Obsah

Týnec - obec

Adresa

Týnec 69
340 21 Janovice nad Úhlavou

GPS: 49° 20′ 52.717″N  13° 15′ 46.713″E

zobrazit v mapě
První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227.
Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jeho čtyřicetimetrová věž je vidět z širokého okolí. Týnecké pouti s jezuitskými kazateli se staly pověstnými od šedesátých let 17. století. V tehdejší době náboženského zanícení získal týnecký kostel pověst zázračného poutního místa. Ves Týnec se řadí mezi nejstarší sídla v kraji. Archeologický průzkum prokázal zdejší osídlení již v první polovině 9. století. Ve falsu z roku 1227 se Týnec uvádí ve vlastnictví kláštera benediktinek u sv. Jiří na hradě Pražském. V 1. polovině 14. století jej získal rod vladyků, kteří se podle vsi nazývali „z Týnce“. Po roce 1420 v době husitských válek se Týnec stal součástí panství Klenová a v 1. polovině 16. století zcela zpustl.

Pustý Týnec od vlastníka Klenové v roku 1554 odkoupil rytíř Bořivoj Rochce z Otova. Postupně obnovil tvrz, poplužní dvůr a poddanými osídlil ves. Dosud jej připomínají boží muka z roku 1575 (v Rozpáralce).

Dědičky rytíře Bořivoje Rochce malé panství Týnec v roce 1584 prodaly Janovi Vidršpergárovi z Vidršperka na Lomci (členu panského stavu). Nový vlastník se s rodinou přestěhoval do Týnce. Se svou druhou manželkou Alenou z Běšin postupně obnovoval týnecký gotický kostel z první poloviny 14. století. Kromě jiného jej připomínají bohatě vyřezávané dveře kostela z roku 1617.

V roce 1622 se do rodiny Vidršpergárů na Týnci přiženil Vilém Albrecht z Kolovrat Krakovský, jenž od roku 1624 malé panství Týnec vlastnil. Byl pětkrát ženat, postupně zbohatl, z Týnce učinil feudální panství střední velikosti a vykonával funkci nejvyššího sudího a ke konci života funkci nejvyššího hofmistra království Českého. V Týnci nechal ke kostelu kolem roku 1660 přistavit věž, do níž pořídil tři zvony (1666-69). Během jeho života byl kostel zbarokizován a od šedesátých let 17. stol. se z Týnce stalo mariánské poutní místo. 1676 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Se svolením císaře se Týnec stal fideikomisním panstvím pro druhorozeného syna hraběte Maxmiliána Norberta, jehož rod vlastnil Týnec do roku 1869. Vysoký královský úředník hrabě Maxmilián Norbert na přelomu 17. a 18. století nechal v Týnci postavit reprezentační zámek (jehož západní křídlo pro nedostatek finančních prostředků zůstalo nedostavěno). Kromě rokokových úprav v šedesátých letech 18. stol. původní barokní stavba zůstala zachována.

Socha sv. Jana Nepomuckého při staré cestě zámkem je z roku 1754, socha Immaculaty z roku 1669. Hřbitovní kaple sv. Barbory z let 1757-58 byla v roce 1839 upravena na hrobku Kolovratů Krakovských.

Od roku 1869 bylo panství Týnec osmnáct let administrováno, zámek a týnecký velkostatek byly pronajaty. Po roce 1887 postupně převzal zadlužené panství Týnec hrabě Leopold Filip z Kolowrat Krakovský z rodu hraběte Františka z Kolovrat Krakovského, staršího syna Viléma Albrechta. Po ukončení pozemkové reformy byl týnecký zámek prodán a v roce 1928 adaptován na hotel „Zámek Týnec“, jenž po několika letech v době krize zanikl. V současné době je zámek postupně opravován.

