Navigace
Obsah
Hradešice - kaple sv. Antonína Paduánského
Adresa
Hradešice342 01 Horažďovice
GPS: 49° 19′ 46.7″N 13° 34′ 38.5″E
Při silnici směrem na Klatovy určitě nikdo nepřehlédne kapli Svatého Antonína Paduánského. Kaple ke zařazena mezi poutní místa českobudějovické diecéze. První zmínka o kapli pochází z roku 1787. Od roku 1809 je součástí kaple novogotická hrobka rodiny Taaffů, pánů z Nalžov. Podle pověsti v těchto místech pobýval v 18. století poustevník.
Vedle kaple roste 400 let starý dub, nejstarší v kraji.
Františka, vnučka odsouzencova
V kryptě u Antoníčka odpočívají mnozí z rodu hrabat Taaffů. Mezi nimi i Františka. Její děd William Earl of Nithsdale byl ve Skotsku obviněn z velezrady proti králi Jiřímu I. V lednu 1713 byl pak zajat a odsouzen k smrti. V noci před popravou bylo dovoleno jeho manželce, aby jej ve vězení v Toweru navštívila. Zde přemluvila svého muže, aby se převlékl do jejích šatů a místo ní opustil vězení. Vůz venku čekající dopravil ho k Temži a ve tři ráno byl již v Calais. Na místě muže byla ráno v kobce objevena lady Nithsdalová. Na vyšší rozkaz však byla propuštěna a odjela za svým manželem do Francie. Ostatní spiklenci však byli téhož dne popraveni. Lady tato byla babičkou Františky, dcery lorda Rellowa, kterou si pak za ženu vzal roku 1772 František Taaffe.
Bez naděje
Když při válkách o dědictví rakouské přišli Francouzi do Pošumaví, mnozí z nich se již domů nevrátili. Jeden důstojník padl poblíž Nalžov a protože byl šlechtického původu, dali na polní hrob vytesat krásný náhrobek. Zobrazili na něm srdce, z něhož vyrůstá jetelový kříž. Jen kotva chyběla jako znamení naděje. Vždyť naděje nebylo, aby věrný syn Francie byl pohřben ve své vlasti. Později byl kamenný kříž přenesen a postaven vedle kaple svaté Barbory, kde se dnes říká u Antonína. Dodnes na něm můžeme vidět znamení lásky a víry. Jen po naději ani stopy.
Přítel dítek, živých i mrtvých
Je to už dávno, kdy na cestě z Horažďovic do Klatov jezdívaly koňské povozy. Na dohled Stříbrných Hor stála kaplička U svatého Antonína – přítele a vychovatele dítek. Jednou tudy jeli páni v kočáře. Otec se synem v zeleném a s flintami. Starý muž v dobré náladě z pěkných úlovků poručil kočímu zastavit právě u kaple. A že se poděkuje Pánu Bohu. Jak však vystupoval z kočáru, nechtěně zavadil o kohoutek pušky a vyšla rána. Jeho syn byl na místě mrtev. Strašná novina se rozlétla okolím a nešťastný otec trpce litoval své neopatrnosti. Do konce života vždy v den tragédie navštěvoval kapli a prosil svatého Antonína o slitování.
Poustevníkův dub
Vedle kaple u svatého Antonína roste rozložitý dub. Kdysi tu prý bydlel poustevník, který se modlil za duše hříšníků. Snad se jmenoval Antonín. Na místě jeho skromné poustevny pak páni nechali postavit pěknou kapli.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
Vedle kaple roste 400 let starý dub, nejstarší v kraji.
Františka, vnučka odsouzencova
V kryptě u Antoníčka odpočívají mnozí z rodu hrabat Taaffů. Mezi nimi i Františka. Její děd William Earl of Nithsdale byl ve Skotsku obviněn z velezrady proti králi Jiřímu I. V lednu 1713 byl pak zajat a odsouzen k smrti. V noci před popravou bylo dovoleno jeho manželce, aby jej ve vězení v Toweru navštívila. Zde přemluvila svého muže, aby se převlékl do jejích šatů a místo ní opustil vězení. Vůz venku čekající dopravil ho k Temži a ve tři ráno byl již v Calais. Na místě muže byla ráno v kobce objevena lady Nithsdalová. Na vyšší rozkaz však byla propuštěna a odjela za svým manželem do Francie. Ostatní spiklenci však byli téhož dne popraveni. Lady tato byla babičkou Františky, dcery lorda Rellowa, kterou si pak za ženu vzal roku 1772 František Taaffe.
Bez naděje
Když při válkách o dědictví rakouské přišli Francouzi do Pošumaví, mnozí z nich se již domů nevrátili. Jeden důstojník padl poblíž Nalžov a protože byl šlechtického původu, dali na polní hrob vytesat krásný náhrobek. Zobrazili na něm srdce, z něhož vyrůstá jetelový kříž. Jen kotva chyběla jako znamení naděje. Vždyť naděje nebylo, aby věrný syn Francie byl pohřben ve své vlasti. Později byl kamenný kříž přenesen a postaven vedle kaple svaté Barbory, kde se dnes říká u Antonína. Dodnes na něm můžeme vidět znamení lásky a víry. Jen po naději ani stopy.
Přítel dítek, živých i mrtvých
Je to už dávno, kdy na cestě z Horažďovic do Klatov jezdívaly koňské povozy. Na dohled Stříbrných Hor stála kaplička U svatého Antonína – přítele a vychovatele dítek. Jednou tudy jeli páni v kočáře. Otec se synem v zeleném a s flintami. Starý muž v dobré náladě z pěkných úlovků poručil kočímu zastavit právě u kaple. A že se poděkuje Pánu Bohu. Jak však vystupoval z kočáru, nechtěně zavadil o kohoutek pušky a vyšla rána. Jeho syn byl na místě mrtev. Strašná novina se rozlétla okolím a nešťastný otec trpce litoval své neopatrnosti. Do konce života vždy v den tragédie navštěvoval kapli a prosil svatého Antonína o slitování.
Poustevníkův dub
Vedle kaple u svatého Antonína roste rozložitý dub. Kdysi tu prý bydlel poustevník, který se modlil za duše hříšníků. Snad se jmenoval Antonín. Na místě jeho skromné poustevny pak páni nechali postavit pěknou kapli.
Pramen: všechny pověsti Ondřej Fibich, Prácheňský poklad, sbírka pověstí b. v.
