a vitální paní Marie Šrámková z Nalžovských Hor, která byla poslední tehdy žijící zaměstnankyní hraběcí rodiny. Pracovala u poslední hraběnky Taaffe jako švadlena a komorná asi 5 let - do roku 1938 - kdy rodina panství prodala a vystěhovala se z tehdejšího Československa.

Hraběnka, proti všem zvyklostem Maďarka, byla nevlastní matkou Edwarda. Jeho otce si vzala jako vdovce se synem. Sama prý byla rozvedená a z prvního manželství měla rovněž syna. V roce 1938 už byla vdovou, otec Edwarda zemřel. Rodina fakticky prchala před rozpínajícím se německým nacismem.

Národnostní původ poslední hraběnky zřejmě i vysvětluje, proč ona v roce 1938 odjela z Československa do Maďarska (do Budapešti) a Edward zamířil do pravlasti rodičů, do irského Dublinu.

V Nalžovských Horách se Edward objevil ještě jednou a naposledy v roce 1945 jako příslušník spojeneckých anglo-amerických vojsk, které osvobodily západní Čechy. Jak se říká: přijel, uviděl a zase odjel. Zemřel údajně v Irsku, někdy v roce 1956.

Všechna hrabata Taaffe, kromě Edwarda a jeho nevlastní matky, jsou pohřbeni v kryptě kostelíka u Sv. Antonína, který se nachází asi 1 km od Nalžovských Hor při silnici směrem na Horažďovice.

V Praze dne 11. března 2012
Ing. Marie Stříbrná

Nezdice na Šumavě Záluží lovecký zámeček

Nezdice na Šumavě - Záluží - lovecký zámek

Lovecký zámeček Záluží, stojící na samém konci lesních komplexů vrchu Ždánova, byl vystavěn v novogotickém stylu a sloužil zároveň jako myslivna. V době knížete Gustava Jáchyma Lamberka, který byl vášnivým lovcem, sloužil na hájence mimo jiné i polesný František Hermann. Měl hned tři švagry sloužící na žichovickém panství. Písař Josef Smrčka z Rabí, vrchní sládek žichovického pivovaru Ferdinand Panz z Rabí a Josef de Pauli aktuár na žichovickém zámku. Na podzimní hony přijížděli hosté ze sousedních panství, zvláště přátelé knížete z Blatné, Mačic, Vojnic a další. Mezí Ždánovem a Královským kamenem zastřelil mladý Lamberk za dramatických okolností medvěda. Na počest této události postavil revírník Josef Duben v roce 1836 kapli sv. Jana. Dle zápisů řídícího učitele Josefa Hozmana měl kníže vycpaného medvěda ve své pracovně na zámku v Žichovicích až do své smrti. V lesích nad zámečkem stojí tři metry vysoká skalka s německým nápisem Lovu zdar. Poblíž prýští vydatný pramen, kdysi udržovaná studánka. V těchto místech pravděpodobně dříve začínaly hony. V současné době zámeček funguje jako penzion. Pramen: informační tabule na zámku v Žihobcích.

Obytce zámek foto Ivo Šašek

Obytce - zámek

Zámeček pochází z 18. století. V současné době je a soukromých rukou a je veřejnosti nepřístupný.

Oselce zámek

Oselce - zámek

Barokní zámek v Oselcích byl vystaven na místě tvrze v roce 1680 a přestavěn Antoniem de Maggi v letech 1707 - 1737.
Při úpravě byla postavena zámecká kaple, kterou zdobí nástropní freska s českými patrony. Budova zámku je dvoupatrová, s jednoduchou architekturou, ozdobou je věž s hodinami a arkády na nádvoří. Zámek je obklopen anglickým parkem.
V devadesátých letech minulého století byl zámecký areál navštěvován řadou spisovatelů a skladatelů. Např. J.Vrchlický, J.V.Sládek, Oskar Nedbal, Josef Suk, J.S.Machar, Václav Tallich, Adolf Hofmeister. Na okraji zámeckého parku stojí rozlehlá barokní patrová sýpka. V současné době je v zámku umístěno učiliště.
Pramen: www.oselce.cz

Petrovice u Sušice Jiřičná

Petrovice u Sušice - Jiřičná - zámek

Zámek v Jiřičné ze 17. století. K zámku byla v 18. století přistavěna kaple.