První čestný občan obce Týnec

První čestný občan obce Týnec Jan Křtitel SLÁDEK se narodil 28.10.1839 v Týnci č.p.51. Jeho otcem byl Jan SLÁDEK (*1813), sedlář a řemenář v Týnci č.p.51, nemanželský syn Barbory SLÁDKOVÉ z Veselí č.p.4. Jeho adoptivním otcem byl Lukáš HORNÍK; matkou Jana Křtitele byla Anna SLÁDKOVÁ (*1816), dcera Matěje KODYMA v Klenové č.p.13 a Barbory, rozené ŠVOJGROVÉ ve Veselí č.p.9. Porodní bábou byla Kateřina TUČKOVÁ z Týnce. 29.10.1839 byl pokřtěn kaplanem P.Josefem FORMÁNKEM. Kmotry při křtu byli Jan IDLBEK, kovář, a Barbora KODYMOVÁ, dcera Matěje KODYMA v Klenové. Sestrou Jana Křtitele SLÁDKA byla Barbora SLÁDKOVÁ, narozená 18.8.1837 v Týnci č.p.51.

Otec sedlář - řemenář Jan SLÁDEK po r.1849 koupil chalupu č.p.44 (nyní hospodářský objekt u č.p.83) v Týnci, kterou vlastnil do 16.1.1873. Matka Jana Křtitele Anna SLÁDKOVÁ zemřela v Týnci 20.8.1864. Po prodeji chalupy se vdovec odstěhoval k provdané dceři.

O mládí, studiu a prvních učitelských letech Jana SLÁDKA před rokem 1884 není v Týnci zatím nic známo. Není též dosud známo kdy se oženil, kdy a kde se narodily jejich děti.

Manželkou Jana Křtitele SLÁDKA byla Vojtěška – učitelka ženských ručních prací. Měli dceru Annu, která se později provdala za poštovního kontrolora v Plzni, a syna Karla, jenž se vyučil strojníkem a žil mimo Týnec. Od 21.2. 1884 byl Jan SLÁDEK ustanoven řídícím učitelem týnecké školy, jeho manželka učitelkou ženských ručních prací.

Správu týnecké školy převzal od řídícího učitele Vojtěcha MAYDLA, který spravoval týneckou školu 7 roků (od 1877). Do Týnce se učitelská rodina Jana Křtitele SLÁDKA přistěhovala na začátku roku 1884.

Podřízenými řídícího učitele Jana Sládka od počátku roku 1884 byli: Josef SLÁDEK (příbuzenský vztah k řídícímu učiteli nebyl dosud zjištěn) Josef PROCHÁZKA, Maxmilián BOZDĚCH, Vojtěch SUK, Gustav SOUŠEK, Antonín LISNER, Barbora VOJDÍNKOVÁ, František KARAS, Richard HOUSKA, Václav JEŽEK, Bohuslav STUCBART, Jan JÍNA a Václav VELÍŠEK.

V době jednadvacetiletého působení řídícího učitele Jana SLÁDKA v Týnci trojtřídní školu navštěvovalo každoročně 160 – 265 dětí, v průměru na jednu třídu 54 - 88 žáků.

Za působení řídícího učitele Jana SLÁDKA týneckými faráři byli o 26 let starší vlastenecký arcikněz P.Josef FORMÁNEK a po jeho smrti v roce 1892 o 12 let mladší vzdělaný kněz P.Josef BRENNER, s nímž byl často v osobním sporu. Náboženství ve škole vyučovali též kaplani P.Jan MIRTL, P.František KNIHA, P.Jan Adam MARTÍNEK, P.Vít ZEMAN, P.Tomáš WALDMAN, P.Emanuel ČERVENÝ, P.Karel ANDĚL, P.Josef ŠTEFFEK, P.František SLADKÝ, P.Vojtěch JANÁS a P.Ludvík STÍBRAL.

Řídící učitel Jan SLÁDEK v roce 1892 s využitím dotace od Okresní školní rady zřídil v týnecké škole žákovskou školní knihovnu (knihovna učitelského sboru byla zřízena v roce 1910, obecní veřejná knihovna roku 1921).

