Navigace
Obsah
Nalžovské Hory - Otěšín - místní část města
Adresa
Nalžovské Hory - Otěšín341 01 Horažďovice
GPS: 49° 18′ 35.9″N 13° 32′ 51.4″E
Otěšín je místní částí města Nalžovské Hory, od kterého se nachází asi 3 km jižním směrem.
Váže se k němu několik pověstí:
Mužíček
K jednomu hospodáři v Otěšíně chodíval mužíček, kterému kapala ze šosu u kabátu voda. Jednou, to zrovna hospodyně povila děťátko, nebylo zamčeno a mužíček se vloudil do kuchyně v přestrojení za tuláka. Selka zrovna válela těsto na vdolky a duchapřítomně skočila za dítětem do postele a ukryla se za koutní plenu. Tam nad ní žádná nečistá síla neměla moci. Však se také mužíček zaškaredil: „Ty jsi se snad s čertem poradila?!“ Vztekle vyskočil na vál a všechno těsto jí rozšlapal, potom zmizel. Od té doby selka radši zamykala, pokud byla sama doma.
Průvod dušiček
Jeden otěšínský nádeník chodíval každé ráno do statku Sedlečko. Jednou se zmýlil v hodinách a vyrazil o půlnoci. Když přišel do práce, poznal, že je moc brzo a vydal se domů ještě nějakou hodinku dospat. Před vsí potkal podivné procesí. Když ty postavy přišly blíž, muž s hrůzou zjistil, že jsou to mrtví. Rozběhl se k Otěšínu a ještě v posteli litoval své noční cesty.
Divá žena
Kdo šel v noci přes náves v Otěšíně, mohl zde vidět u zdi jednoho statku divou ženu. Bosá a prostovlasá, oděná v bílém rouchu, se tu modlila. Aby se jí zbavili, postavili na tom místě křížek. Od té doby se divá žena už neukázala.
Rozhovor se světýlkem
Jednou za tmavé noci vracel se z Letov do Otěšína jeden sedlák. Tu se k němu přidružilo světýlko a doprovázelo jej, takže dobře viděl na cestu. Když přišli ke křížku, světýlko počalo hasnout. Hospodář byl rád, že si po cestě nohy nepolámal, a tak povídá: „Zaplať Pán Bůh, že jsi mně posvítilo!“ Světýlko zaševelilo: „Zaplať Bůh, že jsi mne vysvobodil!“ Muž se podivil, že světýlko mluví, ale pak si pomyslel, že to byla nějaká zakletá dušička a spokojeně došel domů.
Otěšínský křížek
Na polní cestě k Horám stojí železný kříž. V tomto místě se každou noc zjevovalo světýlko a strašilo pocestné. Proto se sousedé umluvili a postavili zde kříž. Od té doby se světýlko neobjevilo.
Pramen: Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
Váže se k němu několik pověstí:
Mužíček
K jednomu hospodáři v Otěšíně chodíval mužíček, kterému kapala ze šosu u kabátu voda. Jednou, to zrovna hospodyně povila děťátko, nebylo zamčeno a mužíček se vloudil do kuchyně v přestrojení za tuláka. Selka zrovna válela těsto na vdolky a duchapřítomně skočila za dítětem do postele a ukryla se za koutní plenu. Tam nad ní žádná nečistá síla neměla moci. Však se také mužíček zaškaredil: „Ty jsi se snad s čertem poradila?!“ Vztekle vyskočil na vál a všechno těsto jí rozšlapal, potom zmizel. Od té doby selka radši zamykala, pokud byla sama doma.
Průvod dušiček
Jeden otěšínský nádeník chodíval každé ráno do statku Sedlečko. Jednou se zmýlil v hodinách a vyrazil o půlnoci. Když přišel do práce, poznal, že je moc brzo a vydal se domů ještě nějakou hodinku dospat. Před vsí potkal podivné procesí. Když ty postavy přišly blíž, muž s hrůzou zjistil, že jsou to mrtví. Rozběhl se k Otěšínu a ještě v posteli litoval své noční cesty.
Divá žena
Kdo šel v noci přes náves v Otěšíně, mohl zde vidět u zdi jednoho statku divou ženu. Bosá a prostovlasá, oděná v bílém rouchu, se tu modlila. Aby se jí zbavili, postavili na tom místě křížek. Od té doby se divá žena už neukázala.
Rozhovor se světýlkem
Jednou za tmavé noci vracel se z Letov do Otěšína jeden sedlák. Tu se k němu přidružilo světýlko a doprovázelo jej, takže dobře viděl na cestu. Když přišli ke křížku, světýlko počalo hasnout. Hospodář byl rád, že si po cestě nohy nepolámal, a tak povídá: „Zaplať Pán Bůh, že jsi mně posvítilo!“ Světýlko zaševelilo: „Zaplať Bůh, že jsi mne vysvobodil!“ Muž se podivil, že světýlko mluví, ale pak si pomyslel, že to byla nějaká zakletá dušička a spokojeně došel domů.
Otěšínský křížek
Na polní cestě k Horám stojí železný kříž. V tomto místě se každou noc zjevovalo světýlko a strašilo pocestné. Proto se sousedé umluvili a postavili zde kříž. Od té doby se světýlko neobjevilo.
Pramen: Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
