Obsah

Malý Bor - Hliněný Újezd - místní část obce

Adresa

Malý Bor - Hliněný Újezd
341 01 Horažďovice

GPS: 49° 18′ 22.6″N  13° 38′ 47.″E

zobrazit v mapě
Hliněný Újezd je místní částí obce Malý Bor. Hliněný Újezd je poprvé zmiňován spolu s některými dalšími okolními vesnicemi v darovací listině ze dne 18. října 1045, adresované knížetem Břetislavem I. Břevnovskému klášteru. V minulosti mělo jméno vsi různou podobu. Na starých zemských mapách má třeba název Oldenburg.

V berní rule z roku 1654 je ves uvedena jako součást horažďovického panství Ludmily ze Šternberka a zaznamenává jen 3 nepříliš movité rolnické statky.

Hliněný Újezd získal svůj přívlastek "hliněný" podle několika cihelen, které byly v jeho okolí. Hrnčířská hlína z obecní, panské i soukromé cihelny se vozila až do Sušice. V panské cihelně se vyráběly kromě cihel i střešní tašky. Kolem roku 1900 cihelny postupně zanikaly.

V Hliněném Újezdu vzniklo jedno z prvních jednotných zemědělských družstev v kraji.

Na křižovatce cest v severní části vsi stojí vysoká hranolovitá zděná boží muka z 1. poloviny 18. století. Spolu s návesní kapličkou jsou zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek.

Pramen: Řezníčková Zdeňka, leták Mikroregion Slavník, vydal AgAkcent s.r.o., 2013.

Poddaní a svobodní
Kdysi se vyprávělo po chalupách, že v Hliněném Újezdě jsou z nejstarších rody Ferdů a Němců. Již před husitskými válkami byli zde jejich předkové usazeni a šikovností svou se vykoupili z roboty. Jejich potomci pak sloužili jako zbrojnoši na Rabí a byli u toho, když slavný hejtman Žižka přišel při obléhání hradu o oko.

Jak vznikl Hliněný Újezd

Nedaleko Horažďovic dostal jeden šlechtic od českého krále kus země. Co okolo na koni objel, to dostal. Tak i nová ves dostala jméno od toho ježdění… Újezd. A protože v okolí byla dobrá hlína, která se hodila hrnčířům ze širokého okolí, a tímto zemitým způsobem vlastně vesnici proslavila, mají tu od té doby Újezd Hliněný.



Neposedný zvonek
Aby lidé z Hliněného Újezda věděli, kdy mají poledne nebo kdy je čas na klekání, pořídili si zvonek. A protože neměli kapličku, zvonilo se na sloupech u Ferdoc dvora. Když při jednom požáru sloupy shořely, zvonek putoval na blízkou hrušeň. Aby ten zvon nemuseli pořád stěhovat, nakonec si újezdští i tu kapličku přece jen vystavěli.

Pramen: všechny pověsti - Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.