Ke konci roku 1895 po návrhu řídícího učitele Jana SLÁDKA a nadlesního Karla NEBESKÉHO z Lorety byly uspořádány dvě společenské akce ve prospěch chudých školních dětí. Jedna se konala ve formě akademie (přednes básní, písní aj.), druhou akcí bylo divadelní představení, v němž hlavní úlohy hráli: Anna NEBESKÁ, choť nadlesního, Anna SLÁDKOVÁ, dcera řídícího učitele, Anna KOŘÍNKOVÁ, dcera cihláře, František HANUŠ z Týnce a lesní příručí František LOUCKÝ. Z výnosu těchto akcí byly pořízeny úplné obleky pro 11 nejchudších žáků týnecké školy.

V poslední den roku 1904 byl Janu SLÁDKOVI obecním poslem doručen následující dopis: "Zastupitelstvo obce Týnec usneslo se ve své schůzi konané 31. prosince 1904 uděliti Vám za práce a svorné jednání, jichž jste po čas svého působení jak v sousedstvu, tak v místní školní radě při každé příležitosti projevoval, titul čestného občanství. Diplom zašle se Vám dodatečně.
V Týnci 31. prosince 1904."

Následovaly podpisy v pořadí: Josef FRITZ, nadlesní (tehdy byl vedle jiných funkcí členem Okresního výboru politického okresu Klatovy), Arnošt JANDA - starosta, radní Emanuel ZÍTEK, Josef KUBÍK, Martin NOVÝ a Václav ČERVENÝ, členové zastupitelstva František ČERVENÝ, Antonín ZÍTEK a Štěpán SUDA.

Řídící učitel Jan SLÁDEK byl 18.5.1905 vyznamenán „Čestnou medailí za čtyřicetileté věrné služby“ prezidiem C.k. místodržitelství v Království Českém. Diplom podepsal c.k. místodržitel COUDENHOVE.

V den ukončení školního roku 29.7.1905 se s řídícím učitelem Janem SLÁDKEM rozloučili za učitelský sbor učitel Vojtěch SUK a za žáky školy žákyně Růžena FRITZOVÁ. 24.8.1905 se z Týnce odstěhoval na odpočinek k dceři do Plzně, kde zemřel 16. srpna 1912.

Druhý čestný občan obce Týnec

Druhým čestným občanem Týnce je básník, spisovatel, dramatik a redaktor Josef HAIS. Byl druhým básníkem, který se k uctění vsi u Klatov psal s přídomkem „Týnecký“. (Prvním byl básník František KUCHYNKA - Týnecký, který žil v letech 1867-1908 - Týnecké střípky č.15 /98).

Josef HAIS se narodil v Klatovech č.p.118/IV. 2.března 1885. Jeho otcem byl klatovský měšťan - řezník Jaroslav HAIS (*1854). Matka Gabriela, roz. TICHÁ (1868-1947) pocházela z Týnce. Od konce roku 1885 žil bez matky v Týnci u prarodičů Tomáše TICHÉHO (1812-1900) a Františky roz. LORENCOVÉ (1827-1906).

- 1892-1896 navštěvoval obecnou školu v Týnci. (v letech 1885 - 1900 bydlel s prarodiči v č.p. 7 naproti škole, v letech 1900 - 1906 v č.p.10 v chalupě sládka HANUŠE).
- 1896-1903 byl studentem reálky v Plzni (do septimy).
- 1903-1905 pracoval jako pomocná síla v knihkupeckém krámu v Plzni
(v letech 1896-1905 bydlel u strýce Aloise TICHÉHO).
- 1905- 1910 byl korektorem a lokálkářem v redakci katolického časopisu VLAST
(bydlel u strýce Bedřicha TICHÉHO. uměleckého truhláře v Praze).
- 1910-1917 pracoval v redakci pražského deníku HLAS NÁRODA.
- 1917-1924 byl redaktorem agrárního deníku VEČER a externě působil též v redakci LIDOVÉHO DENÍKU.
- 28.6.1919 se oženil s Annou POUROVOU (zemř.1963). Měli dceru Alenu.
- 1924-1945 pracoval v deníku NÁRODNI POLITIKA jako fejetonista a soudničkář, především však jako redaktor nedělní beletristické přílohy.
- 1945-1964 penzista.
- 1948, 28.3. jmenován čestným občanem obce Týnce.
- 1964,24.4. čestný občan Týnce Josef HAIS Týnecký zemřel 24.4.1964 v Praze
(pohřben je na vyšehradském Slavíně).
- 1971, 8. 8. slavnostní odhalení pamětní desky v Týnci (na chalupě naproti bývalé škole).

