Navigace
Obsah
Zahořany - Stanětice - místní část obce
Adresa
Zahořany - Stanětice345 01 Domažlice
GPS: 49° 26′ 30.2″N 13° 1′ 32.2″E
Ves Stanětice je částí obce Zahořany. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1239, kdy obec vlastnil kladrubský klášter. Později připadla k rýzemberskému panství a na sklonku feudalismu je i s hradem Rýzmberkem vlastnil koutský statek. V roce 1654 vykazovala obec 6 usedlostí, v roce 1757 pak 10 usedlostí. V roce 1930 bylo vykázáno 62 domů s 291 obyvateli, v roce 1991 bylo zde 55 obydlených domů se 126 obyvateli.
Dominantou obce je gotický kostel sv. Kunhuty z 1. poloviny 14. století.
A protože obec je vystavěna na vršku, je zde krásný daleký pohled na všechny vesničky kolem dokola, které jsou tu jako na dlani.
Pramen: Hanka Hoffmannová
Po stopách Boženy Němcové
Ve Staněticích našli Němcovi přátele a pouto mezi nimi se vytvořilo natolik silné, že k nim v létě 1859 poslali na dva týdny svoji dceru, tehdy již osmnáctiletou Theodoru (Doru). Byli to Bendovi, Theodorou nazývaní "myslivcovi". Stanětice patřily spolu s hradem Rýzmberk pod koutské panství a Benda byl v tomto revíru panským myslivcem - fořtem. Se svojí rodinou obýval stanětickou hájovnu. Dvě lípy, které zde zasadil, stojí před čp. 37 ve Staněticích dodnes. Z rodinné korespondence Němcových známe řadu podrobností: Myslivcovi jsou velmi hodní lidé, oni mnoho řečí nenadělajía já jim nepřekážím. Byt je pěkný, všechno čisté jako sklo. Mám pěknou postel, spí se mi velmi dobře.... Paní myslivcová je silná hezká paní, ale on (Benda) je již starý. Bendovi často na Němcovou vzpomínali a moc rádi by jí opět viděli, což Dora nezapomněla matce napsat: Musíš pro mne přijet, pan Benda Ti prý nechá pokoj. Bude se ti zdě velice líbit. On Tě má rád a pořáde si povídá: "Byla to hodná paní, ale zkusila dost." Paní Bendová by Tě také velice ráda viděla a s Tebou mluvila: chvíli se na mne zadívá a říká, že jsem Ti podobná, i řeč prý mám Tvou.
Theodora dokonce matku nabádá, aby Bendovým napsala a poděkovala jim za pohostinnost. Bydlela u nich 14 dní a stravu i byt měla zcela zdarma.Zároveň matce doporučuje, aby sehnala peníze na cestu a vypravila se za ní. Věděla, že matka je na tom se zdravím čím dál hůř a nic jí nepomáhá:...mohla bys sem přijet, aby ses trochu zotavila, neb Tintoho je tuze potřeba a zde by ti svědčilo. Němcová si vzala dceřinu výtku k srdci a Bendovým napsala - dopis se zřejmě nedochoval. Spolu s dopisem odeslala Bendovi i odborný časopis "Zábavy myslivecké" z roku 1858. Vyšly jí tam dvě črty a jedna z nich pocházela z Domažlicka: Poslední medvěd na Čerchově u Chodova nedaleko Domažlic. V dopisech psaných ve Staněticích popisuje Dora i zdejší krásnou přírodu a vycházky do okolí: Rýzmburk (Rýzmberk) je vidět, jak se vyjde před dům.... Znám už mnoho vesnic, co jsi v nich bývala.
Němcová se i ve své pozdější tvorbě stále vracela nejen ke svým vzpomínkám na zdejší pobyt, ale zejména k psaným poznámkám a postřehům. Myslivec Benda se stal zřejmě předobrazem myslivce v jejím nejslavnějším díle a jediném románu Babička, který vyšel poprvé v roce 1855. A stejně tak pojídání veverek jako labužnické pochoutky v románové rodině flašinetáře Kudrny mohla Němcová zažít během svého pobytu i u Bendů. Výdyť i její dcera Dora o tom matce ze Stanětic později referuje: Též na veverkách jsem byla s Bendovým mládencem, zastřelili jsme jich pět a paní Bendová je připravila hned ten den k večeři, jsou dobré.