Petrovice u Sušice Kněžice zámek foto Ivo Šašek

Petrovice u Sušice - Kněžice - zámek

Zámek v Kněžicích. Zámek byl vybudován v 18. století pravděpodobně na místě bývalé tvrze. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1907. Dnes je v zámku hotel.

Petrovice u Sušice Kojšice zámek

Petrovice u Sušice - Kojšice - zámek

Zámek v Kojšicích vystavěl Ferdinad Abele v roce 1850.

Byla zde zaznamenána jedna pověst:

O chlebových střevících
Kdysi dávno stával na vrchu Hrnčíř u Petrovic pěkný a pevný hrádek (32). Z jedné strany byl chráněn hlubokými valy, z druhé pak strmou skálou, která se vypíná nad řekou Pstružnou. Bohatý rytíř, který na Hrnčíři žil, střežil zde zlato narýžované v řekách a potocích v okolí. Žena mu zemřela, ale měl tři rozmazlené dcery, které byly velice pyšné a oblékaly se do samého hedvábí. Nosily i zlaté střevíce, prokládané diamanty. S přibývajícími léty měly na otce stále větší požadavky. Jejich rozmařilost nebrala konce. Ten jim chtěl nahradit matčinu lásku a plnil všechna jejich přání.
A tak v době, kdy krasavice začali obletovat bohatí nápadníci, požadovaly na otci další neobvyklý dárek. Chtěly, aby jim pekař upekl střevíčky z chlebového těsta. Takové prý ještě nikdo doposud nenosil. Otec se zdráhal, snažil se dcerám neobvyklý nápad rozmluvit, ale nakonec souhlasil.
Sotva si dcery střevíčky z chleba obuly, obloha se zatáhla, blesky ji křižovaly a vítr lámal stromy kolem hradu. Prohřešily se tím proti Pánu Bohu. Když vřava skončila a obloha se vyjasnila, zbyla z hradu jen hromada kamení. Pod ní nalezl smrt pán hradu a jeho dcery se proměnily v kachny a žalostně kejhaly na rybníce pod skálou. Tak byly potrestány za rozmařilost.
Zlatý poklad zůstal uzavřen ve skále. Klíč od truhlice je uložen na zámečku v nedalekých Kojšicích (33). Každý rok na Velký pátek se skála otevírá, ale pro poklad se žádný odvážlivec zatím nevydal.

Pověst zaznamenal kronikář obce Petrovice u Sušice Josef Koudelka a vypráví ji i Vilém Kudrlička ve Sbírce pověstí a zvyků z Dolního Těšova a okolí.

32. Nad Jiřičnou se vypíná 622 m n. m. vrch Hrnčíř. Na jeho zalesněném východním výběžku zakončeném skálou stál ve středověku hrádek. Pevnost byla chráněna od přístupové západní strany zdvojenými příkopy. Vnitřní plocha hrádku je bez nadzemních stop zdiva. Archeologové datovali existenci hrádku do doby od konce 12. století do poloviny 13. století. Hrádek vybudoval neznámý stavebník nejspíše na ochranu dálkové soumarské cesty, která pod ním vedla.
33. Kojšice - malá ves u Jiřičné, ve které stávala ve středověku tvrz. V 18. století zde byl postaven několikrát přestavovaný zámeček. Dnes značně zchátralý.
Jiná pověst vypravuje o tom, že několik mužů chtělo kdysi vykopat na Hrnčíři ukrytou truhlu s penězi. Když ji už zvedali z díry, jeden z nich zaklel a truhla se propadla hlouběji. V ruce mu zůstal jen klíč, který je prý uschován v zámku v Kojšicích. Každoročně přiblíží se truhla o krok ve směru k Bavorsku. Za mnoho let prý vyplave na potoce pod Hrnčířem nebo ji zájemce může získat na Velký pátek, kdy se otvírají poklady.