Během svého života napsal mnoho básní, divadelních her, knih pro mládež, povídek, románů, různých dalších literárních prací a nespočetně novinových fejetonů a článků.

Z doslovu dr.Oldřicha SIROVÁTKY ke knize Josefa HAISE Týneckého „Domov“, vydané nakladatelstvím Melantrich, Praha 1980, str.163 - 164: „Pro Haise - Týneckého znamenaly domov a dětství nejdražší a nejmilejší vzpomínku. Ale ony vzpomínky a city neproměnily krajinu domova a roky dětství v povrchní a lživou idylu. Život a postavy pošumavské vesnice (Týnce) z časů před sto roky podal Hais - Týnecký bez sentimentality, jednoduchými tahy a drsnými barvami, s jejich rozpory a stíny

“.„… Ale nejvíce a nejvýrazněji se z povídek a obrázků Haise - Týneckého vynořují postavy místních lidí a jejich život a úděl. Objevují se kamarádi klukovských let: Rudolfek (Stuna), Tonda (Pytlík), Pepík (Kovanda) i vlasatý Bajerle, Mařenka (Pacurojic-Sudová) i Barka, s nimiž malý Josef (Hais) prováděl své kousky a poznával i první starosti a strasti; poznáváme starší sousedy, chalupníky, čeledíny a pacholky, dědovy přátele krejčího Kutila, truhláře mistra Zítka, „infanteristu“ Řehoře od polních myslivců, strýčka Brčáka (Maláta) i prchlivého siláka Frantu Kopřivů, chudé košťatářské rodiny, jež chodily prodávat za pár krejcarů košťata na jarmarky; přicházejí i ti nejposlednější a nejbídnější, vandráci, dráteníci, zestárlí žebráci, ale na druhé straně se mihne i panský svět adjunktů, četníků, úředníků z města i majetných řezníků, kupců a sedláků z přespolních vsí, kteří v hospodě furiantsky cvrnkali na pultu dvacetníky a zlatníky. …

Výňatky ze záložky obalu knihy Josefa HAISE Týneckého „Na mezi“, vydané nakladatelem Janem KOTÍKEM, Praha-Smíchov, v roce 1948:

„… I v této skladbě (myslí se kniha „Na mezi“) vrací se HAIS v hřejivých a teplých vzpomínkách do „začarovaného kruhu“ svého mládí a oživuje a křísí pásmo rozmanitých dějů a svéráznou galerii lidiček, kteří si zachovali rovnou páteř, vtip a humor. V pohorské vesnici, v níž spisovatel prožil své rané dětství u děda a báby, rozvíjí se pestrý děj všech těchto rušných příhod.

Před chalupou Tichých u kostela (myslí se dřívější č.p. 10 „U Hanušů“) je vysoká travnatá mez, a ta je vlastně jevištěm podmanivého vypravování. Tu si osiřelý chlapec nejraději hrával a sem také přicházívali na letní besedu sousedé, kteří prošli světa kraj a jimž často „nestačila celá monarchie, když se do toho dali“ Sem tam křísl sžíravý posměšek na „starý cop“, i veselý, “zubatý smích“ se ozval, ale láska a věrnost k chudému domovu byly příznačnými vlastnostmi tohoto „tejneckého gubernia na mezi“, které umělo nemilosrdně žáhnouti každou nespravedlnost a pýchu.

