Obsah

Švihov - Jíno - místní část města

Adresa

Švihov - Jíno
340 12 Švihov

GPS: 49° 30′ 34.9″N  13° 18′ 27.7″E

zobrazit v mapě
V roce 1339 je Drslav uveden jako svědek při prodeji Křenic chotěšovskému klášteru. Vilém (zřejmě Drslavův syn) se objevuje 25. března 1346 jako svědek na listině, ve které chotěšovský klášter pronajímá les a dvůr Skašov Prostějovi z Letin k založení vsi Lhoty. V roce 1384 bylo Jíno až na mlýn prodáno Něprovi z Roupova. Mlýn patřil v 16. století ke švihovskému panství a roku 1547 jej Jindřich Švihovský z Rýzmberka prodal Jindřichu Mladotovi z Jilmanic, který držel nedaleké Poříčí. Ten pak v roce 1569 Poříčí prodal Mikuláši Šicovi z Drahenic.

Podle berní ruly z roku 1654 byl ve vsi jeden sedlák a jeden chalupník, kteří spadali pod poříčské panství a dalších pět sedláků bylo evidováno na spojeném panství Roupov a Žinkovy. Později ves Jíno přešla prodejem k Červenému Poříčí celá. V roce 1700 měla obec 72 obyvatel, v roce 1730 již 106.

Ve starých listinách je její název uváděn i ve tvaru Junín, Jíma, Gino a Gynín. Ve vsi byl poplužní dvůr o výměře 121 ha. Nedaleko obce se na levém břehu nachází samota Kyselá.

Po polovině 19. století žádali obyvatelé Jína a nedalekých Nezdic o zřízení farnosti v Nezdicích, ke kterým by pak Jíno bylo přifařeno. To se nakonec podařilo a fara v Nezdicích byla postavena nákladem 8000 zlatých. Nezdická obec poskytla zdarma pozemek a Jíno dalo 100 zlatých. Škola v Nezdicích, kam chodily i děti z Jína, byla otevřena už v roce 1827.

Kříž u cesty na Borovy vysvětil nový nezdický kaplan Josef Šimek (ustanoven v roce 1862) na jaře 1863. V roce 1867 prodal šenkýř Matěj Bálek hospodu v čp. 5 i s polnostmi bratru Petrovi za 5000 zlatých. V roce 1885 vypukl požár ve stavení u Hřebcových.

V obci se dodnes dochovalo několik stavení s klenutou bránou a dřevěným špýchárkem.

V letech 1961 - 1963 byl vybudován na řece Úhlavě za obcí směrem na Červené Poříčí jez.

Od roku 1960 obec spadá pod úřad ve Švihově. V roce 1997 se osamostatnila, ale jen na několik let. Již od 1. ledna 2002 je opět integrovanou místní částí města Švihov.

V letech 1998 - 1999 byl postaven těsně nad obcí nový most.

Ničivé povodně

První známá povodeň přišla do vsi v roce 1839. Rozvodněný Vlčí potok tehdy odnesl například u stavení čp. 13 chlév i s krávou, v jiné části obce voda vybourala zeď maštale a na dvoře pak plavali koně. tehdy také zahynula dcera zdejšího pastýře, která před zuřícím živlem vylezla na bránu stavení čp. 20. Voda však vrata strhla a ona se utopila.

Za nejhorší povodeň lze považovat povodeň z roku 1889. Ze všech povodní zasažených vesnic na Přešticku nejvíce utrpělo Jíno. Vodním přívalem ve večerních hodinách byla zatopena takřka celá ves. V Kapli sahala voda až po střechu. Mlýn byl zatarasen troskami. povodeň tehdy postihla 23 obcí a vyžádala si přes 50 lidských životů.

Další povodeň přišla v roce 1890. Několik dní trvající deště rozvodnily přítoky Úhlavy a veškerá úroda kolem vodních toků byla zničena. V Jíně voda opět zaplavila jednotlivá stavení. Obyvatelům odplavalo vnitřní zařízení a z polí obilí. Nikdo tenkrát na štěstí nezahynul. Povodně zasáhly obec i při rozvodnění Úhlavy v červenci 1926 a v pozdějších letech poslední v roce 2002.

Regulace potoka v Jíně byla provedena v letech 1907 - 1910. Mnozí občané si při regulování toku přivydělávali i tím, že poskytli své povozy na svoz kamene či prováděli různé ruční práce. Nádeníkovi se tehdy platil 1 zlatý denně. Za přivýdělkem tak do obce přicházeli lidé z okolních obcí - Kamýku, Švihova, Červeného Poříčí, Vřeskovic, Borov a dalších. Kámen se těžil u Kaliště.

Rozsáhlou regulaci potoka připomíná i pomníček na okraji obce.

Pramen: vysvětlující tabule v Jíně