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.

Plánice Lovčice zámek

Plánice - Lovčice - zámek

Na počátku 18. století nechali ve vsi Lovčice postavit barokní zámeček tehdejší majitelé plánického panství Bořitové z Martinic. Jeho plány údajně vytvořil známý stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer, který v roce 1720 stavěl poutní kostel v Nicově. Zámek je poprvé uváděn až v roce 1789.
V roce 1866 se zde ukrýval po bitvě u Hradce Králové velitel rakouských vojsk L. Benedeck. Koncem 19. století na zámku pobývali v letních měsících spisovatel Karel Klostermann a básník A. Heyduk.

Zámek tvoří obdélná jednopatrová budova s valbovou střechou. Jižní průčelí má barokní portál, dekorativní rámy oken a nárožní bosování. V sedmdesátých letech 20. století byl zámek opraven a sloužil jako veřejná budova, ve které byla například pošta či mateřská škola. Sloužil také potřebám JZD. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví.

V roce 1990 v Lovčicích bylo přihlášeno k trvalému pobytu 51 lidí a v roce 2004 to bylo 47 osob. První zmínku o Lovčicích nacházíme v popisu zelenohorského panství z roku 1558, kdy je jméno vsi zaznamenáno jako Lowcžice. Název je odvozen od vsi lidí Lovcových.V roce 1560 se ves připomíná opět jako součást panství Zelené Hory a v roce 1584 Lovčice nacházíme v soupisu plánického panství.
Autor: Martin Kříž

Plánice zámek foto Ivo Šašek

Plánice - zámek

Panské sídlo, o kterém nacházíme v historických pramenech první zmínku v roce 1584, bylo v Plánici postaveno teprve až v 16. století.

Soběšice Mačice zámek

Soběšice - Mačice - zámek

Tvrz na tomto místě byla připomínána již ve 14. století, zámek vznikl na jejím místě po roce 1600. Objekt lze rozdělit stavebně na dvě části. Starší tvrz byla barokně přestavěna na sýpku. Mladší tvrz ze 16. století byla barokními a klasicistními zásahy přestavěna na zámek.

Sušice Volšovy zámek

Sušice - Volšovy - zámek

V zámku ve Volšovech dnes sídlí Oblastní charita Sušice. Zámek vznikl v 17. století na místě bývalé tvrze a byl přestavěn v 19. a 20. století. Součástí zámku postaveného do tvaru písmene L, je i zámecká kaple.

Týnec Loreta zámek

Týnec - Loreta - zámek

Bývalý lovecký zámeček postavený za panování rodu Kolovratů pravděpodobně počátkem 18. století. Budova bývalého barokního loveckého zámečku je patrová, krytá mansardovou střechou s průčelím o pěti okenních osách a s klenutým přízemím. Dnes tento objekt slouží jako hájovna.

Týnec zámek

Týnec - zámek

Týnecký zámek je v současné době v rekonstrukci. Jedná se o rozsáhlou barokní dvoupatrovou budovu s průčelím o délce 60 m postavený kolem roku 1720 pro významný šlechtický rod Kolovratů Krakovských. V době největšího rozkvětu k panství, jehož byl zámek středem, náleželo 34 vesnic. Kolem zámku býval rozsáhlý barokní park.

Velhartice Nemilkov zámek

Velhartice - Nemilkov - zámek

Na místě původní tvrze ze 14. století byl v 16. století postaven renesanční zámek. Původní tvrz založena asi ve 14. století, v 16. století byla přestavěna na renesanční zámeckou budovu (zřejmě za Jana Bohuchvala z Hrádku). Zámek má tvar obdélné patrové budovy s věží. Zámek byl vyzdoben renesanční sgrafitovou psaníčkovou výzdobou.