Tito malí, poctiví lidé, jímž život byl prací a práce odkazem jejich rodu, nehrbili se před mocnými tohoto světa. Pravda byla jim nade vše, i když byla hořká. Proto dostali se často do konfliktu s tou i onou vrchností … Z té meze „před chalupou Tichých“ otvírá se vábný pohled na Šumavu a na tichý, idylický kraj při Úhlavě. Je to kraj slavný a památný. Historie tudy kráčela kroky železnými. Bavorští křižáci hrnuli se sem od Nýrska a u Nýrska byli biti. Zadumaný zvon staré Doubravy nad Chudenicemi, Janovice, Bezděkov, Klatovy, Klenový, Strážov: hle, to jsou věčně krásné kulisy té „tejnecké meze“ spisovatelovy. Bystrý, chápavý chlapec měl je denně před očima. Bylo možno zapomenouti na vše, co na té „své“ mezi slýchal od starých rozumářů a písmáků, jako byl jeho dědeček Tomáš Tichý?

Haisova kniha „Zvony“ byla poctěna cenou České akademie. Jeho „Světla“, „Osení“ a „Domov“ četly se za okupace jako knihy Jiráskovy. I tato kniha („Na mezi“) je z téhož prostředí: její duch jest provanut ryzím češstvím, optimismem a vírou, že jádro našeho národa jest zdravé a silné, a že budeme-li znáti jeho minulost, s důvěrou můžeme hleděti i k jeho budoucnosti …

Kniha „Na mezi“ je kronikou malých, zapomenutých lidí. HAIS vzkřísil jejich památku. A oslavil svůj rodný kraj! Knihu vyzdobil profesor Fr.VROBEL přiléhavými obrázky, které jsou uměleckým doprovodem textu, jejž po stránce jazykové přehlédl člen České akademie dr.Fr.ŠIMEK. Ti, kdož četli HAISOVY „Světla“, „Zvony“, „Osení“, „Kruhy“, „Na hrátkách“, „Žně“ atd. najdou v knize Josefa HAISE Týneckého mnoho nového a zajímavého.“

Třetí čestný občan obce Týnec

Třetím čestným občanem Týnce je Jindřich KOLOWRAT Krakovský. Narodil se v týneckém zámku 27.7.1897 jako sedmé dítě v rodině poručíka hraběte Leopolda z KOLOWRAT Krakovského (14.3.1852 - 19.3.1910), vlastníka panství Týnec - Běšiny, Velké Dvorce (Přimda) a Košátky, a jeho manželky Nadine, svob. paní von HUPPMANN - VALBELLA (6.8.1858 - 30.7.1942). Tři sourozenci před jeho narozením zemřeli. Měl o 11 let staršího bratra Alexandra (Sašu), o 7 let starší sestru Bertu a o 4 roky staršího bratra Bedřicha. 14.8.1897 byl hrabě Jindřich pokřtěn týneckým farářem Josefem BRENEREM jmény Jindřich Josef Vilém Albrecht Pavel.

Do r. 1907 žil s rodinou v Týnci a byl žákem 1.a 2.třídy týnecké obecné školy.

- 1907 nastoupil do internátní jezuitské školy v Salzburku, kterou po začátku školního roku na vlastní žádost opustil a po přestupné zkoušce nastoupil do druhého ročníku Tereziánského gymnázia ve Vídni, které na jaře 1915 ukončil maturitou s vyznamenáním.

- Ve druhém roce I.světové války se stal vojákem. 1915 nastoupil k dělostřeleckému pluku do Krakova, kde absolvoval čtyřměsíční důstojnickou školu.

- 1916 byl na krátkou dobu převelen do Bakoňského lesa v Uhrách a odtud na frontu v prostoru Lvova, kde byl zraněn.

- 1917 po měsíčním léčení absolvoval ve Vídni první semestr právnické fakulty. Na podzim byl v hodnosti poručíka dělostřelectva odvelen na italskou frontu.

- 1918 koncem léta byl jeho dělostřelecký pluk přesunut z italské fronty na Ukrajinu, avšak jedenadvacetiletý hrabě Jindřich už na ruskou frontu nedojel. Přes Krakov se vrátil do Vídně, odtud po devíti dnech (koncem září 1918) do Prahy.