Veverky sloužily za pokrm nejen v dobách nedostatku. V lesích i zahradách jich pobíhala celá hejna, a tak byly považovány za velmi chutnou zvěřinu. Ve venkovských podmínkách byly pokládány za všední jídlo, v měšťanských a panských kuchyních platily za vyhlášenou pochoutku. České kuchařky napříč historií uváděly řadu receptů na přípravu veverčího masa.
Pramen:vysvětlující tabule ve Staněticích
Dominantou obce je gotický kostel sv. Kunhuty z 1. poloviny 14. století.
A protože obec je vystavěna na vršku, je zde krásný daleký pohled na všechny vesničky kolem dokola, které jsou tu jako na dlani.
Pramen: Hanka Hoffmannová
Po stopách Boženy Němcové
Ve Staněticích našli Němcovi přátele a pouto mezi nimi se vytvořilo natolik silné, že k nim v létě 1859 poslali na dva týdny svoji dceru, tehdy již osmnáctiletou Theodoru (Doru). Byli to Bendovi, Theodorou nazývaní "myslivcovi". Stanětice patřily spolu s hradem Rýzmberk pod koutské panství a Benda byl v tomto revíru panským myslivcem - fořtem. Se svojí rodinou obýval stanětickou hájovnu. Dvě lípy, které zde zasadil, stojí před čp. 37 ve Staněticích dodnes. Z rodinné korespondence Němcových známe řadu podrobností: Myslivcovi jsou velmi hodní lidé, oni mnoho řečí nenadělajía já jim nepřekážím. Byt je pěkný, všechno čisté jako sklo. Mám pěknou postel, spí se mi velmi dobře.... Paní myslivcová je silná hezká paní, ale on (Benda) je již starý. Bendovi často na Němcovou vzpomínali a moc rádi by jí opět viděli, což Dora nezapomněla matce napsat: Musíš pro mne přijet, pan Benda Ti prý nechá pokoj. Bude se ti zdě velice líbit. On Tě má rád a pořáde si povídá: "Byla to hodná paní, ale zkusila dost." Paní Bendová by Tě také velice ráda viděla a s Tebou mluvila: chvíli se na mne zadívá a říká, že jsem Ti podobná, i řeč prý mám Tvou.
Theodora dokonce matku nabádá, aby Bendovým napsala a poděkovala jim za pohostinnost. Bydlela u nich 14 dní a stravu i byt měla zcela zdarma.Zároveň matce doporučuje, aby sehnala peníze na cestu a vypravila se za ní. Věděla, že matka je na tom se zdravím čím dál hůř a nic jí nepomáhá:...mohla bys sem přijet, aby ses trochu zotavila, neb Tintoho je tuze potřeba a zde by ti svědčilo. Němcová si vzala dceřinu výtku k srdci a Bendovým napsala - dopis se zřejmě nedochoval. Spolu s dopisem odeslala Bendovi i odborný časopis "Zábavy myslivecké" z roku 1858. Vyšly jí tam dvě črty a jedna z nich pocházela z Domažlicka: Poslední medvěd na Čerchově u Chodova nedaleko Domažlic. V dopisech psaných ve Staněticích popisuje Dora i zdejší krásnou přírodu a vycházky do okolí: Rýzmburk (Rýzmberk) je vidět, jak se vyjde před dům.... Znám už mnoho vesnic, co jsi v nich bývala.
Němcová se i ve své pozdější tvorbě stále vracela nejen ke svým vzpomínkám na zdejší pobyt, ale zejména k psaným poznámkám a postřehům. Myslivec Benda se stal zřejmě předobrazem myslivce v jejím nejslavnějším díle a jediném románu Babička, který vyšel poprvé v roce 1855. A stejně tak pojídání veverek jako labužnické pochoutky v románové rodině flašinetáře Kudrny mohla Němcová zažít během svého pobytu i u Bendů. Výdyť i její dcera Dora o tom matce ze Stanětic později referuje: Též na veverkách jsem byla s Bendovým mládencem, zastřelili jsme jich pět a paní Bendová je připravila hned ten den k večeři, jsou dobré.
Veverky sloužily za pokrm nejen v dobách nedostatku. V lesích i zahradách jich pobíhala celá hejna, a tak byly považovány za velmi chutnou zvěřinu. Ve venkovských podmínkách byly pokládány za všední jídlo, v měšťanských a panských kuchyních platily za vyhlášenou pochoutku. České kuchařky napříč historií uváděly řadu receptů na přípravu veverčího masa.
Pramen:vysvětlující tabule ve Staněticích