Barokní zámeček v Nemilkově byl postaven v roce 1798 rodem Schreinerů, který ho držel až do roku 1945, kdy byla tato rodina odsunuta do Německa. Po válce sloužil zámeček jako skladiště obilí. Poté byl využíván zejména pro hospodářské účely. Součástí zámku byl i lihovar.
Autor: Martin Kříž

Žihobce zámek

Žihobce - zámek

Zámek v Žihobcích byl postaven roku 1688 na místě původní tvrze. Podle Augusta Sedláčka v Žihobcích pravděpodobně už ve 14. století stála tvrz a patřila vladykům ze Žihobec. V letech 1350 - 1368 se připomíná Racek ze Žihobec jako spolupatron kostelů v Bukovníku a v Kadově. Místní farní kronika z konce 18. století vypravuje, že prý "Žižka, obléhaje hrad Rábský, držitele a kněze žihobecké zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil."

V držení žihobeckých statků se vystřídala řada majitelů, byli mezi nimi například Koczové z Dobrše, Lokšanové nebo válečný dobrodruh Martin de Hoef Huerta. Na konci 17. století Ferdinand Iselin, svobodný pán z Lanau vystavěl v Žihobcích dodnes zachovalý barokní zámek. Konečně roku 1710 přešly Žihobce do vlastnictví knížat Lamberků a byly připojeny k jejich rábskému a žichovickému panství.

Lamberkové byli starý, korutansko - kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století. Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několit let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johan Filip z Lambergu (1651 - 1712). Nejspíš díky knize Kněžna Káča od žihobeckého rodáka a sušického středoškolského profesora Františka procházky je z Lamberků nejznámější Gustav Joachim (1812 - 1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stieflerem. Kníže Gustav Joachim se zamiloval do půvabné vesnické dívky Kateřiny Hrádkové (1824 - 1889), dcery šafáře v Čejkovech. Přes odpor příbuzných si svou lásku vzal k sobě na zámky v Žichovicích a Žihobcích a měl s ní devět nemanželských dětí. Kníže byl na panstvích velmi oblíben, byl znám jako dobrodinec. Kateřině lidé přezdívali "kněžna Káča". Byla to žena přirozeně inteligentní a podařilo se jí doplnit vzdělání včetně jazyků. Svůj vztah s Kateřinou se kníže snažil legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. V té době byla již Kateřina více méně přijata okolní aristokratickou společností, která rozhodnutí knížete akceptovala. Po svatbě se narodilo ještě poslední desáté dítě. Z deseti dětí bylo osm synů. Teprve po sňatku rodičů byli legitimováni a akceptováni jako hrabata z Lamberku.

Hlavní dominantou vesnice jsou zámek a kostel nacházející se v samém středu obce. Zámek - raně barokní obdélná jednopatrová budova se zvýšeným přízemím a mírně vystupujícími rizality po stranách - upoutá členěním svých fasád s rozměrným nápisem na kamenné desce z roku 1688.Uvnitř se dochovala řada původních valených kreseb, které místy ve vrcholech doplňují štuková zrcadla. Park za zámkem nese dosud čitelné stopy zakladatelské péče vzdělaného knížete Gustava Joachima z Lamberku.

Pramen: Leták Žihobce obec Lamberské stezky, 2012

Žichovice zámek

Žichovice - zámek

Zámek v Žichovicích vznikl na počátku 17. století na místě starší gotické tvrze.První písemná zmínka o žichovické tvrzi pochází z roku 1603. Tehdy kupuje Jindřich Libštejnský z Kolovrat od Jana Říčanského za sumu 25 000 kop míšeňských tvrz Žichovice s dvorem poplužným a poplužím, pivovarem, pilkou, sladovnou, hvozdem, mlýnem při té tvrzi náchlebním, ves celou s mýtem a dále okolní vsi Čepice, Domoraz, Nezamyslice a Kejnice.