- Po válce byl krátkou dobu praktikantem v bance Bohemia a začal studovat na právnické fakultě. Obojí ho neuspokojovalo a proto si našel zaměstnání ve společnosti pro zahraniční obchod „Czechomachine“, kterou zastupoval do roku 1924 v Rusku a jiných východních státech (v roce 1924 napsal knihu „Psychologie bolševismu“).

- Po smrti staršího bratra Bedřicha 1920 převzal správu panství Týnec - Běšiny (vlastníkem panství Velké Dvorce - Přimda, Týnec - Běšiny a Košátky byl nejstarší bratr Alexandr, který žil buď ve Vídni, Praze, nebo na zámku Velké Dvorce u Přimdy). V letech 1920 - 26 řešil důsledky pozemkové reformy. Z panství Týnec - Běšiny bylo vytvořeno několik zbytkových statků. Jindřichovi zůstaly dvory v Týnci a Lomci s necelými 300 ha zemědělské půdy a přes tisíc ha lesů. Po ukončení pozemkové reformy vytvořil „Zemědělské podniky Jindřicha KOLOWRATA Týnec“ – modelový zemědělský statek s pokrokovými zemědělskými technologiemi, moderními ekonomickými metodami a aktivní sociální politikou. Jeho zaměstnanci měli podíl na dosažených ziscích.

- Ačkoliv spravoval zbylý kolowratský majetek v Týnci a Lomci, žil převážně v Praze a v cizině. Od roku 1924 pracoval jako vedoucí exportu ČKD Praha a své cesty rozšířil i na západ. V roce 1927 byl též v USA (napsal knihu „Amerika a my“).

- 1928 po smrti bratra Alexandra (zemřel 4.12.1927 ve Vídni) zdědil zbylý kolowratský majetek po pozemkové reformě v okolí Přimdy (zámky Velké Dvorce a Diana se zemědělskou půdou a lesy), kde později vytvořil „Západočeské dřevařské závody Jindřicha KOLOWRATA“, jakož i velkostatek Týnec - Lomec.

- 8.8.1929 se Jindřich oženil s bezdětnou vdovou po bratru Alexandrovi Sofií (Sonjou), roz.kněžnou TRUBECKOU (23.1.1900 - 25.4.1938).

- Ve třicátých letech se „Zemědělské podniky Týnec“ staly jedním z nejpokrokovějších zemědělských závodů tehdejší doby. Byly zapsány i u Společnosti národů a v Týnci se konala symposia evropských zemědělských vědců. 1938 byl Jindřich KOLOWRAT kandidátem na křeslo ministra obchodu ČSR.

- Během II.světové války byl Jindřich KOLOWRAT zapojen do odbojové činnosti (i nadále byl zaměstnán v ČKD a žil v Praze a Košťálově). 1943 byl kolowratský majetek zestátněn.

- 21.5.1942 se Jindřich KOLOWRAT oženil s Marií KLIMTOVOU (21.1., 1907 - 15.2.1992), s níž měl dětí Jindřicha (*1933), Arnošta (*1935), Marii (*1936), Evu (*1938) a Františka Tomáše (1943).

- 1945 převzal fašisty zabavený majetek. 21.8.1945 byl jmenován vyslancem ČSR v Turecku. 24.8.1945 jej přijal prezident republiky dr. Edvard BENEŠ, 26.8. byl na prvních poválečných dožínkách v Týnci.

- Později byl v Ankaře jmenován velvyslancem s pověřením pro blízký východ. Počátkem března 1948 se v Ankaře své funkce vzdal a po dohodě s ministrem zahraničí Janem MASARYKEM z Turecka odejel do Anglie. Odtud se s rodinou přestěhoval do USA.

- Zejména po roce 1968 usiloval alespoň o návštěvu svého rodiště. V září 1974 československé úřady jeho žádost o vízum zamítly. Teprve 15.9.1989 mohl na krátkou dobu navštívit republiku a Týnec (se synem Tomášem). V následujících letech jejich návštěvy byly častější.

- 11.5.1991 byl jmenován čestným občanem Týnce (později i čestným občanem Přimdy a dalších obcí).

- Od druhé poloviny roku 1992 se Jindřich se synem Tomášem ubytovali v Praze trvale.

- Jindřich KOLOWRAT, nositel řádu T.G.MASARYKA, zemřel v Praze 19.1.1996. Poslední rozloučení s ním bylo v Týnci 2.2.1996.

Čtvrtý čestný občan obce Týnec

Čtvrtým čestným občanem Týnce je František Tomáš KOLOWRAT Krakovský. Narodil se 25. února 1943 v Koštálově. Byl synem Jindřicha KOLOWRATA (1897-1996) a jeho druhé manželky Marie Terezie, rozené KLIMTOVÉ (1907-1992).

Do svých dvou let žil v Košťálově, poté do pěti let v Ankaře (Turecko). Odtud jeho rodina v březnu 1948 emigrovala přes Anglii do USA. Tam absolvoval střední školu a pomáhal otci na zemědělské farmě. Po pronájmu farmy vystřídal řadu zaměstnání: byl kuchařem na milionářské jachtě, číšníkem v restauraci vyšší třídy, ale i umývačem nádobí a dělníkem v továrně. V r. 1969 jej náhoda přivedla k filmu a po dalších 23 let byl kameramanem. Jak sám řekl, v Hollywoodu za kamerou natočil jen tři celovečerní filmy, které se nedočkaly velkého úspěchu. Dařilo se mu však při tvorbě reklamních spotů, které natáčel též se slavnými herci a modelkami, včetně těch nejslavnějších. S kamerou procestoval Evropu i část Asie a postupně se stal jedním z nejvyhledávanějších a nejlépe placených reklamních kameramanů.

Z emigrace přijel do Čech prvně v září 1989 s otcem Jindřichem a filmovou kamerou. Od roku 1992 žil s otcem trvale v Praze. Po jeho smrti jako nový vlastník kolowratského majetku před první návštěvou Lorety a Týnce byl 17.dubna 1996 uvítán na radnici v Klatovech přednostou Okresního úřadu Klatovy, starostou města Klatovy a starostou Týnce. Obdobně jako jeho otec nechtěl podnikat v zemědělství, proto zemědělské pozemky zůstaly pronajaty. Ponechal si lesní hospodaření a nemovitosti v Praze, kde v prostorách pronajatého kolowratského paláce nechal přistavět dům služeb, včetně kliniky plastické chirurgie.

Obdobně jako jeho otec Jindřich byl šlechticem nejen rodem, ale i chováním a celým svým životem. Byl skromný a přátelský, nad nikoho se nevyvyšoval. Povahou i jednáním byl demokratem, dobrým hospodářem a všestranným mecenášem. Finančně podporoval několik obcí a řadu institucí i organizací.

13.5.2002 mu zastupitelstvo obce Týnec udělilo čestné občanství obce Týnec. Diplom mu předala na slavnostním zasedání 28.7. starostka Jana KUCHAŘOVÁ.

František Tomáš KOLOWRAT se neoženil. S Mgr Dominikou PERUTKOVOU (*1966), má syna Maxmiliána Alexandra (*1996) a dceru Francesku (*1998) KOLOWRATOVY Krakovské (později JUDr. Dominika změnila jméno na KOLOWRATOVÁ Krakovská).

František Tomáš KOLOWRAT zemřel 26.června 2004. Poslední rozloučení s ním bylo 9.7.2004 v Týnci za účasti členů rodiny, ministra kultury Pavla DOSTÁLA, režiséra JAKUBISKA, členů několika šlechtických rodů a mnoha dalších osob. U rakve hovořili starší bratr spisovatel Ernest KOLOWRAT Krakovský, MUDr. MĚŠŤÁK a starosta Ing.Zdeněk KLEMSA.

Autor: Ing. Vladimír Brokeš